Diskuse - Fobie z řízení auta

holky, děkuji vám moc za účast.
Jen dodávám, že co vím, kdy na to jdu, dělám hrozný věci a to je ten komisař ještě ve velké dálce !
Zvažuju ještě jízdy o víkendu, zítra to proberu s instruktorkou.
Bohužel, stres řeším jídlem, takže celkově katastrofa.

Ahojky Mirko,je mi 32let v únoru jsem udělala zkoušky jízdy až na potřetí testy hned poprvé 100%,ale ten strach co máš,že něco pokazíš má každý.Toho komisaře si vůbec nevšínej on na tebe za jízdy mluvit nebude jen ti řekne směr kam pojedete a pak kde a jak máš zaparkovat hlavně jet opatrně on sám se nesmí bát pozor na stopky a přednosti a máš to v kapse.Zítra jedu poprvé sama táké mám sny a klepačku.Držim moc palce a když se to nepovede poprvé tak pak máš ještě hooooooooodně šancí neboj pa pa.

chtěla bych jen napsat té Andy, co se zde dříve ptá....chodci jsou po Praze fakt docela problém, myslím že nejenom pro začátečníka. A to co popisuješ, nejde natrénovat. Ty musíš prostě být připavena reagovat a zhodnotit situaci, jestli to musíš zakápnout na místě nebo máš nějaké metry na brzdnou dráhu a při tom bys měla koukat do zpětného a tím vědět, zda máš někoho nalepeného za sebou. Tohle prostě nejde nacvičit. Řekla bych obecně, že musíš počítat se vším, klidně ti tam někdo může hodit myšku a bude to stejné, chce to hlavně dobré nervy a trpělivot, zvádnou to jiní, tak my taky. :-)

a jinak, holky, je mi hrozně.
Testy mám projeté zleva, zprava, nahoru, dolu, motor bych už i rozebrala, :-)
ale při představě jízdy jsem na kolenou. možná bych chtěla, aby v úterý pršelo, abych mohla jet fakt pomalu a nemusela se moc zabývat řazením, ale zase se bojím, že když bude v autě o dva lidi více, tak je možné, že mi to bude chcípat, nejsem na tu zátěž vzadu zvyklá. No, prostě, jsem úplně na dně. Ani na tu zítřejší jízdu se netěším.

Ahoj,chtěla jsem se zeptat,je tu někdo kdo překonal klasickou fobii z řízení? Myslím tím,že když už se přinutím a jedu,jedu snad i dobře,ale předtím mám průjem,bušení srdce,zimnici,třesu se.v zimě jsem vyjet vůbec nedokázala-ale tam to mám po 2haváriích,které zavinil před x lety manžel,1 čelní střet a 1 hodiny v lese a boční náraz do stromu. další leta jsem se bála v zimě i jako spolujezdec,což časem přešlo,ale šoferovat se nedonutím. Jinak manžel nebyl schopen mi pomoct,můj strach a co prožívám není schopen pochopit,ze začátku jsem se snažila řídit s ním,nebot řídit už potřebuju-ale nebyl na mě hodný.např.jsem se nedokázala rozjet na křižovatce do kopce,začal na mě řvát co děláš.a když říkám co jsem udělala špatně,ječel nevim,nevim,nevim!musela jsem vystoupit a jel on. takových situací bylo víc a když už jsem pak začla,pomalu po svém,výsledek je,že dojedu,mám pár nadřených tras,zafixované chyby a nesnesu spolujezdce. vím,že mám na víc,strašně mě to mrzí,ale nedokážu se hnout z místa,kondičky nepřipadají v úvahu-to bych měla v autě člověka a to je Problém.nějaký manuál,nebo video,nebo prostě cokoliv.neumím couvat na zrcátka,zacouvat v parkovišti mezi 2 auta a rovněž podélné parkování,ani popředu,natož mezi ně nenacouvám.vím,že je určitý moment,kdy točit,ale sama to nemám odvahu zkusit a prý toto se nedá teoreticky vysvětlit,ale jen ukázat. asi jsem ztracený případ a mám pocit,že jak mi radí sestra-dobrá řidička,že to nemám řešit a být spokojená,že těch pár tras si prostě odjedu a netrápit se tím.ale když vidím,že mnohem horší řidičky i řidiči se pustí všude,tak mám prostě depku a chut řidičák zahodit. je mi 43let,řidičák mám 21let,zkoušky jsem udělala napoprvé,ale bohužel pak nejezdila,po 15letech jsem to začla potřebovat,ale už jsem neuměla auto ani nastartovat...

