Diskuse - Fobie z řízení auta

děkuji za útěchu. Zítra dám vědět, jak to dopadlo:)

ahoj holky,pro Danuši - je mi také 46 řidičák mám od února,jinak holky autoškola byla brnkačka proti opravdovému samostatnému ježdění,neustále bojuju se strachem,řídím zatím jen málo a malé kousky,kde není moc provoz,do městského provozu si zatím netroufám,ale nechci to vzdávat,včera jsem se doknoce rozjela pěkně dokopce,úplně jsem to "odšťouchla",manžel koukal jako blázen,protože do kopce mi rozjíždění fakt nejde,tak jsem se těšila,jak budu jezdit a teď jsem plná strachu,ale prý to chce rozjezdit,říkají tak rok to trvá,než se strach překoná,tak na mě myslete,taky všem držím palce

no tak já auto vycouvala z garáže,připravila si,že pojedu ráno.ale nezvládla jsem to,další den ho dala zpátky.sice i tu garáž jsem zvládla,i couvání,ale pořád ten strach. zavolala jsem do někaolika autoškol v okolí. na některé jsem měla už blbé reference od známých.v 1 teda jsem měla pocit,že mluvím s člověkem,jakého potřebuju.podle hlasu fajn pán,hned řekl,že jak dlouho a proč jsem nejezdila(nikdy) a co mi dělá problémy(strach a zmatkování)řekl,s úsměvem,že zrovna tohle se dá zvládnout CITLIVÝM přístupem...dnes jsem jela se sestrou,třeba se pletu,ale přišlo mi,že nejede o moc lépe než já,hodně bere na 1,např.při odbočování vlevo,výjezdy na hlavní..kdy teda já nechávám 2 a pomalu se blížím.při rozjedech na semoforech dává hodně plynu..asi to není omluva,ale myslím si,že necitlivý přístup manžela na mě hodně zapůsobil ale dám vědět,jestli jsem zvládla zajít to té autoškoly!!myslím že to je poslední možnost...ještě-sebekriticky přiznávám,že skutečně co neumím je couvat na zrcátka,nacovat mezi 2auta a nevím,co s autem v zimě.zbytek mi jde,rozjezdy do kopce,akorát prostě ten všeobjímající strach a následné zmatky...

Zdravím, pro "autoškolačky": Je naprosto pravda, co píše Mirka: sama autoškola je v pohodě, protože jezdíte s instruktory a v podstatě vám nic moc nehrozí. Pak absolvujete závěrečnou zkoušku a těšíte se, až vyjedete do provozu. Cca 3 týdny, než vám vydají řidičák, samozřejmě nejezdíte a někdy i déle, pokud teprv sháníte auto.Když se po delší době posadíte za volant s pocitem, že můžete konečně vyjet, v plné síle na vás dolehne vědomí toho, že jedete samy- některá strach mít nezačne nebo ho včas potlačí a jezdí. Na jinou zase strach dolehne v plné síle, ale snaží se ho překonat a také jezdí (by't třeba zpočátku sporadicky)- no a pak vidíte ve zprávách, jak namachrovaný frajer v superbu "sestřelí" ze silnice řidičku v mazdě, protože ho zpomalila. Následně další blázen ohrožuje z téhož důvodu jiného řidiče a dokonce mu hodí lahev na čelní sklo. Já osobně teda podléhám dojmu, že nazrává doba, kdy by na auto měl být zbrojní pas, protože agresivních šílenců přibývá. Musím říct, že od těhle dvou případů jsem za tím volantem mockrát neseděla, nějak se mi nechce riskovat, že někoho takového potkám.

