Diskuse - Deprese

Moje Dg. je středně těžká deprese s úzkostí. Raději bych snesla fyzickou bolest než tohle.Nejhorší jsou takové ataky, je mi třeba dva dny dobře a pak najednou pád zpátky. Užívám Citalec a Lamotrix, ale vůbec nepociťuji žádnou úlevu. Už jsem se rozhodla, že změním lékařku. Jednou za dva měsíce si mě pozve, pak se zeptá jak je, předepíše prášky a za pět minut sem venku. Myslím, že léčba je také o povídání. Jsem z Plzně, nevíte někdo o nějaké dobré a empatické lékařce, se kterou máte zkušenosti

Riko, přesně tak, říkáš mi to z duše, ještě jsem nejlépe někde zavřená a zatáhlé žaluzie. Málokdo to pochopí ani knihy číst nemohu. Ten samopal by byl asi dobrý nápad, jenže, když je to moc těžké, tak bych to brala jako záchranu. Ještě se musím přiznat, že loni se to u mě vyhrotilo a sáhla jsem si na život. Zabezpečila jsem to tak, aby se mi to povedlo, jenže asi po 4 hodinách mě našli, 20 dní mě udržovali na ARU, ale co já prožívala v tom bezvědomí, jestli je očistec, tak já v něm byla.Pak to bylo tak téměř rok v poho, jen jsem se hrozně styděla. No a teď už se v tom zase. Ráda bych chtěla mluvit s někým, kdo má podobné zážitky.

Po těžkém životním zklamání, jsem začala být apatická, nic mne nebavilo, přestala jsem věřit tomu, že se mi vůbec ještě něco podaří, nemohla jsem spát, byla jsem si vědoma, že "něco" se mnou není v pořádku, ale já jsem neměla zájem to řešit. Pak se stalo to nejhorší, co jsem mohla udělat. Začala jsem chmury zahánět alkoholem.
Problémy se nevyřešily, spíš jich přibývalo, ale mě tak nějak nevadily. Pak přišly myšlenky, že vlastně proč tu mám ještě být a pomýšlela jsem na sebevraždu. Často jsem přemýšlela jak, kdy, aby se to povedlo.Nenašla jsem však k tomu odvahu, protože mám dceru a pejska, a těm bych to udělat nemohla. Dceru bych asi ranila ( mám spolu velmi dobrý vztah) a protože je to úspěšná mladá žena, nechtěla jsem jí "udělat" ostudu. No a pejsek ?Pomyšlení, že půjde do útulku, byla pro mne nepřijatelná. Tak jsem se rozhodla, že se "uchlastám". Bylo mi vše jedno, alkohol mi zamkl mozek. Můj zdravotní stav se ale začal výrazně zhoršovat, přišlo vážné onemocnění. A nastalo léčení, a to nejen těla ale i "duše". Od 2.7.2009 abstinuji, beru CITALEC, a dnes ?
Život beru takový je a jak si ho udělám. Mám teď spoustu aktivit, plně se věnuji pejskovi. Problémy nezmizely, ale jsem schopna k nim přistupovat konstruktivně a s nadhledem a některé se mi povedlo i velmi zdařile vyřešit nejen k mé spokojenosti. A závěr ? Nestydět se včas vyhledat odbornou pomoc, neřešit to "posvém" ( alkohol, drogy, sebevražda, sebezničení, nicnedělání). Já se styděla a málem to špatně dopadlo. Proto seberte své poslední síly a vyhledejte pomoc. Deprese je nemoc, která se musí léčit a není se za co stydět. Držím všem palečky, na světě je krásně a problémy patří k životu a dají se řešit.

Mám depresi už dva roky a to protože mi zemřela před očima naše fenka Ajša na otravu....

Klinická depresia je jedna z najstrašnejších chorôb. Kto to nezažil, nikdy nepochopí. Ak sa nelieči, tak spravidla končí smrťou. Preto je už pri prvých príznakoch dôležité navštíviť psychiatra, ktorý predpíše účinné antidepresíva. Treba povedať, že AD v skutočnosti neliečia, len odstraňujú príznaky. Sú to akoby tabletky proti bolesti. Preto sa AD užívajú celý život.