Ahoj Bibi,
podle toho, co píšeš, bych řekla, že chyba byla asi hned na začátku po autoškole- je nutné začít jezdit, jinak narůstá strach. Vím, co píšu, bojuju s tím teď taky, pořád odkládám samostatný výjezd do práce a už začínám mít větší a větší strach- takže zítra jedu, i kdyby trakaře padaly:) Ale už teď vím, že se mi nebude dobře spát a bude mi patrně špatně od žaludku. Takže to za prvé- časté ježdění hned od začátku. Za druhé- myslím, že budeš i v životě trochu submisivní povaha a všechno si hned bereš k srdci- rozhodně ti nepomáhá kritika, křičení a nervy od spolujezdů-řidičů. Proto například já jedu zítra sama. Manžel ti měl spíš pomoct, než stresovat, ale na druhou stranu dokážu se vžít i do pocitů těch řidičů, kteří vedle nás sedí a třeba se i bojí- holt ty pedály tam máme už jenom my. Já bych ti doporučila kondiční jízdy. Sice píšeš, že nechceš, ale ber to tak, že tam s tebou bude profesionál a může tě naučit to couvání, projedeš nové trasy a začneš si víc věřit. Nebude to člověk, ke kterému bys měla citovou vazbu, takže se nebudeš stydět, že jsi "nemehlo" ( i když určitě nejsi, jen si víc věřit:) Manuál ani žádné video ti podle mě nepomůžou, potřebuješ vedle sebe učitele, aby s tebou rozebral tvé chyby. Rozhodni se a jdi do toho, nebo se nehneš z místa a to by byla škoda.Když získáš větší jistotu, přejdou určitě i ty nepříjemné psychosomatické projevy před jízdou a zůstane jenom ten zdravý respekt ze řízení a provozu.

ahoj holky, už jsem Vaše kolegyně.....:-))))

super,velká gratulace,teď jen jezdit a jezdit

MIRKO moc gratuluji :-)), jsi šikulka..jaké to bylo povídej, přeháněj :-))?

Ahoj holky, děkuji.
doufám, že se někdy u kávy o těchto věcech pěkně zasmějeme.
Včera mi ale do smíchu nebylo, ba naopak. Vyžrala jsem si to až do dna. Od rána, od osmi a šla jsem poslední na jízdu, s klukem co opakoval, až skoro v jednu odpoledne.
Komisař byl prý ten relativně hodnější, včera asi z dvanácti lidí, vyhodil dvě holky, nééé od nás, a prý to bylo v obou případech na bouračku.
Instruktorka nám řekla předem, že je v autě dosti svérázný, furt to popohání aby to odsejpalo. Takže dobře, že jsem to věděla, jinak bych byla v šoku. Ale byl dobrej, pokud ho člověk byl schopen poslouchat, vlastně pěkně plynulá jízda. Nikde mi to nechcíplo, nikde jsem si nepopletla levou a pravou stranu :-) a ještě jsem mu dokázala vzdorovat, ať mě nehoní.
A nyní si naprosto jasně uvědomuji, že to vlastně vůbec nic nebylo a teprve to co mne čeká nyní, bude daleko horší. Samotné odhodlání se k jízdě a pokud možno sama. Tak mi snad ani nevadí, že čekám na ŘP.

ahoj holky,
tak jak jezdíte? já čekám na ŘP a docela často se mi o ježdění zdá, vždy samé katastrofy. Dnes mi nešly brzdy. To už je na doktora.....

jezdím málo a po kouskách a s manželem,začínám úplně od začátku,nové auto,nový instruktor,vůbec mi to nejde,pořád myslet na řazení,podřazení,nejhorší je pro mě odbočení vlevo,na město si zatím netroufám,připadám si jak největší střevo na světě a ta chvilka,kdy už mi to půjde,tak pořád nepřichází,vážně už začínám uvažovat o automatu,to by mě zachránilo,když jsem chodila ještě do autoškoly,taky jsem usínala s nohou na pedálu a pořád jsem řešila křižovatky

