Diskuse - DEPRESE I. - nová diskuze

Ahoj milí kamarádi,
přišla jsem načerpat na tyto řádky zase trochu síly, pomáháte mi tu.
Jsem v jednom kole a přitom na mně leze něco jako podzimní únava. Já vím, že se mluví jen o jarní únavě - na tu ale moc já moc netrpím. Mně jaro nabíjí. Unavená jsem zásadně na podzim. Chybí mi sluníčko, je dlouho ráno tma a večer brzy, jsem ospalá a denně se těším do postele.
Ale to není otázka letošního podzimu, to je u mně obecně.
Znáte situaci, kdy kromě práce ještě musíte řešit spoustu problémů, které dovedou neskutečně odčerpat energii ? Jistě znáte. Starší synáček minulý týden nacouval do auta svého spolužáka a zrušil půlku zadku svého auta. Možná se to někomu bude zdát tvrdé - ale já už jsem za něj od ledna platila tři pokuty za rychlost a za přestříkání jednoho škrábance, takže jsem rozhodla, že tuto opravu si zaplatí ze svých peněz - stavebního spoření, které jsme dětem založili. Manžel je taky pro. Nezdá se mi to přísné, ale výchovné, protože můj synek nezná hodnotu peněz, pořád je v pohodě a jednou pro něj vstup do praktického života, kdy by měl živit sám sebe a nedej bože třeba i rodinu, by byl hodně tvrdý pád z výšky, kde se teď vznáší, na zem.
Řekla jsem mu, ať maže na pojišťovnu, vyplnil formuláře, aby ten spolužák dostal zaplacenu opravu odřeniny, kterou muj ten můj pako způsobil z povinného ručení. Až mně zamrazilo, když mi dnes kluk říkal, že spolužák mu řekl, že na pojišťovnu už nemusí. Měl s autem - je to Felicia - bouračku a zrušil je zcela - jsou z něj bezcenné plechy - a jedna lehce a jedna těžce zraněná spolujezdkyně. Malé dětí malé starosti, velké děti, velké starosti. Já se poslední dobou pořád nervuju, aby nespadl do nějakého maléru ....
Aby toho nebylo málo, začalo mně něco drnčet na podvozku auta, usoudila jsem, že to jde zezadu, kde je výfuk, který mi na jaře svařovali - byla tam prasklina. Jela jsem do servisu, kam jezdím výhradně a najela jim autem na zvedák. Manžel předtím pod auto vlezl, řekl, že je tam něco špatně utažené, ale že nemá potřebný vercajk, aby to dal do pořádku. Servisáci mi ovšem sdělili, že je tam prasklina zas ( možná budu muset koupit nový výfuk ) a krom toho se mně zeptali, kde mám katalyzátor. Vím matně, že to je ve střední části výfuku taková černá - věc - podlouhlá. Koukala jsem na ně jako puk. Nenapadlo by mně ani ve snu, že mi chybí katalyzátor ...Ulomit se nemohl, to bych s tím musela mít pořádnou pecku, zvažovali krádež, ale na to jsem jim řekla, kdo by co dělal s katalyzátorem ? Nakonec jeden řekl, že když mi minule svařovali ten výfuk, že tam pak katalyzátor třeba nevrátili, prý to tak někdy dělají - auto jezdí i bez katalyzátoru a někteří chytráci si katalyzátor nechají do jiného auta ... ovšem to svařování dělali právě tam, takže .... jaksi ....
Auto sice bez katalyzátoru jezdí, ale v životě neprojde technickou kontrolou, kvůli emisím a kdyby se mi koukli pod auto policajti - malér. Tak se musím pídit po osudu svého katalyzátoru až se vrátí majitel servisu, který tam tento týden není. Ale ti všechno zapřou a katalyzátor stojí deset tisíc - je to pro mně rána - teď před vánoci.
Takže vidíte zlatíčka, že když se něco kaká, tak pořádně - myslím, že to psala i Evak - a je to tak ...
Takže krásy podzimu mně tak nějak míjejí, včera jsem byla grogy a odpadla jsem kolem osmé - jdu vařit - a myslím, že to dnes dopadne podobně ...

