Diskuse - Fobie z řízení auta

Ahojky všici:)
právě jsem si vyzkoušela řídit auto s posilovačem řízení a to bylo úplně jiný, než s Felicií v autoškole. Tam se nadřu, couvat mi to nejde, protože mi připadá, že to víc nevytočím.Tady to byla pohodička. Před pár hodinama jízd mi připadalo, že se už rozjíždím v poho, ale teď mám nějakou krizi. V úterý bych měla jet delší trasu a do neznáma, tak jsem zvědavá jak to dopadne. Sto kilometrů, tak se snad prostřídáme aspoň dvě.

Tak sotva jsem se pochválila, už to zase není nic moc. Před chvílí jsem si byla pro benzin a když shrnu mé problémy: příliš šlapu na plyn při rozjíždění do kopce. Ne že bych chtěla jet jak Fitipaldi, ale z křižovatky jsem chtěla být rychle pryč- ten můj oplík jede jako ďas a ještě jsem nevychytala, jak moc (málo) mám při rozjezdu přidat plyn. Takže jsem tu zatáčku "řízla" opravdu fest. Potom při nájezdech doleva neodhadnu přesně střed- buď zůstávám ještě vpravo nebo už bych jela víc vlevo, což je ještě nebezpečnější. Takže zas nic moc. Zítra jedu do práce a už jsem se odhodlala zajet až před "barák", protože doteď jsem parkovala na parkovišti cca 10 minut chůze od budovy.
Danuše: mám auto s posilovačem řízení a musím říct, že mi to moc nevyhovuje, pedál plynu je hrozně citlivý, nemám ještě vychytanou tu razanci sešlápnutí- dělá mi to problém hlavně při rozjezdech, jak jsem psala.

no neříkej Danuše, že děláš -L- na tak starém autě, které nemá posilovač? To se tedy musíš nadřít, to si nedovedu představit.
Ivano, nechci být za chytrou, ale posilovač usnadňuje manipulaci s autem - volantem-, a s plynem nemá nic společného. Pouze možná to, že pokud jak popisuješ dáš víc plynu a pak vysřelíš jak raketa, tak vůz bez posilovače by si v tom fofru možná ani neuřídila směrem, který v tu chvíly potřebuješ....takže nohu z plynu. Ale to vychytáš, určitě.
hodně zdaru všem.

Mirko, máš samozřejmě pravdu:) Myslela jsem to tak- musím si dát pozor na ten plyn.

Od svých gymnazijních let mám takovou fobii z řízení auta, že jsem si neudělala ani řidičák. Vůbec si nedovedu představit, že bych tu plechovou obludu dokázala řídit. Jednou jsem to před lety zkusila. To se mne snažil naučit řídit auto můj manžel. Dopadlo to zajímavě. Začal mne učit couvat. Pak se mu zdálo, že couvám moc rychle, tak chtěl sešlápnout brzdu, ale místo ní mi přišlápl moji nohu na plynu. No a horor byl na světě. Narazili jsme zadkem auta do stromu. jediného, který byl v širokém dalekém okolí. Auto jsme pěkně pomačkali. Od té doby by mne nikdo za volant nedostal. A také mám fobii z takových divných jako by závratí při pohleu vzhůru. Dost dobře si nedovedu představit, že bych jako první na křižovatce tu hlavu musela zvednout právě do té polohy, abych viděla na semafor. Značky mi problémy nedělají, ty jsou níž. Ale ten semafor, i když jedu jako spolujezdec, ten je teda hustý.
Také problémy s nízkým tlakem. Bojím se, že kdybych řídila, že bych mohla způsobit dopravní nehodu, protože se mi každou chvíli zamotá hlava.
Takže raději řidičák ne.

ahoj děvčata,zdatné řidičky,tak jsem o víkendu jezdila,manžel si ti moc pochvaluje,protože si může dát pivo,v sobotu jsem od něj dostala 1-,ale včera jsem se nemohla rozjet na stopce,za mnou pán troubil až mě objel,rozjela jsem se asi až napotřetí,sebevědomí zase na bodu mrazu,ještě jsem nikdy nikoho nepředjela,všichni předjíždějí mě,i po městě,nevím kam pořád všichni spěchají,ten posilovač je bomba,taky jsem zjistila,že ho mám,holky já jsem ale kopýtko,řízení zdar

Stejně jsi dobrá, že jsi alespoň vyjela.............. A blbci ať si troubí, žádný učený z nebe nespadl.....Taky se to museli někdy naučit. Tohle nejde samo. No já jsem na bodu mrazu.....Řidičák mám dva roky (je mi skoro 34) a už od podzimu jsem neřídila a nějak se k tomu nemůžu dokopat. Máme veliký auto a bojím se, takže Tě obdivuju. Musím taky zase začít, ale nemůžu ten strach nějak překonat. Jsem slaboch. Přeju hezké odpoledne......a držím palce všem

Zdravím, je mě skoro 60 let, řidičák mám 36 let, nikdy jsem nejezdila. Osud tomu chtěl, že mě zbylo autíčko a invalidní syn. Pár KJ a snažím se jezdit. Nervy ukrutné, třesavka, průjem, zle, zle. Když zvítězí MUSÍM nad STRACHem, vyjíždím. Někdy je to i čtyřhodinový boj. Jezdím stejnou trasu asi 20 km tam a zpět. Děvčata jezděte dokud jste mladé a máte s kým!!! Nikdy nevíte co vás potká a v babskym věku je to makačka.

