Diskuse - AGORAFOBIE

KIK, máš recht, dneska je fakt odporné vedro. Koukám na hodiny - je večer a slunce pálí jak v poledne! Vracím se ještě k tomu "intrapersonálnímu konfliktu". Čert vem výmluvy-omluvy doktorům, kadeřnicím apod. Mě nejvíc mrzí, že jsem se stala nespolehlivou pro své kamarádky. Když se něco domluví, že někam vyrazíme, už předem si nacvičuju výmluvu-omluvu, kterou později použiju, ačkoli si nic nepřeju víc, než se akce také zúčastnit...A přesně jak píšeš, je to pro mne jednodušší, než jim vysvětlovat, jaký jsem psychopat /pokud to už ovšem nerozluštily samy - ale myslím, že ne/. Takže:
já jsem nespolehlivá, KAMČA od dětství líná a ty jasný závislák kdoví na čem :-)))) Fakt dobrá parta. Ale já nevím jak vy, já fakt nějak nemám chuť svému širokému okolí vysvětlovat, co je to agorafobie s panickou úzkostí...Kdybych neměla nohu, tak by to bylo jednodušší, všichni by to hned viděli a bylo by jim jasný, že si s nima nebudu hrát na honěnou, že? Ha, ha - trocha humoru na závěr horkého dne. Už končím, neb se lepím ke klávesnici i k židli.
Mějte se krásně. J.

Ahoj Jano V., jak vidím, dostáváme se v diskuzi stále dále podle mého tím nejlepším možným směrem, kterým se ta diskuze vůbec může ubírat. I já působím na své okolí jako totální nespolehlivec, protože nikdy nikdo neví, jestli někam dorazím, kdy tam vůbec dorazím, pokud tam vůbec dorazím. Před třemi lety v květnu jsem potřebovala v pátek odpoledne odvést Honzíka k rodičům a nakonec nás tam vezl můj přítel
(ten o kterém jsem psala) v neděli pozdě odpoledne a
to mne ještě musel z toho mého bytu doslova vykopat. Nejhorší na tom je, že my fakt nemáme možnost nějaké obhajoby nebo podání vysvětlení. Já to teď vidím u toho svého syna Honzíka. On má sydrom ADHD a kombinované poruchy učení a přito vypadá jako úplně normální zdravé dítě - tedy myslím to tak, že na něm není běžně vidět, že by měl nějaké poruchy. Když pak přijde na to řeč, tak si každý myslí, že si vymýšlím, že mám doma dítě-blbečka nebo zlobivé dítě. On Honzík není zlobivý- on má tzv. problémové chování, tudíž je hůř zvládnutelný. Takže já nakonec vypadám jako lhář, který chce, aby ho někdo litoval nebo na něj bral nějaké speciální ohledy. Už mnohokrát mne kvůli tomu lidé napadli, dokonce i moje vlastní rodina.
Tomu, kdo něčím takovým jako je tak speciální fobie jako agorka nebo SF, netrpí nebo tím netrpí alespoň někdo z jeho známých prostě podstatu věci nedokážeš vysvětlit tak, aby to pochopil. Já když se snažím někomu vysvětlit, co je s Honzíkem, tak to dopadne stejně, pokud někdo zcela náhodou neví, co je to komorbidita. Já pro Honzíka slovo komorbidní nepoužívám, protože to by mé neznalé okolí jen ještě víc proti mně popudilo. Jinak "nespolehlivá " individua jsou všichni fobici. Já znám jednu paní, která bydlela
v Praze-Hodkovičkách. Tam je taková vilová čtvrť a
v době, když jsem tam jezdila k zákazníkovi tam dost často pobíhali volně psi ( jeden byl dokonce dobrman - bez košíku ). Ona se strašně bála psů, a to místo prostě nemohla obejít. Musela chodit tamtudy, aby se dostala do práce nebo z práce.
Takže hodina sem-hodina tam. Ona se nakonec bála projít i kolem plotu, za kterým byl pes. Také se pořád vymlouvala - nejel autobus, uvízla ve výtahu, udělalo se jí nevolno po cestě, přichomýtla se jako svědek někde, musela jít se souisedkou k doktorovi nebo někomu volat sanitku ... hele , celá přehlídka výmluv. Jednou jsem šla s ní a ten dobrman byl venku bez košíku. To jsem se bála i já. Ona viděla, že se toho psa také bojím, ačkoliv
věděla, že se jinak psů vůbec nebojím a že si dokonce vezmu i cizího psa na starost. No a tak začala vyprávět, jakou hrůzu má ze psů, už od mala. Úplně stejný případ jako já. Já jsem se strachu ze psů zbavovala asi deset let a ona si myslela, že by se to dalo nějak uspíšit. Tak jsem jí jednou dala dárek - úplně malé štěně- děsně roztomilé - bílého pudlíka. Z práce jí sice potom vyhodili-tedy byla rychle a slušně odejduta i s odstupným, ale psa si nechala. Potkala jsem jí pak asi za dva roky na vycházce s pejskem a za pejskem se hnalo dalších pět pejsků. Všech šest psů ji nechávalo absolutně v klidu, jako kdyby tam nebyli. Je fakt, že bychom měli začít s organizovaným otužováním proti těm našim fobkám, jenže ty mrchy jsou dost silné. Takže vzhůru do rušného centra velkoměsta přecpaným prostředkem hromadné dopravy.
AHOJ KIK

