Diskuse - AGORAFOBIE

ahoj Jardo, četla jsem jak jsi psal pro Dášu výpis EFT, kde se provádí na J. Moravě a nevíš o někom v Jižních Čechách. díky valentýna. Máš tu metodu odzkoušenou a co na ní říkáš?

Ahoj holčičky, jsem zpět a omlouvám se za odmlčení. 1.5. jsem nastoupila do nové práce a asi si dovedete představit, jak jsem byla na jedné straně natěšená, ale na druhé zase vyjančená, že to tam nevydržím. :-)) No, tak první dva dny s Neurolkem, párkrát jsem se proběhla ze 4.patra ven a zase zpátky (vstupní dveře do budovy jsou totiž na fotobuňku), zároveň se přesvědčila, že nejsem až tolik uzavřená a když je nejhůř, kašlu na tramvaj a běžím domů pěšky (v mém věku je to více než chválihodné, neboť jen agorce vděčím za celkem normální figuku ;-) ). Jinak jsem tam už druhý týden, je to děs a bordel, ale musím věřit... a možná skutečnost, že tam není nikdo, kdo by mi něco vysvětlil, neboť mne přijali jako specialistu, mi pomáhá, abych nemyslela na to, že chci domů. A teď k vám, holčičky. Zdravím Janičku a vítám jí tady, mezi náma holkama, co za sebou tu mrchu táhnou už nějaký ten pátek a držím jí palce, aby se s ní začala trošku prát a nevzdávala to, i když se to z počátku zdá strašně bezmocné. Ty jí ale zvládneš nasadit okovy - určitě!!! A jak jsem tady už psala, já se s ní už neperu, přes všechny léky jsem si zanechala jako talisman Neurol (na velice řídké užívání - např. kino, víkendový pobyt u rodičů vzdálených 45 km apod.) a naučila jsem se s ní žít. Zkrátka na ní kašlu. K jedinému jsem se tady ale nepřiznala, že jsem se prala ještě 3 roky s panickou poruchou... ale tu jsem odstranila šíííílenýýýým zamilováním do svého nynějšího manžela...:-) Ahoj Leni, musím se přiznat, že při čtení Tvých řádků, že pojedeš v létě s dětmi na Slapy se mi zatajil dech - jsi šikulka :-)) Kéž bych to jednou zvládla taky... Jsem s Tebou a moc Ti to přeju!!! I Tvým dětem, protože sama vím, jak je to smutné, že jsem s dcerou nikdy na dovolené (kromě u rodičů) nebyla. Ahoj Martičko, mamka bude v pořádku, neboj, uzdraví se a myslím, že by bylo dobré, abys tomu věřila stejně jako ona... a vlásky jí dorostou... Moc držím palce! A ty festy si nenech ujít!!! Mně je 40, tolik let jsem se "válela" doma a doufala... pak mě popadl příšerný vztek a chuť, natáhla jsem džíny, tričko, džísku a jela - sice kousíček a s neurolkem, ale fest byl úúúúúžasnýýýý a letos to zkusím zase. Takže neplakej, utři slzy, popadni léto za pačesy a vyraž-třeba na hoďku, ale třeba to zvládneš celé a budeš šťastná jak blecha (teda, já byla jak velbloud). Zatím papáček a mějte se, holčičky moje :-))

Já ji praktikuju. Na sobě i na jiných. Co na ni říkám? Trochu oklikou. Slovo PACIENT v Řečtině znamená TRPNĚ SNÁŠEJÍCÍ. V EFT trpně snášející nedocílí ničeho. Je třeba Tvé vlastní aktivity k tomu aby jsi začala řešit své problémy. Terapeut Tě po celou dobu provází a kladením otázek Tě přivádí k "jádru pudla" a průběžně Tě odblokvává. Tvá práce spočívá v tom, že jsi ochotna do toho jít, že jsi ochotna a schopna se zamyslet nad sebou, svým přístupem k životu a věcem, které Tě trápí, a co je nejdůležitější JSI OCHOTNA BÝT ŠŤASTNÁ. Na mých stránkách :
myslatelo.webgarden.cz najdeš nějaké odkazy s dalšími informacemi. Samozřejmě, že Ti zde budu nadále k dispozici. Hodně štěstí a odvahy.

