Diskuse - Deprese v těhotenství

Ahoj všem..

Myslím,že můj problém mělo hodně těhotných žen a každá se s tím vypořádala po svém..Chtěla bych vědět jak jste to překonaly každá z vás,protože já se cítím na konci svých sil..
Ze začátku těhotenství se mnou nebyla řeč...Skoro celé tři měsíce jsem byla neskutečně protivná,náladová a strašně nepříjemná na všechny kolem,ale nejvíc na svého přítele...Dokud jsem ještě pracovala,tak se to dalo zvládnout..Pak jsem šla ale na nemocenskou a od té doby se cítím jen hůř a hůř..Přítel pracuje od rána až do večera..vždycky 4 dny a pak má dva dny volno..přes den jsem uklízela a vysedávala na netu,abych zkrátila dlouhé chvíle..Psala jsem příteli hezké sms jak se na něj těším a jak ho miluju,ale jakmile přišel domů,okamžitě mě přepadla špatná nálada..Jako by někdo narušil můj klid nebo nevím jak to popsat..Prostě mi vadilo,že na mě někdo mluví,nebo že po mě někdo něco chce..Připadala jsem si strašně sama a pořád jsem chtěla někde s někým být,ale když jsem byla s někým,chtěla jsem být sama..Vůbec jsem na toho člověka neměla náladu a stala se ze mě zase ta protivná, hnusná ženská...Ptala jsem se,jestli ještě miluju svého přítele a mnohokrát jsem přemýšlela, že ho opustím...Spíš už jsem si to mnohokrát plánovala..Chěla jsem utéct někam hodně daleko a zůstat sama..pak jsem si ale uvědomila,že bez něj nemůžu být a tak to je pořád dokola...Pak se to trochu zlepšilo,ale teď to tu je znova a dokonce daleko horší...Připadá mi,že vztah s mým přítelem už není..Že jsme spolu spíš z povinnosti než z lásky..Málokdy si dáme pusu a skoro spolu nespíme..když mi řekne že je unavený, převracím si to do podoby,že se prostě vymlouvá aby se mnou nemusel být a mohl jít spát..Za vším vidím všechno..Všechny kolem sebe přestávám mít ráda..Spíš mi připadá,že nemám ráda vůbec nic a nikoho..Všichni mi lezou na nervy a všechno mi vadí..Chci být sama,ale když jsem sama,tak chci být s někým...Skoro pořád je mi do breku a nechce se mi nic dělat...Večer když si lehnu do postele,tak se mi chce brečet..Ráno když se probudím mám zase slzy v očích..Běhěm dne stačí,když někdo řekne něco co se mi nelíbí nebo jen trochu zvedne hlas a já se hned rozbrečím...nevím co to je..Normálně jsem byla vždycky pro všechny oporou a málokdy mě něco rozbrečelo..Spíš jsem na všechno koukala s nadhledem a všechno jsem dokázala vyřešit...Svoje pocity jsem uměla i celkem dobře překrývat a ovládat..teď ale nezvládám opravdu nic...Prostě je mi jen do breku,nic se mi nechce..Přemýšlím jestli ještě miluju svého přítele,i když vím,že bych bez něj nemohla být..Vím že ho miluju,ale pořád mi připadá,že ne..Pak obviňuju i jeho,že je se mnou jen kvůli dítěte..dělám doma peklo..Nikdo mi nesmí nic říct a běda aby mi někdo zkusil něco přikázat..Všichni jsou na mě moc hodní a pořád se mě ptaj jak mi je a co miminko a tak,ale mě to všechno strašně vadí..Všechny mám moc ráda,ale ................. Nevím jak to popsat...Zlepší se to ?? Já jsem už v koncích a s přítelem o tom mluvit nemůžu...Nevím jestli by to pochopil a nebo si to nevyložil špatně...Miluju ho,ale teď bych potřebovala být zároveň sama a zároveň s ním....Co mám dělat....Co to vůbec se mnou je ??Prosím poraďte mi nebo se z toho zblázním...

