Diskuse - Fobie z řízení auta

ahoj, no já jen dodávám, že podle všeho, každá z nás přesně ví, kde a proč jsou nějaké problémy a tím pádem je také šance na jejich odstranění.
toto je můj mail: byt-ujezd@email.cz, případně se můžeme někdy spojit i po -skypu-.
přeji všem hodně trpělivosti, píle, vše se jistě v dobré obrátí. :-) :-) :-)

řidičák jsem si udělala,protože jsem chtěla být soběstačná a svobodná,kvůli práci ho nepotřebuju,mám to 2 minuty pěšky,ale nákupy,návštěvy - to by bylo moje,kamarádce bych do auta nevlezla,jak to není moje,bojím se,že jí s tím něco provedu,asi to chce opravdu jen jezdit a jezdit,každý říká,že se to řazení poddá a že budu jezdit tzv.na ucho,ale zatím jsem asi nahluchlá,tak jsem se těšila,že budu jezdit,a teď mám z toho akorát stres,ale nevzdávám se,držte palce!!

Ahoj strašně moc děkuji za tyto stránky a hlavně za rady,které jsem si tu přečetla.I já jsem si dělala řidičák hodně dávno a neřídila jsem.Nepotřebovala jsem.Ale časem mi začalo vadit,že jsem pořád na někom závislá,že pořád někoho otravuji.K narozeninám jsem dostala autíčko.Byla jsem strašně ráda,těšila jsem se až začnu jezdit.Samozřejmě nejdřív s manželem.Jenomže hned po první jízdě jsem věděla,že s manžou to teda nepůjde.Klasika.Mé sebevědomí bylo na nule.Dopadlo to tak,že auto stálo půl roku před domem a já jsem prostě nenašla odvahu.Strašně jsem se bála.Manžel řekl,že auto prodá,že to nemá cenu.Asi jsem se lekla,že budu za totálního blbce a tak jsem se odhodlala.Jela jsem asi 200m nakoupit.Já byla tak šťastná,že jsem to zvládla.Sama.Pak jsem jela o kousek dál a pak zase o kousek dál.Nebyla to žádná super jízda,ale mě to bylo jedno.Hlavně,že jsem to překonala.Ještě pořád jsem před cestou nervozní jako když jdu k zubařovi,ale už je to lepší. Pořád jsem na začátku,ale je to super pocit.Strašně moc děkuji za rady a za názory,které jsem si zde přečetla.Určitě mi pomohly a hlavně jsem zjistila,že v tom nejsem sama.

Ahojda, i já jsem na tom podobně jako většina z Vás, jen Vy už jste to více či méně překonaly, ale já jsem stále ve fázi, kdy se po půlročním neježdění nemůžu donutit sednout za volant. U nás je problém, že máme jen jedno auto a peníze ještě na další zatím nejsou (snad se mi povede našetřit alespoň na něj. favorita či tak).Naše auto používá hodně manžel, je to veliký kombík a já mám strach, že nebudu mít odhad, už jednou jsem ho odřela....Navíc, když vedle mě sedí manžel a houkne na mě, tak pak nevím ani jak se jmenuju...........a zmatkuju....Nevím jak to překonat, přitom řízení v autoškole mě tak bavilo.....................Poraďte, s pozdravem J.

Dobrý den,
už jsem o sobě přemýšlela, že snad mám také nějakou fobii z řízení automobilu. Manžel mi koupil malé autíčko, jenže jsem zjistila, že s jeho automatem je to stokrát lepší, jenže jak píšete auto kombík je moc veliké (i když na druhou stranu bezpečnější než malé auto). Naposledy jsem urazila zrcátko, když jsme se s jednou také tak šikovnou řidičkou míjeli na vesnické silnici a já jsem ještě místo stočila auto směrem k ni, takže jsem naklepla blatník (stálo nás to 10 tis.).Pořád přemýšlím, jestli to nezabalím úplně, nějak se na to necítím. Ach jo. Moc jsem Vám neporadila. Zdravím Hana

A co takhle prodat vaše malé autíčko manuál a koupit malé autíčko automat.např.Toyota Yaris.S automatem to je opravdu mnohem lepší a hlavně jednodušší. Já mám taky automat a mohu jen doporučit. A i auto mám větší,ale je to o zvyku a jak píšete je bezpečnější.Prostě parkuji tam kde je hodně místa.Vytrvejte zvládnete to.

