Diskuse - Deprese v těhotenství

Nebo u mně. Já zase mám nastavení něco v duchu:" Všechno špatně dopadne, jsem vláčena životem a nejsem schopna nic ovlivnit." Tak jsme to probírali blíž a ukázalo se, proč to tak mám: Vztah rodičů se rozpadl, to jsem nemohla ovlivnit. 15 let se o mne doslova přetahovali jako o kus hadru. Musela jsem chodit na návštěvy k otci, ke kterému jsem chodit nechtěla, rozhodl tak soud. Takže jsem pojala takový vztah k životu, že věci se dějí, nějak dopadají, vesměs pro mně negativně a já na to nemám žádný vliv. Z toho dále vyplynul i můj postoj ke vztahům jako takovým, že nejsou trvalé a nevydrží. A pak i to, že jsem otce v 15 odřízla mělo dopad zase na moji až nezdravou fixaci na mámu. Všechno to do sebe logicky zapadlo. Až jsem se sama divila.

Nicméně jsme to takhle probrali u všech kolegů a na povrch vylezla spousta až neuvěřitelných a zajímavých věcí. Takových, na které bych asi sama nikdy nepřišla.

Jinak s tím vysazováním AD já osobně mám fakt blbé zkušenosti, jedna věc je třeba snížit na udržovací dávku dejme tomu půl tablety a druhá je vysadit úplně. Poměrně rádo se to vrací. Já takhle nasazovala už 3 krát. A je to fuj, fuj.

Irčo, přesně, tak tohle přesně si myslím já - jednak to,že jsem vláčená životem a věci se dějou a já je neovlvním. Koupě vysavače a změna záclony byly pro mě tudíž velký krok v životě. A mám strach, že tý malý ten život podobně ničíme my dva. Špatný svědomí z toho máme oba, ale řešit to neumíme.Včera jsme byli u psychologa - nanic...No, je to furt ten samej dědek....Ale aspoň mám doma ten vysavač.:-)
AD beru pořád 50 mg...Jím docela dost lněný semínko a předmenstruační syndrom trochu řeší pupalkový olej, tak jsem to taky jednou zkusila a trochu to pomohlo od toho podráždění.Ale koupila jsem kapsle s omega 3 kyselinama a tam je napsáno, že psychicky nemocní to nesmí bez konzultace s doktorem! Tak možná mi hrábne z toho nebo se tím otrávím, vyrábí se to v Pákistánu.:-)

Třeba příklad, táta měl mít se mnou víkend, já onemocněla, měla jsem horečku a tudíž jsem nikam nemohla a máma ho teda pozvala dál, ať se na mne jde podívat a on na to: " K Vám? K Vám já v životě nevkročím." Takže oni se znali 10 let, z toho 4 byli manželé, ale on jí blbec po rozvodu začal vykat a navíc, jak v tom šlo o ní? Nemocná jsem snad byla já, ne? Ale to on ne. To on nepřišel a pak se jednou tohle stalo obráceně a máma mě chtěla vidět, on si samozřejmě nechal napsat od doktora potvrzení, že nejsem převozuschopná, tak ji neotevřel dveře a ona pak brečela na chodbě. Nakonec návštěvy dosáhla přes sociální pracovnice. Ty jí myslím dohodly 1 hodinu, ale on se celou dobu nehnul z místnosti a měřil čas na stopkách. No pochopil by to někdo? Ani povídat jsme si nemohly, protože natahoval uši. Prostě blbec a k**tén. Takže v 15 jsem s ním veškerý vztah a styk ukončila, ale stejně se mi to vrací. Proč byl takový? Proč se to stalo mně? Proč se takhle choval a i vyčítám třeba mámě, že mu to dovolila, že proti němu víc nešla. Že mě chlácholila, že je to můj táta, že jinýho nemám atd. Upřímně řečeno raději bych měla v rodném listu otec neznámý. Třeba bych dnes nebyla na AD a byla bych OK.

Irčo, to si nemyslím, že bys nebyla na AD.Naopak - ta máma dělala co mohla, aby utlumila špatný dopad tátova jednání.
A tomu tátovi rozumím - ten rozchod mu hrozně moc vzal - ať třeba to, že byla máma kočka a mohl se s ní chlubit jako se svou ženou a pak už nemohl...
Jednou někde psali, že se každý chová jen tak, jak v danou chvíli podle svých možností a schopností může.Všichni to tak máme.

