Diskuse - Deprese v těhotenství

No to se to hezky strada na zacatku listopadu, co? Toho psychiatra musim zrusit, protoze nemam nikoho, kdo by mi hlidal malyho, takze nic. Akorat musim k te zavodni doktorce a mam takovej pocit, ze az me uvidi, tak me zase neuzna prace schopnou. Ted rikal manzel, at s tim rusenim pockam, az co nam rekne obvodak, jestli malej ma toho vira, nebo ne. Akorat, ze to mam zase rozlitany, za chvili k tomu zavodakovi, pak se otocim a odvezt manzela do prace a hned odtamtud k doktorovi s malym a pokud k tomu psychiatrovi, tak fofrem odtamtud, protoze to je v jinym meste. Vcera jsem se nezastavila, dneska to taky nevypada nadejne a pokud ma malej toho vira, tak ho musim nejak zabavit, nez pujde spat. Udelala jsem mu modelinu, ale hnusi se mu na ni i sahnout, tak si s manzelem modelujeme sami.

Irčo, raděj bych se fakt poradila, být Tebou...
I když - já jezdila k psycholožce, ale jen jednou za měsíc se tak trošku poradit.Jednou jsem tam nejela - nebyly peníze.A kredit nekupuju,když jsem doma.Teď ho teda mám.JÁ NEJSEM SCHOPNÁ TAM ZAVOLAT!Natož třeba někam na psychiatrii.
Co chci? Rodinu.Jen s ním,protože já už jinýho chlapa nechci,takhle mám každý dítě s jiným...Jenže to už absolutně nechce on.Klidně mi řekne, že mi sežene jinýho chlapa.Rozumíš tomu? Intimně chtěl žít předevčírem, ale já nemohla. A že nespal doma poznám snadno, když vyspává každý den do deseti a chodím kolem baráku jeho rodičů do krámu.Buď tam má obě auta, nebo tam není.

No,dneska to fakt nedávám. Došla jsem do krámu, stejně ale vařit nebudu, cestou jsem ho stihla potkat, on se vždycky na ulici chce bavit...co si tam jako mám vykládat s člověkem, kterýho bych měla potkávat doma?Holka přijde ze školy až v šest, má po škole rande - a já jsem vyřízená, protože malá pořád vyžaduje pozornost, když jí něco nejde, hned řve, všechny hračky máme obě už okoukaný, vůbec netuším, jak tu s ní ( a se sebou ) do těch šesti vydržím.Přitom se mi nic hroznýho neděje - jen mě nechce kluk, co s ním mám dítě, když s ním nebudu bydlet, nemám, kam jít a už vím, jaký je vychovávat dítě bez otce, mám to podruhé...Jinak se mi nic kór moc neděje

tak pa, já si jdu hrát .Nebo ji vezmu ven nebo něco, strašně mě štve, jak to tu vypadá - nádobí neumytý, hračky rozházený...Jenže ona mě to nenechá uklízet, bude se na mě věšet a ječet...
A to je prosím dítě, který jsem tak chtěla a radovala se, že ho mít budu, ze kterýho jsem, tak jako Luluna, bývala nadšená, jak je úžasný...

Nech to spát, zatím. Teď to neřeš, není co. Jestli chce intimně žít, tak nevím, záleží, jak chceš Ty. Třeba byl u kámoše právě aby Tě deptal, nikdy nevíš. Možná mu tyhle žabomyší války vyhovují. Já bych se nepídila, stejně se jen ničíš a nic z toho. Těžko se teď na mateřské můžeš sebrat a odstěhovat se, to si nedokážu představit. Takže to nějak překonat a řešit to pak po tom třetím roce malé, co jinak?? Ono totiž moc není jak z toho ven, mám ten dojem. Asi se snažit žít a těšit zatím z toho, co máš, protože pořád plakat nemá cenu.

Každopádně chápu co přožíváš, v jaké jsi situaci a že jsi mu v podstatě vystavena na pospas. Spíš nechápu sama sebe, mně bys asi mohla označit slovem šťastlivec, spokojené manželství, hezké děti, tak proč mám pořád tyhle stavy?? A taky si kladu otázku proč zrovna já stejně jako každý, kdo má nějaký zdravotní "problém".