Ahoj holky, tak já mám pozitivní zprávu. Včera jsem musela vzít bratra do 30 km vzdáleného města pro auto, které měl v servisu a zvládla jsem to- včetně parkování, couvání, pátečního odpoledního provozu.Bylo mi teda opravdu zle od žaludku, však to znáte, ale proběhlo vše v klidu. Akorát pořád mám problémy při řazení- zapomínám, včera jsem si do křižovatky ve městě podřadila ze trojky na dvojku a divila se, že mi to vzápětí nejede- samozřejmě že jsem z té trojky přeřadila na čtyřku- ale pozitivní je, že si člověk tyhle věci uvědomí, byť zpětně:). No a na zpáteční cestě jsem ještě vezla švagrovou a dvě neteřinky, ale musím říct, že to mi opravdu nebylo dobře, zodpovědnost za dvě děti- ale snažila jsem se nedat na sobě znát nervozitu a dojela jsem. Zatím mi dost zafungovalo "Z"- už se na mě nikdo nelepí:). Ale stále trvá strach z rozjezdů do kopce- snad se to poddá. Děvčata, jak jste na tom teď vy, pojďme si trošku porovnat zkušenosti.

Zdravím všechny, tak já jsem na tom tak,že jsem byla na sebe celkem pyšná,i en strach povolil,auta proti mi nevadí,zvládla jsem parkování...až jsem se odhodlala a že pojedu s manželem. jeho důvěra ve mě veliká,sedl se dozadu!ale já,frajerka,že mu dokážu,jak jsem to pěkně sama zvládla. no tak jsem dokázala!!! cestou tam vše v pohodě,zpět to byl horor a jen díky duchapřítomnosti pána ve vedlejším autě jsem nezpůsobila řetězovku..nedokázala jsem najet na kruháč,zůstala zešikma na něm,pán mě objel vnitřkem,já nemohla nic,totální zmatek.manžel na mě ječel,máš tam 2..jak jsem odtud vyjela,nevím,navíc najednou za mnou policejní dodávka,v ten momen já jistá,že jedou pro mě,za to,co jsem provedla. cítím se jak de...sebevědomí na nule a každopádně nejméně 14dní do auta nesednu a kruháč už nechci ani vidět. zůstanu u těch najetých tras,co potřebuju a co jsem si vydřela a nacvičila a končím.snad by to vyřešil automat.největší problém je že auto potřebuju a že dělám stejné kopance,kvůli kterým jsem vzdala řízení hned po autoškole.zmatkuju,a cítím se hrozně.takže konkretně u mne to je na houpačce,totální propady střídají menší úspěchy,ale rozčarování z vlastní neschopnosti je nepopsatelné.ale údajně skutečně se řídit nenaučí každý...

ještě-jak jsem dojela domů nevím,propocená červená jak rajče.sedla jsem si na postel,třásla se,představovala si,kdyby tam byl cyklista,chodec,nebo jel kamion,smetl by nás všechny a 100% je to moje vina...slzy mi tekly,nešlo to ani zastavit. ještě teď je mi fyzicky špatně a beru to jako znamení,že mi není v tomto shůry dáno a někdy by se člověk měl spokojit s málem...každopádně vám všem držím palce.

dobrý den,dámy,nedá mi nezareagovat na vaše příspěvky. jen pár mých zkušeností. řídit se skutečně nenaučí každý,můžu to doložit.dcera udělala řidičák,je jí dnes 21 let,studuje práva a jezdí jako "fík" nemá a ani nikdy neměla problém sednout do auta,se kterým nikdy nejela.nikdy se nebála a od začátku jí to šlo. manželka-jinak velice chytrá,šikovná žena,nikdy v životě neměla problém cokoliv zvládnout-teda kromě řízení-řidičák udělala,nejezdí,nebot se bojí,pokud jela(což je už hódně dávno),zmatkovala,jak píše paní Bibi.byla nervozní a já,i když jsem skutečně klids,také! nikdy jsem ji řídit nenutil,pravda,bydlíme sice na okraji,ale okresního města a nyní ji kdykoli potřebuje odveze dcera nebo syn. dámy,netrapte se tím,život je krátký a jestliže na to nemáte buňky,nebo geny,prostě nejezděte. zmatkování za volantem je opravdu nebezpečně.třeba někoho z vás naštvu,ale vidím,že některé z vás tím trpí a je to zbytečné. zvlášt když paní píše,že dělá celý život stejné chyby.sice říkáte,že řídit potřebujete...ale to je jen takový strašák dnešní doby. pokud nebydlíte na samotě 10km od města,tak nepotřebujete,a i kdyby-na kole určitě dojedete,ne? Honza

