Diskuse - DEPRESE I. - nová diskuze

Malířko zdravím, zase ti musím dát za pravdu. Já vím, že mě má svým způsobem rád, já to vím, ale ani jeden z nás to neumí dávat najevo. Někdy když přijdu v dobré náladě domů a vesele ho pozdravím, tak mě řekne že jsem nalitá, tak sklapnu a jdu něco dělat.
S tím mě taky dožere, dobře ví, že nepiju, zvlášt když beru AD, vím jak by to skončilo. S tím pohlazením a tím co mě radíš je pro mě hodně těžké, dokázala bych pěšky utíkat až do Brna pro léky, dokážu odvést pytle s bramborama, dokážu celé noci poslouchat jestli dýchá, ale projevit city je pro mě hodně těžké. Bojím se odmítnutí, výsměchu, ponížení.
Pochopila jsem, že jsi bez zaměstnání. Já naštěstí práci mám a můžu říct, že mě i docela baví. Byly sice okamžiky, kdy jsem chtěla zaměstnání změnit, měla jsem dobrou nabídku kterou jsem zvažovala. Neodešla jsem, nemám sílu cokoliv ve svém životě měnit, nemám sílu znovu začínat, měla jsem obavu abych obstála. Tady to má jednu výhodu v tom, že když jsem se dvakrát složila a byla pár měsíců na neschopence nehrozilo mě propuštění.
K těm obrázkům jsem vyjádřila jen svůj prvotní pocit, popisy, to mě jde, hodně moc jsem četla a čtu jen mám obavy, zda moje myšlenky jsou opravdu moje, nebo jen vyjadřuji něco z těch knih.
Přeji vám všem krásný, pohodový víkend plný sluníčka a do pondělka se loučím, mějte se a všichni !!!!!!!!!!

Nevím,jak začít,už několik dní nakukuji na Vaši diskusi a poznávám ve Vás všech vynikající lidičky ze srdíčkem na pravém místě.Obdivuji Vás,jak krásně píšete,pomáháte si,Vaše příběhy mě dovádějí k slzám.Věruška,strašně jí rozumím,život nemá jednoduchý z manželem,Malířko,krásně jsi to napsala,ale jak to uskutečnit,Věruško,je to moc těžké,objat manžela?asi ano,do tohodle se nedokážu vcítit,nevím,jestli to jide po tom,co spolu prožíváte,jak žijete.Já měla kdysi z mužem taky velikou krizi,ale s pomocí psychologa,jsme se dali opět dohromady,pomáháme si,říkáme si jak se máme rádi a to už já mám 54 let a manžel 59.Je to však krásné,po tom co jsme prožili.Já vám všem docela rozumím a chápu Vás,dokážu se i vcítit,protože se léčím na endogenní deprese přes 30 roků.A ted taky prožívám moc nepříjemné deprese,často si ze sebou nevím rady.Měla jsem ID 18 let,chvíli to v práci šlo ,ale ted už vůbec nezvládám život,přidaly se i jiné nemoci,takže opět žádám o ID,momentálně marodím,jsem však člověk společenský,a je mi doma často moc smutno.Jen trochu pro začátek,jestli můžu občas nakouknout za Vámi.Přeji všem krásný,sluníčkový den.

Mamino a Jarčo, určitě si s námi pište! Dáme hlavy dohromady a něco vymyslíme :-))

Mamino, tobě by asi nejlíp mohl poradit Luboš, protože on má zkušenosti s léčebnou a doma má super manželku. Já jsem v léčebně nebyla, D mám středně těžkou, občas ještě funguju, dokonce se i zasměju a mám energii něco dělat. Napadlo mě, jestli by ti neporadili doktoři, anebo psychologové v té léčebně, jak se doma k manželovi chovat. Anebo jiný psycholog, ke kterému by ses objednala. Ono na každého funguje něco jiného, i když D je to pořád jedna. Ještě by se hodilo, kdybys napsala o svém muži něco víc, co se mu stalo, jak se chová, co ho trápí, o čem třeba mluví a podobně, já bych popřemýšlela, co s tím :-))

Jarčo, jsem ráda, že ses odhodlala nám napsat! Z tvého osudu jsem taky měla slzy na krajíčku...