Ahoj holky,děkuji za přivítání,a za podporu že jsem tady s váma. A Marti nejak jsem přehlédla tvůj vzkaz.Tak já jsem na tom podobně,když je mi lépe pak zase do toho spadnu znova,a je to pořád dokola,ale už opravdu emám sílu to zdolávat,mám nechut k životu,nic mě nebaví a vůbec nevím jak naložit ze životem,taky mi umřel táta a brácha a chápu jak ti je,tak se drž a přeji tvojí mamce hodně zdraví,a tobě taky a sílu,vše dobře určitě dopadne. Taky děkuji Dáje za psaní a závidím ti že můžeš chodit do práce ,já už nezvládám ani to ,jít ani do krámu. Jsem zoufalá sama ze sebe a že jsem pořád někomu na krku,jako svojí mámě ,která semnou musí všude jezdit. Jsem sama a tak se to hůř zdolává ,díky tý mrše nemoci nemůžu nikam tudíš se seznámit s někým bude velký problém. Prášky nezabírají ,a zítra půjdu opět k doktorce,tak jsem zvědavá zase co bude,nové prášky
a vše dokola . Neumím se s tím smířit že to mám tu agoru a bojovat nevím jak už ,i když se snažím ,ale ta síla už tam moc není.Tak vám přeji hezké dny a at je nám lépe a díky pa mějte se

Nějak jsem se dotoho zamotala,a jak vás neznám tak z toho už blbnu. Chtěla jsem napsat že Dáji vzkaz jsem přehlédla,a né tvůj Marti ,ale určitě mě pochopíte.Mám jěště jeden dotaz,četla jsem že tu byla nějaká Perta z Teplic? Nevíte někdo něco o ní bydlím totiž kousek od Teplic,a možná by nám pomohlo se spojit. Tak holky jestli máte na ní někdo kontakt pošlete mi ho prosím . Nebo se Petro ozvi je jí 29 let a má dítě. Tak se zatím držte já budu též pa Jana

Ahoj všem,

nejspíš taky patřím do skupiny lidí s agorou. Je mi 22 let a strach mám už asi 6 let. Myslím si, že se jedná spíš o mírnější formu. Např. takové chození do školy zvládám. No i když zvládám je asi silné slovo. Vždycky je mi předtím špatně, celou cestu tam je mi také zle a mám tendenci to otočit domů (někdy to opravdu otočím, někdy to překonám) a ve škole je nekritičtějších tak prvních 10 minut a když si zvyknu a postupně to rozdejchám, tak je to většinou dobrý. Zpátky už jedu vysmátá:-) Tak to je i v ostatních situacích, jako cestování, večerní akce, návštěvy, oslavy... Nejlepším receptem je opravdu asi překonávání, pořád zkoušení, nejdřív jen situace, které vadí nejméně až po ty složitější..hezky pomaloučku, po krůčkách... a docela to jde. Tím, že to člověk vzdává si sice v té chvíli pomůže, ale ve finále je to jen horší. Ale bohužel se bojím, že se toho nikdy uplně nezbavím a moje věrná kamarádka agora tu bude vždy se mnou :-(

Ahoj všem,

nejspíš taky patřím do skupiny lidí s agorou. Je mi 22 let a strach mám už asi 6 let. Myslím si, že se jedná spíš o mírnější formu. Např. takové chození do školy zvládám. No i když zvládám je asi silné slovo. Vždycky je mi předtím špatně, celou cestu tam je mi také zle a mám tendenci to otočit domů (někdy to opravdu otočím, někdy to překonám) a ve škole je nekritičtějších tak prvních 10 minut a když si zvyknu a postupně to rozdejchám, tak je to většinou dobrý. Zpátky už jedu vysmátá:-) Tak to je i v ostatních situacích, jako cestování, večerní akce, návštěvy, oslavy... Nejlepším receptem je opravdu asi překonávání, pořád zkoušení, nejdřív jen situace, které vadí nejméně až po ty složitější..hezky pomaloučku, po krůčkách... a docela to jde. Tím, že to člověk vzdává si sice v té chvíli pomůže, ale ve finále je to jen horší. Ale bohužel se bojím, že se toho nikdy uplně nezbavím a moje věrná kamarádka agora tu bude vždy se mnou :-(

