Diskuse - AGORAFOBIE

cca 1,5 hodiny.... už během ní, na sobě můžete zapracovat

Ahoj Martičko tak to je paráda že jsi v pohodě,a ten shon mi taky někdy pomáhá. Doktorka mi řekla že jsem už dlouho doma a nic se semnou nedělá ,že oni mě z toho dostanou v nemocnici,že semnou budou pracovat. No nevím radši bych to specializováné pracoviště ,ale zase budu dlouho pryč od domova,a já jsem závilá na mámě. Už od mala ,byla jsem hodně po nemocnicích a mám z toho trauma. A nikdo mi nepřijde na návštevubude mi smutno. Tak uvidím ,ale já doktorce slíbila že když se mi neudělá lépe do příští kontroly půjdu tedy protože nemám jiný řešení,chtělauž ted abych šla,a já jí přemluvila nechce se mi. Ale stejně to asi nemůže být o tolik lepší,dneska zase nic moc ,vozím autem kámošku s dětma k doktorovi,a má 3 děti a poslednímu je 1 měšsíc,tak mám vždy strach aby se mi neudělalo špatně ,samozřejmně mi je ,ale musím jet když jí to slíbím i když mám strach ajdou na mě ty stavy na omdlení,už jsem se modlila abych byla doma. A přitom jsem si zakázala paniku nešlo to jinak. Ta zíta jedu ke kadeřnici tak se těším že budu konečně stříhaná . Tak se holky mějtě pa A držím pěstičky a hodně zdaru Jana

Ahoj holčičky, ani nevíte, jakou mám ze všech radost!!! :-)) Jen na nás mrklo sluníčko, už tu mrchu trošilinku zvládáme. Ovšem obdivuju NIKOLKU, že zvládla autobus. Tak o tom se mi snad už ani nezdá... Mám klaustrošku, agoru a už nějaký pátek naštěstí nemám panickou poruchu... Ovšem uzavřené prostory, stejně jako vzdalování od domova, to je pro mě už zřejmě nesplnitelné přání. Jak jsi to dokázala, šikulko? MARTI, jsem moc ráda, že máš plnou hlavu svatby a agoru necháváš doma ve skříni. Neboj, ona Tě jen tak nepřepadne, musíme se neustále zaměstnávat "většími, radostnějšími starostmi" a toho se ona, mrcha jedna, bojí... :-)) Ano, Marti, mám s dcerou úžasný vztah. Ono se to nedá takhle vypsat, ale jestli jsem někdy měla nejlepší kamarádku a zároveň zázrak, který se nazývá dítě, a to všecho v jednom, tak je to právě ona. Jen mě mrzí, že jsem se jí nevěnovala víc v dětství, necestovala s ní, nechodila s ní do ZOO a plavat apod., pořád jsem jen řešila agoru a ostatní potvory... V březnu jí bylo osmnáct let. I Tobě bych takovou holčičku přála :-) Tak zatím všem jarní pusinku a mějte se ;-)

JULOVKO-JANI, to neva, já jsem pochopila, že ten vzkaz je pro mne :-)) A chtěla jsem Ti taky napsat - děláš pokroky, které si ani sama neuvědomuješ, protože jezdit s kamarádkou a jejími třemi dětmi do nemocnice je neuvěřitelná odvaha!!! Já vím, že Ti je špatně, ale zvládla jsi to!!! Začni malými drobnostmi, dělej si každý den radost, např. teď Tě čeká kadeřnice, což je úžasný. Pokračuj v tom i nadále... káva s kamarádkou, kup si něco na sebe... a přeju hodně štěstí :-))

JANI, ja naprosto souhlasim s Dájou,jestli si zvladla vsechno tohle,je to strasne velkej pokrok,i kdyz si to mozna neuvedomujes...a byt tebou,zbavim se urychlene ty terapeutky,protoze ti evidentne vubec nechce pomoct,jen se te zbavit,aspon to tak vypada.Lehnout si do nemocnice bys mela jit v pripade,ze nejses vubec schopna se vzdalit od domova ,ale jestli dokazes jezdit autem,ikdyz s obtizema a jestli chodis ke kadernici,posli doktorku do haje a najdi si jinou,ktera se ti bude venovat tak jak ma,pracovat s tebou,ucit te ruzny techniky relaxace,kdyz to na tebe prijde..no to jsem se zase rozcilila,strasne me to stve,ze nektery doktori maj takovejhle pristup..taky jsem zazila jednoho psychiatra,kterej si tak v 5ti minutach poslechl co mi je,vyfasovala jsem prasky a ukazte se za tri mesice..skoda,jsou tu od toho aby pomahali..

