Diskuse - DEPRESE I. - nová diskuze

Ahojky všichni báječní človíčci, po delší době zase píšu. Mám to teď také pracovně naprosto nabité, ale dnes je myslím poslední den na shon a už zase bude lépe a budu se tak moci ozvat častěji.

Vítám všechny nové učastníky diskuze, pevně věřím, že s námi zůstanete, podělíte se o své životní zkušenosti a postoje a také, že vám bude alespoň o kousek lépe. Určitě se nebojte napsat co vás trápí. Je tu vážně spousta užasných človíčků co umí tak nádherně pomoci. Děkuji za všechny úžasný človíčky této diskuze, za Malířku, Romanku, Evaka, Ninu, Evu, Morthise, W, Annu, Fabregase a další. Všechny vás touto cestou zdravím.

Fabre jsi šikula, jdeš dobrou cestou, pomaloučku je lépe, nezapomeň nám psát, uvidíš že ti bude lépe. A nezapomenň, pokud říkáš, že s přáteli je problém, tak už není, tady je jich spousta, všichni tě máme rádi. Jinak kdyby jsi někdy uvažoval o práci v Brně, tak dej vědět, jsem odsud:-). Tak se měj fajn a nic nevzdávej, držíme palečky.

Přeji hezký víkend. Marty

Ahoj Sasanko pokud si se svými problémy neumíš poradit sama, tak bych zkusil nejdříve asi spíše psychologa, který by ti mohl pomoci jak najít ztracenou cestu ke štěstí a radosti. Určitě na nic nečekej a kontaktuj odbornou pomoc někde v místě tvého bydliště. Uvidíš, že ti pomůžou se dívat na svět z té hezčí stránky. Děti tě potřebují, pokud máš hodného, pozorného manžela, tak máš také na půl vyhráno. Určitě ani chviličku neváhej si zajít pro pomoc k lékaři, je to začátek zase lepších časů. Držím ti pěstičky ať vše zvládneš. Marty

Milá Sasanko,
nejspíš jsi hodně unavená. V posledních letech ses starala o děti a určitě to nebylo a není vůbec lehké. Já bych myslela, že jsi vůbec neměla čas na sebe, na svoje zájmy, koníčky radosti, moc ses nevyspala, neodpočívala, jen samá práce, povinnosti, i když tě třeba i ony těšily. Já si třeba vůbec nedokážu představit, že bych musela zvládnout žehlení na 6 lidí! To tě vážně obdivuju! A ty ještě chodíš na plný úvazek pracovat a doma tě čeká druhá směna, děti, dům, vaření, úklid, učení se s dětmi atd. Vážně si myslím, že bys měla dostat metál a taky bys měla udělat něco pro sebe, rozhodně máš na to nárok :-))
Zajet si s kamarádkou na nějakou dovolenou, anebo alespoň weekend jenom pro ženy, kde bys relaxovala, kde ti třeba udělají nový účes, kosmetiku, masáž, nehty atd. a nemusela by ses pár dní starat o děti, o manžela, jen o sebe. Já tě moc obdivuju už za ta čtyři těhotenství a porody, kromě vší péče o tolik ratolestí, manžela i dům! A ty ještě vyděláváš! Já bych tvůj D pocit opravdu přisoudila vyčerpání a únavě a tomu, že už hodně let na sebe a svoje radosti nemyslíš. Ale to je jen můj názor. Moc ti přeju, aby tě D neovládla a abys našla východisko, jak jí uniknout!

