Diskuse - Deprese

Ahojky....četla jsem si tvůj příspěvek a musím ti říct,že ty samé stavy mám já. Po porodu mého chlapečka mi bylo dobře,ale po půl roce mi začalo být hrozně...strach s toho že se zblázním mám pořád....šla jsem s tím k psychiatrovi. Dal mi prášky,ale je to už 10 měsícu co je beru a vidím jen mírné změny...možná to bude znít blbě,ale jsem ráda,že v tom nejsem sama...hodně sil.

Ahojte,moj problem trva asi 2 tyzdne a to tak ,ze ked mam ist niekde sama a predstavim si doma tu cestu mam strasne nervy,ruky sa mi trasu len vydem na ulicu,mam pocit ze odpadnem.Mam 2 dcerky 3 roky a 7 mesacnu a nejsom schopna sa dat akosi dokopy.Aj ked na to nemyslim,pride ten moment a uz to mam vrazene v hlave a nie to dostat von.
Vsetci mi hovoria ze si to namyslam a ze sa mi nic nemoze stat...ja viem,ale ako to dostat z hlavy?
Ked som s niekym dospelym(mama,muz) mi to ani nenapadne.
Mam malo kamaratov,v podstate sa s nikym nestretam..
Na par mesiacov mi to prejde ale casom sa to objavi zas...
Citala som,ze to musim sama prekonat..ale ako???

Ahoj Ingrid,
být tebou, vyhledala bych pomoc psychologa, možná že by to mohla být nějaká forma fobie, např. agorafobie (strach z otevřených prostranství) apod. Ti "všetci" zřejmě něco podobného nezažili, takže přesně tvůj strach nedokáží pochopit, proto ti nevěří, což je v těchto případech normální. Psycholog ti určitě pomůže. Držím ti pěsti xxx

Ahoj, dost mě zaujala tato diskuze, protože před půl rokem jsem prožívala stavy, které jsem si neuměla vysvětlit. Před půl rokem jsem se odstěhovala z domova do Prahy a byla jsem na rodičích celkem závislá. Přitom jsem neměla pocit, že by se mi nějak stýskalo nebo něco, ale začala jsem mít z ničeho nic chmurné stavy, do toho trošku přispěla ta krutá zima a byla jsem slabá, nic moc se mi nechtělo dělat. Když jsem měla někam jít, měla jsem strach že třeba zkolabuju nebo tak něco. Teď už je to lepší, začala jsem běhat a užívat si života ale mám strach že se to vrátí. Myslíte si, že opravdu potřebuju zajít za psychologem? Kde se taková deprese vůbec bere? Je to v genetice? Díky za radu

Ahoj, mám problém s depresí. Už dlouho nejsem spokojená ve své práci. Ustavičný nátlak vedení na to, aby jsme plnili úkoly (dělám v bankovnictví) , aby jsme do banky přivedli nové zákazníky a do toho šílené vztahy s nadřízenými mne rozhodili a ja se zhroutila. V posledních týdnech jsem ani nevnímala co dělám, a to bych se měla plně soustředit.Před týdnem jsem se zhroutila úplně, strach, že už ani nevím co dělám byl šílený, už to nebylo jen musím plnit na 100%, ale proboha jak se dělá tohle jak mám postupovat nyní? V pondělí jsem navštívila psychologa a vykecala jsem se mu. řekl mi , že mam středně těžkou depresi.Doporučil mi navštěvu psychiatra a antidepresiva. A já nevím co dál, mám strach z prášků. Jak moc mě ovlivní, nechci být omámená. A co lidi, už teď tajím před tchýní, že jsem byla u psychologa. Varovala mě, že to budu mít v papírech. Myslím, že je to nesmysl, ale ještě víc mě znejistila.Poraďte mi. Díky moc.

Ahoj , hele kasli nato co si kdo mysli a co tchyne , nestoji to zato bez k psichiatrovi jinak prijde hodne velka krize a pak bude zle , leky ktere se na depku berou nejsou omamujici ale opacne , takze stoho mas zbytecny strach , leky te srovnaji a ty budes normalni jako pred tim tedy skoro , ja sam sem nebyl schopnej nic delat a obden sem koncil na prvni pomoci , tam mi doporucil kardiolog psichiatra a do dvou tydnu sem se zacal hazet do kupy o predepsani leku , neni to lecba jako u chripky na dva tydny
jeto dlouhodoby proces ale da se stoho dostat , ted uz normalne pracuji sem stale na lecich a stavy uzkosti obcas prijdou ale da se stim bojovat tim ze si to uvedomis ze to je hlava. No preji brzke zlepseni situace a navstiv psichiatra psycholog ti nepomuze .