JANI, naprosto souhlasím s Martičkou, která mi asi četla myšlenky a napsala to, co jsem měla v úmyslu původně napsat sama. Tvoje terapeutka se minula svojí profesí... Znala jsem tady jednoho rádoby terapeuta. Byl soukromej, platila jsem ho týdně, naopak mě shazoval a já se díky němu dostala skoro na samé dno. Když mi pak došlo, že neocenil jedinej můj sebemenší krok kupředu a že jsem na tom najednou tak blbě, že nedokážu vyprovodit dceru na školu v přírodě, protože škola je za rohem, dostala jsem tak šílený vztek, že jsem tam už nešla a od té doby šlo moje sebevědomí nahoru a agoru jsem pomalinku začala osedlávat. Sice dodnes, mrška, kope a staví se na zadní, ale už mě nedostane :-)) Takže se přidávám k Martičce, která měla tu odvahu a napsala Ti to na plnou pusinku. Přeju Ti hodně štěstí při hledání nové terapeutky, nejlépe psycholožky, která má zkušenosti a hlavně reference. Já vím, že se takové informace špatně shánějí, ale radši jich pár obejdi nebo obvolej a sama poznáš. Jsme s Tebou!!! :-)) (PS: I když, co se mne týče, myslím, že to zvládneš i bez terapeuta, protože jsi nesmírně silná... jen to chce čas, abys to v sobě objevila.)

Ahoj holky ,díky moc za pochvalu. Ale tohle není pokrok takle to mám pořád ,ale víc se to nezlepší. A to je to co mě drtí takle to nejde ,to je strašně málo. Už to takle mám 3 roky a do práce prostě nejedu,a lepší to nebude sama nejedu nikam. A to co jsem prožívala zase včera s těma dětma hrůza, a vůbec jsem z toho neměla radost,měla jsem vztek,že jsem jančila. A bylo mi opravdu špatně. A jinak se bojím že se už ani neuzdravím,a na jednu stranu chci být zdravá, a pak mi přijde jako by mi to bylo jedno. Když se mi to začne zhoršovat mám pak šílený deprese a uzkosti, a nebaví mě nic,a nemám pro co žít. Byla jsem vychována otcem alkoholik a vypěstoval ve mě něco co nikdo nemá rád a nebude,mám prý hodně poruch osobnosti kuli němu,a jsem asi hodně komplikovaná osobnost. A hrozně tvrdohlavá a vše zahazuji ,nemám už sílu hledat proč to dělat,je to smutný ale tak mi to přijde. I KDYŽ BYCH TO CHTĚLA JINAK.Tak nevím co dál,tím že jsem toužila po rodině ,a vím že to jen tak nepůjde a je mi už dost let a doktor říká že už mám něco dělat,ale jak sama. Partnera nemůžu sehnat mám depky z toho všeho ,a taky ty nemoce co mám za sebou nic moc abych otěhotněla. a bojím se že zůstanu sama,už to takle je 3 roky co jsem natom takle ,mám jen mamču nikoho jinýho. A z toho jsem smutná. Jinak nevím jak sehnat jinýho doktora,protožže tady už moc výber není.A tato doktorka je přímo na lůžkovém oddělení proto mě tam chce,má v nemocnici ordinaci. A tak babo rad. Možná by ta Praha byla jediná možnost ,já potřebuji pomoci sama to nezvládnu. tak nevím co kde hledat,bude to těžké. Tak holčiny já vám děkuji dneska jsem se nějak rozepsala tak snad nevadí pa a díky díky paaaaaaaaaaaaaa