Fabríku, ty jsi tedy borec, že si sháníš místo! Obdivuju tě, obzvlášť, když ti není dobře a neužíváš žádné léky. S tím alkoholem je to opravdu nebezpečné. Kdyby ses mohl třeba rekvalifikovat se zaměřením na malování, anebo jinou výtvarnou činnost, bylo by ti určitě o něco líp. Dělal bys práci, která by tě bavila a realizoval by ses. Taky by ti tvoje práce dávala smysl. Myslím, že tohle přesně je i můj velký problém, že se nemůžu živit tím, co mě baví. V každém případě, jsi v mých očích silná osobnost, jelikož jsi odhodlaný už nepít a najít si práci! Držím ti palce :-))

Milá Jarčo, ano přišla jsem o místo, ale o takové, které mě vyčerpávalo a vůbec mě nenaplňovalo. Začala jsem chodit na PÚ, jsem v ČIDu. Můj problém je, že se snadno unavím fyzicky i psychicky. Spoustu let jsem se překonávala a přemáhala, nepřipouštěla si, že by mě D mohla omezovat v pracovním výkonu, ale rok poté, už vím, že právě D byla tím důvodem, proč jsem v práci nadělala spoustu chyb, za něž mě exemplárně potrestali vyhazovem. Bylo mi to nepopsatelně líto, protože jsem do ní spoustu let dávala absolutně všechno a nakonec mě to zničilo (žádné uznání, naopak, pomalu ze mě udělali sabotérku, nebo podvodnici..., poštvali proti mě kolegyně, kromě jedné se mnou nikdo nemluví a koukají na mě, jako "na vraha", jak se někdy říká). Vlastně jsem se v práci zlikvidovala a použitá jsem byla vyhozena na smetiště. Co nadělám? Mám-li trpět, trpím. Snažím se odpustit jim i sobě :-))

Myslím na vás a těším se na vaše dopisy, moji milí přátelé. * * * Dobrou noc * * *

Sasanko, už to, že máš čtyři děti a zvládáš k tomu další povinnosti vyžaduje hodně sil a energie. Je to obdivuhodné. Nedivím se, že se cítíš unavená, když máš tolik povinností. Já mám děti dvě - už teď větší, ale když byly malé, cítila jsem se mnohdy nejen unavená, ale na mateřské v jednom období taková vnitřně vyhořelá, utahaná, apatická.... Depresemi jsem začala trpět později. V souvislosti s úmrtím mamky.
Většina z nás má jistě tendenci odkládat návštěvu psychologa nebo psychiatra a živit naději, že to zvládneme sami, bez pomoci, bez léků. Což při těžší depresi většinou nejde a pak by měly jít předsudky, stud a obavy stranou. Nechuť do jakékoliv činnosti, smutek, neschopnost se z ničeho radovat, únava, pocit práznoty a beznaděje jsou jistě přízanky deprese. Nedměrná ospalost taky, jindy zase chorobná nespavost.
Sasanko, zvaž důkladně, jak jsi na tom se svými silami a hlavně s vnitřními pocity - pokud se Ti bude zdát, že je to nad Tvoje síly prožívat běžný život plnohodnotně, zajdi za odborníkem, nic tím nemůžeš pokazit a stydět se není zač. Já jsem taky měla spoustu pochyb, nechala vše zajít daleko a o to delší byla cesta ze dna zpět ... píšeš, žes tuto smutnou zkušenost už prožila - zvládlas to sama nebo bylas u odborníka a mělas léky ? ... pokud ano, víš, že návykové nejsou, jen nástup účinku je několik týdnů ...
Přeji Ti hodně štěstí, sil a rozhodni se správně - držím palce !!