A nakonec něco pro Ninu: jsem "holka šikovná", brzy ráno jsem vstala, umyla ten neznámý obličej, který na mě mžoural ospalýma očima ze zrcadla v koupelně, oblékla se, sedla na MHD a došla na pracák. (Fabregasi, byla to brnkačka!!!) Paní úřednice byla moc milá a odkázala mě asi za 10 dní ke své kolegyni. Úřednice (nepříjemná, dělající ze mě opakovaně blbce), která mě začátkem října zaevidovala, se spletla a poslala mě do špatného oddělení.

Letím na poštu, poslat Lubošovi balík, ale těším se, až se zase vrátím k počítači, že tu přibudou vaše krásné a procítěné dopisy :-))

Ahoj všechny milé dušičky,
je mně už druhý den ne nedobře, ale přímo mizerně, tak tady teď chvíli nabírám sílu, než se vydám za svými povinnostmi. Venku je krásně, svítí sluníčko, obloha je modrá s nádhernými beránky až berany a třešeň i trubač září zlatem. Chtěla bych zachumlaná v zimní bundě hrabat listí, ale ....musely by mě ty ruce poslouchat.

Věruško, krásně píšeš a je úplně jedno, jestli jsou myšlenky tvoje nebo z knih, umíš hezky vyjádřit pocity a já se v tvých řádcích poznávám. Tak bych se chtěla odlepit od země a chvíli běžet rozkvetlou loukou i za cenu toho zakopnutí a s vnoučkem vymetat kaluže. Jsi statečný člověk, těší mě tě číst.

Jaruško, já tě znám z panikářek, četla jsem je tady na Abecedě a v srpnu jsem začala chodit i na Naše zdraví, i když jen jako čtenář. Stýskalo se mi po vás a po atmosféře pomoci a důvěry, kterou tam máte, prostě jsem se chodila ohřát do vašeho pokojíčku, když to tu bylo zlé. Několikrát jsem se i odhodlávala ti napsat, když jsi uvedla svůj mail, protože také trpím chronickou únavou a vím, jaká je to ve spojení s depresí vražedná kombinace a jak strašně těžko se hledá pomoc. Ale nakonec jsem nesebrala odvahu, tak jsem ráda, že jsme se tu nakonec sešly. Zase se mi potvrdilo, že co se má stát, to se stane, ať dobré nebo špatné a nemá cenu se dopředu bát, rozum to chápe, ale úzkost mě trápí stejně.

Fabregasi, jsem moc ráda, že se ti podařilo ten první krok udělat a myslím si totéž, co ostatní. Dojdi si ještě k psychiatrovi, mnoho mužů přebíjí deprese alkoholem, to asi víš, proto je také u psychiatrů víc žen. Tady už to lidé znají, ale může ti dát jen slabounké léky, které slouží jen jako taková berlička, třeba nebudeš potřebovat ani klasická AD. Tyhle léky se ani nemusí brát pravidelně, ale jen při obtížích a tobě by pomohly zbavit se úzkosti a nejistoty při hledání zaměstnání.

Malířko, ty moje šikovná holko, jsem moc ráda, zvládla jsi i vstávání, tak ať máš celý den hezký.

Luboši, Marty, Romanko, všichni čtoucí, mějte se hezky, přeju příjemný den.

Mamino, když mě něco napadne, napíšu, mám teď vygumováno, mě moc pomohla moje mladší dcera, manžel to vzdal, ale Malířka má pravdu, že jsme každý jiný a já byla především máma.

přiběhla jsem na malý skok pozdravit vás před nadcházejícím víkendem... slibuje se celkem pěkné počasí, tak neleňte a mažte do přírody,pokochat se krásami podzimu... já to alespoň udělám... manžel zřejmě nebude doma,dcera taky nepřijede a tak budeme s vnukem sami... představa je taková,že si ráno poležíme / to nezbedné dítě vstává v půl šesté pravidelně/, nasnídáme / zpráskne toho k snídani 2x tolik co já/a vyrazíme na výlet... na sobotu mám v plánu výlet k rybníku a do lesa, na neděli plánuju odpolední divadlo - pohádku ... musíme taky vybrat dárek pro kamaráda,který bude slavit v neděli narozky / 3 roky/ a jsme pozvaní na oslavu... tak snad to všechno zvládnu bez úhony... přihlásil se ještě na návštěvu synovec,ale tam není jisté,zda doopravdy dorazí, pokud ano bude nás více...
manžel jede pracovně na nějaké automobilové závody - ani nevím kam, bylo mi řečeno,že se jedná o pánskou záležitost a to je pro mne znamení,že se dál neptám... jen navřím do batůžku patřičné množství řízků a buchet...

takže vám přeji pohodový víkend po hektickém týdnu / alespoň u mne to bylo kruté/, jsem ráda, že máme nové dušičky a držím jim palce při zvládání všech činností...v poslední době tady panuje příjemná atmosféra a jsem za ni moc ráda... buďme na sebe hodní, zloby je ve světě kolem nás opravdu moc....

p.s. Romaně - jak je ti po těle pracující ženo?