Ahoj, mám problém s depresí. Už dlouho nejsem spokojená ve své práci. Ustavičný nátlak vedení na to, aby jsme plnili úkoly (dělám v bankovnictví) , aby jsme do banky přivedli nové zákazníky a do toho šílené vztahy s nadřízenými mne rozhodili a ja se zhroutila. V posledních týdnech jsem ani nevnímala co dělám, a to bych se měla plně soustředit.Před týdnem jsem se zhroutila úplně, strach, že už ani nevím co dělám byl šílený, už to nebylo jen musím plnit na 100%, ale proboha jak se dělá tohle jak mám postupovat nyní? V pondělí jsem navštívila psychologa a vykecala jsem se mu. řekl mi , že mam středně těžkou depresi.Doporučil mi navštěvu psychiatra a antidepresiva. A já nevím co dál, mám strach z prášků. Jak moc mě ovlivní, nechci být omámená.Vím, že moje deprese má kořeny v práci a stresu. Není to ten typ který najednou z ničeho nic přijde.Po týdnu marodění mi je trochu lépe. Jen mám strach jestli jsem neudělala v práci nějaký kiks. To se hned roztřesu. A co lidi, už teď tajím před tchýní, že jsem byla u psychologa. Varovala mě, že to budu mít v papírech. Myslím, že je to nesmysl, ale ještě víc mě znejistila.Poraďte mi. Díky moc.

Ahoj koukam, že jsem dala příspěvek hned dvakrát. Díky za odpověď. Strašně potřebuji s někým mluvit o svých pocitech mamka mě vyslechla a podpořila, ale je moc km ode mne. Tak je to s tou podporou horší. Manžel se snaží , ale já mám strach, že jsem v práci udělala chybu, která mě bude stát hodně peněz. Možné to je , ale taky ne. A to by mi asi neodpustil. A to je ten poslední stres který mi tady doma zůstal. Teda mimo toho, že se stydím potkat někoho z práce, Znáš to slepičí drbárna.A ještě k tomu město kde fungujou klepy. Tada jak to čtu mám těch stresů asi víc. A jak to berou v práci, že jsi marod. Svěřila jsem se jen kamarádce je zlatá moc mě podporuje. Napiš adík

To s tím ovocem zní zajímavě, ale nevím jak bych to zvládla. Jsem celkem na sladke, masa jen málo, zeleninu celkem jim, ale mam rada mix. Jinak mám novou zkušenost. Manžel mi říkal, že by mě ráda viděla jeho spolupracovnice. Abychom pokecaly, Měla jsem nával uzkosti. Holka je celkem živel, nevím jak bych to teď zvládla. Tkaže zítra budu volat psychiatričce. Takhle to přeci dál nejde!!!

Dobrý den velice dobře vím jak vám je,jak vás štve že jste v takovém stavu.Jsem na tom velice podobně až nato že jsem se zatím nodhodlala jít k lékaři.Je mi 19 deprese mě trápí půl roku chvíli to ustane a poté se zase vrátí.Už začínám být čím dál více ne dně nemám chuť k jídlu,z ničeho se neraduji a mé myšlenky směřují k nejhorším tématům.Držím Vám palce a't se z toho dostanete,ať z vás děti májí tu nejlepší mamimku.

zdravím vás. ráda bych se zeptala na náš manželský vztah. Je sice hodně letitý, ale manžel se někde zakoukal a nevím, jestli s tou dotčnou ženou má nebo měl i poměr. děkuji. Dana P.

Ahojky,jestli ti mohu poradit,zajdi si k psychiatrovi,sama se z toho asi nedostaneš.Já měla podobné problémy před pár lety,nevěděla jsem co mi vlastně je ,během dvou let jsem byla 15 měsíců na neschopence a během té doby mi nedali žádné léky-pouze jsem chodila k psycholožce a k ničemu to nebylo,můj stav se spíše zhoršoval.Přešla jsem k jiné obvodní lékařce a ta když viděla ,jak na tom jsem,tak mě poslala hned k psychiatričce,která mi napsala andidepresiva a můj stav se po několika týdnech začal zlepšovat.V současné době užívám sice antidapresiva,ale cítím se docela dobře i když jsou někdy období,kdy se můj stav o něco zhorší a to hlavně na podzim a na jaře,ale pořád jsem schopná fungovat -chodit do práce,starat se o rodinu a to je hlavní.Když se cítím dobře,tak po domluvě s lákařkou léky uberu,když je krizovější období,tak hold musím brát o tabletku více.Na názory ostatních,nezasvědcených lidí nemůže člověk dát,nemůžou vědět co člověk s depresí prožívá.V dnešní době má mnoho lidí svého psychiatra.Je třeba co nejdříve se začit léčit,jinak se do deprese člověk propadá ještě hlouběji.Taky je důležité neuzavírat se doma,ale chodit mezi lidi.Já být na tvém místě,tak bych do toho určitě šla pokud možno hned v začátku.Přeji ti brzské uzdravení.

Asi bych nikdy nezačala brát antidepresiva. Když mi bylo nejhůř, tak jsem zkusila třezalku. Pila jsem třezalkový čaj denně po dobu 2 měsíců a dostal mě z toho nejhoršího. Na třezalku bych nikdy nedala dopustit. Je to zázračná bylina

Zajímalo by mě, jestli se dá deprese někdy úplně zbavit, Mě se to zatím nepovedlo.

zdravim, ja sama deprese nemam, ale muj byvaly pritel je mel. Duvodem proc jsme se rozesli byla jeho deprese. Neustale jsem se nabizela pomoci, chodil k doktorum, ale me ve sve spolecnosti kdyz mu bylo spatne nesnesl. A nesnesl nikoho. Je to jeden z priznaku stavu deprese, byt sam a nechtit byt viden ostatnimi lidmi?opravdu si clovek tak nemuze pomoci a prekonat se a videt sve nejblizsi? dekuji za odpoved