Diskuse - Deprese v těhotenství

Irco, pred nejakyma peti rokama jsem byla velikost 34-36, kvuli stitne zlaze jsem byla pred porodama 42, ted jsem 40, proste litam kolem drobku, vahu nehlidam a nesnazim se hubnout a jde to. Jinak jsem neshodila ani kojenim syna, az ted kdyz litam, tak trochu hubnu.
Karen, ani si nepamatuju, kdy jsem naposledy byla DD nebo E. Jednu dobu jsem byla dokonce 65F. Kdyz jsem cekala malyho, tak v prvnim trimestru mi naskocila prsa o dve velikosti kosicku a zustala mi. Mam pocit, ze by mi Hanychova zavidela, kdyz se ted vsude pisou, jak ji zase po kojeni splaskla prsa. Jednu dobu, kdyz jsem kojila plne malyho, tak jsem mela velikost 75J.

Tak každý člověk je jiný, to je jasné. Já tedy při kojení hubnu vždy, ale pak přestanu a váha jde rapidně nahoru. Ono se to určitě nedá svést jen na ty léky, já k tomu mám jednak rodinné dispozice a třeba už v první třídě jsem vážila 35 kg a manžel 18 kg, holka je hubená po něm, a taky prostě kdybych se hodně hlídala a jedla jen zeleninu a zdravé věci dopadalo by to jinak.

Spíš teď ale zase řeším svoje stavy. Nemám úzkosti jako dřív, spíš stavy agrese, nesnáším svůj život, nesnáším, že sedím s dětma doma, připadám si jako pes u boudy a k tomu mám pocit, že už se to nikdy nezlepší, že už zbytek života budu frustrovaná, snad ještě víc, protože se budu ještě víc honit, že už mne nikdy nebude nic bavit. A pak jsem navrch protivná na manžela, na děti, na každého naštvaná. Nemáte pro mne nějakou radu? A je i tohle depka nebo ...?

Nechám to osudu jak říkáte buď to půjde a bude to vyhovovat a nebo ne. A i to jak píšeš ani kojit nemusím. Moje máma třeba kojila jen 4 až 6 týdnů každý dítě-byli jsme čtyří. Možná bych v těch tvých stavech malinko i tu depku viděla, když mám depku tak se dívám na svět skepticky taky. Teď když jsem měla ty depky tak jsem taky řešila co tu budu dělat když mě nic nebaví, ale je to jen opravdu depka. za čas to přejde. Nikol já vím, že je to kolikrát hrozný a člověk by na sobě změnil spoustu věcí i já mám svoje mindráky asi každej má něco musíme, ale být rádi za to jací jsme samozřejmě, když z toho má člověk opravdu mindrák a jde to změnit, tak proč zase ne. Jenže to něco stojí bohužel.

Karen, ja bych nerekla, ze kvuli tomu mam mindraky, spis bych rekla, ze kdybych sla na zmenseni, tak to bude pohodlnejsi s mensima prsama, treba bych mohla delat vis sportu. Spis me to omezuje timhle stylem, nez mindrakama, ted uz ne.
Irco, takhle se u me projevovala ta postnatalni deprese. Takovyma stavama.

Hm, super, takže je to dokola to samé.

Nikol já vím, že je to protivný záda z toho bolí a při sportu div by si člověk nevyrazil zuby. Měli jsme starší pani v práci a ta je měla veliký chudinka ani podprdu nemohla nosit, protože jak se při práci spotila tak byla celá opruzená, ale to už byli opravdu velký a povislý prsa přes celý břicho bylo mi jí líto, ale co se mi líbilo nikdy se za to nestyděla. Všichni, teda kdo jí neznali samozřejmě koukali jak když spadli z višně, ale my jsme už byli zvyklý a vůbec nám to nepřišlo. Nejhorší je, že tím trpí tělo. záda atd. příroda je nespravedlivá.
Irčo uvidíš, že bude zase líp

Irco, jak je dneska? Ja mam zalehly obe usi a to levy by fakt potrebovalo propichnout, protoze samo nechce prasknout. Cesnek si do neho davat nechci. To platilo za nasich babicek, ale nekde jsem cetla, ze je to nebezpecne.