Mamina3: Já můžu říct co pomáhalo mně. Snaž se s ním mluvit. Nebude to lehké . Ani pro tebe a ani pro něho. A musíš mu pomoct, aby našel nějaké pozitivní věci. Co se mu podařilo, co krásného vyděl a podobně. Vezmi ho třeba na procházku do přírody. Jednoznačná mu musíš dát najevo že jsi s ním. Ono pohlazení někdy dělá divy. Předpokládám že dostane na doma nějaké léky. Tak kontrolovat aby na ně nezapomínal. Hlavně klídek a žádné honění. Držím palce.
Marek

Ahoj Vám všem na diskuzi, mám velkou radost, že sem píšou nové dobré duše a vítám tady Maminu 3 a Jarušku.

MALÍŘKO - moc pozdravů pro Tebe s přáním pohodového víkendu, pohodu a vnitřní mír v srdíčku a případně i novou inspiraci k malování v podzimní barvami hýřící přírodě ....
ta krásná rudá barva a jasná žluť na stromech, procházka lesem v závějích šustícího listí má v sobě hodně krásného před tím, než nám dá příroda poslední slunečné pozdravení před zimou...
Toni odjela, jsem s ní v kontaktu ...

FABRE - myslím na Tebe a Tvůj příběh mně dojal, na svůj věk ( jsem o víc jak deset let starší než Ty ) jsi prožil dost a je poznat, že jsi vnímavý, citlivý, empatický člověk - takoví hloubaví lidé to mají vždycky těžší v životě než ti, co toho mnoho neřeší, jedině tak vlastní zájmy, peníze - a cizí osudy jsou jim lhostejné - a to Tobě nejsou. Jsi mladý a máš život před sebou a také spousty hezkých věcí - jen až pomine toto nedobré období v Tvém životě - a ono zákonitě skončí, věř mi - bude nová práce, nová láska, nová motivace, nová chuť žít - vydrž a udělej ty další potřebné kroky, moc Ti fandím a piš nám !!

MAMINO 3 - když jsem se plácala v těžké depresi, zalézala jsem do ústraní a posílala manžela pryč, za jeho zájmy a koníčky. Nesmí Tě zaskočit, pokud by se něco takového dělo v případě Tvého manžela, ale na druhou stranu je dobře mu šetrně navrhnout nějaké aktivity - návštěvu kina, divadla, známých, koncertu, vycházku, zajít na večeři - k ničemu ho nenutit, spíš nenásilnou formou, postupně, sám Ti řekne, kdy na to bude mít chuť a případně i sílu a kdy se na to nebude cítit - přeji Ti hodně sil, trpělivosti a víry - vše se v dobré obrátí !!

JARUŠKO - já jsem nějaké problémy s depresí měla už v mládí v souvislosti se ztrátou miminka v šestém měsíci těhotenství a ortelem lékařů, že děti mít nebudu ... ale byla jsem mladá a nebyl to pád na dno - spolehla jsem se na matku přírodu a neposlechla lékaře - dnes mám dva zdravé a hezké kluky. Jen narození zdravého dítěte mohlo zahojit tu bolest při ztrátě miminka, kdy už jsem měla všechno připravené, cítila dlouho pohyby - a spontánní potrat byl děsný a šlo mi o život. Bolest zahojil příchod vymodleného potomka, jen jizva v duši zůstala. Do hluboké deprese jsem se dostala po smrti maminky, která mi v 59 letech zemřela v náručí po ročním boji, kdy věděla oč jde - byla zdravotní sestra - už jsem o tom tady hodně psala. Neustála jsem to a byla hodně hluboko na dně - škrábala jsem se pomalu a bolestně. V podstatě od té doby mám problémy s endogenní depresí, ale měla jsem ji pak ještě jednou v souvislosti s problémy v práci, stresem a z toho pramenícími zdravotními problémy. Z té práce jsem odešla, jsem jinde ... a naštěstí mezidobí mezi nedobrými obdobími mi dávají sílu, energii a žiju i dlouhá období plnohodnotný život. Takže asi vím, s čím se potýkáš - přeji Ti hodně sil a pevné zdraví - ať u Tebe stejně jako u mně to známé co mně nezabije, to mně posílí, platí dvojnásob !!