KIK, jen pouhá představa rušného centra a doprava do něj přecpanou MHD mi způsobuje závrať a slabo od žaludku! Ale víš co je zvláštní? Že mi tolik nevadí pohybovat se po městech, která neznám, kde jsem byla třeba jako turista. Nejvíc mi vadí to "moje centrum", ve městě, kde žiju a kde bych tedy měla fungovat jako ostatní (normální) občané. Ale asi proto, že tak nefunguju, tak mi je to moje město dost protivné, mám s ním spojeno mnoho nepříjemných zážitků (v souvislosti s agorou ).
Možná by mi pomohlo se přestěhovat...Ovšem za čas by to asi bylo stejné. Už vidím, jak s celou famílií kočujeme po republice :-)) KIK, je možné, aby mi tu potvoru agoru způsoboval nebo aspoň prohluboval životní stereotyp?? Já mám totiž vypozorováno, že jakmile se věci v mém životě moc nehýbou a vše se opakuje a jede ve stejných kolejích, začne mi být mnohem hůř. Ono to tedy v životě tak většinou chodí, že se upadne do stereotypu, ale já to špatně snáším. Bohužel ale zároveň nemám odvahu na nějaké velké změny - takže klasický začarovaný kruh! Ještě k tomu Lexaurinu: vím, že je návykový a je to moje berlička nebo spíš berla. Prášky nosím stále u sebe, "kdyby něco". A zobnu si jen když se fakt necítím a nechci třeba rodině kazit výlet nebo podobnou akci svými už předem vytvářenými strachy. Takže to často neberu, v průměru 2 prášky týdně.
Koukla jsem na diskuzi o tchýních, máš tam moc pěkné a poučné (! )příspěvky, měla bys psát články do nějakého časopisu. Místo těch všudypřítomných témat - jak se opálit či neopálit, zhubnout či přibrat, jaké zvolit oční stíny nebo kterak zaujmout muže svých snů - bys mohla čtenářům poradit něco ze života a taky pobavit svými historkami!!