Přeji Vám všem upřímně, ať Vás starosti míjejí, ať je Vám dobře na duši i u srdíčka a můžete užívat života pokud možno dobře.
S lásku Romana.

Krásný večer všem kdo píšou, i těm co jenom čtou. Moje žena dneska slaví narozeniny a já sedím v práci :-( Ale asi je to jedno, u nás je to na levačku, takže by se asi ani nic neslavilo. Je to takový bláznivý stav, kdy vás to nebaví ani doma a ani v práci. člověk by chtěl být alespoň chvilku úplně sám. Jenže to bych se asi definitivně zbláznil :-) :-( Hromada lidí mi radí abych už to konečně všechno vyřešil, ale kde najít tolik odvahy. Zítra mně čeká návštěva paní doktorky. Tak doufám že mi nalije alespoň trošku energie.

Romčo zkus nějaké vrakoviště jestli tam nebudou mít ten katalyzátor.



Život je divadelní představení
a my jsme pouhými herci.
Jednou se hraje komedie
a podruhé tragedie.


Marek

Romantická Věro s básnickou fantazií, krásně jsi popsala teplou letní noc, až se mi hned zastesklo po indigové obloze s blikajícími hvezdami! Mám taky moc ráda tyhle chvíle, kdy zem pode mnou hřeje, vzduch voní trávou a květinami, zakloním hlavu a dlouze hledím do hloubi vesmíru a přemýšlím, co asi může být v nedohledných dálkách světelných let.
Romanko, cítím s tebou, máš strach o syna, aby si neublížil v autě a on je myšlenkami někde úplně jinde, užívá života, co to jen jde... Musíš věřit, že bude v pořádku a všechno špatné se mu vyhne! A on časem pochopí, až jeho puberta pomine. Doufám! A moc ti to přeju!
Já teď maluju, co mi síly stačí, protože chci využít inspiraci, která přichází i odchází, jak se jí líbí. A taky bych chtěla uspořádat (časem) malou výstavu. A ještě mám jedno velké tajné přání :-))

* * * Vám všem, kdo sem chodíte psát i jen číst, hodně duševní a tělesné pohody a příjemný večer * * *

Ahoj lidicky, jen vam vsem chci poprat sladke sny a pohodove vstavani do dalsiho pracovniho dne.

At vas nic neboli, je vam hezky a vse zvladate co nejlip.

Morthisi kdyby jsi mel chvilku a trosku chuti, tak mi pisni na mail. Zajimal by me tvuj pribeh, myslim, ze muj bude podobny. Navic si myslim, ze piseme nekde kousek od sebe. Muj mail marcesko(zavinac)email.cz

Marty

Milý Fabregasi, nevím jak dalece múžu já někomu radit, když si sama poradit neumím. Ale chtěla bych ti jen říci, běž mezi lidi a pořádně otevři oči a pozorně koukej. Třeba je nedaleko od tebe bytost stejně osamělá jako ty, třeba ji každý den nevšímavě míjíš.
Přeji ti, ze srdce ti přeji aby ses zadíval do očí, kde uvidíš veselé plamínky, aby jsi potkal někoho kdo vyplní tvou prázdnotu, kdo bude chtít svůj čas trávit s tebou a když se přiblíží ta černá potvora tak si stoupne před tebe a nedovolí aby se tě zmocnila.
Moc ti to přeji.