Ani já jsem nechtěla brát prášky a jít na seanci s nějakým magorem, bohužel ale na výběr není. Pokud se najde dobrý psychiatr v kombinaci s dobrým psychologem, je napůl vyhráno. Ale i tak je to hodně těžký boj.
Není však radmo s tímto stavem zahrávat. Stav se může zhoršovat, přibudou i somatické problémy a bude horší hledat cestu ven.
Představte si, že by jste měla silnou cukrovku nebo byla kardiag, také by jste odmítala léčbu?
Moc Vám přeji aby jste našla správnou osobu a porozumění v okolí, to je totiž nejdůležitější.
Držím pěstě!

Alhohol namíchaný s práškama možná pomůže, že člověk odpadne, ale co až se probere? Vždyť to nic neřeší! Bude mu ještě hůř a donekonečna to nejde. Je to cesta jak se zničit úplně!

tak jsem si četla vaše příspěvky, tak se přidám ,,k vám ,,nečetla jsem nikde jestli někdo třeba nemá tu myšlenku , že když něco uděláte dobře tak se pochvíli vracím nyšlenkou , jestli jsem to udělala dobře , vyčítám si a pořád si to v té hlavě vracím ,,přitom vím , že se nic nestalo , ale nejde to vyvrátit,,poradíte někdo ,?, když někam chci jít 2 /3 krát kontroluji ,jestli je vše - vypnuté,,

Toto je tzv. obsedantně kompulsivní porucha, kdy člověk neustále něco kontroluje (např. zda zamknul). Přesto si není pořádně jistý, i když tyto věci dělá automaticky. Má to docela dost lidí. Záleží v jaké je to míře a zda je to únosné a není to příliš stresující.
A to když člověk ví, že něco udělal dobře, a přesto má nějaké pochybnosti může mít řadu příčin.
U mě je to konkrétně to, že jsem v životě nebyla rodiči pochválena (poslouchala jsem jak jsem k ničemu, byla srovnávána s jinými dětmi, které byly samozřejmě lepší...). Ať udělal člověk cokoliv nebylo to k ničemu. Jen podceňování, ponižování, kárání...
Pak když jsem složila absolutorium, něco pěkného se mi povedlo, byla jsem chválená kolektivem..., nikdy jsem nepoznala ten pocit "štěstí" a radosti. Už od začátku tam byly stíny.
Ano, byla jsem ráda, ale pořád tam někde bylo a je - jsi k ničemu, k čemu ti to bude, to se uvidí jestli to uděláš, dej nám pokoj...
Možná ti to nějakou odpověď dá, možná budeš muset hledat jinde, kde se berou v tobě tyto pochybnosti.

Taky jsem začala užívat Citalex a Oxazepam.Úlevu pocítíž až tak za měsíc.A lékařku nehledej spíš to kombinuj s psychologem.

Jsem na tom stejné !!!!!!!!!!!!!!!!!

Také sem si tímhle prošla,nejsem věřící ale na očistec nebo co to bylo nerada vzpomínám.Myslela sem si,že se to stalo jen mě,překvapilo mě že s tím máš také zkušenosti.Nebo je to tím,že při určitých chemických situacích lidský mozek funguje stejně?Nevím,brala sem to jako trest za to co jsem udělala.Je podzim a škaredé počasí,spousta nás lidí s depresí je tedˇ na tom huř.Ale skus věřit tomu že bude líp!

Já na deprese vyzkoušela leda co,ale jelikož jsem nechtěla neustále brát tlumící prášky abych na nich nebyla závislá tak jsem vyzkoušela AVS přistroj a musím říci i přes mojí velikou skepsi jsem byla příjemně překvapena.Pomohlo mi to a dnes se cítím bezvadně jako bych nikdy deprese neměla.Je to sice trochu investice,ale když si spočítám kolik jsem dala za různé čaje a tabletky tak si myslím ,že to stálo za to.Ale hlvně zbavila jsem se problému a to je k nezaplacení....

DIK ZA ODPOVĚĎ
pročítala jsem pak , jěště nějaké články a pak jsem si hned našla tzv. obsedantně kompulsivní porucha, , co jste mi poradil-a ,,a šla jsem hned dál , tak člověk hned ví na čem je ,,musím pracovat s celým mozkem a nepouštět další černé myšlenky což je ted docela těžké , poněvadž vnikají sami , ale taky se třeba vypovídat třeba u kamarádky ..,, dobré,,,! což taky zabralo . a člověku se hned trochu uleví,, tak uvidíme zatím se mějte hezky ,,

s tím: mám depku , s vámi plně souhlasím...!! :)