Diskuse - AGORAFOBIE

Teda já vás obdivuju,jak můžete psát, já mám mozek někde mimo a marně čekám, až se zase vrátí. Už jsem přečetla všechno 2krát a zapomněla, co jsem chtěla připsat.
KAMČO, proboha vykašli se na KOSMODISK, musíš cvičit, plavat , ten proužek gumy ti nepomůže, to mi věř. Nevím, jaký máš nález či diagnozu, moje dcera má těžkou skoliozu, takže svět rehabilitací a fyzioterapeutů za ty 3 roky trochu znám. Nám pomáhá Dornova metoda, chodí jednou za měsíc , každou středu na LTV a teď jsem ji poslala i s mužíkem do Bechyně do lázní. Jsou i různé masti proti bolesti, náplasti. Pravda je, že úzkosti stahují svaly v bederní páteři, to znám sama a bolí to pekelně. Taky se přimlouvám za rozbalování Terezky z té dečky, alespoň teď přes ta vedra. Určitě se nic hrozného nestane, nechat ji nahatou pár dní.
KIK na Tebe jsem hrozně zvědavá, ale neboj, nehrozí že bych Tě přijela navštívit, byt po tátovi na Moskevské budu v nejbližší době vracet majiteli a dalších několik let mě tam nikdo neuvidí. Dřív jsem měla knihkupectví na Žižkově, ale to už je spousta let. To jsem ještě jezdila tramvajema a byla samostatná a bez výmluv , Chlapeček mi odjel do HK na festival, tak se děsím, že tam dostane úpal, bude v nemocnici a já budu muset za ním. Uvěžuje takhle nějaká máma, aby pořád čekala nějaké problémy ? Dája myslím jezdila na fesťáky, ale tam jsou tisíce lidí, vedro, kravál, no hrůza.
Mně to vůbec nemyslí, přes den vůbec a teď to není o nic lepší. Kdyby se u někoho v neděli objevily bouřky, tak je pošlete prosím nad Prahu.
Dík a čau mňau L.

