Diskuse - AGORAFOBIE

Ahoj holky, tak jsme byly dneska na kyčličkách a místo plínky jsme dostaly dečku :252: za pět týdnů na kontrolu, jen doufám,že to bude dobrý, protože jsem pak byla na gyndě, malou jsem měla s sebou a byla tam jedna paní, co mi povídala, že její dcerka měla dečku 10 měsíců, to si nedovedu představit :-( Říkala, že tahle doktorka to dává často, že když tam byl pak doktor, že jí řekl, že už dečku dávat nemusí a na další kontrole doktorka zas, že musí.. Je mi tý naší princezny tak líto, jsem to obrečela. Ale malá je statečná a zatím jí nevadí. A jedno pozitivní je, že se líp drží, ale na chování to je na prd :-( Jsem jí nechtěla dávat do klokanky, že by tam měla nožičky moc od sebe, tak teď můžu, pokud jí tam s tím dostanu, protože je má fakt roztažený hodně.
No a na gyndě celkem dobrý, dostala jsem antikoncepci, původně kvůli tlaku chtěl jinou, ale když jsem mu řekla, že tlak mám normální, tak mě sestra přeměřila a fakt normální, tak mi dal zas Yadine, co jsem měla předtím. Prohlídka v pohodě, jen jsem tam měla nějakej krvavej nárůstek, co se prej dělá ze stehů, tak mi to strhnul. Já smrt v očích, když mi řekl, že to bude strhávat, ale zas tak hrozný to nebylo a snad už to bude lepší a budu moct normálně na velkou :-)

Jo a jinak jsem byla ve středu na prvni rehabilitaci se zádama a musím říct, že jsem tam dost trpěla, na elektroléčbě, jak jsem tam jen tak sama ležela, tak mi bylo fakt zle, samá panika, hrůza... a i když mě pak masírovala, tak taky :-( ale v pondělí jdu pro AD, tak snad brzy zaberou.

Já, když mne bolela před asi pěti lety tak příšerně záda, tak jsem šla na masáž a taky jsem viděla "všechny svatý". Ale pak se mi to docel dobře rozešlo.
Trvalo to asi týden a pak to na spoustu let bylo fajn.
Ono to má něco do sebe. Já to měla ze zablokovaných krčních obratlů a také od "počítačových " zad.
Z té dečky si, Kamčo nic nedělej. Jen se divím, že to nezjistili už v porodnici. Já, když jsem byla s Honzíkem v porodnici, tak už mu tam dělali pár dnů po narození rtg kyčlí, takže my jsme věděli, že je má v pořádku. Ale dávala jsem mu také více plen. tedy pampersku a dvě nebo tři látkové pleny na to, aby se mu ta jadérka dobře vyvíjela. U holek je to ale ještě důležitější než u kluků. Moje známá
před pár lety měla na dcerku dokonce nějaký takový zvláštní úvaz, protože ta její holčička vůbec neměla ta jadérka ani náznakem. Takže ta dečka ještě jde.
Ty stehy jsou nepříjemné. Já jsem měla dost velké šití jen po prvním porodu, ale měla jsem pak několik let problémy. Pořád se mi rozšklebovala jedna z jizev. Tenkrát před těmi více než třiceti lety se šilo hrozným způsobem. A to jsem měla všechny porody velmi lehké a téměř bezbolestné, i ten první. Při Honzovi už mne ani nenastřihávali a měla jsem asi pět drobných stehů. Je zajímavé, že
ta jizva, co mne tak potrápila se vůbec za ta léta nezacelila, ani po těch dvou dalších porodech. Stačí, když se třeba trochu zpotím a nemohu se hned umýt nebo vyměnit si prádlo a nějak si tu jizvu ošetřit, tak ji hned cítím. Buď takovou štiplavou skoro bolest nebo svědění. Dokonce jsem měla pár let po porodu dcery i problémy při sexu. Dost mne to bolelo a hlavně se ta jizva pořád otevírala. Někdy se i zanítila. Fakt jsem si s tím dost užila a dodneška to občas cítím. Takže si to radši sleduj. Je to fakt nepříjemné a může to trvat i několik let než se to dá dohromady.
Ahoj KIK