To by mne nenapadlo ani ve snu, že zabrousíš na téma tchýně. Mělas k tomu nějaký zvláštní důvod ?
Máš taky problémy s tchýní ? Když se budeš chtít pobavit doopravdy, tak si přečti rubriku-Sex... podrubriku Sexuální trapasy. Kamča už to četla.
Životní stereotyp někde vzniká a obvykle bývá příčinou
problémů vztahových nebo jejich následkem. Pokud máte doma jinak vztahy v pořádku, chce to obohatit rejstřík prožitků. Já mám hodně stereotypní život, i když to tak nevypadá. Životní stereotyp ale může prohlubovat fobie. Občas je potřeba udělat v životě změnu, třeba i dost radikální,protože se může mnoho změnit k pozitivnímu. To, že tě stresuje místo, kde bydlíš, je mi až moc dobře známé. Já jsem se do svého rodného města už nikdy nevrátila ani náhodou na návštěvu. Ale pokud budeš chtít třeba změnit bydliště, tak to já jsem udělala. Ve staré zástavbě ve Vršovicích jsem fobiemi netrpěla. Přestěhovala jsem se na to naše obludné sídliště a hop už na mě skočily jak vzteklé kočky.A to jsem si původně myslela, že mi ta změna prospěje. Bylo tomu právě naopak. Teď jsi mě ale asi dost fest dostala s těmi články pro čtenáře a radami. Radit bych si samozřejmě nikomu nedovolila, protože jsem finanční, podnikatelský, organizační a účetní poradce, také poradce v oblasti rozvoje osobnosti a životního stylu - no a psát ...to by mne ve snu ani nenapadlo ...mám vydavatelství... a samozřejmě píšu. Tak jsi asi jediná,komu to tak nějak došlo.
Taky mám poradenství v oblasti společenských věd
a zabývám se hodně aplikovanou kognitivní lingvistikou. Teď jsem zrovna nic netvořila, kromě těchto blbinek na netu, ale jsem ráda, že se tím někdo pobaví nebo že si z toho něco třeba i vezme.
Já si své zkušenosti nechci vzít do hrobu, to se o ně radši podělím, pokud je tedy podělit se o co.

Jednou Lenka napsala, že mám perfektní slovník a že se to dobře čte - to bylo, jak jsem psala o té jízdence na Smíchovském nádraží, tak jsem ubrala na stylu a slovníku, ale koukám, že ne dost. Moje klientela u mne bere i poradenství nepodnikatelského charakteru
a je to někdy "na pepku ". Tahle diskuze, myslím Agorafobii, je tady jedna z nejkvalitnějších, proto jsem
na ní zůstala a hlavně mám fakt zřejmě kombinaci těch fobií, takže jsem zcela náhodou ve správný čas na správném místě, což se mi v živitě stávolo jen málokdy.
Ahoj KIK

Teď jsem se dost pobavila. Kosmetiku Mary Kay a poradenství nabízí někdo pod přezdívkou Blecha4. To je fakt fór. To vypadá, že ta kosmetika bude asi nějak
působit na hmyz a Blecha 4 asi náhodou přežila, když někdo tu kosmetiku použil. No to by nebylo moc dobré doporučení. Nebo snad byla Blecha 4 jen kosmetikou značky Mary Kay vyhnána z dámského prádla ? Takže to s těmi nabídkami a doporučeními všeho možného může být fakt i dost komické.
AHOJ Z NOČNÍHO VÝLETU DO CENTRA VELKOMĚSTA. KIK

Ahoj Kamčo, teď tady na netu běží reklama na KOSMODISK Classic. Nepotřebuješ náhodou KOSMODISK. Já když sleduji ty reklamy v televizi, tak se vždycky můžu uchechtat, protože jak tam ten kosmodisk ty různé celebrity propagují, tak jsem nabyla jednak dojmu, že jsou na něm zcela závislé
nebo že by ho měl mít každý normální člověk, jako má třeba peněženku nebo platební kartu. Já nejsem normální-nemám ani peněžeku, ani platební kartu a ani kosmodisk. Teda peněženku normálně mám, pokud vím, kam jsem ji dala.
Teda teď bez legrace. Já nevím, kolik ten "Miláček celebrit"kosmodisk stojí, ale je možné, že když ti nevyhovuje ta rehabilitace nebo elekroléčba, že bys to mohla zkusit s tím "zázrakem ", protože je 6Oti denní záruka na vyzkoušení a to je dost času na to, aby se ukázalo, jestli to nějak funguje nebo jestli by ti to vyhovovalo. Ale pozor, podle reklam hrozí závislost na kosmodisku, abysis ho pak třeba večer nebrala i do postele.Ahoj KIK

Tak mne ještě k té kosmetice ( je na pleť - prý zbavuje pupínků ) napadlo, jestli se po ní ty blechy nemnoží, když to propaguje Blecha4. A jestlipak ty normální pupínky třeba nezakrývají ty velké kousance od blech tak dokonale, že ty původní pupínky není pod nimi už vidět. Moji známou, která se taky teď tady se mnou řehtá, zase napadlo, jestli to není- ta Blecha 4- označení čtvrté generace blech imunních proti účinkům kosmetiky Mary Kay.