Evi, dej si bacha na to intimni souziti, vseobecne mezi chlapama leti, ze kdyz se zenskou spis, tak ona ma pocit, ze ji porad chces, aby si te proste nechtel jenom 'posychrovat', kdyby mu nevyslo to litani za babama. Nezavidim ti tvoji situaci, ja bych se vykaslala na fakt, ze mas dve deti se dvema chlapama, akorat si umim predstavit, jak tezka musi byt situace pro svobodnou matku v CR, vim, jak socialka zachazela s kamaradkou.
Ja taky nevim, proc jsem tak rozhozena, mam uzasneho manzela, pohodovyho syna a Fazolka je v pohode, taky si nemam na co ztezovat, akorat nejak posledni dobou nezvladam stresovy situace. Zitra musim zavolat do prace, jestli mi umozni zacit pracovat dve hodiny trikrat tydne, pokud ne, tak budu dalsi mesic na neschopence. Pro malyho mam papir, ze nema vira, kdyz jsem volala, ze ho privezu odpoledne, tak mi rekli v jeslich, ze si mam zjistit napred, jestli nemuzou nestovice ohrozit muj plod, protoze dalsi dite ze stejne mistnosti jako syn, ma nestovice. A za boha si nenechala vysvetlit, ze uz jsem nestovice mela. Tak jsem se nastvala a malyho jsem vzala s sebou k psychiatrovi. Takovy stary dedula, pohodovej, akorat hleda priciny mych soucasnych depresi v problemech v moji ceske rodine. A zvysil mi davku na 100 mg denne na dva tydny a pak mam kontrolu. A ted nevim, co uvarit k veceri. Asi to vyresim pizzou. Itala tim snad neurazim.

Jenže víš, co mne, Nikol, štve? Že Ti psychiatři se zmohou jen na to zvyšovat dávku a zvyšovat dávku. To je alfa a omega celého léčení, které mám pocit, že momentálně moc nevede nikam, teda alespoň u mne.Jenže nevím, co. Připustíme-li si, že je to teda skutečně dáno nějakými dědičnými věcmi, tak co? A v opačném případě, když si teda řekneš, že to máš z blbé rodiny a dětství, tak co?? Každopádně je asi dobré naučit si nějak vyčistit hlavu, nějaké to dýchání a relaxaci, ale teda mně to moc nejde. Tobě jo?? A jak se Ti spí? Já se teda nocí teď dost děsím.

Irčo, jenže já nemám s ním vězení - já mám svobody až to hezký není. Můžu si dělat, co chci - krom pár věcí: Nesmí tu nikdo spát - takže k nám je blbý spojení, přijede mi kámoška asi 90 km a za dvě hoďky musí zpátky. Přitom on tady ani nespí! A - mívali jsme potkana - malá ho teď chtěla znovu, protože on se nechá ochočit jako pes.Malinká viděla morčátko, taky se jí líbilo.Tak jsem nechala velkou, ať mu zavolá.Zakázal to.Chce mít takový to rozhodovací právo...A sex? No, většinou chci já, ale minulý pondělí přišel v náladě, že jsem si říkala, jestli někde nekouřil snad trávu, objímal mě, chtěl mi ukazovat, jak líbá atd...to nevím, co mělo bejt....

Ad relaxace - včera jsem si šla lehnout kolem devátý...Absolutně neschopná se uvolnit.Mně třeba psycholožka řekla, že na dětství se dá svádět ledacos, ale teď jsme už dospělí....Já mám teda současný potíže přesně z dětství nevyřešenký, vím to.Večer na něj čekám se stejnou úzkostí, jako jsem čekávala, jestli se vrátí táta a s mámou se pohádají nebo jestli bude večer klid.a oni se hádali, ale od sebe nikdy nešli.A tak mám v sobě zakódovaný, že to, že on odejde je největší katastrofa a ohrožení rodiny....Co jsem četla příběhy jiných, třeba holky, který měly rodiče v pohodě, se nechaly i týrat fyzicky, protože prostě nechtěly zničit rodinu, když jejich rodiče to taky neudělali.

Jenže já myslela takovýto vězení, že Ty v podstatě nemůžeš, co chceš. Ty jsi vlastně závislá na tom, jestli Ti on zaplatí bydlení nebo nezaplatí. Nemůžeš si pozvat kamarádku, jak říkáš, nemůžeš si pořídit mazlíčka. On může běhat za ženskejma a Ty, kdyby sis to chtěla s nějakým jiným chlapem třeba jen "užít" tak taky nemůžeš, protože Ti on zbalí věci a vypakuje Tě. Když to takhle drsně řeknu. A o tom to právě je. Já myslím, že Ty si spíš z dětství neseš takovou tu bolest "nemilovanosti". To je proto, že Ti Tvoje máma nedala a nedává to, cos potřebovala a potřebuješ. V životě lásky přicházejí a odcházejí, ale rodina je to, co by Ti mělo zůstat. Vztah rodičů a dětí by nikdy neměl být narušen. To, že Tvoje máma se k Tobě chovala a nakonec chová tak podivně, to je ten Tvůj kříž. Ty tu bezvýhradní lásku pak hledáš někde jinde např. u toho partnera a to je právě špatně. Teda takhle to vidím já, nejsem žádný psychoanalytik, že jo.

Naopak já jsem třeba lásku v dětství měla a mám ji i teď, ale chyběla mi taková ta jistota. Pořád byly nervy ohledně mého otce, což taky stálo za prd. A teď si teda fakt vychytávám pěkné úzkosti a psychouška má asi dovču nebo co.

