Diskuse - Panická porucha

Ahoj Leni2, mám se docela dobře, akorát jak je to ošklivé počasí tak se mi trochu hůř dýchá. Mám takovej tlak na hrudi. Ale taky jsem zjistila, že mám bloklou krční páteř. V pondělí jdu na masáž. Tady je taky vichřice jako blázen. Jinak Leni s tim lexaurinem nepomohu, protože ho neberu, ale myslím si, že je to všechno stejný. Budeš mít z vysazování určitě nejaké absťáky, ale ty tak po týdnu možná po 14 dnech vymizí. Chce to vydržet. Já taky pomalu vysazuju Rivotril a bolí mě hlava, někdy točí, tlak na hrudi. Jak je tobě? Ahooj Lenka

Ahoj všichni,kteří víme,s jakým "démonem" bojujeme.Je mi 28,mám 2 děti,hodného muže,žádné "problémy" s dětmi,manželem..ale..Je to víc než 2 roky,co mě ráno stihl atak,závrat',srdce,atd,pohotovost,vše v pořádku..Už to ve mě zůstalo,samozřejmě zdravá,pp..Léky neberu,ale život jen přežívám,nepracuju,vstanu,jsem napjatá,tak šílené závratě,bolení na hrudi atd. mám celý den,nemůžu z toho ani usnout,protože se asi neléčím.Byla jsem u psych.,vše je prý na nás,my si to přivoláváme,ale nikdo,koho znám,neví,co to je a nemůžou mě pochopit,takže mlčím,chovám se,vše je ok,i když znám hrozné osudy blízkých-postiž. dítě kámošky,rakovinu manžel od kámošky..mé vnitřní já říká-vzpamatuj se,ale nejde to,bráním se lékům,ale jsem na dně,dostala jsem citalex,pak ho vysadila...Koupila jsem si i pejska,jsem citlivá,vše si moc beru a jen myšlenka mi způsobí tělesné problémy.Mám všechny tělesné příznaky celý den,vkuse,které píšete,nevím,co dál,když jsem se s mužem pohádala,řekl,fakt běž k psych.,takže s ním o tom už nemluvím,připadám mu asi jako hypoch.,když se občas rozbrečím,jak tělesně trpím.Na vaši stránku jsem najela náhodou,moc za ni děkuji,jsme na stejné lodi :-).A můj muž má pevné zázemí,zlaté rodiče,o které se může opřít,podniká,naši jsou rozvedeni,asi na té psychice něco bude...Kdybych měla psát o všem,ani bible by asi nestačila :-)...Bolesti jsou odporné,jsme ještě mladí,ale cítím se na 90,at' si říkáme cokoliv,přijde to samo,v buse,ve frontě..Jste hodní,jestli si to přečtete a poradíte,jak mám bojovat.Děkuju.

Rozhodně na nic nečekej a jdi k psychiatrovi. Tyto stavy celodenního "utrpení" jsem měla před vánocema a můžu Ti říct, že nechápu jak to můžeš tak dlouhö snášet. Neužíváš si život a ni děti a to je myslím škoda. Od prvního dne kdy jsem začala brát léky CIPRALEX a RIVOTRIL mi bylo mnohem lépe. Nejdříve samožřejmě jen díky Rivotrilu, který tě neuvěřitelně uklidní a potom začnou zabírat antidepresiva. Dneska je to 4 týdny co beru AD Cipralex a ještě stále beru i Rivotril, ale je mi docela dobře. Jen nesmíš ten Rivotril vysadit najednou, jako jsem to udělala já, potom jsem měla velké úzkosti a nebylo mi dobře. Tak jsem si ho začala znovu brát a snižovat ho musím hodně pomalu, ale to mi nevadí - o tom už jsem psala dnes ráno na tyto stránky. Měj se a určitě se začni léčit. Ojka