Irco, tady rikaji, ze jakmile dite zacne prelezat pres postylku, tak je cas dat ho do normalni detsky postele. Nas malej nastesti jeste neprisel na to, ze se z postylky da vylezt, tak je v ni porad. Jinak s tim lezenim vsude, to mame taky. Ted si usmyslel, ze na zadnou jinou klouzacku nejde, jenom na tu nejvetsi, kam musis vylezt az nahoru do veze a pak jed dolu strmym tunelem. Vsechno ostatni je podle nej ble, ble ble.
Evi, mi rikame mici Boing, balonky byly jeste donedavna Bunnies a bramburky jsou Bigbigs.
Nemyslim si, ze AD potrebuju, naopak mam ted pocit, ze mi spis pritezuje a prekazi. Ja chci jit dopredu a ne se patlat porad na jednom miste. Jedine ceho se bojim, je opravdu to, ze mi bude zase zle od zaludku, budu mit migreny apod. jako posledne. Jinak nemam strach z depky. A ten zpackanej porod uz mi taky nelezi v zaludku tolik. Potrebovala jsem, aby mi jedna znama rekla, ze to mam pustit z hlavy a byt rada, ze je malej zdravej, rekla mi pribeh jeji kamaradky, u ktery cisare neudelali a miminko ma postizenej mozek. Protoze mam k tehle osobe velmi velky respekt a uznavam ji jako autoritu, tak mi to najednou otevrelo oci a me doslo, ze ma pravdu. Zatim jsem ale nezrusila toho psychologa a uvidim, az na me dojde rada.
Vyplnujeme ted papiry na to, abychom dostali barak od statu a jeste jedny, abychom si mohli bud koupit levneji dum, nebo si ho na pet let pronajmout a pak ho odkoupit, proste se sem nevejdeme, ale ani jeden se nechceme stehovat z tehle ulice. Sousedi nam budou vazne chybet, vcera treba prisel patnactiletej syn sousedky a prinesl nam tasku jablek. Dela brigadu na trhu a prodava tam ovoce, tak mu dali jablka, ktere neprodali a on nam prinesl pulku. No a ted jdu rychle umyt nadobi, kluci jeli plavat, mala ma trochu rymu a neni ve svy kuzi, tak jsem s ni radsi zustala doma a ted mi konecne usla.

Asi je pravda, že pokud jsou vztahy v rodině OK, pak se ani určité problémy v dospělosti neprojeví. Ale těžko říct, protože každý jsme jiný, každý věci jinak vnímáme, jinak si je připouštíme, jinak je vyhodnocujeme atd. atd.

Jinak náš malý snad z postýlky nevyleze, vylezl zatím jen na chatě nebo spíš vypadl, ale tam jsem potom zjistila, že ten rošt nemáme až na té poslední díře, ale na té prostřední a tudíž to nebylo dostatečně vysoké. Ale malá nikdy nevylezla ani když byl rošt tam kde byl. To je asi ten rozdíl mezi malou a malým. Dnes jsme koukali na video, když malá byla tak malá jako je teď on. Ještě nechodila, nebyla tak schopná fyzicky, ale zase líp mluvila a rozuměla.

Tak on o mne neměl zájem, když jsem byla miminko, až když mne pak později mohl poučovat atd. Taky jsem asi byla nástrojem msty vůči mámě. On právě chtěl dětí více, ale starala by se máma a po rozvodu jeho máma, moje babička se kterou až do její smrti žil. Bylo docela šílené vidět 80 letou paní, jak nosí snídani do postele 50sátníkovi. Někdy mne napadne, jak teď existuje bez ní. Už když jsem tam pak za ní chodila, tak to tam smrdělo jak na veřejných záchodcích. Je to vědec a žije mimo tento svět, ale na druhé straně to neznamená, že by člověk měl ubližovat ostatním. Ale teď to ta terapie dost otevřela. Fakt je, že je zajímavé, jak člověk je těmi rodiči ovlivněn, ačkoliv chce být úplně jiný a všechno dělat úplně jinak. Někdy se až zarazím a říkám si, vždyť tohle dělám přesně jak moje máma. Nebo na fotkách jak jsem zavalitější, celý můj otec. A v těhu, to už vůbec, on měl břicho a na fotkách mám do puntíku ten stejný postoj i s tou rukou v bok. Hrůza.