Holky já Vám povím, jak jsem zvládla ten autobus. Musela jsem jet vyřídit něco do školy a nikdo mě nemohl odvést autem (jako je tomu zvykem). Jenomže jsem měla už od předešlého dne naplánováno,že pojedu vlakem. Samozřejmě od rána mi z toho bylo nanic.Prostě ten vlak mi ujel...a další taky...tak jsem se na sebe naštvala a zjistila si autobus...vlezla jsem tam...začala jsem se hned dusit, myslela jsem , že vystoupím na první zastávce, pak jsem začala dýchat do břicha...a najednou byla ta mrcha pryč. Zpátky už to šlo lépe. Sice jsem myslela, že se mi zmenšuje dírka v krku:-), ale dojela jsem domů. Taky jsem ze sebe měla radost. Po dvou letech jsem vlezla do busu, to je dobrej výkon. Teď ještě ten vlak...musím si rychle najít tu práci, abych si našetřila na auto.

Martičko, asi jsem to já...je mi 21let. Jinak taky jsem byla na mandlích jako malá. Ale nebylo to zlý...žádnou krev jsem nezvracela. Chladili mi krk obkladama a jedla jsem hodně zmrzliny. Ani si nepamatuju bolest. Ale je pravda, že mi bylo pět. Jo a ty mandle mi už zase narostly zpátky:-)

Ahoj Dájo, já mám zase dnes nějakou nervózu. Mám slabost v nohách a cítím se vyčerpaná a to jen proto, že moje sestra jela někam pryč s autem a já mám strach, že mě bude zle a co potom. Chtěla jsem se Tě zeptat jestli jde o agorku i v tomto případě a nebo o panickou poruchu. Moc velkej rozdíl v tom nevidím. Je pravda, že jsem mívala často silné bušení srdce a to je už nějakej pátek pryč, ale pořád mám strach, že se zase vrátí. Mám latentní tetánii a tak musím pravidelně jíst Mg. Už nedokážu rozeznat jestli to mám od Mg nebo od nervů. A to je věčný kolotoč. Ještě mě čeká odpolední. Největší strach mám až sestra pojede na dovču v červenci, jak budu jezdit do práce. Jsem tam teprve od ledna a tak se pořád nějak necítím pevná v kramflekách. Mám strach, že mě to chytne i v práci. Už se to jednou stalo. Teď s netrpělivostí čekám až sestra přijede /jela do města vyvážit gumy/. Snad to zvládnu!!!Ahojky všem

Ahojky všem.Chtěla bych taky popřát MARTIČCE vše nej k připravované svatbě .Já jsem si to zažila před 5měsíci.JANIČKO hrozně mi něčím připomínáš mě a můj předešlý život.Taky jsem měla tátu alkoholika,od mala po nemocnicích a do jisté doby závislost na mamce,ale vše už je naštěstí pryč.Věřím,že určitě spoustu věcí zvládneš jen si opravdu musíš víc věřit.Určitě bych tu Prahu a doc.Praška zkusila.Je to úžasnej chlap,kterej dokáže naslouchat a pomáhat.Mě mrzí,že kvůli dětem nemohu k němu do stacionáře na léčbu nastoupit,ale věř,že kdyby to bylo možné určitě bych tam jela.Já do Prahy dojíždím jednou týdně (140km tam a zpět) na sezení k dokt.Bečkovi,kterej se zabývá KBT.Zrovna včera jsem tam byla.Je to oproti mojí psychiatričce úplný anděl.Moje doktorka mi napíše vždy jen léky a to je vše.Poprvé za můj život jsem jela metrem.Bylo mi opravdu hrozně,ale s pomocí manžela jsem to zvládla.Takže obdivuji NIKY,že zvládla autobus úplně sama!všechny vás moc obdivuji,a držím palečky .Ahojky