Ahoj holky,

vy jste toho nakecaly :-) to pak dočtu, já byla na noc u našich.. mamka pomalu začíná chápat, že prostě trpím úzkostma. Jí je zle od tlaku a kdo ví, jestli taky nemá nějakou fobku, včera šla prej k tetě, došla kousek a musela se vrátit...
Jen jsem chtěla k tý Terezce, já vím, že pláče a chce mi tím říct, že jí něco chybí. Jak se sice říká, že holčičky na prdíky trpí míň jak kluci, tak naše Terezka trpí pořádně, pořád se kroutí. Mám doma Baby calm, což jsou přírodní fenyklový kapky, ale ty jí vůbec nezabíraj, tak mám doma ještě Sab simplex, tak jsem jí ho odpoledne dala a to jsou rány do plíny.. a s tím pitím, já se do ní snažím dostat čajík, mám fenyklový sáčkový a ona to vůbec nechce, děsně se u toho šklebí, z lahve netahá a když jí to dám po lžičkách, tak to plive. Zkusím instantní, třeba bude mít trošku jinou chuť. Jo, kdyby to vypila, tak by se jí hned prdělo líp, já to totiž vždycky večer dopiju a jak mi pak je :-D Nám doktorka říkala, že jí čaje dávat nemám dokud nebudou vedra, když tu byla na tý první návštěvě. No jo, jenže jak si asi nezvykla hned od mala, tak mi je teď nechce :-/ ani vodu, zkoušela jsem jen vodu a taky nechce. Léky mi bere krásně, protože je to sladký, jenže čajík je takový nahořklý a sladit nemůže, tak nevím, jak to do ní dostat.

Ahoj KIK! Na téma "Tchýně" jsem zabrousila náhodou, občas si čtu "právě se řeší" na diskuzích. Nějak mě uklidňuje, že i o statní mají problémy /ne že bych jim je přála/ a někdy se na těch slušnějších diskuzích může člověk i z něčeho poučit. Já osobně "mám svou tchýni" už skoro 25 let a nemůžu si na ni stěžovat. Je to určitě dáno i tím, že jsme spolu nikdy ani den nemuseli sdílet společnou domácnost, taky jsme trochu podobné povahy. V počátcích mého manželství s jejím synem jsem k ní tu a tam měla drobné výhrady - myslela jsem si, že dělám některé věci lépe...no ale to asi k naivní novomanželce patří. Ale nikdy jsem nic neřekla nahlas. Dnes, po letech, si myslím, že spolu máme výborný vztah a doufám, že se na tom nic nezmění. Ale líbil se mi tvůj pohled jako tchýně - matky, která "odevzdala" svého synáčka nějaké "cizí" slečně. Uvědomuji si, že mne to také už docela brzy čeká. Nedokážu předem říct, jak jednou s mladými budu vycházet, myslím, že dokážu vyjít s každým, pokud se ale i ten dotyčný aspoň trochu snaží. Jen doufám, že slečny, které jednou mí synové přivedou, budou tak nějak "normální" a nebudou mne předem automaticky odsuzovat jen za to, že jim budu dělat tchýni. Přála bych si to tím víc, že nemám žádnou dceru a ten další ženský prvek bych v naší rodině moc ráda uvítala.Napadlo mne, že existuje v mém životě jeden člověk, se kterým si asi už nikdy rozumět nebudu, ačkoli jsem se o to leta hodně snažila. Je to moje jediná švagrová, manželka mého bratra. S bratrem vycházím já i celá moje rodina báječně. Moje švagrová přišla do naší rodiny před 18ti lety a okamžitě zaujala postoj k celé rodině ve stylu: nenuťte mě, abych vás měla ráda, nic od vás nechci, nepotřebuju,na nic se mne neptejte - moje rodina vás nemusí zajímat,jsme totiž úplně jiní (lepší?) než vy!...atd. Akceptovala pouze mého bratra, se kterým je dodnes, ale celá ta léta se ho snaží (marně) od naší rodiny úplně odpoutat. Jinak my jsme naprosto normální rodina, jenom u nás vždy panoval spíše podnikatelský duch a to pro ni a její rodinu dones znamená podnikatel=zloděj a vykořisťovatel. Dlouho mě moc mrzelo, že se tak chladně chovala nejen k mým rodičům, mým dětem, ale hlavně k mé babičce a dědečkovi, kteří ještě před pár lety byli naživu a byli to moudří a velmi štědří staří lidé, kteří pro nás všechny udělali hrozně moc. No, komu není rady, tomu není pomoci, já už jsem se smířila s tím, jaká žena mého bratra je, ale bohužel to stále tak nějak plíživě narušuje vztahy našich rodin a to je škoda. Takže mé mámě takovou snachu opravdu nezávidím.
KAMČO, už sis koupila Kosmodisk, jak radí KIK? :-))) Doufám, že Terezce už je líp a nepláče, dovedu si představit jak z toho jsi zdeptaná...

