Diskuse - Deprese

Dobrý večer všem mým zlatíčkům a děkuju za vaši pozornost. Jsem v pořádku, u doktorky dnes vše proběhlo bez problémů. Nepíšu, protože jsem strašně unavená z alergie (dráždí mě pyly, mám pořád rýmu, silný kašel a hlavně mi chybí energie - včera jsem usnula před zprávami a o půl jedenácté jsem se jen přesunula do ložnice).
Kollerka je dnes už v práci a syn je o mnoho lepší, už včera večer prý hlásil, že má hlad.
I když nepíšu, myslím na vás na všechny, přeju vám stále lepší a lepší dny a mám vás ráda :-)))

Už se mi zavírají oči, dneska jsem nějak pořád poletovala, i když se mi chtělo pořád strašně spát..
Zítra jdu do práce...
Ano - ze dne na den, nevím, jak zvládnu ráno vůbec vstát..chce se mi zalézt a nevystrčit ani nos.. Ukončili mi PN, tak jsem si řekla, že to zkusím, v nejhorším to prostě nebudu lámat přes koleno, půjdu se nahlásit na pracák a budu hledat dál.
Zlatíčka, opatrujte se, zítra dám vědět, jak to dopadlo.

Děkuji všem co mi napsali.Doktor mi nabízí nemocnici,ale k té mám odpor.Mám jí plné zuby -Ještě v září jsem tam byla se synem s nádorem už po druhé-naštěstí je docela OK ale ty nervy nikomu nepřeji.Pro děti oficiálně jsem doma s boleriozou kterou jsem před třemi lety fakt prodělala.Manžel když se dozvěděl,že jsem byla poprvé u cvokaře,tak mi řek že jsem u něho klesla ....SAMA SI PŘIPADÁM HROZNĚ.Když jsem v praci pred zákaznicemi dvakrát omdlele vzdala jsem to.Přišla o práci o KAMARADKY,?,?-NEBO JSEM SI MYSLELA ŽE JSOU dobré kamarádky.Jsem doma naprosto hotová -musim denně vařit a prádlo,uklid A VUBEC TO NESTIHÁM A PADAM UNAVOU CHCE SE MI JEN BREČET A PŘIPADÁM SI TAK SAMA A KO!Vím,že manžel má taky své starosti -mame hodně pujček na barák a musím říct že nemám plat je hodně znát.NEVIM JAK DÁL?Jdu vařit abych si mohla aspon chvilku lehnou než všichni dorazí domu.MOC ZDRAVÍM VŠECHNY BOJOVNÍKY.DRŽTE SE NEJSTE SAMI.TONI

Ahojík všem... já jsem posledních 7 let trpěla depresemi, dost silnými. Zažila jsem v životě pár dost těžých chvil, některé byli velmi stresující! Jedla jsem spostu léků, absolvovala mnoho psychoterapeutických kurzů, navštívila mnoho psychologů a psychiatrů. Ale pak jsem si řekla, tak to ne! Takhle už ne! Koupila jsem si knížky pro rozvoj osobnosti, jak pozitivně myslet a jak se stát optimistou. Protože všechny úzkosti, deprese a stresy vychází z negativního myšlení a to je potřeba si uvědomit! Vysadila jsem všechny léky, všechny! Nasadila jsem očistnou kůru, začala jsem jíst ovoce a zeleninu, cvičit, chodit mezi příjemné lidi, na procházky do přírody, jezdit na kole. A hned bylo po depresích, protože na to už není čas. Nemám čas přemýšlet, jeslti je mi dobře nebo špatně, když musím jít nakoupit, uvařit, co práce, na schůzku, do přírody, na kolo! Je potřeba mít v životě cíl! Někam směřovat a nepotácet se v ničem. Člověk v depresích jen přežívá, žije bez jakéhokoliv cíle, pak ho nic nepohání, aby byl zdravý a aktivní. Hlavně zdravá strava sem tam půst, reálný životní cíl a pozitivní myšlení... to zaručeně vyléčí každého. Prášky jsou na nic, stejně je člověk vysadí a je přesně tam, kde byl. Navíc jsem si uvědomila, že všechny problémy začínají v dětství, tak pátrat a pátrat... dokonce jsem se kvůli řešení vrátila domů. Protože když už člověk neví kudy kam, tak se má vrátit zpádky tam, kde to všechno začalo, do dětství, domů... Ale hlavně se tím nenechat sežrat a neusnout na vavřínech. Jíst léky je jednodušší, než se tomu postavit čelem a řešit. Ale ten pocit uzdravení a osvobození je mnohem silnější než léky! Takže všem přeji sílu v srdci a harmonii v duši. Hlavně řešit... řešit...řešit... pak bude výsledek, jinak ne.... :-D

To je pěkný nesmysl...........člověku s těžkou depresí zelenina nepomůže, ani pozitivní myšlení .....úplná hloupost ......
Znala jsem aktivního sportovce, vysokoškoláka, který ve 24 letech spáchal sebevraždu, protože měl těžké deprese..............nechte to odborníkům , ta paní neví, o co jde.