NIKI jsi to ty,me ted bude 25 juchuuu:-)teda s tim busem si fakt borec,klobouk dolu,protoze podle me nejhorsi je prekonat ten prvni autobusovej stupinek od zeme..kolikrat kdyz jdu v noci z prace a vidim zastavovat prazdnej bus,taky si rikam,bud machr a vlez do nej,nikdo tam neni a je tma..jenze si to pak vzdycky nejak zduvodnim,proc tam nevlist a takhle je to se vsim:-)PETINO,zajimalo by me,kdyz ti je takhle zle,uvedomujes si,ze je to agora,nebo jses naprosto presvedcena,ze je to skutecny a umres?Ja to mam teda tak,ze kdyz jsem v pohode,vim ze mi ty stavy zpusobuje agora a ve skutecnosti mi vubec nic neni,ale kdyz to na me pak prijde,jsem naprosto presvedcena,ze se pozvracim a umru..IVETKO dekuju za gratulace,nechces mi ze zkusenosti poradit,jak zvladnout obrad?Jsem z toho lehce nervozni..ale dneska jsem si byla vybirat saty,moc krasny,mam radost..:-)Kampak se nam zatoulala Lenka?DAJO s moji mamkou mam hodne podobnej vztah a chtela bych ho takovej mit i se svejma detma..sice uz s rodicema nebydlim,ale casto se vidame a telefonujem si,kdykoliv ma jedna z nas problem..jen me ted mrzi,ze je nemocna a nemuze se mnou dosyta prozivat ty radosti okolo svatby a ja ji chci co nejmin zatezovat..:-( hrozne moc bych ji chtela mit u sebe,kdyz vybiram saty a vsechno domlouvam,ale bohuzel to nejde..a ji to taky strasne mrzi..tak holky pa,jsem nejaka smutna z toho,tak si jdu lehnout..aby toho nebylo malo,mam zanet vajecniku..tak ahojda..

Ahoj holčičky. PETINKO, může se zdát, že máš trošku i panickou poruchu, ale ta se v plné míře projevuje jinak a dost zběsile - zkrátka jančíš, bezdůvodně, že se zblázníš, brní Tě buď tělo nebo máš pocity infarktu, naprosté dezorientace... zkrátka bezdůvodné záchvaty paniky v míře, která není únosná pro Tebe ani okolí... ALE DOST!!! Tohle Ty nemáš, Petinko, Ty máš agoru, mrchu všech mrch a té se budeš pomalu, krůček po krůčku, zbavovat :-)) Ty pocity, jaké máš při odjezdu sestry znám moc dobře, ale už jsou pryč. ZAFIXOVALA jsem si základní první pomoc a bylo to: 1. MÁM PO RUCE VŽDYCKY MOBIL - můžu komukoliv zavolat, existují taxíky, sanitky a jiná rychlá přeprava, tak co bych jančila, že?!! :-)) 2. MÁM PO RUCE POŘÁD NEUROLEK - stačí ho slupnout a je mi za chvilku dobře - ale proč jím plýtvat, když mi nic není, že? :-)) A tak jsem se pomalu dopracovala k tomu, že jí v míře mně únosné ignoruju. Vše potřebné mám po ruce, navíc dvě zdravé nohy a postupně jsem se naučila se neustále něčím zaměstnávat. Byly to fakt blbosti, ale strašně moc jsem se za ně odměňovala a chválila :-) A od té doby, co jsem se vykašlala na psychoterapeuta, který mi byl na dvě věci a ještě si nechal platit, jsem se odměňovala častěji.... až jsem se jednoho dne přestala jakoby kontrolovat... neumím to popsat, ale přestala jsem na sebe myslet... a bylo to pryč!!! Agora mi, samozřejmě, v určité míře zůstala. MHD, výtahy, tunely, větší vzdálenosti z domova - nenene, ale jinak pohoda... Trošku jsem si sice teď zajančila, protože jsem nastupovala do nového zaměstnání (to jsem už tady popisovala-musím mít vždycky únik a fotobuňkám nevěřím), ale už je to v pořádku a "nemyslím na ni". Taky si trošku jančím, když jedu 45 km k našim. Ale jinak nic. Ovšem je to i tím, že věci, o kterých jsem se zmiňovala, zkrátka už nepokouším. Takže Ti přeju hoooodně pevnou vůli, držím Ti palce a zkus to - nemysli na ni - máš mobil a léky, zkus se dívat na televizi, něco uvařit a upéct nebo se namaluj nezvyklými barvami (tuhle praxi nemám, ale jedna dáma s agorou to dělala často a jak sama říkala, za den vystřídala tolik obličejů, že než se vrátil manžel z práce, nestihla ani uvařit). Neustále obdivuju NIKOLKU za její cestu autobusem (promiň, NIKI, ale pořád ten Tvůj zázrak nechápu). Kdybys mi tak dokázala poradit, jak se v autobuse nezbláznit, když nemám okamžitý únik a nedej bože, kdyby se zastavil...? A IVETKA to samé - cesta metrem? :-) Holčičky, smekám, závidím, přeju, jste obdivuhodné!!! MARTIČKO, myslela jsem si, že máš s mamkou stejný vztah jako já se svojí holčičkou. A nebuď smutná, mamka to s Tebou prožívá a každičká radost, kterou s Tebou může prožívat, i když není právě vedle Tebe např. u vybírání šatů, ji uzdravuje. Věř mi, Tvoje maminka žije svůj život pro Tebe a je úžasný, jak je silná. A i když se na přípravách s Tebou nepodílí, moc ji to posiluje. A jak sama píšeš, Tebe taky. Už jsi vyřídila tolik věcí a jsou situace, kdy na agoru ani nemyslíš, viď? Tak, holčičky, to jsem se zase rozepsala. Mějte se krásně a pište :-))