MALÍŘKO - moc díky za Tvou starostlivost i zájem - neměj strach, celkem zvládám, jsem sice dost ospalá, protože jsem nebyla zvyklá vstávat dost brzy a večer brzy odpadám - ale jde to .... a dám si pozor, abych to nepřeháněla a do něčeho nespadla - když už moc dobře vím, že Černá dáma se u mně občas zastaví - kdyby zašla na kafe a druhý den se odpoklonkovala - smutný den člověk lehko vydrží - ale jí se u mně občas líbilo a přišla i s kufry a zabydlela se u mně, káča nezvaná. Měla jsem jí plné zuby po týdnu, člověk jí dává najevo, že by měla vystřelit někam na Mars a neotravovat naše lidské pokolení, ale je to vlezlá a urputná návštěvnice ...
Byli jsme s manželem a Roxanou v lese -.bylo krásně - brouzdali jsme závějemi šustivého listí a prošli pak takovou chatkovou kolonií - postarší chataři tam trávili čas - posezením a prací na zahrádkách a předzahrádkách, mnohým ještě předzahrádky zdobí spousty podzimích květin, muškáty se pnou z oken ( mně zatím taky ), tuje a keře vystříhané do vzorných kuželů a jiných tvarů - je vidět, že to ty lidičky baví a dělají to s láskou ...
Dnešek byl takový poklidný - včerejší večírek bujarý - na padesátinách známého. Bylo nás tam hrozně moc a odbývalo se to v rekonstruované velké stodole, která je jaksepatří dobře vybavena na takové akce - bar, plazmová televize ve zdi, vinotéka, hudba, krby, vkusná a nápaditá, trochu extravagantní výzdoba - prostě fajn. Oslavenec dostal jistě spoustu darů, kterým vévodila ale motorka Harley Davidson od jeho manželky a roztomilý dárek mu dali jedni z jejich přátel - vystoupení striptérky, takže měl ten večírek nakonec určité grády. Dneska jsem to zklidnění potřebovala. Oni to mnozí potáhnou celý víkend.
Do oken jsem se ještě nepustila .... jsem hanba !!
Měj se moc hezky, jsem moc a moc ráda, že se cítíš fajn - ať to vydrží !!!

Všem moc pozdravů s přáním dobré noci a hezké a pohodové neděle ...
S láskou Romana.

Romí, to jsem ráda, že na sebe dáváš pozor. Dnes jsme navšívili Hrádek u N. a taky se brouzdali šustivým listím. A okukovala jsem hráče a hráčky golfu :-)) Taky jsem si všimla, že ještě pořád kvetou muškáty i jiné rostliny. Romí, díky moc za mail Tibet a Čína, pokochala jsem se a zastesklo se mi po Lhase (i když jsem tam nikdy nebyla - v tomto životě).
Nino, je ti už trošku líp? Dnes jsi měla volný den? Včera mi máti prozradila, že už tři nemáme starého kocoura Ferdu. Usnul a už se neprobudil. Nevíme přesně, jak byl starý, ale na přestup do kočičího ráje už měl dávno nachystaný pas :-)) Asi před třemi lety stejným způsobem odešel náš starší kocour Macek. Večer se uložil ke spánku a ráno jsme našli jeho tělíčko, opuštěné, bez dušičky. Kéž by nám všem bylo přáno takhle opustit svět! Ve spánku...
Milý Luboši, jak se cítíš? Úplněk je za námi, mělo by se nám ulevit. Chřipku jsi zažehnal? Myslím na tebe :-)) (Balík jsem včera odeslala. Konečně. Na mou duši!)

* * * Klidnou noc, příjemné sny, uzdravení vám všem * * *

Dobrý večer všem vám milým dušičkám.Jsem rád,že nás přibývá,ale zároveň je mi smutno,že tolik laskavých lidí postihuje deprese,ale zase se můžeme navzájem potěšit.Nachlazení už je zažehnáno,taky jsme dneska byli s manželkou a švagrovou v krásném podzimním lese,holky si stříhaly větvičky ze smrku a borovice na věnečky.Našli jsme nějaké hříbky,tak byla k večeři smaženice.Podíval jsem se na Bolka,pak jsem se naložil do vany,mám rád hodně pěny,pak jsem koukal na manželku,jak vyrábí věnečky na dušičky,Takže jsem svůj čas dneska přetáhl,ona jak se do něčeho pustí,tak nezná čas,určitě půjde spát v jednu nebo ve dvě.Malířko,moc se těším,opravdu moc,je super.Byl jsem u kinezioložky,je to lékařka,takže ještě provedu nějaké cvičení,napsala mi homeopatika,už musím jít teda spát.Jo,ještě jestli čte Tamara,kteráchce za sezení 10000,tak mě se věnovala víc jak dvě hodiny a vzala si 250kč a za desetikorunu Bachovy esence.A dá k tomu pokladní doklad,i když jsem ho nechtěl.
Mějte všichni klidnou dobrou noc.Ahoj.Luboš.