Děkuju všem

Gabka.......

Ahoj Gábi,
já mám úplně stejný problém, to, co jsi popsala, všechno dost dobře vystihuje moji situaci. Jsem v 16+1tt a zatím se dá říct, že od samého začátku kromě světlých výjimek, trvajících zhruba 3 dny, to bylo peklo. Teď to ovšem vyvrcholilo tak, že mě manžel opustil...dělala jsem scény, ale nemyslím si, že by bylo všechno moje vina. Takže buď ráda, že se ještě jakž takž držíte nad vodou;-) Já sem na pokraji svých sil a nemám taky do ničeho chuť. Pocit, že se na tebe tvůj člověk vykašle v těhotenství, je dost depresivní...
Pokud budeš chtít, můžem být v kontaktu. Držím pěsti, ať se vše zlepší.

Ahoj Gabko,
ja ted resim poporodni depresy, navštivila jsem psychiatra, protoze uz se to nedalo snest, byla jsem uzkostna, plactiva, myslela jsem si , ze nic nezvladam., hlavou se mi honilo spoustu osklivych myslenek... Proc ti ale tohle pisi, podobne priznaky jako mas ty jsem mela v tehotenstvi cas od casu take, ale rikala jsem si ze je to jen hormonalni nerovnovaha a ze to prejde samo, kdybych to byvala resila mohla jsem si ted tohle trapeni usetrit. proto jestli o tom nemuzes mluvit s partnerem, urcite se prosim sver svemu gynekologovi a nebo vyhledej psychiatra ne psychologa (toho muzes pote pripojit pro lepsi ucinek lecby). Niceho se neboj, vim ze to zni straslive, ale hrozne se ti ulevi a urcite spolecne najdete reseni jak z toho ven. Deprese se nedaji prekonat vuli ani alternativnim zpusobem, pred casem jsem to zkousela a prislo tehotenstvi porod a miminko a deprese se vratila a daleko horsi. Nebud s tim prosim sama. Drzim ti palce a dej vedet jak to dopadlo a jak se citis.

Holky, cítím s vámi! Prožívala jsem v těhotenství deprese a pomohla mi obvodní doktorka, která mi naordinovala homeopatikum. Během tří čtyř dnů jsem se cítila normálně (mohla jsem se konečně najíst). K tomu je potřeba určit správně váš konstituční typ. V homeopatii to není jako v alopatii, kdy např. na bolesti je zkrátka brufen. Tady se rozlišuje několik typů bolestí, třeba i několik typů bolestí hlavy a podle typu se určí léčebný prostředek. Nejste "těhule" s nevolností, ale paní ta a ta, s pocity těmi a těmi, s individuálními obtížemi... Přeju vám, ať je vám dobře!

Holky, depku v těhu jsem měla taky, řešila jsem to Seropramem,baštila jsem ho od 10. týdne do 36.týdne. Zpravidla 1/2 tablety denně,občas jsem si musela lupnot jednu,měla jsem dojem,ž e nevydržím,ale ono ta pulka tomu všemu trochu pomohla. Pak už bylo vše ok,po porodu jsem nekojila a zas najela na Seropram, kojit ale můžete,pokud nebude depkovat.... a nasadit léky a miminko odstavit.lepší zdravá a psychicky stabilní matka,než psychická troska po porodu...můžou se pak stát různé věci....takže pokud se bojíte léků,nebojte se.Kojení také není to nejdůležitější na světě.Prostě nejdůležitější je, aby vaše dětátko mělo zdravou a pohodovou mamču. Moje holčička je naprosto zdravá, porod v pohodě,sice císařem,ale na to AD neměla vliv.Ještě jsem zapomněla,brala sjem od 19.týdne denně Prothazin a střídala ho občas s Plegomazinem...jednak je dobrej na nervíky a nespavost a jednak jsem to i brát musela,kvůli častým stahům dělohy.