Zdarvím všechny milé dušičky, tak jsem si Vás zase hezky přečetla. Jsem stále doma, byla jsem se podívat v novém i stávajícím zaměstnání a teď jsem stále ve fázi rozhodování. Nevím. Nové zaměstnání na mě působí trochu přísněji, méně pozitivně. Staré zaměstnání velmi příjemně a trpělivě. Asi až budu schopná, zkusím dojíždět těch 30 km, domluvím se se šefem, pokud to půjde zůstanu, pokud budou zase kladeny velké nároky, zabalím to tam. Jsou tam skvělí lidé a to mě tam jaksi pořád táhne. MUSÍM TO ZKUSIT.
Toni, koukám, že jsme stejně staré, je mi taky 35, mám také dvě malé děti. Dovedu se vžít velice dobře do tvé situace. Tím vším já jsem si prošla na samém začátku. Měla jsem ukrutně zablokovanou krční páteř, mraky rehabilitací, hospitalizace na infuzích. Téměř bez výsledku. Prostě psychika mě potrestala i fyzicky. Pořád to nebylo ono, měla jsem pocit, že je tam jaksi k té páteři něco navíc. Byla tam.... deprese. Doma jsem byla naprosto nemožná. Přišla jsem, hodila tašky s nákupem na zem, děti, manžel, domácnost naprostý nezájem, bylo mi všechno naobtíž. Myslela jsem si, že se během vteřiny naprosto zblázním. Spala jsem týdny 1 až 2 hodiny za noc. Dostala jsem AD, Beru je 10 týdnů. Dávky se stále různě upravují, ale cítím se daleko, daleko lépe. Můžu se podívat na děti, postarat se o ně, raduji se z hezkého počasí, važím si každého dne kdy ráno vstanu aniž by mi to dělalo problém. Vím, že to chce dobrého lékaře, léky a čas. Můj manžel ze začátku moc nevěřil tomu, že může být psychika taková vážná, ale brzy pochopil. Má toho také moc, zplácíme dvě auta, denně dojíždí 100 km za prací, a teď já doma, na PN. Je trpělivý, snažíme se spolu moc nehádat, pomáhá mi jak může. Občas sice vybuchne, ale nemám mu to za zlé. Přehodnotila jsem život. Na začátku nemoci jsem měla nesmírný strach, že už nikdy nebudu taková jako dřív. Chybí mi ještě emoce, ale tuším, že tady to není hned. Vydrž, důvěřuj lékaři, přeji ti mnoho síly.

Zdravím i všechny "staré" pisálky, přeji Vám hezký čarodějnicový den i večer, holkám aby je ty chlapy nezapoměli políbit pod rozkvetlým stromem, aby neuschly. Chlapům zase nějakou pěknou čarodějnici, pokud prý se daruje mužskýmu čarodějnice, přinese mu štěstí!

Milá Halino!Nevím do jaké míry máš ty osobní zkušenosti s opravdovou depresí,ale nesouhlasím s tvou rozhořčenou reakcí na předešlý příspěvek!Nechci tím říct,že prášky jsou na nic a že pomůže pouze zelenina a pozitivní myšlení,ale já osobně naprosto souhlasím se vším,co Halina napsala.Nebudu to opakovat,ale je to tak!!!Bereš to podle případu,aktivního sportovce,který spáchal sebevraždu.Víš,ono je spousta druhů deprese a určitě jsou takové,které se bez prášků neobejdou,ale je spousta takových,kde ty prášky opravdu nemají takovou váhu a smysl.Hlavně je ohromný problém najít takové,které budou jako šité na míru danému člověku.Každému zabere něco jiného.Já osobně žiju s depresí 18 let a je to rok,co jsem dala práškům sbohem a nechci se k nim vracet,pokud to nebude nezbytně nutné!Je mnoho jiných cest,jak s depkou nebo proti ní bojovat.A to vše podstatné je napsáno v tom příspěvku.Takže pokud máš zkušenost s opravdovou depkou,máš právo takhle reagovat.Pokud si tu hořkost mrchy neokusila,tak nemáš právo takhle posuzovat daný příspěvek.A ta paní naopak přesně ví O CO JDE!!!!Řekla bych,že spíš právě ty,nevíš o co jde!Budu ráda,když na můj příspěvek zareaguješ.Ale v žádným případě ti tvůj názor neberu,jenom s ním nesouhlasím.
Jinak přeji krásný den všem a ještě napíšu.Teď mastím opět k zubaři.Už jsem tam dlouho nebyla,naposledy minulé pondělí :-)).Papapa

