Diskuse - AGORAFOBIE

Ahoj JANI - Julovko, nemyslela jsem to zle a nevěděla jsem, že s tou potvorou bojuješ taky tolik let jako já. Jen mě to hrozně mrzí, že nám nic nepomáhá, tak se to snažím trošilinku zlehčit. Jinak já brala Seropram, Deprex, aj. léky,... a nakonec jsem bez léků (nic mi nedělalo dobře, naopak, nemohla jsem takhle žít - nejen, že se stav po letech nezlepšoval, ale jak píšete, naopak jsem se tomu jakoby poddávala, svojí holčičku jsem skoro nevnímala a navíc jsem hubla, až jsem se dopracovala - kromě agory a panické poruchy - ještě k bulimii a řekla si DOST!!!), jen mám Neurolek jako talisman pořád v kabelce a když je hodně zle, slupnu ho. Proč máš jít do nemocnice? S nějakým fyzickým problémem nebo s agorou? Ahoj Petino, vítám Tě tady a stejně Ti musím napsat, že jsi šikula - do ZOO - určitě byly děti nadšené, viď? MARTIČKO, gratulujuuuuuuuu!!!! Až budeš mít chvilku, napiš podrobnosti, už se všechny těšíme :-))) A copak je s Leničkou?

DÁJO, dofuněla jsem z venčení a rovnou k počítači. Naštěstí už všichni spí, je ticho, kocour chroupe granule a já se raduju z Vašich příspěvků. Zdravím všechny, i nově příchozí. Teda MARTI, pokaždé napíšeš nějakou bombu. Moc Ti to přeju, pomůže to určitě i mamince, bude myslet na hezké věci. Včera jsem nepsala, bylo mi zle, chlapeček (17) byl na prohlídce a MUDr. zjistila krev v moči. Hned mi volala domů, že se mu vrátila hematurie, s kterou se léčil před 10 lety. Už jsem se viděla, jak jezdím každé pondělí na odběry. Dneska měl laboratoř v pořádku,tak si prozpěvuju a je mi dobře. Dovolenou jsem ještě neobjednala, nějak se mi do toho nechce a taky se šíleně zvedly ceny, to zírám. L.

Musím se ještě vrátit, chci Tě přesvědčit, abys zkoušela chodit ven, třeba po kouskách. Asi jsem tosem nepsala, ale řeknu Ti, jak mě ta pijavice přepedla. Před lety jsem šla pro děti do školky- po O, a pár metrů před dveřma se mi udělalo zle, pár minut mdloby, pak jsem se probrala a hledala budku /mobily nebyly/ a volala manželovi, aby je vyzvedl, protože jsem věděla, že tam nedojdu. Předtím nikdy žádný problém venku, klid a pohoda, koupaliště, ZOO, matějská. Domů jsem prý přišla za dvě hodiny, úplně bílá a prospala několik hodin. Druhý den už jsem nevylezla z bytu. Po čase jsem zkoušela : nejdřív do mezipatra, o patro níž, dolů ke schránce, s odpadkama. Po metrech jsem to zkoušela dopoledne i odpoledne. Vůbec jsme nevěděli, co se to děje, jaký to má název, nic. Tkhle po kouskách se to lepšilo, někdy to nešlo. Zkus to, třeba to pomůže, hned dneska. Nemá být horko, tak jen kousíček a hned nám napiš. Uvidíš, jakou budeš mít radost. Když to nepůjde, třeba navečer nebo v noci, když není tolik lidí venku. Drž si klíče v ruce, ať máš jistotu, budem s Tebou a jistit to ze všech stran. Dája na rohu, já vzadu Bára jede autem vedle a Martička nás honí, ať přidáme, nebo zmešká svatbu. Paraple proti úzkosti máš v levé kapse. Nakouknu sem před obědem, taky musím na trh pro zeleninu na víkend a nechce se mi tam. Mám objednávku na smažený květák, to abych vzala dva. Nebudu se tam dlouho zdržovat, určitě budou páteční davy. Tak JANI, zítra máme /vlastně dneska/ spoustu práce , napíšem si, jak to dopadlo, ano ? Klidně se může stát, že tam vůbec nedojdu, ale budu na Tebe myslet. Lenka

