Diskuse - Panická porucha

Ahoj Ojko, je asi lepší, když ten Rivotril budeš brát pravidelně. Jinak jsem Ti chtěla napsat, ohledně toho zvýšení AD. Před Vánocema jsem musela zavolat psych. Můj tam ale nebyl, ten měl dovolenou!, pořád jsem hubla, neměla jsem vůbec žádnou chuť k jídlu, pořád mě bolela hlava a měla jsem asi 14 dní sníženej Rivotril ( o 1/2 ). Řekla, že to přes tel nevyřešíme ať se zastavim. Tak jsem tam šla a řekla jí co se děje. Byla sice suprová, ale taky mi chtěla zvýšit dávkování. Než jsem k ní šla tak jsem brala 1 Cipralex ráno a Rivotril 1/2 - 0 - 1. A ona mi to chtěla nasadit 1 a 1/2 Cipr. denně + 1/2 Rivotr. odpoledne. Nevim sama jak jsem to dokázala, ale nějak jsem si ten týden protrpěla, ale léky jsem si nezvýšila. Udělalo se mi líp. A teď po poslední návštěvě u psych. ( už mého) 8.1. 07 jsem zase spíše naopak ten Rivotr. vysadila, tedy jen o další půlku večer. Teď mi zase bylo týden hůř, ale dá se to vydržet, je to i tím, že jsem dostala tu menstr. Jen jsem Ti chtěla napsat, že je strašně lehký léky zvyšovat, ale pak je hrozně těžký si od nich odvykat. Pa L.

Ahoj Lenko, děkuji moc za zprávu. Dnes jsem byla na kontrole u obvodního doktora, který dělá i homeopatii. Dal mi zatím přírodní léky než dostanu něco od psychiatra. Řekl nám, že ten doktor, ke kterému jdu ve čtvrtek je přímo specializovaný na úzkosti a strachy. Tak doufám, že mi to nějak pomůže. Dnes to bylo odpoledne hodně náročný. Homeopat mi trochu pomohl to rozdýchat, ale trošku to přetrvává. Jinak já s manželem bydlím v malém městečku u Toulonu, je to blízko moře. Je taky krásně-palmy, sluníčko-ne teda vždy. Ale i přes to všechno krásné, mě chytají ty stavy. Snad to bude s lékama lepší. V Paříži jsem bohužel ještě nebyla. Ale snad se tam taky dostaneme. V Česku jsem bydlela a pracovala v Brně. Jinak mě ty stavy chytly poprvé, když zemřela moje kolegyně - velmi mladá. Na plicní embolii. A pak zemřela taky na plicní embolii dcera jedné mé velmi dobré přítelknyě. A od té doby se to rozjelo. Začala jsem brát ten Zoloft a Rivotril, pak po roce jsem je vysadila. Ale možná jsem v tom měla pokračovat, se všema těma změnama v mém životě-svatba, stěhování, opuštění rodiny apod...Tak se opatruj a určitě zase napiš.

Ahojte, chtěla jsem se s vámi podělit o jednu myšlenku, co mi včera řekl doktor-homeopat. Když jsem s ním mluvila o stavech úzkosti a paniky, dal mi takové přirovnání. Naše myšlenky přirovnal k psovi. Ze začátku, když si přineseme štěně domů, je neposedné, určuje občas chod domácnosti, skáče si kam chce apod. My ho musíme ale ukáznit, cvičit, vychovávat. A časem on poslouchá nás a ne my jeho. Podobně je to s negativními myšlenkami-ze začátku nás ovládají, ale my se musíme naučit je ukáznit, mít nad nimi převahu, pořád budou v nás-jako pes je s námi v domácnosti, ale neovládají nás. Moc se mi to líbilo. Snad vám to trošku pomůže. Já se to teď snažím připomínat, když mě chytají ty stavy, ne vždy to jde...jsem teprve na začátku a čekám na zítřejší návštěvu u psychiatra a už se těším na nějaké léky, co mi snad trochu pomůžou. Máte zkušenosti s negativními myšlenkami? Můžete se podělit o to, co vám pomáhá je zahnat nebo jak se s nimi vypořádáte? Díky moc. Přeju všem hodně sil a odvahy. Dáša

Ahoj.Psala si o myšlenkách a co pomáhá je zahnat.Já si vždycky řeknu.Hele kamarádko ty chceš žít ,já taky tak mi to neznepříjemňuj a já tě ještě u sebe chvíli nechám.ahoj Helena