Zdravím všechny.Chci vám všem popřát krásný den a ať se vám vše daří.Venku je dneska krásně,tak asi vyrazím na chvíli na procházku,protože jak tak tady poslouchám,asi to fakt pomáhá:-)Škoda,že není kdo by šel se mnou.Ale aspoň se provětrám.Taky jsem si koupil ty kapky,jsou proti úzkostným stavům.Zatím je beru den,takže výsledek se nedá nějak popsat.
No tak si jdu udělat oběd.Mějte se všichni moc a moc krásně.Jste všichni moc fajn.

Koukám, že jste přes víkend měli všichni co dělat a nezbyl čas na bolístky a to je moc dobře! Fabregas šel do přírody nasát čerstvý vzduch do plic spolu s tou nejčistší energií... Já jsem dnes plánovala sběr červených bobulí, nejspíš jeřabin a šípků na nějakou decentní dekoraci, ale nakonec jsem celý den zamrzla u výtvarničení (malovala, jako o život a mužský natíral rámečky různými barvami, které se hodí k obrázkům, což mu jde o sto procent líp, než mě). Už se nám uměním plní byt i komora, pomalu, abych vzala nůši a šla s tím do trhu :-))
Jsem moc ráda, že nám opět napsal Luboš a že už je chřipajzna zažehnána! A taky jsem se divila, že jsi včera, Luboši, napsal tak pozdě :-))

Hezky a dosyta se všichni vyspěte a těším se na vás s přáním abyste byli v pořádku a cítili se čím dál tím lépe :-))

Dobrý večer,nejprve bych chtěla poděkovat za příspěvky k mé zpovědi vám všem.Včera sem psala,že mě potkala deprese,ale neměla sem sílu na to popsat z čeho vlastně vznikla...Sama "jí" asi nezvládnu jednou sem dole jednou nahoře,ale pořád se z toho nemůžu "vylízat".Před 3mi měsíci mi náhle zemřela babička-do té doby velice vytální žena-na zánět průdušek.Byl to pro mě hrozný šok,měla sem jí strašně a ráda,když sem jí vyděla naposled špatně se jí dýchalo...měla sem jí odvezt do nemocnice,ale nechtěla a já jí poslechla.Pořád si to vyčítam.Pak zjistili mé nejmladší dceři (2a1/2roku),žemá silnou nádváhu , vysoký cholesterol a zvýšený cukr.Okamžitě nasadili přísnou dietu,kterou ovšem má tchýně,která malou hlídala neakceptovala,právě naopak.Vařila sem dvojí jídla,vždy než šla do práce ukázala co je pro malou a když sem přišla jídlo bylo netknuté a tak malá přibírala dál.Dnes mi tchyně řekla,že už hlídat nebude a tak se budu modlit,aby jí vzali veškolce-zítra se tam jdu s Elinkou podívat.O práci přijít nemůžu,mam slušný plat,tak ukončim dříve mateřskou.Jen doufam,že to s tou školkou vyjde....Před 14ti dny sem byla na prohlídce s mou nejstarší dcerou Nikolkou(15let),že má jednu nožičku kratší sem věděla,zjistila to jiná dr.,když jí bylo 12let,ale řekla mi,že to neni vidět a že se to časem srovná.Při této poslední prohlídce mi pani dr.řekla,že se jí bortí páteř a že už má skoliózu abych šla co nejdříve na ortopedii na vyšetření.Jak to,že sem si nevšimla,že když stojí má jedno rameno asi o 5cm níž než druhé? A že dopadá na jednu nohu?...Myslela sem si,že tak prostě chodí,je dlohá má 174cm...Cítím se jako macecha,která si nevšímá vlastních dětí.Nikoka je velice pěkná blondýnka s modrýma očima a vlasy do půl zad.Jednou chtěla dělat modelku.Jak jí teď vysvětlim,že jí přinejlepším čeká korzet a podpatek na jedné noze?Půjdu s ní na vyšetření ve čtvrtek...ještěže mam odpolední.Ale stejně mam obavy z toho jak zvládnu příští týden...sotva zvládam domácí práce,sem pořád tak utahaná,jen bych spala a spala...manžel mi nedávno řekl,že už zapoměl,jak vypadam,když se směju,přitom sem si ho mím optimismem získala...chystam se na návštěvu psychologa,ale mam z toho strach...aby si nemyslel,že sem hysterka,problémy má přece v dnešní době každý...taky mam strach,že se u něj nedokážu vyjádřit a povídat a že se hned rozbrečim,jako se mi to v poslední době stává....musim jít spát,sem unavená.Doufam,že příště budu psát veselejší věci..že se to nějak aspoň trošku zlomí a obrátí k lepšímu.Rozhodně se cítim trošku lépe tím,že sem si tu vylila srdíčko...a že mě někdo chápe.Mějte se krásně a ještě jednou děkuji...