Ahojky, zítra jdu na další rehabilitaci, tak jsem zvědavá, pak už to mám častějc, teď ona nemohla ve čtvrtek, já v pátek a ani dnes, dneska jdu k tý psychiatričce, tak uvidím, co mi řekne.
Co se týče tý dečky, tak jsem se s tím smířila, kámoška má teď roční holčičku a ta se prej narodila s vykloubenou nožičkou, měsíc byla v nemocnici uvázaná, pak měla takovou desku, na ní přivázaný nožičky, tos asi myslela ty. A nakonec do devíti měsíců řemínky. Nám v porodnici taky dělali ultrazvuk kyčlí a říkali mi, že mám dávat široký plíny, jenže mi neřekli kolik, já dávala jednu. Ale z toho, jak to říkala ta doktorka, tak mi přišlo, že je to spíš preventivní, takže když byly ty vedra, tak jsem jí nechávala i bez toho. No teď si to vyčítám :-/ teď ale budu důslednější a dečku má pořád.
S tou jizvou nestraš, já jí mám taky rozšklebenou. To cítím, když se myju. Nebolí mě to, dokonce už můžu na záchod a nekrvácím, ale mám to rozšklebený. Sice gynekolog na to nic neříkal, ale to přeci cítím. Já si říkala, že ze sexu budu mít asi velkej strach, ale po tom vyšetření v pátek asi nebudu mít strach. Já se bála i toho vyšetření, ale bylo to v pohodě, tak uvidíme, jak to bude při sexu.

Víš, Kamčo, zrovna v době, kdy jsi rodila, tak jsem měla hrozné starosti kolem Honzíka. Dokonce jsem troěla takovou nespavostí, že jsem musela po více než pěti letech navštívit psychiatra kvůli práškům na spaní. Takže jsem neměla čas číst příspěvky. Jinak bych tě samozřejmě upozornila. Prvorodičky to mají fakt těžké. Měla jsem tady jeden případ, kdy třicetiletá prvorodička ani nevěděla, co je klistýr. Takže než šla rodit, tak jsem jí všechno vysvětlila a také asi dva měsíce po porodu jsem jí i radila. Pak ovšem nějak "vyrostla " a o moje rady už nestála. Já jsem byla třeba strašně ráda, že po prvním porodu jsem byla na pooperačním oddělení se svojí kolegyní z práce, která byla zdravotní sestra. Dceru jsem měla v jiné nemocnici na nedonošencích, takže jsem po tom prvním porodu neměla dítě u sebe. Jinak bych byla blbá jak tele. Třeba s tím, jak jít na velkou. To jsem měla taky strach, že mne to šití bude bolet, když půjdu na velkou, ale ona mi řekla, abych se nebála, že ta hráz zůstává elastická i přes to šití.
Škoda, že jsem nevěděla, že dáváš tak málo plen.
Mně tohle s těmi plenami poradil náš pediatr.
Teď jsem si vzpomněla na svého staršího syna. Ten se narodil s levou nohou vytočenou dovnitř tak, že měl vlastně chodidlo dovnitř a nohoru. Aplikovali jsem Vojtovu metodu ( ta byla za totality zakázaná )- byly to reflexní masáže. V roce chodil. Sice trochu blbě, ale chodil. Pak se to úplně během dvou let srovnalo, takže nevěš hlavu. Je úplně normální, že když máš první dítě, nemůžeš vědět na co všechno si musíš dát pozor, ale měl by ti to říci dětská sestra. Kdybys měla nějaké pochybnosti, tak klidně napiš a hlavně se nestyď za to, že něco nevíš. Já když se narodil Honzík, tedy třetí dítě, tak jsem se na všechno ptala také, protože ty moje děti mají velký věkový rozdíl - kluci jsou od sebe o 13 let. A po revoluci se sem dostaly různé vymoženosti, o kterých se mi za Komanče ani nezdálo. Takže jsem některé věci vůbec neuměla používat. No a taky se za to nestydím a nepřipadám si jako neschopný blbec.
Už druhý den mám problém s tou jizvou, o které jsem psala. Kdyby se ti to dál rozšklebovalo, možná, že by neškodilo to dát ještě jednou zašít. tenkrát se to ale nedělalo a mě to jako" dvacetileté tele " taky ani nenapadlo. Takže uvidíš, co bude.
Ahoj KIK