ahoj holky,ja jsem teprve v 11tt,ale připada mi taky pořád,že to všechno nemužu zvládnout,s přítelem řešíme kde budeme bydlet a spoustu věcí které k dítěti patří,je toho strašně moc,věčně se kvuli všemu hádáme,připadá mi že vubec nechápe jak mi je a že se mi zhroutil celý život

Ahoj všichni, jsem ráda, že jsem si tad přečetla, že v tom nejsem sama. Jsem teprve v 7. týdnu, ale už se cítím fyzicky i psychicky strašně mizerně. Připadá mi, že to nezvládnu, protože musím ještě chodit do práce a je mi tak zle, že to nemůžu vydržet, jsem z toho nervozní a nevím, co s tím mám dělat. Chtěla bych být kvůli miminku v pohodě, ale prostě to nejde, asi se zblázním ... napíšete mi někdo? Díky. D.

Ahoj Dasi.Myslim ze je to uplne normalni.Zmena hormonu,strach a nova role,role maminky.Mela by ses pratelit s tehulkama a vymenovat nazory a pocity.Kazdy trimestr ma sve.Pocatek je depresivni konec zase nesnesitelne dlouhy a clovek nemuze spat,chce se porad curat.My zeny to mame tezke a jsme chudaci.Kdyby to za nas meli prevzit chlapi, tak by lidstvo vymrelo.Tes se Na miminko a bud rada za to ze jsi tehotna.Mam kamaradku a ta nemuze otehotnet.Jednou byla tehotna ale plod nebyl v poradku, tak musela Na potrat.A od te doby nic.Uz ji bude 36 a ma vsechno.Ohromneho manzela barak hodne mista a jen spetku nadeje ze bude maminka.Tes se Na mimi.Jsou to uzasny tvoreckove a uvidis ze z nej budes mit radost.Drzim palce.Mam doma 4 takove stesticka a nekdy toho mam plny kecky.

Jeste bych chtela dodat ze pokud by to bylo k nevydrzeni jak pises, tak bych sla k lekari a zustala doma alespon 2 tydny.Poradne si odpocinout,vylezet.Ja jsem tento stav mela 3 mesice pak to preslo.Ale rano co rano jsem trpela jak pes.Pro telo je to obrovska zmena a zatez tak se brani.

Ahoj Marti, moc děkuji za odpověď. Mám pár kamarádek, které už byly těhotné, ale žádné neměly takovéhle problémy, všechny byly neuvěřitelně v pohodě, takže mi nikdo nic neporadí. Také jsem nemohla dlouho otěhotnět, a když to teď přišlo, byla jsem samozřejmě moc ráda, ale to jsem ještě netušila, jak budu trpět. Vždycky jsem si myslela, že těhotenství musí být nejšťastnější období v životě ženy, teď vidím, jak jsem se spletla. Byla jsem už u doktora na 1. těh. prohlídce a čekala jsem od něj záchranu, že mě aspoň nechá doma. Ale on mi řekl, že je to ještě v začátku, že se tam nedá nic poznat a když jsem začala mluvit o potížích, ani mě nenechal domluvit a jen se smál, že je to normální, že mám chodit často ven na vzduch a že to prostě musím vydržet. Horší je, že já nemám nevolnost ráno, ale celý den, nejhorší je to dopoledne a večer. Navíc se mi nechce vůbec, ale vůbec nic dělat, ani věci, které jsem dřív dělala ráda, i když se podívám na knížku, tak se mi udělá špatně ;o( . Děkuju za pochopení a za všechny rady. D.