Děkuju,za rychlou reakci mi až tečou slzy,ale tajím,muž o 2 metry vedle sedí na notbuku,to by bylo,co ti je atd..Ale nemůžu po 20. brečet..Nepochopí.Mám divného obvodního,na co antidepresiva,ty nepotřebujete,a všechny holky-před a během menstruace,je to děs',při menstruaci jsem skončila 2 kr. na pohot.,jak je to horší..Až budu brát léky,musím to tajit,lidé si myslí,že jsem hypoch.,neznají ten odporný stav,trosky.Taky jsem nemohla jíst,třepala jsem se u jídla,všude..Nějak jsem si zvykla?Už nikomu nevolám,jako kdysi,kdy lapu po dechu a srdce chce vyskočit z těla..Mám jít k psych.-po 2.,nebo ten cipralex si nechat napsat u mého obvodního?Nějak jsem viděla sama sebe,u 13. komnaty Lud'ka Soboty,ale ten je o dost starší,vyzkoušel vše a stále trpí..říká se-úzkost přechází v depresi..je to tak :-(,kdo může být št'astný v bolestech?

Moje mamka vždy říkala-90% nemocí je ze stresu,je to fakt,padají mi vlasy,gynek. potíže,bolesti zad,záněty v zubech,těžké,3 měsíce je zatím léčím...tím jsem hodně pochopila,duše "umírá" a tím i tělo..najednou se vše sype,ve 28-mi máme život před sebou...ale je to naopak....Ale navenek,mám 50 kg,dlouhé vlasy,větší prsa,prostě jakoby hezká žena..dovnitř nikdo nevidí,ale hlavně nikdo nepochopí,kromě vás,děkuji,vy mě pochopíte,nikdo z okolí.

Simčo, dojdi si k psychiatrovi - ten ti bude rozumět a pomůže Ti a Ty zase začneš žít. A až to bude za Tebou tak si jen budeš říkat, že jsi měla jít dřív, uvidíš zase Ti bude fajn. Nevím odkud jsi. Já mám skvělou doktorku v Praze. Kdyby jsi chtěla.

Děkuji Ojko, asi tím,že jsem z Havířova,mě tady nedokáže nikdo pochopit :-),taková "vesnice",bydlím kousek od Ostravy,tam jse žila 20 let,tohle město je známější :-)). Ted' jsem najela na diskuzi deprese tady, ty stavy jsou hodně podobné..Musím zajít,dál to už nejde,někdy hůř,pak se to dá,ale den,jako hodně lidí,být tělesně v pohodě,neznám,moc děkuju za podporu...Proč to tělo dělá i v klidu,jen tak,bez nervů,u telky,jak bylo psáno?Je to svinstvo,které nám ničí život,chvíli štěstí a pak se to vrátí...

Moc Ti držím palce. Určitě se začni léčit a dej vědět jak na tom jsi. Přeju Ti, aby tohle všechno byla pro Tebe už brzy jen špatná vzpomínka. Tak jak jsi svůj stav popsala a jak dlouho ho snášela, tak jsi neuvěřitelně statečná a máš silnou vůli, takže to s podporou psychiatra a léků určitě zvládneš. Ahoooj Ojka

Ahojte všichni, tak jsem včera byla u psychiatra tady ve Francii.Docela to šlo, i když mluvil trochu rychle. Je to profesionál, ale mohl by být trochu "lidštější". Ale dostala jsem léky " Lysanxia". Je to asi něco jako Diazepan. A v pondělí k němu jdu znovu. Měl by mě naučit jak se bránit proti těm myšlenkám na nemoc a na smrt...Tak uvidím.
Jinak Simčo, určitě souhlasím s ostatními, že bys měla jít k doktorovi a léčit se. Taky jsem měla ty stavy každý den, od rána do večera, fyzické i psychické, už jsem nevěděla, jak dál. Léčba si myslím je hodně důležitá. Určitě vyhledej psychiatra. Pomůže to.
A jak je vám ostatním? Já mám pocit,že je to s těma lékama lepší, ale pořád mám strach, že se to rozjede znovu. Máte to taky tak? Já mám brát 10 mg toho léku večer. Má to účinkovat celý den do dalšího večera, ale včera jsem si vzala 15 mg, po několika hodinách prvního léku se mi to vrátilo...dnes ráno zatím jakš takš...Tak se opatrujte a určitě dejte vědět, jak se daří. Dáša

Simčo, pod Tvůj příspěvek bych se mohla podepsat... Jsem na tom podobně, ale už jsem začala brát léky. Je to chvilku, takže zatím nic moc, ale musím to vydržet, věřím, že se to spraví.