Zdravím a díky i Páje za reakci. První jízdy mám za sebou,myslela jsem, že instruktora ukecám, že v provozu ještě jet nemůžu,ale nepodařilo se. Ujela jsem asi 40 km za tu hoďku a půl, takže přes 50 se ručička na tachometru nepřehoupla. Problém byl s volantem,s tím jsem trochu cukala, ale musela jsem zvládnout i stěrače, protože zrovna pršelo. Instruktor byl úplně v pohodě. Tak zase ve středu.

ahojte všichni, jsem strašně ráda, že jsem navštívila tyhlety stránky. Řidičák mám 20 let a 18 let jsem nejezdila. Můj první manžel mi to nedovolil a ten druhý mi prostě koupil auto a že musím jezdit. Tak jsem si udělala kondiční jízdy a šlo mi to dá se říct, že dobře. Má starší dcera si udělala také řidičák, což mi dodává takovou motivaci, protože jezdí celkem dost dobře.S manželem , když jedu....hrůza, on je profík řidič, sice mi radí dost dobře, ale má takový pro mě nevyhovující způsob radění.....Když jedu polívá mě horko, klepe se mi noha na spojce, bušení srdce, po chvíli to přejde, ale pak zazmatkuju a hrůza, nejhorší je, když mám v sedačce svou malou dcerku, ještě větší strach, po městě jedu max. tak 40, když chci jezdit sama, odhodlaně jdu do auta, pak tam sedím tak půl hodiny a pak maximálně přeparkuju, nic víc. Nutně potřebuji jezdit, manžel je pořád služebně pryč,tak mi nic jiného nezbývá, než začat, ale jak se zbavit toho příšernýho strachu, jak!!!!!

Ahojky,
tak jsem ráda, že nejsem jediná, kdo se hrozně bojí. Mám řidičák asi 20 let a nikdy od autoškoly jsem nejezdila...ale jsem doma, byla jsem hodně nemocná 2x chemo a občas se potřebuju sama přepavit, něco si zařídit a tak..vždyť to znáte..tak jsem se přihlásila na kondičky a ejhle hned na silnici i když jsem říkala, že nic neumím...Celkem to ušlo, ale neumím řadit, couvat, mám pocit, že neumím nic..nevíte jestli někde najdu návod od nastarování auta až po rozjezd? Ať si to v klidu můžu přečíst?

pro Stuart. Nejlepší je sehnat si výukové CD od Z.Schrötera. Je tam všechno. Stejné je i v jeho knize -Autoškola- . To CD mají v autoškolách, tam ho dávají žákům k výuce, třeba se někde domluvíš, kniha se dá koupit v snad každém knihkupectví (půjčit v knihovně). Hodně zdaru.
p.s. pak je to ješte trochu vše zjednodušeně na netu, od jednoho studenta, zadej si do vyhledávače: helpka na řízení. (dusan.pc-slany.cz/autoskola/autoskola-helpka)

Ahoj všem tady.....já jsem se taky strašně moc bála první samotné jízdy.Tenhle týden jsem prostě sama musela jet.Zaměstnavatelka mi dala klíčky od auta a nějaké řeči,že se bojím sama jet nechtěla slyšet.První den jsem měla průjem,bylo mi špatně,ale musela jsem a zvládla jsem to.Byla jsem rozklepaná jak ratlík.Druhý a třetí den už to bylo lepší.To už jsem si tu jízdu dokonce užívala.Takže holky chce to jenom překonat ten strach z první samostatné jízdy a pak už je to myslím v pohodě.Ale nebýt zaměstnavatelky,která mě donutila,tak asi taky v životě sama nevyjedu.Hlavu vzhůru a snažte překonat ten strach.Ten pocit potom,že jsem to zvládla a že nejsem na nikom závislá je seprovej.Všem držím pěstičky.

Stuart:Zaplať si ještě kondiční jízdu/y, protože tam by ti všechno, co není jasné, měl instruktor vysvětlit- řazení je základ. To couvání trénuj někde na opuštěném plácku nebo večer u marketu, pokud máš někoho, kdo pojede s tebou, bude to určitě fajn (ale podle těch náznaků o chemo asi teď potřebuješ jen základně fungovat a asi nemáš na takové "lekce" náladu, jestli ti není dobře). Jinak ti přeju, ať se ti daří na silnici i v životě:)

Hned zítra se vydám sehnat si knížku. Mám tu taky otevřený ten návod a budu se snažit, abych to dobře zvládla:o). Díky moc