Tak já hlásím, že jsem dnes poprvé dojela až před školu (mé pracoviště)- přispěl k tomu vydatně ranní hustý déšť, neboť představa, že půjdu od parkoviště ještě 10 minut,byla hroznější než strach z hledání parkovacího místa. Nakonec jsem zvládla i odpolední cestu domů a rozjezdy do kopce- ale zpocená až víte kde:)
Pájo- jenom musíme vydržet, bude to lepší a lepší, uvidíš. Nic si z toho zatroubení nedělej, mně se to taky stalo- říkám si no a co, nezblázním se. Pokud jde o předjíždění, taky nic kromě traktoru ještě nepředjedu. Ve městě mě ale nikdo nepředjíždí, to je u nás vzhledem k frekvenci aut skoro nemožné. Vždycky si říkám, že já jsem si zodpovědná za své auto a musím jet tak, abych ho zvládla- a když mě ostatní chtějí předjet, hlídám si jenom, abych jim nezrychlila při manévru, toť (zatím) vše.
Jančo: stará známá pravda: čím později od autoškoly vyjedeš, tím horší to je. Já už měla taky namále, bála jsem se vyjet, ale řekla jsem si, že musím. Zaplať si kondiční jízdy, abys viděla, jak na tom jsi. Je to podle mě nejlepší varianta.

A ještě jsem zapomněla: stává se mi často, že mě nějaký frajer předjede jako by jel po dálnici a za chvíli se s ním potkám v obci, kde musí zpomalit, protože před ním jedou auta padesátkou. Pak si říkám, kolik toho frajer naspěchal. Tož tak:)

ahoj holky,já už jsem asi blázen,pořád v duchu řídím auto a probírám dopravní situace,pro tu 60.letou paní- klobouk dolů,ale na věku nezáleží,jen ve vyšším věku máme asi větší pocit zodpovědnosti a přemýšlíme co by kdyby,než ty 18,ty rozjezdy do kopce jsou noční můra,musím se rozjet přes ručku,ale musím se to naučit normálně s pedálama ale mám ty nohy nějaký asi chromý,až mě někdy potkáte na silnici tak to bude groteska,obrovský auto,já mrňous a prej jsem hrozně nalepená na skle jo a jezdím s polštářkem,to mi zase někdo radil,že mám pořádně vidět na kapotu tak jsem hrozně vykulená a na tachometru 10,tak holky,nevzdávat,přeju všem šťastné kilometry a jenm zelenou na semaforech

Tak já dnes asi zatím nejhororovější zážitek na silnici. Jedu si domů, přede mnou nikdo, za mnou taky ne (ideální stav:) a najednou noční můra- v dáli vidím malý žlutý bagr, který jede tak 40. Tak já za ním, nejprve plná čára, tak jsem v závěsu, mezitím už nás dohonila jiná auta a já nemohla předjet. Ploužila jsem se za ním a když byl náhodou úsek s přerušovanou čarou, tak bohužel mírně do zatáčky a já se prostě neodvážila- čili ve výsledku to dvě auta za mnou nevydržela a předjela mě i bagr. Následně vznikla dost nebezpečná situace, protože já v tom stresu zapomněla podřadit před předjetím a začala jsem bagr předjíždět z trojky, ačkoliv jsem rychlostí byla na dvojce- takže ve výsledku jsem se ocitla vedle bagru a ač jako zběsilá šlapala na plyn, auto nezrychlovalo- trvalo to pár vteřin a děkovala jsem bohu, že nic nejelo v protisměru. Takže pro mě dnes obrovské ponaučení.

Dnes jsem si fest zajezdila s autoškolou.Jela jsem z Moravské Třebové do Brna a zpět, což je cca jedna cesta 70 km. Jelo se mi dobře,jen v tom Brně to byl šrumec a aut móóc:) Ještě nějaká jízda příští týden a budou zkoušky. Teď se uklidňuji, že pokusů je víc,ale nervozní budu určitě hodně.

Ahojky všem, krátké shrnutí od Stuarta:
takže v pondělí to budou tři týdny,co mám doma Járu:o). Jára=Yaris, před koupí 4 hodiny kondičních jízd v autoškole, nikdy předtím jsem nejezdila a do dnešního dne jsme najezdili 320km, po Liberci křížem krážem:o). Upozorňuji!! zatím jsme nikoho nepředjeli i když byli tací, co si to přáli a uhýbali nám, ale nám chyběla odvaha:o). Kromě Z a tabulky invalidy, bych si asi měla dokoupit ještě další s mega obřím nápisem BLONDÝNKA, protože 3x návštěva Globusu a 2x se netrefit na správný výjezd to hovoří za vše:o). Takže mám již oblíbené další nejbližší sjezdy z dálnice a pokaždé se tomu zasměju. Taky 1x nabouraný sloupek u Kauflandu při couvání, který jsem neviděla, ale Jarískovi se fakt nic nestalo.
Taky se mi zdá, že jsem odvážnější a zajíždím stále víc do středu města, ale trasu si vždy pečlivě naplánuju. Problém nastává ve chvíli, kdy špatně odbočím, mám obsazené mnou předem vybrané parkovací místo a tak podobně..však to znáte, ale musím přiznat, že jezdit se mi líbí i když se opravdu před každou cestou klepu jako drahej pes:o).
Zajímalo by mě, kdy se doučím křižovatky a kdy budu schopná něhoho předjet a vůbec kdy a jestli budu umět pořádně a bezpečně řídit:o).

ahoj holky,tak to já bych potřebovala "Z"alespoň dvoumetrový a nalepit ho ze všech stran,v supermarketu jsem ještě nebyla,ale plánuji,že vyrazím někdy k večeru abych si zaparkovala,Stuart nezoufej,kamarádka taky jela u Tesca v protisměru a nepřišlo jí to divný,tak za 2 roky se těm našim"Výkonům"od srdce zasmějeme,s každým řidičák řeším a zjišťuji,že všechny ženský jsou takhle vystresovaný,zpocený,je jim špatně od žaludku,takže ten strach musíme rozjezdit