Jéé, to je dobře že zase píšete. Včera mě potěšila DÁJA, jak to zase krásně napsala. Ale nechval mě, ještě jsem nikam neodjela a vím, jak mi bude před cestou zase blbě. Jenže nechci, aby kvůli mně děti trávily prázdniny v rozpálené Praze. S prací jsi zase lepší Ty, já o tom slyším a klepou se mi kolena. Včera večer jsem byla s kocourem na dlouhé procházce, ale dneska je na mě moc teplo, jsem zalezlá a zašívám. Chytil chudák klíště, to bude zase boj kdo z koho. JANI julovko, nevzdávej to, jsi mladá a přijdou lepší dny. Petra se třeba ještě ozve, někdo napíše jen jednou a někdo víckrát. Večer zase přijdu, tak klidně ještě napiš. Ahoj všem L.

Ahoj Báro,tak tě zdravím tady ,jsme na tom opravdu všichni stejně,a málo kdo nás pochopí,tak se drž. Ahoj Leni,já vím že jsem mladá,ale bojím se že omdlím,a ta uzkost me ničí ,nic jiného nedělám než se celý den nedokážu o ničem jiném přemýšlet,je to děsný požírá mě to,a izoluji se o všeho takle to nejde ,nikam nejezdím bojím se.Tak bych jela někam ,a nejde to. Chci to zvládnout jít aspon do toho krámu,ale strach mi to nedovilí,jdu cvičit a myslím nato kdy sebou šlehnu,je to hrozný . A vím že bylo lépe,ale ted je to horší,a kdy se to zlepší nevím ta panika je nejhorší i když člověk ví ,že se nic nestane,nějde to regulovat a ovládat to ,to nechápu i když chci. Tak pa ale vím znate to dobře samy ,kdy nám to skončí . Ale kdyby někdo měl kontakt natu Petru byla bych ráda když je z Tp

ahojky všem
Dlouho jsem tu nebyla.Přihlásila jsem se již v lednu a od té doby už ani jednou.Čtu si Vaše příspěvky a koukám,že je nás tu již poměrně dost,které trápí ta potvora agora..Je to 14 dní co jsem se rozhodla navšívit v Praze lékaře .Je to psychoterapeut KBT(kongitivně behaviorální terapie)zatím mám za sebou jen dvě sezení,ale pokud mohu já sama za sebe
říci tak je mi i po těchto dvouch sezeních tak nějak lépe.Psychoterapeut je milý.Když jsem ho viděla prvně myslela jsem si,že mu nedokáži říci ani své jméno,ale on dokázal pozorně naslouchat a o všech mých problémech semnou hovořit což moje psychiatrička nedokáže ani z jedné třetiny.Cítím že z jeho pomocí to určitě zvládnu i když vím,že ze všeho nejvíc se budu muset snažit já a nepodléhat agoře jako doposud.Po dvouch terapiích jsem již zvládla výlet s dětmi na bobovou dráhu,Zoo,a dokonce i nákup v OBI.neříkám,že je již vše zamnou,protože jsem měla i své špatné dny po terapii,ale je to pro mě po tak dlouhé době opravdový úspěch.I když to bylo s manželem.Ještě to není ono,ale já budu s tou potvorou bojovat tvrdě až dokonce.
Přeji Vám všem,aby nás agora navštivovala co nejméně.
Spostu krásných sluníčkových dní..