VĚRUŠKO - moc Tě zdravím - přeju Ti hodně hodně radosti s vnoučátky - zatím je nemám a hned tak asi mít nebudu, staršímu synovi je devatenáct a potřebuji, aby dosktudoval - i když mi dělá jeho vleklá puberta nemálo vrásek a jistě i krátí život -je to lajdák - ale taky moje dítě - vytoužené po všech útrapách před jeho narozením a jeho příchod na svět byl pro mně zázrak a vítězství ...
Rozumím Ti, že je opravdu někdy těžké projevit cit někomu, kdo ten pokus a touhu umí udusit někdy v zárodku, kdo to tak trochu svým chováním kazí - ale přesto bych se o to v příhodné chvíli pokusila - může to pomoci Vám oběma.Vím, jak je to těžké pro Tebe i pro muže - pro Tebe nekonečná ubíjející péče, pro něj ta závislost na druhém a zdravotní problémy - proto potřebujete být na trable dva - spolu, ne vedle sebe ....
měj se hezky a těším se na Tvoje psaní !!

EVAK - je to docela náročné a přepadají mně i pochyby, jak to zvládat - držet v nové práci krok, učit se nové oblasti legislativy, se kterými jsem nepřišla do styku v bývalé praxi, začínat od nuly s anglinou, když už mozek nebere jako zamlada - dojíždění a to všechno, obavy, abych zvládala, neselhala ... to vše ve mně uvnitř je - ale snažím se to zaplašit ... doma mám resty - okna volají po umytí a záclony po vyprání, měla bych vygruntovat, ale říkám si,že svět se nezboří, lidské štěstí na tom nestojí a prostě to budu dělat postupně o víkendech - přes týden jsem ráda, že jsem ráda - nákup, prádlo, žrádlo ... ale víš EVAK - maminka říkávala - když nejde o život, jde o .... víš co ... měj se krásně holči !!

Pozdrav Martymu, Nině, Lubošovi a všem, kteří čtou ....

S láskou Romana.

halo! abik je zpátky a musel se přejmenovat, aby se jasně vyjádřil, nejsem normální:)
pobyt v léčebně nic moc, moc pravidelný pohyb dne a ten mi nedělá dobře, já potřebuju změnu:) život je o pohybu, ne o stagnaci ne?:(
takže lidi dvojitý véčko je opět mezi vámi a přeje vám do každého dne úúúúúúúúúúúsměv

Ahoj Abíku :-)) Jsem ráda, že ses nám vrátil! Vážně ti léčba nepomohla? Ani trošičku? Napiš víc, mě zajímá, co mě třeba taky jednou čeká :-) A vlastně ani o tobě nic moc nevím :-(

Romí, v mém okolí už je většina stromů bez listí, ale barvy mám uložené ve svém "kompjútru". Včera jsme opět skočili na chvilku do lesa, našli pár hub na sušení ( a pro přítelovu maminku na smaženici ). Sice nás zastihnul déšť, ale byli jsme připraveni, měli jsme pláštěnky. Les je za deště taky nádherný, celý se ještě víc rozvoní. A potom doma v teple, jak lákavě voní káva! Romčo, jak zvládáš novou práci? Nejsi unavená? Myslím na tebe, aby ses šetřila!
Moje milá Nino, to je fajn, že zase píšeš. I když ti je mizerně, najdeš ještě sílu nás potěšit svou moudrostí a dobrým srdcem :-)) Možná, že sem před spaním nakoukneš, ale i když ne, přeju ti, abys přes noc načerpala energii a odpočinula si. Krásné, klidné snění * * *
Já se teď pár posledních dní cítím docela dobře, dokonce mi to i myslí líp, než celý tento rok. Že by mi konečně začala zabírat AD? V každém případě mám pocit, že se stávám normálnější :-)) Reaguju jinak, než dřív. Cítím se jistější, když jdu něco zařizovat. Vnímám širší okolí. Moc to přeju vám všem!!!
Čekala jsem, že nám napíše mamina3 něco o manželovi, abychom jí mohli poradit :-( Potřebuju vědět víc, abych se mohla do tvého manžela vcítit a přijít na něco užitečného, mamino...
A jak psala Nina Jarče... Ještě než napsala, měla jsem z Jarčina dopisu pocit, že mají něco společného. Takže jsem se musela usmívat, když jsem pak četla Nininu reakci.