Jestli někoho "dostala " smrt Petra Muka, tak mne
"dostala " smrt zcela někoho jiného. Ještě, že nezemřel v noci z 12. na 13.6., ale o týden později a o 7 let později než Michal Hrdý. Oni si totiž s malířem Michalem Hrdým byli v něčem podobní, a to až moc. A to už v době, kdy byl Michal ještě na živu.
A je zajímavé i to, co bylo příčinou jejich smrti. Myslím si, že to bylo velmi podobné, ne-li stejné. My jsme se o něm totiž s Michalem asi tak tři roky před Michalovou smrtí( zemřel 13/6/2003)bavili a já jsem Michalovi řekla, že skončí oba stejně, ale nic jsem tím nemyslela, protože herce Vladimíra Dlouhého jsem osobně neznala, ale právě v té době jsem ho někde viděla na ulici a hned mne napadlo, jak jsou si s Michalem něčím podobní. Byl to ale hlavně vnitřní pocit, i když na hercovi bylo patrné, že slušně bumbá. Oba tvořili- tedy jeden se učil role a druhý si maloval nebo hledal inspiraci taky v mokročtvrtnických zařízeních. Já jsem to musela nejdřív rozdejchat. A pak- je to vlastně jasné, když to třebas i před deseti lety řekl takový sýček jako já, tak proč se vzrušovat. Když to tak vezmu, ani jsem se nezeptala tenkrát Michala, jak se znají nebo jestli se vlastně vůbec osobně znají. Jen jsme tak s Michalem krafali zcela všeobecně, co slina na jazyk přinesla.

Kik, máš pravdu, že je to složité, prvorodička rozhodně nemůže vědět všechno a věřím, že ani u druhýho nebudu dokonalá máma, ale určitě budu chytřejší než teď. Jsem toho názoru, že jsem ráda, když mi někdo poradí, ale někdy se mi to taky moc nelíbí, když radí máma a tchýně... každopádně včera jsem za tchýninu radu byla nesmírně vděčná. Malá mi celý den plakala, ale úplně hystericky, dudlík nechtěla, u mě se neuklidnila. Pokud nespala, tak takhle vyváděla. Tak jsem zrušila rehabilitaci a pro jistotu šla k doktorce. Tam Tea vysmátá, když jí prohmatávala bříško, tak se usmívala. Pak ale začla brečet, když jí sáhla na ucho, tak nás doktorka poslala na ORL a když nic nezjistí, tak na dětský do nemocnice. Na ORL vše v pořádku a v nemocnici, že by to snad mohla být střevní viroza, čemuž moc nevěřím. Každopádně žádný zlepšení, tak Martin večer volá tchýni, protože ona mi říkala o uřknutí, ale já to nebrala vážně. Přišlo mi to jako kravina a spíš jsem se jí vysmála. No, ale přijela, zkusila na ní něco s vodou a od té doby je klid. Dala do hrníčku s vodou 3 lžíce vody, poklepávala jí s vodou na nožičky a ručičky a normálně pak té vody bylo víc. Tak to zkusila víckrát a po třetí už to bylo dobrý, stejně vody, co tam nalila a od té doby jak když nám někdo vyměnil Teu. Je hodná, sice poplakávala při usínání, ale úplně jinak, stačilo jí dát dudlík, což nefungovalo vůbec. Normálně mi až jezdí mráz po zádech...
Jak jsi psala o té prvorodičce, co nevěděla, co je klistýr, tak já jsem ho taky nikdy neměla a nedovedu si to představit, jak to do tebe lejou. Ani při porodu jsem ho neměla, protože jsem měla průjem, tak mi ta známá (porodní asistentka) řekla, že mi ho nedá, že průjem je i příznak porodu. Měla jsem s sebou Yal gel, ale nedostala jsem nakonec nic.
Normálně malou pořád pozoruju a mám hrozný strach, aby nezačla plakat jak včera. Mi z toho bylo tak blbě... Děsný úzkosti, třásla jsem se jak osyka...
Jo, jinak jsem dostala AD Elicea, ale ještě je nemám, museli mi je v lékárně objednat, tak budou dnes. Uvidíme, snad zaberou.