já měla moc hezkou mámu s postavou podle mně tak akorát -165 cenťáků na vejšku.Po tátovi mám dlouhý nohy a dlouhej nos.Ale nejhůř vlasy - tmavý po máměˇ, jemňoučký po blonďatým tátovi.Všechny ženský v rodině nosí vlasy dlouhý, máma je taky nosila.Jen já ne. A vejšku -mám o 10 cm víc než on.Ale v mým věku se člověk s tím naučí existovat. A při pohledu do zrcadla ( né na fotky...) JSEM SI DOCELA SYMPATICKÁ.:-))

a Irčo,ono je to přesně o tom, že dokud je to mimátko, tak je nezajímá, oni si počkaj na to poučování a fotbal a tak...Tak ten táta výjimka až tak nebude, obskakovat od matinky se M. taky nechá ještě po třicítce - i když reklama na Granko už to není. :-)
A ohledně nezdárného tatínka mám zkušenosti s holkou- zkus najít, co dobrého Ti nechal v genech, třeba.Holka po svým tátovi skvěle spí, dobře kreslí a z průserů si nic nedělá...Co Ty po něm máš za poklady?

Tak geneticky-modrý oči a poměrně kvalitní vlasy. Co se týče inteligence, on byl IQváč. Já bych se tipla tak na průměrně inteligentní osobu nebo možná mírně nadprůměrně. A bavil ho dějepis, mne taky baví. Vyprávěl mi právě o Egyptě a i o evropských dějinách. To byla jedna z mála světlých chvil s ním. To, že mne nutil hrát na veřejnosti na flétnu, kterou jsem z duše nenáviděla, to, že mne nutil se naučit názvy kytek a stromů v latině nazpaměť, to pominu.Taky si z toho nic nepamatuju, nebavilo mne to. Jo ale těch negativit, co mám s ním spojených Ti můžu vyjmenovat cca tak 150.

Čau Irčo a Evčo,
koukám, že řešíte ve velkém. Na mě stejně nemáte, já jsem prý pesimista století. Dobré vlastnosti snad žádné nemám a je to hrůza. Jinak, Evi, s tou postavou, nosem a nohama po tátovi jsem na tom stejně, nevlastní holka taky dobře spí po tom mém a je flegmatik taky po něm. Do života ale dobrý. Já potřebuju nutně terapii a AD. Zase mám nervy a hubnu. Ani už nebudu psát přítel, spíš spolubydlící, mě tak štve, že většinu času trávím u mámy. Jenže utíkat před problémy nejde donekonečna, nedělá to dobrotu ani u mámy. Že si ten můj celou dobu, co jsme spolu, píše s nějakými ... sms s těžce erotickým podtextem, jsem neřešila a teď toho lituju. Mrkla jsem se po dlouhé době do mailu (vím, je to trapný, ale prověřuj) a psal nějaké bývalce, že ji chce vidět nahou...Navíc z jedné komunikace, kterou jsem našla náhodou v PC mezi tou dotyčnou a nevlastní holkou vím, že jí píše pořád. Sice je až ze severu Moravy, ale to je jedno. To by snad vadilo každému nebo ne? Jsem divná? Prý je to nevinné. Řekla jsem mu, že si najdu pronájem, než se prodá byt, o který stejně nikdo nejeví zájem. Ale ani na realizaci odchodu nemám sílu. Jenže v tenhle vztah nevěřím a nemá podle mě smysl, každý máme jiné životní hodnoty. To mu nemůžu vyčítat, byl takový a nezmění se.

ahoj, Lin.Má kámoška žije s klukem, co za donbu jejich manželství hrozně ztloustnul, flegma a tak trochu lenoch byl asi vždy.Navíc má nemoc s tou leností korespondující - nebudu to rozepisovat. Docela jasně jí ubírá energii.A ona v tom pořád žije a na něo čeká - maj 2 děti.Tuhle psala, že se kámoška rozvádí a nasadila jí do hlvy brouka.Ale dost často píše o tom, že čeká až ten pohár přeteče. Každej k tomu, co už nesnese, musí dozrát.
Žes byla v mailu mu neříkej ani v hádce -je na to zákon, pozor na to...
Jsem povahy vzteklé a zlé, asi bych vypěnila při nejbližší příležitosti, když bych viděla tohle.Ale z praxe vím, že je lepší nejdřív jednat, hledat jiný bydlení, pro sebe nějaký potěšení,něco důležitéhopro mně natolik,abych ho vyhnala z hlavy a já se snažím držet si odstup.Jde mi to hlavně s jeho rodiči- mám-li potkat babku,přejdu na druhý chodník.