Fabregasi, kde máme tebe? Co jsi dělal dnes a jak ses cítil? Odepiš nám, prosím!

Příjemný večer všem :-))) A těším se na vás!

Zdravím Vás všechny při sobotě a přeju krásný den.Nino,proč jsi mi nenapsala,třeby bychom si mohly vzájemně nějak poradit.Já mám chronickou únavu z virů mononukleozy,mám oslabenou imunitu,takže se mi stále vrací Cytomegalovirus,EB virus a ted jsem zrovna léčila plicní chlamidie,a z toho ta chronická únava.Když se mi k tomu přidají deprese,jako ted,vozí mě manžel po doktorech,nikam sama nedojdu,jen s pejskem kolem domu,je to pro mne hrozné.Vrazila jsem nehorázné peníze do různých vitamínů,ale nic mi nepomáhá,snad trochu Geriavit pharmaton.A jak Ty s tím Nino bojuješ?Chodíš do práce?Já ted marodím od června,ale líp mi není,asi i ten podzim mi nedělá dobře,chybí mi sluníčko a lidi.Takže Ty jsi nakukovala na Naše zdraví,PP?Je to ted uzavřená diskuse,někteří přestávají psát a noví o nás nevědí,obávám se,že se PP rozpadne,ale bývalo tam moc dobře,ted je tak příjemně tady,na Depresi,aspon to tak cítím. Romanko,taky jsem to nenměla jednoduché.Než se mi narodila dcera,3 krát jsem potratila a sama víš,co člověk prožívá,když chce děti a takhle to dopadá,ale nakonec mám dceru 32 roků,už i moje zlatíčko vnoučka 10 let a syna 30let,který pracuje v Dablinu,je mi po něm často smutno,své děcka mám moc ráda.Syn ted přilatí o vánocích,30let má 21.11.takže to budeme slavit.U nás krásně svítí sluníčko,manžel jel brzy ráno na hřiby,taky chodím ráda do lesa a sbírám houby,ale já bych to fyzicky nezvládla.On vždy doveze plný koš,takže mě čeká dost práce z čištěním,do večera budu mít co dělat.Mějte pěkný den,Jarča

Romanko,ještě se k Tobě vracím,s tím úmrtím maminky to muselo být pro Tebe strašné,byla ještě mladá,nedovedu si to představit.Z toho jsou potom těžké deprese a dlouho se z toho člověk dostává.Je moc dobře,že máš 2 syny,práci a jsi spokojená,takže občas přijde i příjemné období.Malířko,Ty jsi přišla o práci?a jsi na PÚ?Co jsi dříve dělala?kde jsi pracovala?Asi máš les kousek od domu,my musíme na hřiby jezdit půl hodiny autem,moc mě mrzí,že jsem nemohla dnes jet,les mám moc ráda.Už je u nás veselo,přišel mi vnuk s dcerou.

Romanko,ještě se k Tobě vracím,s tím úmrtím maminky to muselo být pro Tebe strašné,byla ještě mladá,nedovedu si to představit.Z toho jsou potom těžké deprese a dlouho se z toho člověk dostává.Je moc dobře,že máš 2 syny,práci a jsi spokojená,takže občas přijde i příjemné období.Malířko,Ty jsi přišla o práci?a jsi na PÚ?Co jsi dříve dělala?kde jsi pracovala?Asi máš les kousek od domu,my musíme na hřiby jezdit půl hodiny autem,moc mě mrzí,že jsem nemohla dnes jet,les mám moc ráda.Už je u nás veselo,přišel mi vnuk s dcerou.