Ahoj, Lenko, tak konečně ses zase ozvala, už jsem si myslela, že tu zůstanu na diskuzi s Kamčou a Janou V. sama. Ten Kosmodisk to byl trochu vtípek, protože tady pořád běhá ta reklama na "miláčka celebrit". Mně by vůbec nevadilo, kdybychom se poznali osobně, když to máme k sobě tak blízko, tedy až budu na Praze 10, teď jsem u syna.
Nevím, jaký je v Hradci festival,ale předpokládám, že nějaký hudební. Můj starší syn také pomáhal při organizaci festivalů a jednou mi přijel z Čapího dvora jakoby spálený od slunce, jenže to nebylo od slunce. To bylo od osvětlovací lampy, jak stál u ní nebo pod ní - tedy hodně blízko ke zdroji světla. To bych nevěřila, že je to až takhle možné. Ta Dornova metoda je dobrá skoro na všechno, jenže možná by měla Kamča někam problém docházet nebo jezdit s malou. Já to mám ještě v živé paměti, když jsem měla problémy s rukou a Honzík byl asi čtyřměsíční - to jsem si to pěkně zanedbala.
Jo knihkupectví, ta šla jako první "z trhu ". Já si vzpomínám, jak mi koncem 80. let jeden můj řecký známý říkal : " Co jste to , vy Češi, za národ ? Vy stojíte v dlouhatánské frontě před knihkupectvím i několik hodin, abyste si mohli koupit novou knihu,
( to se ještě nové knihy uváděly tenkrát do prodeje vždycky ve čtvrtek odpoledne) a v ruce držíte druhou a v čtete. On tohle vůbec nechápal. Pak to viděl po revoluci a to ho šokovalo úplně, když viděl obraty
některých knihkupectví - jak vycházela ta komunisty proskribovaná díla nebo nový výklad dějin. Pak tady byl v roce 1996 před vánoci, takže bych řekla, že viděl "vánoční knižní trh " a už koukal podivně a ptal se : " Kam se poděl český čtenář ? " Už čtrnáct let jsme se neviděli (on žije trvale v USA a do Evropy nemá důvod jezdit) a ani nejsme už řadu let nijak v kontaktu. Tak ten by v tomto století dozajista zíral "na drát ", kam se poděla ta knihkupectví, ty knihy a čtenáři... Já tady chodím do antikvariátu, je tam moc příjemný a vzdělaný majitel, takže občas hodíme řeč. Já jsem mu jednou řekla, že můj starší syn čte jenom blbosti, komiksy a tak a on mi na to říkal, že můžu být ráda, že čte alespoň něco. Celá naše rodina jsme děsní knihomolové, dokonce i můj švagr, který se k nám do rodiny přiženil, jeho sestra měla knihkupectví na Praze 7. Já jsem si vždycky strašně přála mít vlastní knihkupectví nebo alespoň v knihkupectví pracovat.
No a ten můj mladší syn ten je taky děsně na knížky. Moje knihovna pro něho byla tak siným motivem, aby se naučil rychle číst, že jsme všichni v úžasu zírali - já, naše rodina i učitelka v první třídě. Jak má Honzík ty poruchy, tak se předpokládalo, že bude také dyslektik. Trochu je, ale ten motiv - moci si přečíst jednou ty knihy pro něj byl tak silný, že se do toho, aby se naučil číst,zakousl doslova jako buldog. A taky si ty své knížky pěkně opečovává a má už dost velkou svoji vlastní knihovnu. To moje vydavatelství teď nic nevydává, protože já nechci už vydávat knížky v klasické podobě, ale v elektronické. Když na to tak myslím, tak si vždycky vzpomenu na knihu Raye Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita, - aby to jednou s knihami v klasické podobě nedopadlo podobně, i když z jiných důvodů. Minulý weekend jsme o tom zrovna mluvili se starším synem a ten prohlásil, že knihy už tady mají dávno "odzvoněno", že o ně už nikdo nestojí, akorát že zabírají místo. No a taky, jak začali vydávat ty audioknihy, tak se vlastně zájem o klasické knihy ještě zmenšil. Když jsem se ptala jednoho známého, proč si půjčuje nebo pořizuje audioknihy,
tak mi řekl, že to šetří čas a že to může poslouchat i při práci (On je archeolog), třeba když něco "kopou" a jiný můj známý zase povídá, že to poslouchá v metru, aby využil ten čas strávený na cestě nějak hodnotně. Já ti nevím, kam ti lidé tak spěchají a co všechno si představují, že by měli v životě stihnout. Mně už ten shon a štvaní se za "čímsi" hodně leze na nervy. Já ty lidi prostě nechápu, proč musejí to či ono stíhat a lítat kvůli tomu jako fábory ve větru. Já už teď knížky moc nekupuji, leze to dost do peněz, spíš si chodím vypůjčovat do knihovny. Kdybych měla kupovat všechno, co si chci přečíst, tak bych se v tom bytě už nehla. A to jsem podstatnou část beletrie darovala své dceři, takže mi tu v podstatě zbyly encyklopedie, učebnice, odborná literatura k poradenství v oblasti životního stylu a rozvoje osobnosti, filosofické knihy a chlapecké knihy, které jsem schovala pro Honzíka, aby si je mohl přečíst. Jinak by můj byt připomínal veřejnou knihovnu, takhle připomíná jen odbornou knihovnu.
Přestože se snažím v těch knihách udržovat pořádek, tak se mi to občas moc nedaří- třeba jsem nemohla najít tu knížku, jak jsem o ní psala Kamče, ale naštěstí jsem si vzpomněla na autora a název.
Až zas nebudu moci v noci spát, tak napíšu- teď nespím z toho vedra skoro vůbec. Usnu tak ve tři ráno a spím do šesti-sedmi hodin- tak maximálně, protože už nechci brát ten prothiaden a chci začít spát normálně- bez prášků.
AHOJ KIK

Pro Lenku : 777927059

Ahoj Lenko, teď mne něco napadlo - tady vzpomněla jsem si na to zcela náhodou. Neměla jsi náhodou to knihkupectví na Koněvově - pod tchovským náměstím- vedle je trafika a na rohu byla samka. To knihkupectví už bylo v létě 1998 zavřené a ta samka taky. Nebylo to tvoje knihkupectví? Jestli jo, tak se možná známe.