Dekuji za reakci.Mas pravdu,ze kazde tehotenstvi je jine a kazda zena to proziva jinak.Mozna je to i vekem a i dobou.Ja jsem pred 20 lety mela prvni tehotenstvi.Bylo mi pouhych 15 let.Vse jsem zvladla v poho od pocatku do konce a mozna snad proto ze jsem si to tolik neuvedomila.Me posledni tehotenstvi pred rokem a pul byla pro me katastrofa.Jak rikas ty.Nemohla a ani jsem nechtela nic delat Na nic myslet.Normalni rozpad osobnosti.To trvalo 3 mesice.Kdyz se mi ulevilo tak se mi zablokovala pater a dalsi 3 mesice jsem lezla po ctyrech.Zadna pomoc neexistovala.Zadny prasky nic jsem nesmela kvuli detatku.Jeste jsem se musela starat o dcerku , ktere nebyly jeste dva roky.No fakt nekdy se mi chtelo umrit.Ale vsechny bolesti v zivote prejdou pokud clovek muze mit dostatek trpelivosti a blizke lidi kteri pomohou.Dnes mam 15 mesicniho kluka.Je to dablik.Opet me trapi neco jineho.Nic nestiham v noci se moc nevyspim a hlavne mam doma neskutecny chliv.Zase si rikam ze cas uplyne a deti odrostou a ja si ani nebudu pamatovat mozna jak jsem to vsechno prezila.Jo a za domtorem bych sla a udelala smutny oci a vse mu vylicila.Mel by tvuj pocit respektovat a nechat te nejaky den odpocinout.Nedej se.Drzim palce a hodne zdravicka i trpelivosti.Dej vedet jak se vam dari.

Ahoj Dašo:-)Já jsem teprve 9 tyden t.a mám uplne stejne potiže jako ty.Čekám už druhé mimi,ale toto jsem u prvního vůbec nezažila.Při prvním jsem byla štastná,spokojená a bez potíží.Myslela jsem si ,že u druhého ditete budu prožívata také tak krásné období,ale chyba lávky.Jsem od začátku v depresi,je mi špatně celý den a nemám náladu mluvit s lidmi a nikam nechodím(všech mám plné zuby).Jsou to hrozné pocity a oto je to horší,když se musím starat o 20 měsíčního synka.Kdybych mohla,tak skočím pod vlak.I ty celodení nevolnosti mi na psych.pohodě moc nepřídávají.Ach jo!Doufám,že se to srovná.Papa a ještě mi napiš jak je.

Já to čtu, brečim u toho, a říkám si, jestli jsem to nepsala já a teď si na to jen nevzpomínám. Takhle tragicky jsem se snad nikdy necítila a pořád si říkám, že přeci minko a celé těhotenství je radost. ale nemůžu si pomoc a pořád hledám smysl života. Nutno podotknout, že ještě před pár týdny (jak je to dávno...) jsem byla veselý a pohodový člověk, ve skvělém vztahu a s touhou po dítěti. Vztah je asi pořád stejný, neumím to posoudit, ale mně se zdá bezvýchodný, nijaký, ze setrvačnosti... Dívám se, že jsi to psala dost dávno. Už je ti po porodu lépe? Máme naději, že budeme zase normální?

Zdravím všechny! Je mi 33 let a čekám 1.miminko. Jsem asi v 8tt. S manželem jsme ho planovali. S depresí jsem se lečila před tehotenstvím a ted se mi to zase vratilo. Ty uzkosti, neschponost se najist, bušení srdce a dýchání, špatné spaní, plactivost, neschopnost něco dělat atd atd. Moje gynekoložka mě ani neposlouchala a byla otravena ze chci neschopenku. Ja uz věděla že je něco špatně a sama si rozhodně nepomůžu, tak jsem mazala za svoji doktorkou na psychiatrii. Beru Cipralex a těším se až zabere a budu se opět cítit dobře. opravdu je lepsi maminka v pohode nez se trapit a dětátko bude taky ok. Uvidime jestli zvladnu vysadit kvuli kojení, ale svět se nezboří, když to nepůjde... Přeju hodně štěstí všem

Nejlepší zklidnění osobně najdu v lese, když se můžu uvolnit, osobně bych v těhtenství nebrala žádné zbytečné léky.