Irco, ja nic na detstvi nesvadim, to ten psychiatr hleda puvod mych depresi v tom, ze jsem opustila CR. Ja jsem mu vysvetlila, ze v tom to neni, ja nemam zadnou citovou vazbu na rodinu v Cechach, pro me jsou to uplne cizi lidi. Nejake krevni pouto me nebere. Snazila jsem se mu to vcera vysvetlit, ze jsem vyrostla vlastne na ulici a domu jsem chodila, akorat, kdyz museli ostatni deti. Ja jsem jedina ze tri zenskych (matka, segra a ja) kdo se odvazil mymu otci vzeprit a jit si svoji cestou. A nikdy jsem toho nelitovala. Nikdo u nas v rodine by se nepriznal, ze ma nejaky mentalni problem. Kdyz segra mela anorexii a bulimii, teda ona je porad ma, nasi akorat udelali, uf, to se nam ulevilo, my mysleli, ze jedes v drogach. No co bys jim na to rekla, zadna odborna pomoc. Nic.
Relaxovat neumim, od te doby, co se malej narodil, porad jsem jakoby ve strehu, jestli nebude neco potrebovat apod. Mam neschopenku na dalsi mesic. Ale mam v ni napsano, ze muzu zkusit pracovat par hodin tydne. Huraa.
Ja ti nevim Evi, ja bych si snad i toho potkana poridila jenom jemu na truc. Vcera v noci jsem o tom premyslela, co ti poradit? Moje segra jednou mela pritele, kterej ji mlatil, ale ona ho porad milovala, takze me pak doma brecela, ze se s nim chce rozejit, ale ze to nejde, protoze ho stale miluje. Chapu, ze je to tezke. Ja jsem mela pritele, ktereho jsem opravdu milovala, ale hned jak to zacalo skripat, jsem ho kopla do zadku. Bolelo to hodne dlouho, rikala jsem si, ze uz zadneho chlapa nenajdu, ze jsem urcite udelala chybu a hele mam rodinu a jsem stastna. Tvoje situace je o to slozitejsi, ze mas dve holky. Ja bych si asi sehnala informace, jestli ti nekdo muze pomoct a jak, vis prispevky nejaky nahradni bydleni apod. Skoda, ze neexistuje nejake sdruzeni, kde by se zdruzovaly zensky ve stejne situaci jako ty a pak by si treba dve nebo tri pronajaly byt a mohly by se podporovat navzajem.
No vidis Irco, zvyseni medikace ma na me pozitivni ucinek a porad jsem jeste pod prumerem, na kterym jsou ostatni pacienti.

Irco, posledni tri noci se mi spalo docela dobre, vcera jsem spala jako miminko, sice se budim, ale uz tolik neponocuju a rychle zase usnu, malej posledni tri noci prospal az do rana, takze super. K tomu intimnimu zivotu, tak sex je posledni vec, na kterou mam momentalne chut, tedy posledni tri tydny se to spravilo, ale neni to co to byvalo, hlavne tedy z moji strany, no a jak nam roste brisko, tak zase vycouvava manzel. Ja nevim, proc si ti chlapy mysli, ze budou stouchat do miminka. :-)

Já tedy nevím, Nikol, co Vám táta dělal, ale určitě k rodině v Čechách nějaký vztah máš, protože ses do Čech docela podle mne těšila viz Tvoje příspěvky str. 117 a nějaké tuším předtím.Možná Tě spíš štvou nebo tak, ale rozhodně se mi k nim nezdáš být indiferentní. To ovšem nikterak nevysvětluje Tvoje deprese. Moje upřímně taky ne, tak mi otec komplikoval dětství, ale to ještě nevysvětluje, proč mi je teď blbě od žaludku, jsem celá stažená a na nic nemám chuť ani náladu a nemůžu spát.

Jo do CR jsem se tesila na kamaradku a jejiho manzela, ne na rodinu, akorat jsem si myslela, ze oni se tesi na malyho, protoze porad sms, jak se jim styska, myslela jsem, ze budu mit nejaky cas na sebe a manzela a odpocivat, ale opak byl pravdou, takze to byla na hodne dlouho posledni navsteva v CR, nebo lepe receno u rodiny, priste radsi zustanu v hotelu a objedu si kamarady. Jediny co me trochu desi je, ze budou chtit priletet se podivat na druhyho prcka a jsem strasne rada, ze si to nebudou moct dovolit, teda doufam. A taky mam vymluvu, barak je ted malej. Ja jsem si i protridila veci, ktery tam po me zustaly, a ktery se jim nehodily, protoze nemaji zadnou hodnotu krome sentimentalni, takze uz opravdu nemam duvod se tam vracet.
Me je taky hrozne lito manzela a brecim kvuli tomu skoro porad.