Dobré ráno,
kam se nám poděla mamina3, Kikina, Lucka?
Romčo, napadlo mě, máš 3 chlapy v "chalupě", tak ti určitě pomůžou sehnat nějaký katalyzátor (na internetu jsou burzy, aukce...). A taky jsi psala, že šéf (majitel) toho autoservisu je tvůj známý, ty jsi stálá zákaznice, tak bude seriózní a vyjde ti vstříc!
Věro, moc se mi líbí, jak jsi teď napsala Fabregasovi o setkání se spřízněnou duší a budoucí láskou :-)) Taky věřím, že se mu to podaří!
Marek nám poslal můj oblíbený citát od Shakespeara, přeložený do češtiny, v originále si ho v duchu občas taky přeříkávám, protože jeho slova mi zní, jako melodie :-)) "The world´s a stage and all the man a and woman merely players." - Svět je jeviště a všichni muži a ženy jsou jen herci. Z které jeho hry to je??? Já si nevzpomínám :-(
Dnešní ráno je zachmuřené. Ke svému velkému překvapení jsem spatřila na vzdálených kopcích Orlických hor sníh! Škoda, že nebydlím o patro výš, protože bych viděla celý široký pás hor. Takhle mi ve výhledu překáží jeden (pitomý) panelák. Anebo, kdyby ten panelák byl o patro nižší...!

Přátelé, spřízněné duše, přeju vám dobrou náladu do dnešního dne a taky, abyste byli při síle a v pohodě :-)))

Ahojky všem, jak se vám dnes vstávalo. Já měla dojem, že mě někdo přilepil hlavu k polštáři a když jsem se konečně vyhrabala, tak mám na zádech batoh plný kamení a nohy olověny, sotva se vleču a chce se mi moc spát . . . únava je zase tu.
Romčo, já si s klukama taky užila svoje a věř, že rozum - v mezích možností jsou to chlapi - se dostaví. Dnes je jim 32 a 26 roků a jsou to tátové od miminek.
Byly ale doby, kdy jsem myslela, že jim " šlápnu na krk", každá jejich výprava na zábavu byla o nervy, lehce se nechali vyprovokovat a docházelo ke rvačkám, oba mají postavu kulturistů a marně jsem jim nadávala, že můžou i někoho zabít. To se bohudíky nestalo a ted už jsou bohudíky celkem klidní. I ted se ale od nich dozvídám různé průšvihy, které se jim podařilo zatajit. Máme dost neobvyklé příjmení a díky tomu a jejich pěstím jsem známi široko daleko. Když mě hodně rozčílili a začla jsem je tesat tak říkali - maminko nech toho, bolí tě to víc než nás - jsou totiž samej tvrdej sval.
Včera jsem měla hodně špatný den. Mamka prodělala před pár lety operaci tlustého střeva a ted jezdí na kontroly, byla tam i v pondělí a něco se tam děje, musí na další vyšetření.
V sobotu jedeme na výlov rybníka, tak jsme se byli zeptat maminky našeho staršího vnuka, zda by mohl jet s námi. Jen samé úšklebky a dá nám prý vědět. Nejraději bych se viděla v pr ....
Malířko, máš pěkný výhled, to já vidím ze tří oken kravín a z jednoho zahradu a pole. Jinak směrem na východ je nedaleko Moravský kras. Mám ho moc ráda, je to vzpomínka na mé dětství, první lásky, je plný bájí a tajemství. Směrem na sever začíná Malá Haná, na západě je brána Vysočiny a na jihu Brno. Když jsem se přistěhovala, tak jsem si koupila flašku a říkala jsem si, že tam nevydržím ani rok, no a už je to 33 roků a neměnila bych.
Nějak dnes na mě všechno padá, myslím že už krouží okolo, je mě zima a ruce se mě klepou. Už bych zase chtěla být medvěd Brtník, zalést a spát až do jara.
Mějte se všichni co nejlépe, sluníčko nám zase vysvitne.