Ahoj všichni.Souhlasím s Vámi ,že by si Simča měla dojít k doktorovi.Já jsem si ze začátku taky myslela že to můj manžel nepochopí vlastně nikdo.Nemusiš přece hned každému říkat že chodíš na ps..Až začneš brát léky tak se to spraví a ty si po čase řekneš:to jsem ale byla hloupá mohla jsem tam zajít už dávno!Píšu to proto,že jsem si to řekla také.A věz Simčo ty co to nepochopí nestojí za to aby jsi se snažila jim to nějak vysvětlovat.To co jsi psala tak stejně i já jsem na tom byla cca před rokem.Dnes je mi fajn.Jo a sex je od té doby taky o něčem jiném.Simčo přeji ti spousta odvahy a věř bude líp.

Heleno, taky mne to napadlo, Simča by rozhodně nebyla jediná, kdo to doma ututlal, nám kamarádku, ta to neřekla ani manželovi. Já jsem to tedy řekla takřka celé rodině, rodiče na mne koukali dost divně, tak jsem jim vytiskla článek z internetu, jak to vzniká, protože prostě nechápali, co blbnu, když mi nic nechybí.

Já hlavně doufám, že léky už pomalu zaberou, a že zjistím, že jsem pitomá, že už jsem tohle celý mohla mít za sebou a mohla žít v klidu a pohodě.

Ahoj Danuš a všichni, jsem moc ráda,že někde člověk najde pochopení,i ten psych. nemůže mít ani ponětí,s jakými bolestmi žijeme...Všechny články jsem četla od 1. strany a z 90% máte cipralex,já před tím dostala CITALEC,máte s ním nějaké zkušenosti? Mám schovaný zbytek,asi na týden,tím asi začnu a nechám si předepsat...Přestala jsem je brát a naivně si myslela,že to zvládnu sama,že je to ve mě,jak všichni říkají,ale to byl velký omyl :-(,první byli ataky občas a najednou celodenní utrpení vkuse..Pište pište,budu se těšit a hodně síly.

ČOČKA SE MI PÁLÍ,MUSÍM BĚŽET, PAK PŘIJDU :-)).

Tak běž, ať to nepřipečeš :-))) on ten psychiatr o tom něco ví, alespoň ten můj, vypadla jsem z ordinace za 10 minut, byl děsně milej a prohlásil, že by se na mně dalo vyučovat, neboť jsem učebnicový příklad deprese, ze které se vyvinula PP a - odmítače léků. Když jsem mu říkala, co všechno jsem za ty 3 roky zkusila změnit na svém životě a co jsem absolvovala, abych se toho zbavila, byl z toho úplně na větvi. Na co si vzpomeneš (už jsem to psala) od pozitivního myšlení, přes kineziologa, sport, akupunkturu, homeopatii, masáže, delší dovolené, koupě nového pejska, čarodějku, která umí zacházet s energetickými bloky, léčivé kameny, léčivé čaje včetně třezalky, vitamíny od B až přes hořčík, kompletní vyšetření všeho, kde mi našli choroby, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám:-))), meditace, jógu........., že by nakonec zabralo pár prášjků??? Ono se to někdy nějak samo zvládnout dá, pokud se organismus vzpamatuje a ten serotonin se tam doplní, pokud ale jsi pořád v nějakém stresu, nebo je to počasí, co je teď, přestala jsem doufat a jak už jsem psala - já už se nechci trápit.

Tak přeju dostatek serotoninu :-))))