Jsem to ale zbrklouš.Píšu,píšu a pak zjistim,že píšu kraviny.Samozřejmě jsem mylsela příspěvek ne co psala Halina(té jsem odepisovala)ale příspěvek co psala paní před Halinou s tou zvláštní přezdívkou.Ještě jednou se omlouvám,chybička se vloudila.Díky za pochopení!Papa

Ahoj všem, myslím, že když se člověk dostane do těžší fáze D, nestačí začít sportovat, jíst zdravě a myslet pozitivně. Nedokopete se k tomu. Tedy já jsem se nedokopala k ničemu, to je moje životní zkušenost. Máme prostě každý jinou, je to individuální. Před paní, která D zvládla, mohla odhodit léky a začala jinak - aktivním životem smekám a obdivuji takovou vnitřní sílu a odhodlanost, já jsem ji nenašla a musela mít léky, jako berličku. S pomocí nich jsem se donutila pak začít zase chodit ven, do přírody, hýbat se ... ale problém byl v té zlé fázi i dojet k psychiatrovi, odřídit autem tu cestu, bylo to s vypětím všech sil a zdál se mi zázrak, že jsem tam vůbec dojela. I nákup mně dokázal vyčerpat. Takže já jsem to vůlí prostě nezvládla. Věřím, že někomu to jde a věřím, že je nás takových více, kteří jsme si sáhli na dno a zpátky do života jsme byli schopni se vrátit jen s pomocí léku.
¨Přeju všem hezký zbytek čarodějnicového dne a s nastávajícím májem hodně lásky a hlavně pak hodně, hodně sil, vůle a klidu v duši. Romana.

Zdravím milé dušičky i ostatní pisálky.
Než se dostanu k našim "starým známým" musím alespoň v krátkosti reagovat na příspěvek unodegato.Jsem tady na stránkách sice kratší dobua patřím mezi ty šťastlivce, kteř už "TO" mají naštěstí za sebou.Prakticky bych na stránkách být ani nemusel, ale i během těch pár dní jsem zjistil , jak moc skvělí lidičkové tady jsou. Troufám si tvrdit, že takové "spřízněné duše" , bohužel za cenu nesmírného utrpení a bolesti, bych jinde těžko hledal. V podstatě je tohle taková diskuze o pocitech, radách... Spousta lidí i když nemůže zrovna psát, si na stránky zajde a má radost nejen z toho , že v tom není sám, ale např. ti, kteří nemoc poznali "jen" u svých nejbližších se dozvídají ty hrůzné okolnost a stavy, které "člověk , který neprožil, nepochopí". Vím , že unodegato možná svůj příspěvek myslí v dobrém a upřímně, zajisté, pozitivně, zdravě, cíl v životě, přátele... , to je sice všechno pěkné, ale nevím jak moc jste s D přišla do styku, pravděpodobně jste ale naštěstí neprošla její nejtěžší formou.Vaše rady si proto dovolím trošku poopravit. Ono radit lidem s D ať vysadí léky, chodí ven, sportují, přátelé atd. se mi zdá trošku nezodpovědné...podotýkám ještě jednou, že si vážím každého příspěvku, tedy i vašeho. Ve svých příspěvcích jsem si nikdy nedovolil napsat, aby někteří vysadili nebo vynechali léky!! Nehovořím tady totiž o ničem , co jsem neprožil "na vlatní kůži". Myslím, že drtivá většina kolegů, kteří se debat účastní, si nedovede představit, že léky přestanou brát a začnou sportovat, jíst zeleninu, pít Mattoni a mít jen pozitivní myšleny včetně stejně laděných přátel. Pokud víte i něco málo o D, musí vám být přeci jasné, že tento stav je způsoben následkem nedostatku serotinu v mozku. Vím ,že serotin se dá získávat i z přírodních produktů, ale množství, které je třeba k překonání depresivních stavů je dle mého názoru jen a jen v antidepresivech. Otázkou pak je, v jaké fázi se dotyčný nachází, která AD jsou vhodná, kdy zaberou, v jakém množství indikovat atd. Říci proto někomu ( a to na web chodí spousty lidí! ), aby se zbavil medikace a přestal užívat AD se mi proto jeví zcela nemístné a nikomu bytch proto tuto variantu "léčby" nedoporučil. Dokonce si troufám říci, že absence předepsaných léků ( AD ), by mohla mít dosti vážné , možná až fatální následky!!! Ještě jednou podotýkám, že si Vašeho názoru vážím, ostatně každý názor je zde vítán, ale tento Váš jsem si dovolil tímto malinko poopravit
I tak vám přeji pěkný den petr