Ahoj všem.Přeji vám moc krásný dnešní den bez bolesti a smutku,plný slunce a úsměvů.
U mě je to dneska takový zatažený.Už jak jsem se probudil,věděl jsem,že můj život se ubírá úplně někam jinam než by měl.Na nic nemám odvahu,prázdnota mi zaplnila hlavu už od probuzení a jediný co chci tak spát a ležet.Nedokážu se přemoct něco zažít,něco udělat.
Jinak nějaká ta duše by tu byla Věrko,ale já už z těch vztahů mám taky nervy a strach,protože se pořád jen podceňuju a nevěřím si,Vždy mě opustili pro něco lepšího co já nemohl nebo neměl.A ona je taky taková zaražená a trošku jiná,ale je společenská a já ji teď nic nabídnout nemůžu.
No nic.Dneska se tím budu muset nějak probít.Je mi hrozně.
Snad vám bude všem dneska líp. Mějte se krásně.

Ahoj malířko.Já z čeho zatím žít mám.Aspoň tento měsíc ještě jo.Ale je to těžký.Jsem z malého města a příležitostí tady moc není.A právě proto,že mě tady spousta lidí zná,protože jsem byl číšník,je to pro mě ještě těžší než by jinak bylo.Nikdo neví o mých problémech a to,že jsem ještě stále bez práce si vykládají po svém.I proto do společnosti nechodím.Občas si píšu přes skypa s jednou holkou,ale to je vše.Rodina jak už jsem říkal má svoje životy.Mamka má problémy s se zdravím,sestra je šílená optimistka a má dvě děti a spousty starostí,bratr je na Šumavě a otce tady mít nemusím.Kamarádi......takový ti praví kamarádi,ti nejsou.Když jsem měl přítelkyni,věnoval jsem se co nejvíc jí a nepotřeboval jsem jiný lidi.Neznamená to ale,že jsem s ní musel být 24 hod.Měla volnost,chodila ven a občas se pobavit.To já byl buď doma nebo si zašel do práce na pivko.Jinak se mnou byla docela nuda,což se ani nedivím,protože jsem fakt úplně na nic.No nic,radši toho nechám.Dneska si to musím jak se říká vyžrat sám.
Měj se moc krásně a užívej života :-)

Něco ode mě pro vás :-)
Nech mě svést...
Nech mě svést,at' poznám rozkoš mocných,
nech mě svést,v nocích bezesných.
Ráno až ucítím v očích jas,
nech mě svést opět a zas.
Ptáci na nebi ví,co právě chceš,
tvé srdce si uleví,tak se nebran a hřeš.
Už včera se ti zdálo,
že vše co pro mě děláš,
je přece jen málo a vše co by za to stálo,
bez maličkosti udělat by se dalo.
Chce to kuráž a přemlouvání,
chce to odmítnutí i odmlouvání,
ale vše co chci já, je i tvé přání .
Nech mě svést,vždyt' jde jen o poznání.
S.D.

Hezký den vám všem. Koukam, že už se rozběhli podzimní smutky. Ale dnes je krásny i když chladný den a k večeru, když začne padat ten večerní opar, vzduch je moc svěží, přes ten opar probleskují světílka si uvědomím, že život je krásny. Tak hlavinky nahoru moji milí, ať vám dneska taky zabliká nějaké světílko a nejste sami. Bude líp jen se smutku nepoddávejte, a tomu, komu se zdá, že je to už moc zlé ať si spomene na nás na diskusi - jak moc si navzájem držíme palečky. Hezký zbytek dne

Ahojky lidicky,preju hezky den vsem,musim napsat ze jsem byla u pani psycholozky ,ktere jsem se vypovidala a ktera me dodala odvahu rict manzelovi urcite veci ,ale neprijal to dobre ,bylo mi ouvej.pani doktorka rekla ze musim zit svuj zivot ,ze jsem ve stinu manzela ,musim zacit zit,ma o me prehled co delam ,s kym se bavim a tak.Ted jsem rekla ze to dal nesnesu ze potrebuju auto ,abych se mohla dopravit za rodinou a konecne se aspon takhle osamostatnit.Tak mi drzte pesti at se to povede,jinak uplne me to zvedlo naladu o tom aute ,ale jak jsem byla rozjeta a veuforii tak jsem rekla manzelovi co se me nelibi a bylo zle ,ted jsem zase tam kde jsem byla.:o(