Krásné slunečné dopoledne, zdravím vás všechny po víkendu a jsem opět tu i když v duchu jsem byla stále s vámi.
Romanko, tak ten víkend nedopadl. Ctěla jsem, opravdu jsem chtěla zkusit navázat lepší kontakt. Páteční odpoledne bylo v pohodě a věnnovala jsem se skalce a květinkám, posledníé dobu jsem je zanedbávala. Muž brázdil sekačkou svůj milovaný trávník a já dávala pozor, abych na něj něco nevytrousila, je to jeho chlouba a snad se budeme brzo přezouvat naž na něj šlápneme. Večer jsem chvíli luštila křížovku a když jsem byla do ní hodně zabraná, přišel muž do kuchyně úplně potichu ( to dělá obzvlášt rád) a zařval na mě, jen tak. Vyletěla jsem ke stropu, počurala se a pozvracela, tak mě řekl, abych se ještě ne..... Šla jsem si lehnout a měla spíš touhu ho zabít. Celou sobotu dopoledne křičel nejen na mě, ale i na psa. Důvod - jsem lenošná, stará, myslím jen na sebe atd. Ctěla jsem se zahřát nějakým mým kamínkem, ale žádný jsem nemohla najít, ty co jsem našla jen mrazily a vracely se vzpomínky, které bych nejraději vymazala, škody že mozek není jak počítač kdy nechtěná data smažu. Znovu se vracwely vzpomínky na to, jak býval muž, ještě zdráv bud v práco nebo ležel opilý na gauči. Čekala jsem druhé ítě, prvnímu byly 3 roky, měli jsme dvě prasátka a já se o ně musela starat a potratila jsem, aby se pak za další roky narodil druhý syn, tak jsem musela do nemocnice, vybavily se mě všechny ty jeho milostné avantýra se kterými se mě chlubil a které si i vodil domů, prostě všechno to zlé. Dnes mě bombarduje SMSkami a já mám chut ten mobil rozšlápnout. Nevím jak to bude s námi dál, někdy mám opravdu pocit, že by mě bylo líp samotné. Vím jen jedno, bude mu dál prát, vařit, zašívat, pomáhat v nemoci, ale to je vše, nic necítím, jen prázdnotu. Víš, často se mě v mysli vrací úryvek z filmu Motýlek, jak se mu v agonii zdá, že je před soudem a je odsouzen k trestu smreti. Ptá se za co, nic jsem neudělal, a odpoví mu - za promarněný život - tak nějak se ted cítím. V hlavě mám prázdno a srdíčko je ledové.
Všem Vám přeji pěkný den a veselou mysl, Věra

Sasanka: Rozhodně se neboj jít za psychologem, ani toho že se tam rozbrečíš (co by ta to někteří dali že to dokážou). Odborník si tě vyslechne a zkusí ti naznačit co by ti třeba pomohlo. Jenom to nevzdávej a drž se.