Kamčo, kdyžtak jí ten čaj trochu oslaď, jestli jsi to neudělala, ale jen malinko, třeba ho vezme.To pití je fakt v těhlech vedrech důležitější než krmení.Nebo ten čaj může být pro ni studený nebo moc teplý, ale spíš bych tipla, žes jí dala studený. Mimča potřebují čaj tělené teploty, i když je vedro - tj. tak 36-37 stupňů, jinak ho nevypijí, protože jejich organismus není zvyklý na jinou teplotu. Možná, že ti v těch vedrech bude i míň jíst. Honzík je také květnový a v 99.roce bylo taky dost parno, takže při těch vedrech méně jedl a více pil. Možná, že ti i trochu zhubne, protože se jí snižuje obsah vody v těle, tak abyses nějak nevyděsila, že něco není v pořádku. Já jsem Honzíkovi dávala už ve dvou měsících šípkový čaj - instatní nebo ten v těch nálevových sáčcích, aby se mu tam náhodou nedostaly ty "štětiny ", co má šípek. ten šípkový čaj jsem také trochu sladila. Jinak dítě může ty dětské čaje nebo bylinné ( heřmánkový moc žízeň nezažene, ale pročistí střeva, lipový bych nedávala, protože se po něm dítě potí, takže by zbytečně ztrácela víc tekutin z těla). Já tohle mám vyzkoušené jen na Honzíkovi, protože starší syn je říjnový a dcera prosincová. Ještě je dobré kolem postýlky pověsit mokrá prostěradla nebo něco takového, protože zvlhčí vzduch a trochu sníží teplotu kolem dítěte. Když uschnou tak znovu namočit - já tomu říkám venkovní izolační zábal.
Takovéhle vedro fakt dokáže mimina slušně "rozložit ". Ty prostěradla trochu dál, aby je nemohla strhnout nebo vtáhnout k sobě. Ono dvouměsíční dítě dokáže občas překvapit tím, co už umí. A holky jsou čilejší a schopnější než stejně staří kluci. Kdyžtak to zkus a napiš kdyby něco, jsem doma a diskuzi otevírám každé dvě hodiy, protože něco píšu, tak vždycky zaběhnu, abych se odreagovala. AHOJ KIK