Tak co, holky Pražandy, znáte se nebo neznáte?? :-)
Napište, co děláte. Honíte už po Praze kočky?? Nebo dokonce kocoury??
Zas nám začínají vedra, tak to snad přežijem... J.

Myslím, že se určitě neznáme, odešla jsem v červenci 1989 a po mně nastoupila jiná slečna, jméno si už nepamatuju. Ale je to správné místo, bílý dům se žlutými doplňky, dole restaurace, vedle mě samoška.
JANI, dneska jsem šla pro melouna jen přes silnici a přilepila se mi bota do rozpáleného asfaltu. Takže nebudu nikoho a nic prohánět, protože už jen představa běhu mi způsobuje tachykardii. No, je vidět na co myslíš v létě !!! Já na kryoterapii , což je léčba mrazem. Jsem zas pěkně protivná, potím se , nadávám, a těším se na středu, to se má hodně ochladit. Tak čaumňau L.

Ahoj Lenko, tak to jsem ráda, že jsem tě alespoň umístila do správného knihkupectví, když už ne do úplně správné doby. Hele, když si představíš, kolik bylo v devadesátých letech na Žižkově knihkupectví,třeba jen na Seifertově, tak mě napadlo jen toto jediné, a přitom jsem pilně a pravidelně chodila do všech, která tam byla, i do těch, která byla
vlastně na rozmezí. Teda kde jsi chodila ? Snad ne po venku? Já si sotva dojdu na nákup a žiju tady ze "zimních " zásob. No někdo se ukládá k zimnímu spánku, já k letnímu. Já také sním o kryoterapii , třeba na Islandu, tam by se mi líbilo.
Jeden z mých zákazníků tam byl- jak v Norsku, tak myslím i na Islandu. Jo, holky, budu se muset probuddit z letního spánku, protože začíná přiznání k DPH. Lenko, kdyžtak mi pošli SMS na to telefonní číslo, jestli chceš. Ahoj KIK

Jinak, já jsem tam chodila i před sametovou revolucí, protože jsem pracovala na bytovém družstvu, tak jsem tam chodila jednak do banky a druhak na Městský svaz bytových družstev, a to od roku 1984 do léta 1988. Pak jsem změnila zaměstnání. No a ty instituce jsou tuším v Rokycynově nebo Roháčově, teď si ty ulice nějak nemohu uvědomit jménem, ale vystupovala jsem z autobusu vždycky U památníku nebo na Tachovském náměstí, podle toho, jak se mi chtělo.
A do toho knihkupectví jsem tenkrát taky chodila, pěkně v pracovní době a za "družstevní"peníze - ne za "stání " prachy jako někdo.

Holky!
Dneska mám den! Všechno na mě dolehlo...Možná to je tím vedrem. Nějak se v poslední době nemohu smířit s tím, jak zbytek mé rodiny (3 chlapi...) čím dál častěji odjíždí na nějaké "jejich" akce (závody aut, motorek, čtyřkolky, fotbal atd.), které mě nebaví a já tím pádem dřepím doma, protože prostě sama nejsem schopna si vytvořit nějaký vlastní program, jak je známo.
Doma se také o ničem jiném nemluví než o jejich zálibách. Já chápu, že jsou prázdniny a jsem ráda, že si společně s tatínkem užívají, ale nějak už nemám trpělivost fungovat jen jako kuchařka a pradlena. Když se ozvu, ani jeden z nich nechápe o čem že to mluvím. Cítím se jak páté kolo u vozu!!! Kdyby mě ta pitomá agorafobie aspoň na chvíli dala pokoj, nebyl by problém, abych se zabavila po svém. Ale takhle?! Problém je, že se už moc nedokážu ovládat a tak jsem na všechny doma hodně nepříjemná...Ale nemůžu si pomoct. Sedím tady a bulím na klávesnici nad svou děsnou neschopností a nepoužitelností!!!!!