Ahoj Dájo já vím že jsi to nemyslela zle chcete mi jen pomoci.A já jsem zato ráda.Včera jsem začala chodit k psychoterapeutce, tak doufam ze mi to pomuze. Ale musím to platit naštěstí to není tak zlé. Leni děkuji opravdu za velkou podporu,a bylo mi zkoro do breku.Je to hezky když to člověk čte. A právě problém je v tom když jdu ven,a zvládnu to jít do toho krámu tak to je děsný pocit ten strach hrůza,a když to zvládnu vůbec z toho nemám radost,to mi přijde divný ,a myslím si že to mám po těch práškách. Protože dřív jsem z toho radost měla když jsem něco zvládla.A ted mám jet k doktorovi autem ,nevim jestli mam jet nebo rict zase mame at jede semnou,vcera jsem trochu jezdila autem sama. Já se bojím i jít ven s někým a to je už ta špatný,jdu sama do krámu,a za hodinu uz se bojím i ven ,tak nechápu ty zvraty. Ale podle mě to je těma léky asi je vysadím ,nebo snížím a uvidím .Mám zase lexaurim ten už taky nosím v kabelce a všude,a bojím se že už jsem na něj zvyklá. No a do té nemocnice mě verbuje s agorou už jsem musela slíbit že tam půjdu.Tak já se budu loučit a napíšu jak jsem dopadla pa Jana a díky moc holky

Ahojte, všechny vás moc zdravím, i když jsem musela tuto diskusi opustit, kdo tady byl, ví, co se tady dělo,a el čtu vás velice často a jsme na tom všicni stejně,JANI, chtěa bych ti jen napsat ,nepodléhej smutku a beznaději, já se léčím s AGORKOU už 16 let a přesně chápu tvé pocity, byly časy, kdy jsem byla už úplná hvězda apak zase šuuuup dolů., a to pak člověk opravdu podlehne beznaději, ale neboj, nebude to napořád, zase se to zlepší, dva roky jsem nebyla schopná vyjít před dům, myslela jsem, že i na prahu našeho domu umřu, ale už jsem udělala velké pokroky,díky své psychoterapeutce,mému pejskovi a hudbě, našla jsem si sama stimuly, které mně pomáhají,mám malého pejska, mého miláčka a sním si troufnu už i přes cestu do parku,protože máj o oněj strach ,tak se nesoutředím na sebe a co se týče udby, mám mobil a v něm své oblíbené skldaby, zkouším chodit dál od domu a puszím si ty písničky a zabírá to, ještě nedávno sem nebyla schopná jít pověsit prádlo na zahradu a díky mobilu a pejskovi po několika letech konečně věším prádlo sama, vidíš, že nejsi v tom sama, ale nesmíš podléhat smutku, já vím, že se to lehce řekně, mn ěk tomu všemu ještě trápí deprese které se mi te´d docela hodně rozjely, ale snažím se stále hledat něco, co mně aspoň trošku potěší, myslím si, že to an v prášcích není, já beru Cipralex a jsou měsíce, kdy jsem úplně skvělá, ten chorobný strach zmizí a z ničeho nc se objeví znovu, víš, to záleží na mnoha okolnostech, takže se drž a holky jsou tady moc fajn, určitě ti rády poraí a podrží psychicky, měj se moc hezky a drž se
Všem ostatním taky držím palce, aby s Agorou bojovali statečně ,všem krásný den přeje Ilona

LENI,tobě jsem poslala meilík, přečti si ho a určitě se zase ozvi pa Ilona

Ahoj Ivet ,díky za vzkaz to tě teda lituji že jsi to měla taky tak těžký,já se někdy taky bojím i před barák,někdy jedu na kole mimo vesnici sice s kámoškou bojím se ale jedu. A jindy nejde nic,ale doma nevydržím bud jedu autem kousek tady ke kámošce ,ale musím pryč nebo bych tu zešílela.Já vím že někdy bude líp ,ale dpracovat se k tomu je těžký stý díry vylézat. A dne jsem šla 2x do toho krámu dalo mi to námahu ale šla,ale nejde myslet vůbec na nic jiného ,to je hrůza kdyby to šlo nato nem,yslet ,každy krok snad počítám a myslím že tam nedolezu ,naspátek už to je lepší. A deprese mám už taky dlouho ,ale prášky nezabírají. Tak dneska to docela šlo ten můj den ,taky jsem začala chodit k té terapeutce na psychterapii tak doufám že mi pomůže, tak se oprtujte bojujme s tím .já na holky myslela a pomohlo mi to, holky a díky za vše ,nevzdala jsem to dneska a došla tam.tak pa

paní lenko!držím vám i ostatním palečky at to všechno zvládnete,i já touhle nemocí trpím,beru prášky a celkem se mi tuhle nemoc daří zvládat.takže přestanem se bát a strach určitě porazíme.držím vám,sobě i ostatním palečky.jinak pan praško je užasný lékař i spisovatel.,