Ahoj holky!
KAMČO, miminka někdy pláčou pěkně dlouho, taky to znám, člověk se nervuje jestli jim něco není. Ale každé mimčo má takové období, zas to přejde, třeba jim je jenom smutno nebo mají "blbou náladu".Je to ale pro nás matky drsná zkouška, to je jasný. Taky jsem moc neměla ráda, když mi máma i tchýně radily. Ikdyž od mámy jsem ty rady samozřejmě brala líp, máma to s dětmi vždycky uměla a měla i takový zdravý nadhled, nikdy mě nenervovala, spíš jako: ono to přejde, je jen unavený, mrzutý...A skoro vždy měla pravdu. U tchýně jsem měla (a mám) pocit, že to s malými dětmi moc neumí, rozumí si s našimi kluky až teď co vyrostli. No každý jsme nějaký, ale musím uznat, že ačkoli jsem celá leta měla vzor spíš ve své matce - co se týče dětí, domácnosti, manželství atd.- a tchyni jsem v tomto nebrala moc vážně (vycházíme spolu ale stále velmi dobře), až teď po 20ti letech vidím, že v lecčem měla pravdu a dnes si s ní rozumím v mnohém lépe než se svou mámou. No ale k tomu musí člověk dojít až časem. Takže: nezatracovat tchýně ani jejich rady :-) !
Kamčo, držím ti palce s AD a piš jak ti po nich je, jsem moc zvědavá. S uplakanou holčičkou ti taky držím palce, snad se nejedná o nic vážného a zas bude v pohodě. Vydrž!

Tak tohle s tou vodou slyším, Kamčo, naprosto poprvé. Možná, že by bylo dobré se té tvé tchýně zeptat. Ono je mnoho "babských " způsobů, které jsou lepší než cokoliv jiného. Moje babička měla spoustu receptů nejen bylinkářských, ale také takovýchhle. Zkus se jí zeptat, v čem ta terapie spočívá, mne by to fakt zajímalo. To jí na ty nožičky a ručičky klepala tím hrnkem nebo jak, to jsem nepochopila. A starostlivé tchýně si važ, ale nedopusť, aby byla starostlivá přespříliš.A to je má dnešní rada, jak by řekla Halina Pawlovska.
Když se budeš chtít pobavit, otevři si v diskuzi - sex... sexuální trapasy. Otevřela jsem to dnes náhodou místo jiné diskuze, a tak jsem si na některé vzpomněla, tedy hlavně na ty cizí a jeden, který se stal mně a mému příteli za mlada. Alespoň přijdeš na jiné myšlenky. Já jsem dnes měla úplně náladu pod psa, a tak jsem si ji vylepšila "sexuálními trapasy " na diskuzi.

Ahoj holky,

my jsme šly včera ještě na kontrolu a malá má nějakou virozu v krčku. Ale včera byla moc hodná. Jen večer trochu plakala, tak jsem jí dala Nurofen a zklidnila se, asi jí tam bolí.

Jani V., nemyslím si, že by to bylo jen tak, ten pláč, protože takhle nikdy neplakala a pak z ničeho nic klid. Věřím tomu, že se na ní někdo "špatně podíval". Tchýně mi říkala, že Martina takhle vždycky uřknula jeho vlastní babička.. Taky si nemůžu vysvětlit, jak je to možné a přijde mi to jako naprostá blbost, ale moje máma zas říkala, že se děti maj utřít počůranou plínou, což s tou vodou mi to přijde mnohem lepší :-)

Kik, tchýně o tom taky nic neví, v čem to spočívá, ale fakt záhada. V hrnku najednou místo tří lžiček vody byly čtyři.. Vždycky si namočila ruku a nejdřív "ťukla" na ručičku, pak proti na nožičku (chodidlo), pak na druhou nožičku, aby to nebylo do kříže a na druhou ručičku. Takhle to opakovala třikrát a pak zkusila vylít vodu. Prý se takhle "měří voda" a tím, že jí bylo víc, tak to prej byl důkaz. Když to celé opakovala po třetí, tak vody bylo stejně. Jo, jinak ještě moje máma říkala, že jí mám dávat něco červenýho, že je to proti uřknutí a to nezávisle na tomhle jsme byli v sobotu u babičky a přijela tam její neteř a taky se nás ptala, kde máme nějaký červený náramek proti uřknutí. No že by na tom něco bylo? Každopádně jí nějakou mašličku na ruku uvážu.