Ty jsi kráva Kikino.....sama máš papíry na hlavu a mě budeš pomlouvat ??Počkej já jim to o tobě na¨píšu jako jsi vylízaný hovado :

23. 10. 2008 10:25:12, Kikina
Yossarian = Halina (Alena)z diskuze na Abeceda zdraví. Najdete jí na Rande, pod přezdívkou Neskromná. Má papíry na hlavu, je psychotička a má ráda různé úchylné sex. praktiky jako je piss, apod. Je strašně zlá, pozor na ni !!!

Ahoj všem vám,píšícím,ale i čtoucím(můžete občas písnout).I když jsem byl zachmuřený také do podzimních dnů,smutek na mě padal,včerejším dnem se mi život rozjasnil.Dostal jsem obraz od Malířky,prostě nádhera,muselo to dát hodně práce,sálá z něho teplo a energie.Já jich mám sice několik v mejlech,ale když to vidíte na živo,Malířko,padám ti k nohám,je to jako sen,co tvá čistá duše a šikovné ruce vytvořily.Musíme pro něj najít vhodné místo,manželku napadla hned ložnice,obývák je zaplněný a trávím tam málo času,jen když si pouštím film na dvd nebo videu,na televizi se tam dívá syn,my se díváme v jídelně,asi to bude nejlepší řešení,buď nad postel,vedle našich zvětšenin z mládí a možná lepší by bylo umístit ho naproti,když bych se probudil,mohl bych na něj koukat.Stejně tam bývám ičasto přes den,máme tam věž,když mi není dobře,tak si pustím potichu hudbu,ležím a teď budu nasávat sílu i z obrazu.Jen abych tě Malířko na dálku nevysával.Zkusím vysadit v poledne jeden prášek antidepresiva a raději koukat na tvoje dílo.Návštěvy k nám chodí jenom z rodiny,tak se můžou na něj jít podívat.Malířko,moc ti děkuju.
Věro,Romano,já jsem nebyl v mládí taky žádnej svatoušek,myslím tím než jsem šel na vojnu,ale ty tři roky jsem dával našim pěkně zabrat,pil jsem,problémy v učení,taky rvačky,i když postavu na to moc nemám,každou chvíli rozbitej na motorce,nejvíc jsem trápil naše z nás čtyrech kluků.Ale nikdy mi to nedali slůvkem najevo,jsem moc šťastnej,že mám s maminkou krásnej vztah.I s taťkou jsem ho měl.Taky Věro teď budeme mít v sobotu 33.výročí svadby.Bylo to krásné období.Samozřejmě mě nejvíc trápí že jsem PID a manželka musí chodit do práce,ale to není o penězích,je to o seberealizaci,protože nechce abych ani nepřemýšlel o nějaké brigádě,že už nikdy nechce se mnou zažít moje těžká období depresí a dlouhé pobyty v léčebně.Teď mají v masně moc práce,tak tento týden vstává už o půl druhé a teď se zrovna vrátila,už za mnou cape.A příští týden bude dělat od tří odpoledne do tří do rána a to jim před 14 dnama dávala dovolenou,že je málo práce,je to tak,no.Ještě má pět roků do důchodu,od začátku říkám,že to bylo k ženám nespravedlivý,že měli přidávat stejně dva měsíce,mužům i ženám a né ženám čtyři měsíce ročně.
Fabregasi,nádherná básnička a ať se ti daří a Morthisi tobě taky.
A všichni se mějte krásně a Malířko ještě jednou moc díky. Ahoj.Luboš.