Ahoj LENI, no, konečně, už jsem se bála, že ses nám ztratila :-)) Jsem moc ráda, že Tvému chlapečkovi nic není a byl to jen planý poplach. A jak dopadl květák? Mňam, taky ho zbožňujeme, ale než ho obalím a nasmažím pro ty moje hladovce, nejsem pak už schopná ho jíst. :-)) Zítra jedu po dlouhý době zase k našim, tak balím vaše paraplíčko úzkosti s sebou a doufám, že ho nebudu potřebovat ;-) Sice už mám zase ty svoje cvočky v těle, tedy spíš v hlavě, ale nedám se, minule jste mi strašně moc pomohly a já to díky vám i tomu, že jsem vás všechny vůbec našla, zvládla. Sice jsem si v noci malinko zajančila a chtěla jet domů, ale pak jsem si položila Neurolek vedle polštářku a usnula... JANI-Julovko, jestli ses rozhodla s léčbou agorafobie v nemocnici, máš můj obdiv a moc Ti držím palce, abys vše zvládla!!! Možná, že v rukou odborníků-psychiatrů a pod vedením psychoterapeuta se Ti opravdu začne dařit zvládat krůček po krůčku, jak to krásně popsala Lenka. Je škoda každičkou chvíli svého života promarnit s tou prokletou agorou... Držím palce a informuj nás :-)) Zatím ahoj, zdravím ještě Ilonu, Jitku, Ivetku a naší nevěstu Martičku ;-))

Čau mňau DÁJO, o chvilku jsme se minuly,už tu asi nejsi. Byla jsem zase s mazlíkem v parku, je tam krásný vzduch a mušky světlušky a on je lovil. Dala jsem mu file a už jsem tady. Na trh jsem došla celkem dobře i s nejmladší dcerou, protože si NUTNĚ potřebovala koupit čelenku s lebkama. Naštěstí měli tak příšerný, že se jí nic nelíbilo. Květák měli za 49,- což je podle mně předražený, tak jsme koupily chřest za 25,-. Normálně VYHLAŠUJU ANKETU : kolik stojí květák v různých částech republiky ? JANI, za dnešek máš pochvalu a zítra zase znova, ano? Vidíš, že máš radost a my taky. ILONKO, Ty sem patříš, spolu jsme zakládaly a zůstaň s námi, teď je tu fajn. Třeba pomůžeme i my Tobě. Našla jsem chaloupky přímo u Máchova jezera, jsou docela levné v porovnání se Slapama, tak uvidím. Je to ale delší trasa, už přemýšlím, jaké to bude peklo. Včera jsem zapomněla přivítat PETINU a hned se zeptám, co na Tvoje potíže manžel ? Jestli se Ti nechce odpovídat, nemusíš, možná je to přidrzlé. Ptám se proto, že jak v úterý vypadalo, že zase budeme jezdit do nemocnice s mladým, tak můj muž měl jedovatý otázky, na co se zase budu vymlouvat, jestli už se těším na paní docentku apod. ? Docela mi to přišlo líto, ale klidně bych jí řekla, že mám problémy a nebudu tam jezdit každý týden na pohovor. Ona je celkem přísná a nepříjemná, ale doktorka by to snad pochopila. Naštěstí to dobře dopadlo, ale občas mi vadí tyhle poznámky. Sám má cukrovku, musím mu připomínat, aby si vzal léky, inzulín, vařit pro n ěj jinak a nikdy to nekomentuju. Chlapi mizerný, je to divnej druh, jak říká Květa Fialová. Příjemný víkend všem , těším se na zítra. L.