JANINKO, nejsi neschopná, to přece není pravda, máš jen nemocnou dušičku. Nemůžeš chtít od synů, aby nás chápali, mělo by to napadnout manžela, možná bys nu to měla naznačit až budete sami. Já se ale taky neumím svěřovat, jen kocourovi do kožíšku. To mě částečně taky brzdí k té psych., že bych jí neuměla všechno říct. Nerada si říkám o pomoc, stydím se za to. Pořád doufám, že nikdo z rodiny ještě nepřišel na tyhle stránky, proto sem chodím většinou v noci. Horko taky nikomu nepřidá na dobré náladě, prostě jsi měla špatný den. Píšu to nějak zmateně, ale všichni máme tyhle zoufalé pocity. Mne třeba straší synův maturitní ples, který bude mít v lednu příští rok. Já se toho děsím už teď. Já nevím, co poradit, myslím na Tebe a přeju, aby bylo brzo líp. Posílám moc pozdravů i ostatním. L.

Ahoj holky, to dělá určitě to vedro. Já jsem se dnes ráno probudila a měla jsem depku jako Karlštejn ( stejně známou a stejně pevnou ). Úplně jsem začala přemýšlet o tom, proč tady vlastně na tom světě jsem- jen samé povinnosti, pokud někomu pomohu, tak mi to po zásluze zlým oplatí, nic nestíhám, nic nezvládám, připadám si totálně neschopná a nemožná
a taky bezradná, co s tím dělat. Takže bych to neviděla tak černě, když to máme všechny. A já tímhle trpím jen, když je takovéhle vedro. Takže si myslím, že nám to počasí leze na mozek.
Lenko, synův maturitní ples je daleko nákladnější než dceřin maturitní ples. Já zažila oboje. A chce to pro toho syna daleko důkladnější přípravu než pro tu dceru, i když se to na první pohůed nezdá. Já měla depky z maturitního plesu a z ukončení SŠ u svého syna taky už o prázdninách mezi třeťákem a čtvrťákem. A co ještě stojí ty ostatní pitominy, které je třeba zařídit a zaplatit. Moje dcera maturovala devět let před synem a to takové nebylo. Já jsem byla překvapená v roce 2006, co se vlastně "vyžaduje", aby rodiče zařídili a poskytli.
Takže jenom doufám, že školy ještě "nepřitvrdily".
Mě to stálo asi tak 15 000,- Kč. A to byl na státní škole.
Proč se bojíš , Lenko, že by na tohle forum mohl přijít někdo z rodiny ? Mně je tohle absolutně fuk.
To bys pak neměla ani chvíli klidu. teď si představ, že to bude číst někdo mimo rodinu, kdo tě zná a
pozná, že se jedná o tebe. To by myslím bylo horší, než kdyby na to přišel někdo z rodiny. Když o tom budeš takhle přemýšlet, tak za chvíli budeš mít strach úplně ze všeho. Já jsem např. lehce identifikovatelná a vlastně mi to vůbec nevadí. Já si tady ne těch stránkách ventiluju, občas někoho potěším nebo pobavím a naopak pobavím se nebo potěším něčí odpovědí a je mi fajn. Snad o tenhle pocit nechceš přijít kvůli strachu ? Nebo máš tak velký strach ? A proč ?

Ahoj holky,

taky to na mě nějak dolehlo, že by fakt to teplo? Mám depku, že můj život je stereotyp. Každý den se probouzím s tím, jaký den asi bude, jestli bude malá hodná nebo co bude. Ty vedra jí taky dávaj zabrat a pořád ještě není fit, teď už jí je líp, jen je slyšet, že má hleny v krku a neumí to odkašlat :-( zítra jdem zas na kontrolu, tak uvidíme. Ty vedra mě dostávaj. Nevím, jestli to je tím nebo AD, ale jsem příšerně unavená. Dnes jsem měla první den celou dávku AD a taky bych ho celý klidně prospala. A malá když zabere přes den, tak je to na půl hodiny :-(
Jsem hrozně zvědavá teď na kontrolu s kyčlema, protože to fakt flákám a přes den jí nechávám dost rozbalenou, ono se jí hrozně líbí, když může kopat a nejradši je nahatá.
Jinak s Martinem nic moc. Pořád čekám na nějaký ten sex a ono furt nic. Po porodu jen dvakrát a to podruhý to ani nebylo pro něj nic moc, protože se malá vzbudila a začla brečet. On to ale bere v pohodě, líp jak já. Já to ale stihla :-D ale pořád si tak nějak říkám, že bychom mohli a on nic.
Jo, zítra odvážíme navečer kočku k veterináři a v úterý ráno jí bude kastrovat. Se začla mrouskat a my jí musíme dát vykastrovat, máme to ve smlouvě. Máme papírovou kočku, ale koťata mít nesmíme a do roka má být vykastrovaná, tak to stihla jen tak tak, protože rok jí bude 6. srpna :-) ale ještě to s ní šlo, co má mamka kočku, ta byla horší :-) Ale bude to takový divný být celý den bez ní a zítra večer bez ní.
No nic, asi půjdu lehnout, malá už hodinu spí, naštěstí večer usíná dobře, mezi sedmou a půl osmou koupem a pak se nají a jde hnedka spinkat :-) v noci vstává dvakrát a budíme se tak mezi 7 a 8, jak kdy, ale ona po tom druhém jídle už pořádně nespí a co půl hodiny se vrtí a je vzhůru.