Ahoj zlatíčka,
příšla jsem se odreagovat, přečíst si něco hezkého, milého, poetického, nikdy to tu nezklame... dnes Fabregasova krásná básnička, optimismus sálající z Lubošova psaní, sluníčko Malířka, je fajn, že napsala i další děvčata - Lola, Lucka, které moc přeji, aby se všechno v dobré obrátilo, zdravím i Morthise, Evak, \Ninu, dobrou duši Věrušku, Jarušku a samozřejmě všechny ostatní .... chci dnes kontaktovat Toni, tak ji budu od Vás pozdravovat ...
Šoupla jsem do trouby k večeři brambory zapečené Nivou, uzeným, šlehačkou a jukla sem. Ráno jsem zapnula před odchodem pračku, teď jsem vyndala prádlo a požádala potomky, aby je šli pověsit dolů - vzali do zaječích, najednou je dům prázdný - jen Roxanka se dožadovala porce uzeného a když jsem jí po druhé porci domlouvala, že už stačí, že by byla macek macatý jako její panička a nechtěl by ji žádný pejsek za nevěstu, rozumně odkráčela dát siestu do manželovy pantofle. Veterinář mi na očkování řekl, že má zimní váhu, to já asi taky, i když tři kila, která jsem v Turecku dala nahoru jsou už pryč a jedno další k tomu.
Zdá se mi, že život teď ubíhá kroky mílovými, týden je pryč jako nic, nejraději bych ho malinko pozastavila .... nebo přidala jednotlivému dni hodin. Zítra jdeme opět večer na bowling, to je teď spolu s kinem jediná naše kultura, jinak pořád v práci - ani vánoční dárky jsem zatím nezačala nakupovat, ani jediný ...
Na zahradě mi opadává čínská třešeň, to mně vždycky naplňuje nostalgií, chryzantémy jsou pořád krásné, dokonce i muškáty ještě stojí zato, ještě jsem je nezazimovala, jen petunie už jsou pryč. Příští týden už jedu na Dušičky na hřbitov za maminkou - vozím každý rok kromě věnce kytici bílých velkokvětých chryzantém, které se mi líbí víc než žluté a každý rok procházím hřbitovem osvětleným stovkami, možná tisíci svíček, dám svíce i na hroby padlých vojáků ve druhé světové válce, až mně zamrazí, když si přečtu na pomníčku, že tam padl i šestnáctiletý německý chlapec vyhnaný na frontu, dlouho stojím u maminčina místa posledního odpočinku a stejně i po dlouhé době, si pokaždé kladu otázku - proč ona ? V duchu si s ní povídám a vybaví se mně každé její gesto, úsměv, způsob, jakým se usmívala v té které situaci,to, že při vyprávění měla zvyk točit řetízkem na krku a tatínek jí vždycky říkal, že ho jednou utrhne a že nedělá dobře, bylo to mimovolné, dokonce způsob, jakým vždycky nasála kouř z cigarety a zaklonila hlavu, pohled jejích zelených očí ...
Ale nechci tady nikoho rozesmutňovat svými vzpomínkami ...
Zítra opět jedu do servisu, ten jeden chytrák mi volal, ať vezmu velký techničák a že se kouknem, zda je to auto psané bez katalyzátoru nebo s katalyzátorem, no určitě je s katalyzátorem, i když jsem techničák ještě nehledala ... je to prostě trubec.Prý mi někdo pak ten katalyzátor odmontoval, no, to jsem už pochopila taky. Zeptám se příští týden vedoucího, ale protože tam nikomu nic nedokážu, zkusím vrakáče, jak mi tady někdo dobře poradil - třeba budu mít štěstí - a řešení to bude.
Ano, chápu, že puberta je těžké období, ale já jsem byla hodná holčička, přímo pipinka, vzorná a nechápu,že mám takové raubíře - zvrat k průměru ? Pánbůh se mnou, ať to do jejich postavení se na vlastní nohy ustojím ve zdraví duševním i fyzickém, je to velmi náročné - předem lituji jejich manželky - třeba budou šikovné, akční a rázné a všechny ty slipy, trenky, ohryzky, pecky, slupky a osušky jim nahází na hlavu s jasným ultimátem - buď si po sebe uklízej a budem v pohodě nebo dělej z bytu chlívek a nazdar - bazar !