Ahoj holky, tak já taky nepokračuju úplně podle svých představ. Jela jsem už sama do práce, ale bohužel je mi ráno před jízdou fyzicky špatně a celý den v práci myslím na to, jak pojedu odpoledne domů. Jezdím mezi třetí a čtvrtou a město je ucpané auty.Ty moje trable jsem už popsala dřív. Nejvíc mě děsí jedna křižovatka, kde odbočuju vlevo a rozjíždím se do kopce- u toho mého opela tak špatně cítím spojku v záběru, že to chcípá. Vždycky se zase rozjedu, ale děsím se toho, kdykoliv tam musím stavět. Je to prostě jiné než v autoškole, kde je člověk klidnější s tím instruktorem. Dala jsem si na auto "Z", i když mi to instruktorka nedoporučovala,ale mám teorii, že když udělám blbost, ostatní si snad řeknou"no jo, začátečník" a ne "blbá ženská za volantem"- jen doufám, že si neřeknou obojí:). Taky se na mě auta docela lepí v koloně, tak myslím, že s tím "Z" to odpadne. Uvidím, co to udělá, když tak ho sundám. Kromě toho mě taky děsí představa, že budu muset předjíždět- to vás v autoškole nikdo nenaučí. Bojím se, že potkám pomalý náklaďák nebo autobus či traktor- ten bych snad předjela:) Zkrátka bojuju s tím strachem, že neodhadnu vzdálenost, bojím se toho vjetí do protisměru. Vím, že je důležité jezdit, ale bohužel mám stresující práci a když přijdu domů, jsem zralá na to, sednout si k tv a trochu zrelaxovat- stejně tak o víkendu, kdy se mi do auta vůbec nechce, potřebuju si odpočinout. Tak nevím- řekla jsem si, že to ještě zkusím a budu jezdit, ale pokud se mi nepovede ten strach překonat, nebudu to lámat přes koleno.

tak zdravím i Ivanu.
Asi u Tebe také neplatí, že vlastně musíš jezdit, protože dříve si nejezdila, do práce ses dostala a pak to všechno funguje jinak. Chtěla sis to jen usnadnit.
Taky je podle mne nějaký měsíc nebo dva na rozježdění málo. Prý se vše láme tak po půl roce.
Já jsem ještě před zkouškama docela mudrovala, že na ŘP musím čekat, že chci jezdit hned, atd...no a nyní jsem vlastně tiše ráda, že nemůžu. Řeším neustále např...u nás je hned po pár metrech výjezd na hlavní. Bez semaforu. Hodně frekventované, v obou směrech. Takže to chce fakt odpich, při najetí. Bojím se hrozně, že to nezvládnu, úplně se klepu.
Můžu to objet vedlejšíma, na světla, ale říkám si, že jak to objedu jednou, už to bude na furt.....
Holky vydržte, chce to fakt trpělivost. Máte (máme) strach, protože si ješte nejsme prostě jisté a to za tu krátkou dobu nejde. Koukně kolem sebe, co je za voltantem blbů -s prominutím- Určitě to nevzdávejte, aspoň do léta vydržte, určitě se to zlomí.

Mirko, já si myslím, že chyba u mě byla taky v tom, že jsem začala jezdit až dva měsíce od autoškoly- nejprve čekání na ŘP- možná by to nemuselo tak dlouho trvat, nebo by člověku měli dát nějaký prozatímní doklad, že může jezdit- já totiž na posledních jízdách v autoškole jezdila dobře a ráda, po zkouškách bych klidně druhý den jela do práce,jenže tím odkladem přišla ta nejistota. No a pak sehnat auto- dříve jsem nechtěla nic kupovat (co kdyby to s řidičákem nevyšlo), to celé trvalo cca měsíc a půl- a pak už bohužel strach. Fakt je, že člověk by si neměl vymýšlet nějaké nejjednodušší cesty, pak se strach posiluje. Já se rozhodně té těžké křižovatce nebudu vyhýbat, i když bych jí mohla objet zřejmě jinudy- vím, že jak bych to udělala, byl by to konec. Potřebuju do provozu s tím, že to zvládám, ne že se bojím a jsem potencionálně nebezpečná. Tož tak, děvčata, určitě to zvládnem:)