Jo ještě k těm prdíkům - je dobré pokládat dítě, které má tyhle problémy více na bříško, ona se mu trochu stlačí střeva a odplynuje se. Jinak to pokládání na bříško je také dobré kvůli posílení šíjových svalů - bude dobře zvedat hlavičku, protože se bude chtít někam podívat a poloha na bříšku ji k tomu nenásilně donutí, aby hlavičku zvedla a někam otočila. Takže to plní více dobrých účelů.
Holky ,kde máme Lenku ? Ta snad má zase "kočičí problémy ". A ta Janka-maturanka se nám taky neozývá. Nakonec tady zůstaneme jen my tři.
Jako Grácie.
Jano V., teda ta tvoje švagrová je "fest výživná ". A hlavně jakou má výdrž. Já, pokud bych něco takového zcela náhodou dělala, tak bych to vzdala pro nízkou úspěšnost už po půl roce. Psala jsem také příspěvek do tématu snachy-problém. Takové povídání pro paní Milku. Byla jsem strašně ale fakt úplně nesmírně potěšena, že jí můj příspěvek pomohl. Představ si, jak na tom musela být, když se ve svém věku obrátila na diskuzi. Podle toho, co uvádí v textu, tak musí být o dost starší, než já.
Já když si takovou věc-tedy její odpověď přečtu, tak vždycky nabydu oprávněného dojmu, že ještě nejsme takoví "zoufalci ". Jo a jinak "Cizí neštěstí potěší " - to se říkalo za nás. Já raději používám kulantnější formu o sdělené starosti a sdělené radosti. I když dneska sdělená radost nebo sdělená starost může člověku značně zkomplikovat život. Té starosti někdo rychle a obratně zneužije, aby se na tobě "vyskákal " a tu radost ti nejspíš bude závidět tobě nebezpečným způsobem a bude se všemožně snažit, abys tu radost něměla., protože to je typicky české.
Jo "Nesmrtelná teta " je "pohádka " o českém národě. Jinak existuje ještě takový vtípek :
Chodí Svatý Petr s Pánem Bohem po zemi a na noc přijdou k bohatému sedlákovi, jestli by je nechal přespat a dal jim něco pojíst. Bohatý sedlák ty "trhany žebrácké" vyžene a pošle na ně psy. Tak jdou do nejchudší chaloupky a tam dostanou jak nocleh, tak i chudé jídlo. Ráno se Pán Bůh chudému chalupníkovi vyjeví ve své pravé podobě a ptá se ho, co by si přál. Ať si přeje cokoliv, takže mu to splní. Chudák mu povídá : " Pane Bože, já jsem si celý život přál, aby tamhle
v chlívku někdy chrochtalo alespoň jedno prasátko. " Pán Bůh pokyne - a prasátko je v chlívku. Dozví se o tom boháč, který pocestné odmítl, a hned je pozve k sobě na hostinu. A vůbec na ní nešetří.
Když hostina skončí, ptá se Pán Bůh hostitele :
" Ty bys chtěl určitě ode mne také prasátko jako tvůj soused, že ? " - " Nééé, Pane Bože, já bych si přál, aby sousedovi to prasátko chcíplo. "
No a tom ta naše povaha česká skutečně je.
Tak se , holky ozvěte, až budete mít čas a náladu. AHOJ KIK

Kamčo, ještě jsem ti, já skleróza stará, zapomněla napsat, že existuje knížka : MUDr. Miroslav Matoušek- První rok života
Ta vyšla v prvním vydání, když byla malá moje dcera, a ještě před třemi lety byla vysoce aktuální. Teď jsem zjistila na netu, že je asi další - doplněné nebo přepracované vydání , stojí asi do dvou stovek. Myslím, že je to jen nové vydání, já teď tu knížku nemohu najít, protože mám tolik knížek, že bych ji hledala asi do rána v těch svých nekonečných knihovnách. Ale měla by to být knížka, kde je první rok života popsán po měsících a také jsou tam základní problémy, které mohou s mimčem nastat a jak je řešit. Tady ji měl kdekdo ještě v tomto století ( to první vydání)
ode mne půjčenou a fungovalo to stále stejně, akorát tam nejsou "pampersky ". Mohlo by ti to v něčem pomoci, abys třeba nebyla zbytečně nervózní, když se s malou vlastně nic neděje, ale ona vypadá jako kydž se s ní děje. Mně ta knížka jako prvorodičcš tenkrát moc pomohla a při každém dalším dítěti jsem ji vyndala z knihovny, oprášila a znovu "jela podle ní ".