Dneska po ránu jsem měl takový pocit zbytečnosti. Pocit že všechno jsem pokazil a že nemám na to to opravit.

Krásný a usměvavý den všem přeje Marek

Ahojky vsichni,ted jsem si precetla co napsala Sasanka a ty priznaky mam uplne stejne.Musim potvrdit ze je to strasne tezky.Dnes jdu k psycholozce a chtela jsem rict ze se vubec neboj,ulevi se ti ,ale me jen na chvilku ,doda me to nadeji ze vse bude fajn zase .Taky jsem byvala optimistka a kazde kravine jsem se smala ,ale ted nemam smysl zivota,uplne jsem ztratila vsechnu chut.Drzi me nad vodou jen ty moje holcicky i kdyz je to nekdy tezky ta mladsi ma zase ADHD .tAKZE JE S NI PRACE VELIKA.aLE MUJ PROBLEM JE ASI V MANZELOVI,NEMAM V NEM OPORU,A UZ ANI NEVIM JESTLI CHCI S NIM BYT,NEUMIME SPOLU MLUVIT ,JEN SAME PROBLEMY RESIME ,ALE O NORMALNICH VECECH SI NEPOVIDAME ,JSEM UPLNE SAMA,KDYZ JDU ZA KAMARADKOU ,PRIJDE JESTE JEDNA ,ALE CITIM SE TRAPNE A JE MI ZLE JAK JSEM NEMOZNA A ONY JSOU TAK NABITE ENERGII ,ZE JE ME Z TOHO SPATNE.JE MI SPATNE ZE SEBE SAMOTNE JAK TO NEZVLADAM,DUSIM V SOBE KAZDY SVUJ CIT A KDYZ UZ NEMUZU TAK BRECIM.ZACALA JSEM SI PSAT KDYZ JE MI NEJHUR MOJE POCITY A JAKY BYL TREBA DEN A TROCHU TO POMAHA ,ALE LEPSI JE KDYZ SE MUZU VYPOVIDAT ,TREBA S TOU PSYCHOLOZKOU.JA UZ NEVIM CO MAM DELAT MAM POCIT ZE SE ZBLAZNIM ,JSEM TAK BEZMOCNA A UNAVENA. :o(

Ahoj chci pozdravit všechny a popřát vám pěkný den a vypadá to na další pěknej podzimní den. Doufám, že všichni bojujete s tím co vás trápí a co vás nenechává klidnými. Vím že podzim je tak trochu na draka, ale zkuste zajít do lesa, podívat se na barvy podzimu a ddívat se na to jako na přírodní krásu. Včera jsem byl na procházce, vubec se mi nikam nechtělo, ale venku mimo civilizaci, to bylo fajn. Čerstvý vzduch, barvy listí a hřejivý slunko udělají divy. Přijdou plýskanice a mrazy, to je jasný, ale nebojte zase přijde jaro :.-)

Čazjy Malířko, tak mě se víkend moc nepovedl, ale zatím to nevzdávám. Je mě záhadou, kdy ten můj ber dech a sílu na ten svůj křik, asi mu pomáhá, když ho rozčílím, to se mu asi zlepší průchodnost průdušek, no nevím. Odpolene vyrazím nasbírat šípky na sušení, domluvím se se snachou kdy mě ostříhá a ještě nevím, zda změním barvu nebo jen melír, budu se smát, budu, navzdory všemu. Překvapilo mě, že D také nazýváte černou paní. Vidím ji za rohem, je celá v černém a má kupodivu ušlechtilou a krásnou tvář, oči přivřené a čeká na přihodný okamžik, aby ke mě přistoupila natáhla ruku a řekla- zase jsem si přišla pro tvůj smích, optimismus a tvou životní sílu - zase ze mě všechno vycucne a mě přibude další vráska. Ale ted se jí ještě bráním, sluníčko a vy všichni mě pomáháte. Držím palce novým dušičkám aby ji porazily, aby zvítězily, aby se nedaly . . . Ještě neěco jsem chtěla, ale jsem roztěkaná, nemůžu se soustředit.