Mějte se moc hezky moji milí a mějte v duši jen a jen mír a pod víčka dnes v noci hezký sen !!
S láskou Romana.

Světla ubývá, ale aspoň máme před sebou jaro!
Luboši, díky :-))) Obrázek jsem "šila" pro tebe "na míru" a chtěla jsem, aby se ti líbil, takže mám radost, že jsem se trefila do tvého vkusu (důležité bylo, že jsem znala tvoje oblíbené barvy). Hlavně, že máš radost Ty! Když děláš něco, co tě baví, tak ti vůbec nevadí, ža čas plyne, je to potěšení :-)) A jsem ráda, že tě s tím manželka "nevyhodila" :-))

Lolo, nedej se!!! Manžel je taky jen obyčejný člověk. Teď je nejdůležitější tvoje zdraví a duševní i tělesná pohoda. On si to nechá projít hlavou a doufám, že se aspoň trochu "kousne do zadku", když bude rozumně uvažovat. Jdeš ještě k psycholožce? Určitě bys měla, když jste tak dobře začaly. Na některé záležitosti je opravdu lepší jít přes odborníky :-)) Lolo, držím ti palce!,

Fabregasi, krásná báseň! Kdysi jsem taky básnila, ale všechno jsem dávno spálila, protože už jsem si nikdy nechtěla připomínat svoje trápení, která mě k psaní inspirovala. Docházíš pořád ještě na pracák?

Romí, jsi pořád v jednom kole... Zapřáhni svoje potomky, ať si ulevíš aspoň od domácích prací a máš víc času pro svůj odpočinek a relaxaci. Krásně píšeš o dušičkách a o tom, jak si vybavuješ svou maminku :-)) Ona stále žije ve tvém srdci, vím... Rozumím ti, i když jsem buddhistka. My žijeme v Evropě, kde jsou jiné přestavy o životě a smrti a máme to těžší. O mamince jsi psala mockrát, a krásně, pokaždé jsem se snažila vžít do tvých pocitů, snad jsem si i poplakala s tebou...
Nikdy jsem neuznávala dušičky, i když prý snad navazují na pohanské svátky a obřady a nechodila jsem na hřbitovy za prababičkou, dvěma dědy a babičkou, dokud z tohoto světa neodešla moje poslední babička. Najednou jsem měla potřebu vytvořit jí na hrob něco krásného. Mamka už léta vyrábí opravdu krásné věnečky z jehličí a sušených kytiček a vloni vymyslela aranže do malých truhlíků, takže jsem jí trochu "zafušovala" do díla. Objevila jsem zvláštní pocit, když jsem zapichovala větvičky, mahon a květy do mechu, jako bych dělala pro babičku dárek, který jí udělá radost. Jako by ta naše tichá činnost a soustředění nějakým zvláštním způsobem ulevovalo našim myslím. Máti, duše dobrá, vytvořila těch smutných ozdob víc, vždycky myslela víc na druhé, než na sebe, takže si označila věnečky pro nějakou vzdálenou příb**nou, pro strýčky a tetičky na které si už nevzpomínám a pro docela cizí nebožtíky. Letos bude vyrábět o jeden věneček víc, pro synovce, mého bratrance, který odešel v létě po dlouholetém boji se zákeřným onemocněním. Je zvláštní, že jak stárnu, začínám tyto svátky akceptovat a na hřbitov určitě půjdu zažehnout světýlka.

Vy všichni tady jste taky taková moje světýlka! Hřejete a rozdáváte druhým naději, pomoc i lásku :-)