Jinak včera jsem byla zas na rehabilitaci a trpěla jsem zas jak pes :-/ celou elektroléčbu jsem se děsně motala a to je jen 10 minut :-( a pak i když mě masírovala, tak už jsem si říkala, kdy už bude konec :-( a dneska v noci mě braly záda jak čert ani prášek nezabral. No snad ty rehabilitace pomůžou.

Ahoj Kamčo, s tím uřknutím je to určitě pověra, ale já si vzpomínám, že když jsem přivezla dceru z porodnice, takže moje máma a babička už měly uvázanou červenou mašličku na kolíbce, aby nám někdo holčičku neuřknul. A před třemi lety to udělala tady moje sousedka a tvářila se trochu rozpačitě, co na to řeknu, protože věděla, že pověry odmítám. Takže se určitě nic nestane, když jí něco červeného opatříš. Já si ale dovedu to tak zvané uřknutí už představit v praxi dost dobře a nemyslím si, že by to nějak zaháněla červená barva. Kdyby jo, tak to bych se teď musela mít jako v ráji a Honzík také. Ten chlapeček mé sousedky měl také uvázanou črvenou mašličku kolem ruky. Je fakt zajímavé, že se tento zvyk udržel až dodnes. Je hodně starý a dělali to už v pravěku.

Kik, já taky na pověry nevěřím, ale tohle mě prostě udivilo, že rázem jak kdyby nám někdo vrátil naší Terezku :-) A taky nevěřím, že by tomu mohla mašlička pomoct, ale za zkoušku nic nedám :-)
Jinak jsem koukala na ty sexuální trapasy a fakt super, jsem se musela smát :-) to nám se zas tak žádnej trapas moc nestal, jednou nám do pokoje přišel tehdy 12ti letý synovec, ale to jen při mazlení, sice jsem byla do půl těla, ale tak to ještě není takový :-)
Včera už to vypadalo, že by mohlo něco být, jenže jsme se mazlili na gauči, ten je dost malej, tak, že zavřeme kočku a přesuneme se do ložnice, jenže jen jsem nahlídla do postýlky, tak Terezka oči jak tenisáky a ze sexu nic nebylo :-)
A dneska jsem si vzala první dávku AD, mám napsaný Elicea 5mg, prvních 8 dní půlku, pak celý a pak budu brát 10mg, tak uvidíme. Snad mi nebudou při sexu vadit.. Dneska jdu zas na rehabilitaci, od rána se toho děsím.. no nějak to přežiju snad. Ale kolikrát mám fakt pocit, že vstanu, že to prostě nevydržím :-/

Kamčo, prosím Tě, a co jsi doktorce řekla konkrétně ? Jestli nechceš, tak neodpovídej, ale já pořád nevím, jak to vysvětlit a nechci tam jít se svou amatérskou diagnozou. Je mi taky divně, včera jsem potřeovala na malej nákup a že cestou vyhodím sběr do kontejneru. Začala se mi motat hlava a už jsem mazala domů bez nákupu s pěknou panikou. Ještě že mám neustále připravené nějaké výmluvy, jsem v tom čím dál lepší. Ale vztek mám na sebe ještě dnes, celé odpoledne žehlím a děsím se blížících se prázdnin. Opravdu nechci nikam jet, ale nikoho to nezajímá. Tak čaumňau L.

Leni, já měla tu výhodu, že jsem šla k doktorce, která mě znala. Dřív jsem k ní chodila, sice v jiným městě, ale pamatovala si mě. Tak se mě akorát ptala, jak se mám a co mě tam přivádí, tak jsem jí řekla, že mám miminko a že bych potřebovala být víc v pohodě a ona se mě zeptala, jestli deprese nebo úzkosti, tak jsem řekla, že úzkosti. Ona mi předepsala léky a zase jsem šla. Tenkrát jsem jí to popisovala jako strach, že omdlím, že je mi slabo, točí se mi hlava.. ale dneska už bych prostě řekla, že to jsou úzkosti, tenkrát jsem nevěděla, jak to nazvat.