To je dobrý nápad, Heleno, mně zase jeden človíček (velmi vzdělaný ve věcech duše) říkal, že dobré je negativní myšlenku nepotlačovat, protože pak je vlezlá, naopak ji nechat přijít a pak se s ní vyrovnat tím, že ji buď popřu něčím pozitivním, nebo ji odložím "na - potom". Příklad - úzkostný stav - manžel někam daleko odjel - v rádiu hlásí, že tam je bouračka, hádejte, co mně napadne??? No a pak si říct "jo, mám o něj strach, protože ho mám ráda, to je přeci normální". Fakt to funguje :-)))

Ještě dodatek .- takový to moje "jdu do obchodu, určitě omdlím", tak lepší, než si říct "určitě neomdlím", je říct si "no a co?? tak omdlím. Tak mne možná někdo sebere, nebo tu budu ležet na věky". Zní to divně, ale celý náš psychický stav divný je a opravdu to zabírá....

Pravo Danielo, to je ono!

Ahoj Ojko,díky za příspěvek,myslím,že je opravdu lepší brát ten Rivotril pravidelně a nečekat až to na člověka přijde,nervovat se už jen tím čekáním a ono to pak většinou stejně přijde a ten prášek si vezmu.Taky jsem někde četla,že brát tyhle léky nepravidelné = vůbec! Moje babička 84 let bere Rivotril 3xdenně,Citalopram 1 ráno a ještě něco večer na spaní,to vše a k tomu ještě jiné léky už 10 let a je v pohodě,myslí jí to moc dobře,žádný blázen taky není,je čilá a jak říká,bez těch prášků by nebyla! Takže radči budu brát léky a budu normálně žít,než aby se ze mě stala troska,která se bojí jít do krámu.Musíme věřit,že se to vše jednou srovná,no a když ne,tak budeme papat prášky,hlavně,když to nebude nic horšího. pa pa J

Děkuji za vaše myšlenky. Je to povzbuzující. A můžu se zeptat na ty léky? Opravdu je naděje, že s lékama je to lepší? Když je mi hodně zle, mám pocit, že to nikdy nepřejde...

Úplně s Tebou souhlasím. Je totiž problém nebýt v pohodě a při tom chodit do práce a doma se starat o 2 děti - kluky 5 a 7 let. Naštěstí mi manžel hodně pomáhá, ale stejně chci být v pohodě. Další děti už neplánujeme takže mě je v podstatě úplně jedno jestli ty prášky budu brát rok, nebo dva, nebo pět - klidně je budu vysazaovat po úplně ¨malinkých kousíčkách - nikam nespěchám. Měj se krásně a napiš jak se cítíš. Ojka

Pokud nejsou, pak nevím, co to beru :-)))). Psychiatr mi dal Seropram, je to antidepresivum, těžko soudit, beru ho chvíli. Pořád jsem děsně nervózní, když mám čekat např. ve frontě, ale už mi není tak hrozně zle (pocení, pocit, že když neuteču, něco se stane), takže to zřejmě začíná zabírat.

Pokud nejsou, pak nevím, co to beru :-)))). Psychiatr mi dal Seropram, je to antidepresivum, těžko soudit, beru ho chvíli. Pořád jsem děsně nervózní, když mám čekat např. ve frontě, ale už mi není tak hrozně zle (pocení, pocit, že když neuteču, něco se stane), takže to zřejmě začíná zabírat.

Pokud nejsou, pak nevím, co to beru :-)))). Psychiatr mi dal Seropram, je to antidepresivum, těžko soudit, beru ho chvíli. Pořád jsem děsně nervózní, když mám čekat např. ve frontě, ale už mi není tak hrozně zle (pocení, pocit, že když neuteču, něco se stane), takže to zřejmě začíná zabírat.

Omlouvám se, asi jsem se uťukla

Ahoj.Já už cca rok beru 1x Cipralex.Při potížích Lexaurin taky 1x1,5.Než ty léky začala užívat měla jsem ataky tak 5x za den.Myslela jsem že se snad zblázním.Když mi nasadili Cipralex tak asi 4 týdny začalo trvat než jsem pociťovala úlevu.V tom mi pomáhal 3x denně Lexaurin.Taky jsem si myslela že mě to nepomůže a musím říct že teď jsem v pohodě.Ale taky musím říct že cca za 4 měsíce mám ataku.To jsem tak tři dny nepoužitelná.To si veme Lex.A je mi lépe.Ale i tak,když mám tu menší ataku tak je to nic ve srvnáním jak jsem na tom byla než jsem začala brát léky.A souhlasím s tím když je mi fajn a to skoro pořád ani nevím že ten lék mám.Cítím se teď šťastnější a svobodnější.Kamarádi mi říkaj to jsme rádi že tě zase máme takovou jak před tím.Tak se neboj na 80 % ti to zabere a těch 20 % je pouze na tobě.Helena