Přeju všem pěkný den, JANI, jak jsi zvládla kadeřnici ?Myslela jsem na Tebe dopoledne, ale ten blbej zub pořád bolí, cpu se práškama a jsem pěkně protivná. Nejvíc na sebe, že nejsem schopná dolézt do ordinace, potřebuju se dát do servisu, něco opravit, něco vyměnit, celkovou údržbu a na závěr novou hlavu bez agory. L.

Ahoj Leni nakonec uplně v pohodě,zase jsem měla strach zbytečně,a jsem moc spokojená jak mě ostříhala šmrncovní učes. A pak jsme jěště byly po nákupech v obchodáku,to mě baví,tak nakonec relax. ale vzala jsem si lexaurin. Jinak holkám taky fandím už jsem jim psala žer jsou dobrý,já mám taky problém v metru,ale jedu pokaždé sice né sama to né,mám taky klastrofobii a tak ten tunel mě drti,jako když jsem jela vlakem na slovensko,a jeden byl dost dlouhý tunel. Nebo jsem jela uzavřeným tobogánem a najednou byla na někteých místech tma,a to m schválně neřekli jinak bych nejela,nakonec jsem jela jesště jedno ale bylo mi uzko,ale to je tak dva roky,nakonecv jsem byla ráda že jsem to zkusila i když ze stresem,ale stálo to zato. Tak se holky mějtě jedu ke kámošce ,mám jet sama autem jeto asi 3 km ale mám nervy ale prášek to už jistil snad to zvládnu musím ,zapnu aerbegy a snad to zabrání nejhoršímu pa mějtě se a budte v pohodě pa Julovka

Ahoj holky jak se máte? Já byla včera na lázenské sezoně v Teplicích,strašný davy lidí,tak jsem z toho měla strach ,ale chodím každý rok. Ale tentokrát to bylo ještě horší,byli tam kapely saporti a tak jsem je chtěla vidět,hlava na hlavě a ty lidi se těsnili ,nic moc pocit . Pořád mi bylo divně ,a ty pocity na modlení na mě pořád šly ,nebyla jsem ve své kuži. A už příště nepůjdu,mám pak stresy i když jsem si vzala prášek tak mi nepomohl. A nebyl signál když jsem stratila začala jsem panikařit a bála se. No tak ale zvládla jsem to ale vůbec žádný potěšení z toho ,ale potkala jsem lidi z práce hodně . Kteří se ptali jak se mám už jsem je neviděla 4 měsíce. Tak se mějte hezky,a tu pRahu nevím platí se to a léčba vijde na 12 tic a musím jezdit na víkendy domů ,a to nezvládnu jezdit sama. Tak nevím jak bych to udělala, tak skončím v Ústí což nechci . Ale 12 litrů nemám ,tak se držte pa JULOVKA