No a dneska jsem řekla na rehabilitaci, že tu elektroléčbu nechci. Že mi to nedělá dobře a nakonec jsme se tak bavily, že jsem jí řekla, že trpím úzkostma. Tak ona hned na to, jestli jsem nezkusila kineziologii. Ona, že prej kdysi nemohla jako dodechnout a byla dvakrát v Praze na kineziologii a říkala, že super. No já nevím, mi to přijde drahý... Nezkusil jste to někdo?

Janko M., kdepak tě máme, ty maturantko? Pořád na tebe myslím..

Tak teď zrovna řeším tu svoji sociální fobii.Možná, že je už kombinovaná s agorkou, protože skoro vůbec nevylézám z bytu a neberu telefony už ani rodině. Ten
můj si může o vášnivé noci se mnou už jen nechat zdát. Ani s ním už nekomunikuji a on pořád píše SMS a láká mě. To jsem to holky od začátku dubna dobře dopracovala.
Janka M. určitě teď nemá čas na psaní. Buď se z té maturity rekreuje nebo shání práci, tak bych to viděla já.

Ahoj!
Tak jak to tak pročítám, tak nám všem ty začínající prázdniny dávají pěkně zabrat...Agory a paniky se probouzejí...
LENI, taky jsem včera potřebovala udělat nákup. Spíš velký, takže se muselo do supermarketu.Byla jsem celkem v poho a s dlouhým seznamem v ruce jsem hrdě nakráčela mezi regály. Ani tam nebylo moc lidí. Vybrala jsem pro kluka pěkné botasky ve slevě a další nějaké blbiny, manžel zatím někde v nedohlednu nakupoval pití. Jak jsme ale postupně s vozíkem mířili hlouběji do prodejny (kde je jídlo, což byl náš hlavní cíl) a tudíž daleko od všech východů ven už na mě šla parádní panika. Manžel mi otráveně řekl ať teda jdu ven do auta, že to nakoupí sám. Byla jsem fakt daleko od všech východů a představa jak se SAMA budu drát ven mě včera úplně uzemnila. Vůbec jsem v té šílené panice nevěděla, co je pro mě horší: zdrhat takovou"dálku" ven anebo to tam přežít a dokončit nákup.Nakonec jsem s klíčky od auta v ruce šla, ale myslela jsem fakt, že to je má poslední hodina. Mozek věděl, že se mi nic stát nemůže, že sebou maximálně švihnu, ale bylo to nesnesitelný, vůbec nevím jak jsem došla ven. Tam mi hned bylo mnohem líp, ale už dlouho mě to takhle nevzalo!!
Přesně jako ty, KIK, jen tak zase někam nepůjdu, doma je taky hezky, že?:-/
Letos poprvé neplánuji dovolenou. Rodina se už podivuje, co že jako se mnou je? Nemám vůbec sílu ani chuť někam letos jet, vůbec se na to necítím, jinak jsem se každý rok moc těšila a vlilo mi už i to samotné plánování spoustu energie do žil.Vždycky jsem měla své typické agorafobické obavy, ale to těšení se na moře a na moje oblíbené horko je vždycky přebilo.Tak nevím, mám se kvůli rodině přemoct a risknout to?
KAMČO, na kineziologii jsem byla asi před 12ti lety, tenkrát to tu začínalo. Absolvovala jsem asi 4 sezení, naučili mě tam různá dechová cvičení (psala jsem o tom tady před nějakým časem), ale že by mi to nějak zásadně pomohlo, to fakt ne. Ale nevím, kam ta metoda pokročila po letech, ani netuším jak moc je to drahé. Ale jsi ještě mladá, zkus to, já už jsem tak nějak po těch letech upadla do letargie a nikam se mi nechce. Snad ještě uvažuji o AD.Počkám, jak se budeš cítit po nich ty :-))
Holčičky mějte se krásně. (Já se dneska cítím hrozně, je mi tak smutno...vůbec nevím co se sebou dál...)