Taky mi nedá zareagovat. Vůbec nezáleží na vzdělání (mnohdy čím vyšší, tím horší řidič). S věkem už je to jinak, většinou čím je člověk mladší, tím lépe, nemá téměř žádné zábrany. Počet řidiček se na silnicích zvyšuje, ale stále, přepočítáno na procento nehod, vedou jednoznačně muži. Ježdění se nedá jinak natrénovat než v provozu a i zkušený řidič dokáže chybovat, mnohdy jde třeba o jedinnou chybu za řidičskou kariéru ale zato fatální. Jestliže je začátečník obklopen již vyježděnými řidiči, těžko hledá pomoc a pochopení. Navíc provoz a hlavně agresivita řidičů neustále stoupá, což hraje pro tyto začátečníky v neprospěch. Samosebou, nezkušenost a strach není dobrý společník za volantem, ale hned odkazovat na kolo je nefér. Chce to trpělivot, postupně si přidávat, protože jestli si dokáže řidič, tedy zde hlavně řidička nějaké trasy tzv. najet, tak později zvládne i cesty neznámé, delší i náročnější.

BIBI: to mě moc mrzí, že máš takovéhle trable-na tom kruháči jsi uvízla proč? Chcíplo ti auto při částečném nájezdu na něj? Ty další zmatky vlivem stresu už bych pochopila. Musím říct, že dost souhlasím s tím, co napsal Honza. Zkrátka to není legrace, v dnešní době na silnicích v Česku, a než si celý život něco vyčítat (pokud bych nějakou svoji chybu ovšem přežila), tak to radši zůstanu na chodníku. Asi je to opravdu tak, že není každému dáno,aby byl řidičem a k tomu se ještě přidává to, co píše ALI- agresivita řidičů, "nulová" tolerance k nám začínajícím řidičům, stres, nervózní neustále někam spěchající řidiči, kteří vás vyblikávají, protože je zdržujete (neboť jedete předpisovou 90 mimo obec)- to všechno zažívám taky a opravdu si říkám, že uvidím- buď se moje jízda bude zlepšovat a pomalu budu odbourávat začátečnické chyby (k nimž ovšem nepočítám dodržování předpisů, které mnohé řidiče tak irituje), nebo to prostě nepůjde, a pak holt auto dám tátovi a dál budu jezdit busem (kterým jsem ostatně do školy i do práce jezdila doteď). Pravda je ale ta, že se s tím každý musí vyrovnat sám. Druhý může říkat, co chce, ale je to jen na nás- na tom, jak zvládneme svoje emoce, svůj strach, případně jak se vyrovnáme s drobnými kolizemi ( které začátečník prostě dělá, to asi není nic neobvyklého). V každém případě z dlouhodobého hlediska není únosné sedat za volant se strachem- protože strach člověka paralyzuje a je spouštěčem dalších a dalších chyb, které můžou vést až k tragédii. Takže ani teď nevím, jak bych Bibi povzbudila:(

Ve svých 46 letech jsem se rozhodla udělat si řidičský průkaz.Nikdy jsem za volantem neseděla a zítra mám první jízdu.Obávám se , že to přeci nemůžu zvládnout - spojka, řadicí páka, plyn, brzda, zrcátka atd.To bude mazec. Napište svoje zkušenosti před první jízdou. Díky

pro úplnou začátečnici.....
Mám čerstvě ŘP, a jsem jen o kousíček mladší než Vy, začátkem tohoto roku bych nevěřila nikomu, že to zvládnu.
Na první jízdu jse šla jak na popravu, ale s tím že budeme na cvičišti - což v praxi bylo jinak. Několik hodin mi instruktorka říkala, že se před jízdou tvářím hodně zoufale.
Ale nebojte, zvládnete to, nevím jestli Vás to potěší, ale -autoškola- je vlastně sranda, to co Vás čeká potom, to je teprve mazec....:-)

pro KYTI1, super že si napsala, děkuji za gratulaci. Přeji Ti, ať Ti jde ježdění stejně, jako ty cukrářské výrobky - ty jsou naprosto dokonalé. :-)
Holky - Ivano, Pájo....už mám ŘP, dnes jsem se trochu plácala s naším autem, ale není to ono. Nic nevzdávám, a jen ten pocit, že už konečně můžu, mně tedy docela hodně těší a pracuji na tom, aby byl ten pocit silnější, než ty ostatní obavy.