Ahoj holčičky, tak léto už máme tady a my místo opalování a rajdění po městě a po večerních radovánkách randíme tady.... :-)) Ahoj Ivetko, neznám Tě, ale vítám Tě zpět! Julovko, věř tomu, že bude líp, jen se tomu snaž nepoddávat a začít s ní trošililinku bojovat (ignoruj ji), ale zároveň ne tolik, aby Tě první neúspěch neodradil. Já vím, že si teď myslíš, jak se mi to lehce kecá, ale fakt je ten, že s agorou žiju už mooooc dlouho a vím o ní své :-)) Ahoj LENI, ono to jen vypadá, že jsem dobrá s tou prací.... Dnes jsem se zase pěkně zapotila, dvakrát jsem chtěla utéct, ale já už to nemůžu vzdát. Strašně moc let jsem promarnila bojem s agorou, prorážela hlavou zeď, zkoušela léky a uvolňovací techniky, než mi došlo, že život je vlastně každičký okamžik TEĎ a dnes lituju ztraceného času s přemrštěným bojem. Naopak Ty jsi to pochopila mnohem lépe - jet s dětmi na dovolenou, na prázdniny, je něco úžasnýho, ať už bude Tvoje nervozita a jankovatění sebevětší... ;-))) PRO MNĚ JSI JEDNIČKA a obdivuju Tě!!! A ještě chci přivítat BÁRU - Baruško, agora je přesně to, co jsi popsala, a zároveň jsi napsala vlastně recept všem ostatním!!! Ten recept není v lécích, ale ve schopnosti a vytrvalosti vydržet "těch Tvých deset minut", protože pak je to lepší a na zpáteční cestě si už zpíváš :-)) Jsi ohromná holčička, protože na tohle já přišla až po dlouhých letech strávených s touhle mrchou... A, bohužel, čím víc jsem jančila a vyhýbala se všemu, tím je ta mrcha uložena hlouběji. Vím, že metro, autobus, nejnovější typy tramvají, výtah, vlak a letadlo NIKDY, ale ty festy v blízkém okolí, nakupování, práce,... zkrátka základní okruh činností, které přinášejí radost, už si nenechám tou mrchou vzít :-))) Přeji vám všem, holčičky moje, abyste si přečetly příspěvek Barči a začaly s terapií mnohem dřív než já :-)))

Tak holčičky moje,nemam moc času se rozepisovat,jen jsem vam chtěla oznámit,že se v srpnu vdavam!!Ještě se ozvu!!

Ahoj Holky tak Martíčko gratuluji já mám v srpnu 35 kulatiny tak doufam ze budu v pohode at to muzu zapit. A Dájo díky,a agoru uz mam tay dlouho ,asi 13 let takze je tezky stim bojovat,ale momentalne to mam 3 roky vkuse,a uz nemam silu,a nejdu nikam,a to me drti. Bat se jit i projit pored barak ze omdlim ,to jsem pak z toho sama na nic ,kdyz nemuzu vubec nic. To není život ,to je přežívání,a nato si asi nezvyknu. Ty prasky co beru jsou asi nejaky divny ,vubec se na nic netesim ,i kdyz to je neco co delam rada uplne bez zajmu,a ty strachy neovladaelny i kdyz se snažím. Ale mam jit do nemocnice,ale nechce se mi. Bojím se toho, tak holky pa A držte se

Ahoj holky, tak si už po několikáté čtu tyto řádky a konečně jsem se odhodlala napsat taky nějaký příspěvek. Taky mám tu potvoru agoru. Od nového roku se mi to zhoršilo, ale to asi díky problémům, které teď mám. Mimo to jsem začala chodit do práce po mateřské dovolené, ale bojím se vzdálit dál od domova... Však to znáte. Třeba minulý čtvrtek jsem byla se svojí rodinou v ZOO a všechno se zdálo, že bude OK, až jsme se začali vzadovat od vchodu. POřád mi bylo na omdlení a srdce mi jelo jak o život. Nakonec jsem si musela vzít prášek na uklidnění. Užívám ixel a neurol. Zdá se mi, že mi ten ixel nedělá dobře. Do listopadu jsem brala remood, ale během dvou let jsem přibrala 15kg, tak jsem ho musela změnit, ale nějak to není ono. Nejraději bych byla bez prášků, ale nezvládám to. Tak se držte a ozvěte se.

Ahoj Péto taky beru ixel,a zrovna jsem to tam psala ,nějak mi nepomáhá a každý den ráno cítím ten strach stejný,i když někdy už někam dojdu a je to lepší další den stejný ,dřív jsem dělala pokroky každý den větší a vězší,ted to nejde,a neumím se na nic těšit,to mi přijde po tom léku,že to mám . Nejsi nahodou ta Petra z Teplic kterou hledám ? Bydlím kousek od Teplic.Tak jestli ano napiš a po AD jsem taky přibrala 15 kg a nemůžu to schodit ,ale snažím se tak pa hodně síly Jana