Holky moje, zlatý, teď jsem dočetla vaše dopisy a nejsem schopná hned odepsat, musím si vše nejdřív promyslet. Ale velmi s vámi cítím. Najednou vidím, že já mám v podstatě v životě klid, říkám "na stará kolena" (45), po tom všem, čím jsem musela projít.
Dětičky, to je hodně lásky a hodně bolesti, hodně štěstí i trápení... Co bolí je, bolí jejich mámy ještě víc. Máma zajde k psychologovi, vůbec nic mu říkat nemusí, protože on je tam od toho, aby si poradil :-)) A vůbec to není zbytečné, naopak, máma znovu načerpá sílu, třeba právě na obíhání ortopeda a na podoru své krásné holčičky. Psycholog umí poradit i v tom, jak jí říci, že třeba nebude právě tou modelkou, ale bude dělat jinou, smysluplnou práci, kde jiné potěší, mimo jiné i svou andělskou krásou!
"Jsem otrávený, jak malajský šíp", tady před časem někdo napsal na původní diskuzi. Takže jsme to tady chvíli nazývali "U malajského šípu". Ale tvůj popis Černé dámy, Věro, je dokonalý, barvitý a výstižný (že bych se až chtěla pokusit ji namalovat!). Ničí život není promarněný a zbytečný. Vetšina z nás se prostě má trápit a trápení má pro nás hluboký smysl. Velkou zásluhou je péče o druhé a dávání přednosti druhým před sebou samým (buddhizmus). Ale nesmíme se zničit, to bychom nemohli pokračovat ve svém poslání, které tady máme. Nic není náhoda a nic není nespravedlivé, i když to právě teď a tady tak nevypadá...
Vím, že pochopit, proč právě já musím takto trpět, je velice obrížné (vždyť sama jsem na stejné lodi, jako vy a někdy kvůli tomu brečím, jak sebe sama lituju). Ale pokud se pokusíme se s tím alespoň po troškách smířit a zkusíme najít v něm smysl, ulehčí nám proplouvání bouřlivých, nevlídných vod života. Dočetla jsem se, že větší míra utrpení je naložena na ty nejvyspělejší duše. Vy všechny jste velmi silné osobnosti, když jste ve svých životech dokázaly, to co píšete a navíc stále pokračujete ve své nesobecké činnosti pro druhé.
Neumím vám pomoci reálně, ale jen tím, že se vcítím do vašich bolestí, jak fyzických, tak psychických, přemýšlím o vašich životech a vím, že jste velmi dobré, dobří, empatičtí, citliví k potřebám druhých, připraveni a odhodláni přiložit pomocnou ruku i na úkor svého vyčerpání a zdraví. To je snad to nejcennější, čeho je člověk, jako bytost, schopen... Chápu vás, rozumím vám a vím, že máte právo cítit se tak, jak se cítíte, i když vám to třeba okolí nevěří.
Poněkolikáté tady zmiňuju paní herečku Květu Fialovou, o níž jsem četla, že říká: " Kybych nepřijala za své a neměla ráda své nemoci, už bych tady dávno nebyla." Já vím, těžko se dá něco podobného pochopit a pracovat s tím ve svůj prospěch, ale co když na tom něco je. Říkáte si, ta malířka je snad vážně cvok. Možná ano, ale je to tím, že se vámi silně cítím, chtěla bych vám pomoci, a neumím to udělat jinak.
A přeju vám hodně síly, hodně potřebné energie k žití, přeju vám, abyste se zase uměli radovat z čerstvého podzimního vzduchu, prozářeného sluncem i třeba z deštivého dne, protože dešťová voda krásně, i když tak nějak smutně, voní...