Tak mám druhou jízdu za sebou a sama se divím, že to bylo o fous lepší než minule.Nervozita před jízdou je, ale pak to opadne, jen je v tom autě trochu teplo:) Obě dvě jízdy jsme měla za deště a ty předjíždějící auta jsou mazec.Jsem zvědavá co budu psát za měsíc:)

Také je druhá hodina za mnou..ve špičce, po městě, zatím ne přímo centrem, v dešti.
Taky jsem nervózní před jízdou a pak to opadne, ke konci jsem zapoměla na spojku a jen zabrzdila, takže mi autíčko chcíplo, no ale zase se nic tak moc nestalo jen musí člověk znovu nastartovat.
Snad se to neučím, ale bojím bojím:o)

ahoj holky, Pájo, Ivano, KYTI, Tasi, prostě řidičky....musím Vám to vše za tepla napsat. Můj ŘP už docela oschnul, a už jsem myslela, že snad úplně uschne.
Protože jsem měla hodně omezené finance a tak nějak přirozeně chtěla hodně muziky za málo, už jsem ani nedoufala.
Našla jsem si ale malou, starší, mazdu 121, a dnes jsme pro ní vyrazili. Do Českých Budějovic, 150km.
Takže jsem odřídila celou cestu zpět, sama, parner se snažil jet přede mnou. poprvé jsem jela i vyšší rychlostí, což v autoškole a v centru města moc nešlo.
Autíčko jelo docela slušně, vydrželo i mé občasné chybky. Když jsme jeli tam, nebylo mi moc do zpěvu, od autoškoly jsem ujela asi tak 5km. Ale nějak to ze mne vše spadlo, nic jsem nezapomněla. Jasně, občas jsem trochu byla slyšet, jednou jsem najela na obrubník, jednou mi to chcíplo (ale při parkování), ale jinak fakt, já jsem ze sebe nadšená, ani jsem nedoufala že to tak zvládnu. Chce to jednoznačně holky to naše známé jezdit, jezdit, jezdit.
Takže Vás brzo začnu objíždět a konfrontovat naše zážitky z ježdění. :-)
Holky, přeji Vám hodně pohodových kilometrů, těším se na Vaše pokroky. Mirka

Ahoj děvčata.
Před několika měsíci jsem sem psala o mém strachu.Od té doby se sem vracím a čtu nové a nové příspěvky. Prožívala jsem s vámi autoškolu a v duchu držela palce ;o). Já začala po několikaleté pauze jezdit na podzim. Jak už jsem tady jednou psala, mám štěstí, protože můj manžel je veliký kliďas. Trpělivě se mnou jezdil, abych si vše znovu osvěžila. Koupil mi malé autíčko, protože velkým se bojím jezdit. Jen co jsem si trochu zvykla a začala denně dojíždět do práce (i ten strach už opadal), napadly ty tuny sněhu :o(. Dopadlo to tak, že jsem na autíčko koukala jen z okna a zase se přepravovala autobusem. Když bylo po sněhu a sedla za volant, byla jsem zase na začátku. Zase ten strach, klepavka....... Ale nevzdala jsem to a rozjela se. Musím říct, že tentokrát ten strach netrval tak dlouho. Už jsem zase začínala být jakžtakž v pohodě.... dali mi ruku do sádry!!!! Takže zase třínedělní odmlka. Ale dneska mi sádru sundali a já odpoledne vyrazila s dcerou na "holčičí" nákupy. Tedy musím říct, že jsem strach sice měla, ale už tak nějak malinkej... ono to vážně šlo. A to byl pátek, odpolední špička. Ještě teď se směju, když moje čtrnáctiletá dcera řekla:"mami vždyť jedeš dobře, ale vymeteš každou díru." :o))
Takže holky, jděte do toho, i když tam ten strach je, ono se to zlomí. Zatím hodně šťastných polokilometrů na začátek ;o)
Ještě chci dodat, i když už to tady jednou je, že já jsem pro začátek taky pro malý autíčko. Zetko jsem si nedávala, protože vím, že to fakt některý působí jak červenej hadr na býka.Jde to i bez toho Z. Jo a ještě pro Páju: potěšilo mě, že jsi z Kladna, já také ;o) Tak se snad někde potkáme na silnici ;o)