Romanko,ještě se k Tobě vracím,s tím úmrtím maminky to muselo být pro Tebe strašné,byla ještě mladá,nedovedu si to představit.Z toho jsou potom těžké deprese a dlouho se z toho člověk dostává.Je moc dobře,že máš 2 syny,práci a jsi spokojená,takže občas přijde i příjemné období.Malířko,Ty jsi přišla o práci?a jsi na PÚ?Co jsi dříve dělala?kde jsi pracovala?Asi máš les kousek od domu,my musíme na hřiby jezdit půl hodiny autem,moc mě mrzí,že jsem nemohla dnes jet,les mám moc ráda.Už je u nás veselo,přišel mi vnuk s dcerou.

Ahoj všichni.Omlouván se,že jsem se neozval,ale necítil jsem se moc dobře a přitom jsem si stále zkoušel najít nějakou tu práci.Trošku jsem pokročil,dokázal jsem zvednout mobil a zavolat na pár míst.Většina byla už obsazena,jedno je zatím volný,ale stále uvažuju nad tím,že číšníka už vlastně dělat nechci.Tak jsem zkusil Kolín,poslal jsem životopis.Jenže tam s tím ubytováním to prý taky s není nic moc a sehnat něco do podnájmu je bez šance.Na ubytovně nevím jak bych to zvládl.Budu muset asi o ty AD požádat,snad to pak bude jednodušší.Taky mě láká Brno,ale to je to samý.A nejspíš by mi nezbylo než dělat zase číšníka.A to nejde.Bojím se,že bych začal zase pít a bylo by vše při starém.Tak uvidíme.
Jinak jsem se snažil rozvrhnout svůj den na nějaký etapy,jak jste mi poradili a doktorka taky.Včera jsem to jakž takž zvládl,dneska to bude složitější,musím za mámou do nemocnice.U mě je vlastně život složený z určitých etap.Ke každé etapě připadají určité vůně,ať už žen,přírody,kouře,zvířat.....Podle toho se dá vzpomenout na konkrétní situaci,místo,osobu,která tam zrovna byla.Je to zvláštní,život mám složen už z 9 etap.V každé je něco nového,zleho,pěkného,jsou tu nový lidé,prostě nový svět.Jediná z etap kterou bych nechtěl je právě tato.
Čtu si tady vaše příběhy,rady,dopisy,na některé si sice už moc nepamatuju,v hlavě mám zmatek,těžko se mi tam všechno udrží.Rád bych vám někdy poradil,pomohl jako to děláte vy mně,ale nejsem si jistý,zda zrovna já jsem ten pravý k tomu,abych někomu radil.Sám nevím co se sebou,tak nevím.Jen mi utkvěl v hlavě článek,ted si nevzpomenu od koho,snad od Romany.Týkal se jejího muže,který se vrátí s nemocnice kde byl s depresemi.Jen si myslím,že láska,pozornost a starost jsou určitě na místě.Ale taky si myslím,že by se to nemělo zase moc přehánět,chlapi mají přece jen svou hrdost a přespříliš věnování by mohlo taky vadit.Mně osobně přespříliš věnování ve špatném stavu docela vadí.
Přeji vám všem moc krásný den.Mějte se hezky.Všichni.Musím už jít.

Ahoj,nevim jak začít...,že mam depresi mi nikdo nevěří,naposled sem si jí prošla před 14lety..myslela sem že už mě to nikdy nepotká a je to tu znova.Nejprve sem doufala,že je to jen špatná nálada,ale asi ne.Nemam z ničeho radost,nejraději bych jen spala(naštěstí mi spánek nedělá problémy),když vstávam nevim jak dokážu proplout dalším dnem...Za poslední půlrok se na mě navalilo spoustu problémů a já nějak nestíham je řešit,připadám si jak ve "zpomaleném" filmu a mám pocit,že to absolutně nemůžu zvládnout.Večer kolikrát brečim a bojim se jak zvládnu další den...Mam 4 děti(15,12,9,2a1/2),se kterými sem nikdy neměla problémy a jsou moc hodné,jsem na mateřské dovolené ale již 2roky chodim do práce na plný úvazek,tak jsme na tom finančně docela dobře,vlastně mi nic nechybí,bydlíme ve starším baráčku,který úspěšně renovujem,mam hodného manžela,který co já nestíham dělá za mě.Ale mam spoustu starostí o kterých nevim jak psát a nevim jak je řešit...vlastně vim ale nemam na to sílu...už se neumim smát a radovat se z maličkostí,všechno mi unavuje,na nic se netěšim...Když sem řekla manželovi,že si zajdu k psychyatrovi,tak se téměř zhrozil...