S tím kosmodiskem do mě dneska hustila furt máma :-D že prej se na to mám zeptat na rehabilitaci...
A Terezce jsem koupila ten čaj instantní a ten mi pije, tak jsem ráda. Dokonce mi tu lahev nechtěla ani dát :-) během chvíle vyžahla 50ml. Je to čaj pro celkovou pohodu, kde je anýz i fenykl, tak třeba i ty prdíky budou lepší. Na bříško jí pokládám dost často, líbí se jí to a už kvůli těm prdíkům. Na tu hlavičku na otáčení to moc nefunguje, dostala jsem doporučení k fyzioterapeutovi, aby nám ukázal cvičení. Ale jinak už drží hlavičku celkem pěkně. Pase koníky už pořádně. Předevčírem poprvé se nadzvedla fakt hodně až jakoby kousek hrudníku. Jinak to byla vždycky maximálně hlavička. Pokud máte ten odkaz na rajče, tak jsem tam vložila videa, jedno je právě jak pase koníky, sice jí to tam moc nejde, ale skvěle u toho povídá :-) Teď už spinká a myslím, že to s tím čajíkem bude fajn. Určitě jí něco trápilo, tak myslím, že i na ty prdíky to snad pomůže, protože se pořád děsně kroutí a jsem zvědavá na noc dneska, protože ona se hrozně vrtí ze spaní, fakt neklidná a když je to čaj pro celkovou pohodu, tak uvidíme. Jo, nahou jsem jí dneska měla několikrát. Než jsme koupali, tak jsem jí měla asi půl hodiny jen tak a už jsem jí chtěla vzít do vaničky a koukám, že se počůrala, ale vydržela jinak celou dobu :-) ale měla jsem pod ní podložku, takže nic mi nepočůrala. Nevím, jestli jsem to tu psala, ale dostala před 14ti dny dečku kvůli kyčlím, takže i to jí vadí a proto jí taky nemůžu mít rozbalenou víc, ale prostě občas se taky musí prokopat.

Ahoj Kamčo, tak hlavně, že něco malá pije. Ten anýz je také dobrý, na ten jsem nevzpomněla. Tu adresu na rajče jsi napsala, já se pak kdyžtak podívám, já na tyhle soubory moc nechodím a o té dečce jsi psala.
Já zase asi nebudu celou noc spát, jaké je tu dusno.
Odpoledne jsem psala článek a nějak jsem neměla slinu, takže čekám až dorazí nějaká inspirace. S tím kosmodiskem to byl ode mne tak trochu fór, ale zase tady běží reklama na netu- tentokrát na KOSMODISK Active. Ony ty bolesti zad mohou být klidně i psychického původu a pak je KOSMODISK na prd. Somatizace některých psychických nemocí vypadají podivně a objeví se znenadání tam, kde by je člověk nejméně čekal. U mne se somatizace projevuje jako dusivý až dávivý kašel, který je úplně k nezastavení ,nebo mi úplně ochrne levá ruka. Záda jsou, jak jsem četla, docela klasická a hrudník taky. Taky hodně ledviny - to mívám já a to nemůžu vůbec spát, když mne to chytne, protože to jde až do palců u nohou. To je pak pochrochtáníčko, taková noc. Může to být také od svalů- něco zablokované - takové ty svalové uzlíky-ty odstraní kvalitní masáž, ale ta masáž se musí tak dvakrát,třikrát opakovat po týdnu, jestli je to tohle. Já fakt na ta tvoje záda pořád myslím, protože ti vlastně trvá už hodně dlouho (tedy na můj vkus). My to někdy odblokováváme zároveň s psychikou, takže se uvolní všechno, ale to chce mistra reiki nebo někoho, kdo má silnou, kvalitní a soustředěnou subtilní energii. My tu energii používáme hlavně k detoxifikaci organizmu ( ten detox je dost bolestivý nářez- to ta energie čistí tělo od hlavy až k patě.)