Pěkné odpoledne ještě jednou všem.
Teď jsem přečetl příspěvek Romči a její reakci na unodegato. Musím napsat zase jen svůj názor, ale myslím, že ten, kdo má D s diagnózou těžká, možná i středně těžká (to ale neznám...) si bez AD prostě pomoci nedokáže! Píši to hlavně proto, aby si někteří z vás nemysleli, že jste "slaboši" atd.a nedokážete to co jiní dokáží!!! To by bylo zcela mylné! A jen by to mohlo mnohé vést k tomu, že by se cítili ještě hůř než teď, teda jestli to vůbec ještě jde, že...myslím, že kolegové tohle pochopí.Naopak , i za tu krátkou dobu tady s vámi jsem poznal jak jste všichni naprosto úžasní v tom, ö jste již dokázali a s pomocí možná jeden druhému dokážete!!! Všem to samozřejmě nesmírně moc přeji!!!Ale to ty "naše milé dušičky" samo, že vědí.
Mějte se pěkně. petr

Přesně, toho jsem se právě bála, že sem přijde človíček s těžkou depkou, tady se utvrdí v tom, že stačí jíst zeleninu a běhat a dopadne to hodně zle ...proto píšu, co si myslím..... i když jsem sama takové stavy nikdy neměla.

Ahoj všem, přeju Vám krásný zítřejší volný den a ať Vás D netrápí. Škoda, že ta bio-paní se zeleninou nemá pravdu, okamžitě bych doma uspořádala zeleninový orgie, manžela bych přivázala na posteli a rvala bych to do něj pod tlakem. Ach jo, Takhle si budu muset do sebe narvat celou čokoládu, abych měla pozitivní myšlení aspoň já. Jo, s kamarádkou jdu dneska k nějakýmu věštci nebo co to je. Sice tomu nevěřím, ale zkusím to. Aspoň zabiju čas. Mějte se co nejlíp!

Zdravím Tě Petře.Chci jenom zareagovat na tvůj příspěvek.Je jasný,že na depku a řešení jak z toho ven,má každý svůj názor.Ale tvůj výraz "nezodpovědný" pokud jde o rady unodegato,není zrovna to pravé.Rozhodně nechce nikoho přesvědčovat,aby se vykašlal na prášky,to musí posoudit každý individuálně,ale ty věci o kterých píše,nemusí člověk brát tak,jako že vyloženě v depce tohle musí dělat.Každý dobře víme,že to opravdu nejde.Já to chápu spíš jako návod na to,jak se chovat,když dá ta mrcha aspoň na chvíli pokoj.A to je přesně to,co dělám já.Sám dobře víš,že ani já už prášky neberu a zvládla jsem to bez i nich i přes depku.Opravdu záleží na tom,jakou tu formu depky každý z nás má.Někdy to bez nich opravdu nejde!Ale někdy to na druhou stranu jde i bez nich!Pokud jde o stravu,tak i ta je dost důležitá.Přečetla jsem o tom taky dost.Jsou opravdu jídla,kde najdeš jakousi přírodní formu látek,které fungují jako prášky.Naopak jsou i případy,kdy člověk tak bezmezně věří lékům,že když jim dáš obyčejný aspirin a řekneš že je to ten lék co potřebují,tak i ten může fungovat.Má to svůj odborný název,ale teď si nevzpomenu,ale ty určitě víš,co myslím.Velkou roli hraje i naše podvědomí.I když to člověk tak nevnímá,tak opravdu naše vědomí je odrazem podvědomí.Jak píše unodegato o tom,že se člověk musí vrátit třeba i do dětství,má pravdu.Hodně problémů vzniká opravdu právě tam.To je i můj případ.Už jsem o tom psala.Jak mi ublížil mámy vztah vůči mně.A třeba zrovna konkrétně můj případ depresí je jeden z těch,který se dá ukočírovat i bez léků.Na druhou stranu mám známou,kdy její syn svoje psychické problémy zvládle JENOM díky lékům.Takže abys to pochopil správně,já v žádném případě bych nikomu neradila ať se vykašle na prášky.A myslím si,že takhle to nemyslela ani unodegato.Prostě jen napsala své zkušenosti o tom,jak lze bojovat proti depce.Koneckonců to musí posoudit každý sám,co mu pomůže nejvíc.

Pěkné odpoledne.
Nechci se přít o slovíčka, ale napsat: Vysadila jsem všechny léky, všechny!...začala jsem jíst zeleninu...a hned bylo po depresích...
Z výše uvedeného se dá usoudit, že antidepresiva brát přestala. A přestat je brát, zvláště při těžší formě, může mít dost vážné následky. V mém příspěvku mi šlo jen o to, aby někdo tohle nevzal za své a nedejbože nepřestal s léčbou antidepresivy.
Nic víc, nic míň . Měj(te) se pokud možno fajn. petr