KIK, ten ples mě nestraší kvůli penězům, ale protože bych měla jít do Lucerny a vůbec se na to necítím. Špatně se utíká v dlouhých šatech a s plnou hlavou paniky od stolu, kde sedí rodiče synových spolužáků.To mě děsí už teď.
Byla to reakce na to, že taky s dětma nikam moc nechodím, třeba s dcerama courat po Chodově nebo teď někam jít plavat. Janu to myslím trápí a mě taky, taky je mi to líto.
JANI, už je Ti Líp ? Až budeš chtít, tak se ozvi. L.

Lenko, já na tom byla tak, že jsem syna na ten maturitní ples vypravila, ale nešla jsem tam. Představa těch lidí a mých příbuzných,kteří tam byli mne děsila. "Naštěstí " mne syn na svůj maturitní ples "pozval " velmi obratnou otázkou : " Mami, ty a si na můj maturitní ples nebudeš chtít jít, že ? " Přestože mne to dost děsilo, tak bych tam byla ráda šla a syna viděla, ale z té otázky mi bylo jasné, že jsem tam vlastně nežádoucí. Dodnes jsem nepochopila, proč mne tam syn nechce, když jsem ho na té škole čtyři roky držela a živila ho. Moc mne to mrzelo, že mne tam nechce a že mi to vlastně klidně řekne tímhle způsobem. Já tedy o své příbuzenstvo moc nestojím, ale to jak mne doslova vyřadil ze společnosti bylo dost hnusné. Kdyby mi třeba řekl, že objednává lístky a že samozřejmě počítá, že půjdu nebo něco takového, tak bych zřejmě také nešla, protože bych se tam necítila dobře, ale on mi to řekl takovým způsobem jako " Přijďte k nám, my k vám taky nechodíme." No a pak nemá být člověk sociální fobik.

Ahoj holčičky,moc vám děkuju za podporu, pomohlo mi to. Vím, že jste na tom stejně...
LENI, přesně jsi to vystihla - je mi opravdu moc líto, že se svými dětmi nikam sama nechodím. Starší syn už odrostl a už po mně ani určitě netouží :-).Ani nevím, jestli mu to nějak došlo, že jsme spolu za celé roky někde byli pouze párkrát(a to jen díky tomu, že jsme dřív bydleli ve městě a nemuseli jsme do autobusu).Mladší syn je úplně jiný, mnohem temperamentnější, takže pro něj musím mít neustále připraveny kvalitní výmluvy proč s ním někam nepůjdu :-). Ale mrzí mě to moc, myslím, že kdybych normálně fungovala, život celé naší rodiny by byl úplně jiný, lepší.
Maturitní ples mě po Vánocích čeká taky! Rozhodla jsem se, že zatím se děsit nebudu, je to ještě "daleko"...
KIK i LENI, taky se moc bojím, aby se někdo z rodiny nedal do čtení této diskuze. Ventiluji tady svoje pocity, které nahlas rozhodně neříkám, nebylo by mi to příjemné. Ale i přes ty obavy sem chodím, protože mi to moc pomáhá! Nemůžu s kámoškou na kafe do nákupního centra, tak si nenechám vzít tuhle jedinou možnost si pokecat! Navíc s holkama, které mají stejné problémy jako já :-).
Tak se, kamarádky moje, mějte hezky a děkuju, že sem chodíte. J.