Právě, že to není nic moc. Právě jsem si četla, že deprese vlastně vzniká nesouladem toho, co bychom v životě chtěli a jak bychom si ho představovali a to, co reálně máme a dostáváme. Depresivní lidé mají často tendenci žít buď minulostí a nebo si malovat budoucnost, prostě vše pro to, aby nemuseli řešit přítomnost. Dost se v tom vidím, už od ukončení školy jsem nebyla moc spokojená, práce, kterou jsem si našla mne vysloveně nebavila a taky z toho důbodu nešla, tak jsem otěhotněla a ani v tom nevidím to pravé ořechové. Tak nevím, co se mnou. To mne nebaví, to mne nebaví. Máte pro mne nějakou radu?? To studium angliny mne docela baví, ale taky nevím, jestli mi to k něčemu bude a tak se v tom prostě plácám. Pocity agrese, smutku, přelévajícího se zase opět do úzkostných stavů. Tak, co s tím??

A oni ty uši nepíchají nikdy?? Já právě nevím, jestli tady nikdy nebo někdy alespoň jo. A obklady si dáváš? A je to zalehlé nebo vysloveně to bolí?? Pokud zalehlé, tak to by Ti to nepíchli určitě.

Ja se jen přidam do debaty skrz kojeni Karen,je to těžké,ja taky depky v prvnim těhu nějak neměla,AD nebrala a pak kojeni bylo super,užasny,ale vždy mě u toho bylo i mizerně,jako kdyby slaba depka,mě to pak dělalo opačny vliv ty hormony,ale kojila sem až do 14.měs bez AD když sem je potřebovala tak na tomto věku už sem maleho odstavila,ale řešit toto tet s Vanesku nevim,taky bych vahala,přeci jen ještě neni prokazane jaky vliv maji ty ad na děti,jsme prvni generace ktera muže kojit s AD.A ja navic tet u male to mliko ztratila...musim jit budí se na jidlo pa všem :-)

Irco po dvou tydnech boleni jsou ted zalehla tak, ze na pravy ucho vubec neslysim a na levy trochu. Levy ucho chtelo prasknout, kdyz jsem pred dvema dny smrkala, ale nic. Takze dneska zase k doktorovi. A starat se o oba bobky, takze zadny oraz.
Eicul ja jsem ted taky ztratila mliko, maly je 9 a pul mesice a ted, jak mi neni dobre, tak proste mliko doslo.

Ale Eicul že se držíš fakt dobře. To už jsi říkala před takovou dobou, jak je Ti blbě a pořád odoláváš. Kolem mne je teď takové černo, že si na špičku nosu nevidím.

No tak sem už doodolala,dnes v noci na mě padl splín,ale ja si opět nešla ani oxaz.vzit blbec tak sem spala jen 4h,sila,dopolko k prdu,odpolko super a tet tu sedim a čumim do blba,všude hračky,a mě připada že mě hrabe,kolotoč pořad dokola,vstaneš,daš dětem najist jedno do školky druhé ne,pak přikrm,pleny,pak do školky domu zas jidlo pleny spat atd atd...jo ja vim,jednou na to rada budu vzpominat,ale tet chci žit a jit mezi lidi.....ale nějak se mě to nedaři!!!Ja musim všude dojiždět mam to za kamoškama 15km a silně lituju že sme tady ten dum koupily,fakt!Jsem tu sama jak kul v plotě,holky už nastoupily do prace a ja jedina sem doma ještě,takže husty!Nějak jako každy rok to na mě takle padá,a bojim se aby se to nevrtlo jinym směrem :-(..... ach jooo.Prostě dnes den blbec.

v tom Ti rozumim - já mám kámošky 30 km daleko.A když nemůžu doma vydržet, jdu prostě do krámu.Ve větším městě jsem to řešila návštěvou hypermarketu.Trochu úchylný. Vím.:-) Ale na chvíli to pomáhalo.Držím palce - on je ten advent jak já říkám " emočně exponovanej" - všude vidíš slyšíš jak jsou vánoce bezva a na druhý straně je to vzpomínání na lidi, co s námi nejsou a poznání,že se mi zas nedaří udělat ty vánoce podle svýho.Do toho můj táta každej rok začne naznačovat že jako tu dlouho nebude a já se potom o něj bojím po nocích.Takže klasika.