Ahoj LENI, ano, chlapi jsou divnej druh... :-)) Já mám sice chlapa citlivýho a chápavýho, co se týče mojí agorky, je mi velkou oporou, ale jinak... Uklízet po něm bych vám, holky, nepřála. Bože, jak on je rozmazlenej!!! :-D Ale jinak bych ho nevyměnila. Snad jen za zlatý prase... :-) PETINKO, omlouvám se, taky jsem Tě zapomněla přivítat. Tak zatím papáček, holčičky, užívejte slunečních paprsků a já jdu balit, neb zítra razím se svým přítelem neurolkem do světa, za maminkou... :-))

Ahoj Ilonko ten vzkaz byl pro tebe ,já zase napsala Iveta . Jak vás neznám pořád se mi to motá dohromady ,pak napíšu jiné jméno,jsem nějaká fakt zblblá. Tak dneska se chystám na další cestu do krámu,snad to půjde lépe.Ale strašně špatně spím ,tak jsem pak jak pitomá. Tak se mějte,jinak do té nemocnice se mi nechce ,a cpe mě tam doktorka,já mám nemocnic plný zuby už jsem si tam užila dost,a mám z nemocnic deprese.Mám jít do Ustí na psychiatrii,a tam asi nic moc. Tak se mějte pa Jana

Ahoj holky, co je to paraplíčko?

Ahoj Leni,je to lepší.jsem ráda už to vzládám lépe.A dneska jsem ušla půlku cesty do krámu bez mobilu,a to je strašně moc pro mě, bez toho nejdu ani před barák. Tak zítra chci jít o kousíček dál,ale mám dojem že to je možná tím že neberu přez den ty silnější léky ,vzala jsem si slabší,ale tech mám málo ,a nevím jak to udělám ,protože vysadit to nemůžu hned. A myslím že mi je lépe když mám ty slabší ale ráno mi je hůř, večer beru další a tak ráno je ten strach nejsilnější. A ty Bohnice nevím jak bych tam jen jela ,to je trauma.asi by mě musel odvést někdo autem,jinak sama autobusem nepojedu,a máma nemůže jezdit sem tam,ale možná by tam bylo lépe než v UL na psych.Ale zase by mi nikdo nechodil na návštěvu. A jinak obchodáky velký, mám ráda tam jsem se včera odreagovala a pokochala hadříkama a nakoupila si něco pro radost. Ale nejdu zatím sama do obchodáku,ale když se tam vzdálím někomu ,tak to mi už moc nevadí. Tak jsem byla ráda že je mi lépe,a zítra mám jít ven s kámoškou snad ty obavy nebudou tak veliké. A přeji vám holky aby jste také měly lepší náladu jako já,a doufám že ráno to nebude stejný jako před tím u mě. Tak hodně síly holky, mám z vás radost za psaní díky pa Jana

Tak víkend jsem zvládla docela dobře. Jo abych nezapomněla, děkuji za přivítání. Tento týden mám odpolední. Do práce jezdím se sestrou, ale autobusem se bojím. No a můj manžel dobrý bere tu moji potvoru. Teď mám prcka / dceru/ doma. Jedu s ní dnes k doktorce, protože mi už 2 měsíce kašle. Vždycky se to zlepší a za 2 dny znovu. Tak snad jí dá nějaký antibiotika. Chtěla bych s ní jít na bazén. No snad to zvládnu. Včera jsme řezali dřevo a pak jsem doma vytírala podlahy a žehlila. No teď po ránu na mě šly zase mdloby, ale dobrý. Chtěla jsem se Vás holky zeptat, jestli někdy omdlíte nebo to zvládáte? Já jsem ještě neomdlela, ale zajímá mě to. Jinak když někam jdu, tak můjteurolek je taky pořád se mno. Bez něho bych ani nevyšla. Před 14 dny se mi podařilo jít pro dceru do školky bez mobilu i prášků, ale mám to asi 200 metrů od baráku. Jsem ráda, že jsem tu s Váma, zdá se že je to trochu lepší. Zatím ahoj holky, musím k té doktorce a pak do práce, tak ať to všechno stihnu.

Ahoj Petino,já tě asi jěště nepozdravila,tak tě tu výtám též. Tak to jsi dobrá,že jsi to zvládla,bez prášku a mobilu. Já to do toho krámu mám asi stejný kus ,není to ani 5 min cesty.Ale každý den přemýšlím stejně jak to zvládnu,stejně je to na nic. Jen to pomyšlení že nato neustále myslím ,a vím že se mi nic nestane ,ale stejně si huntuju tělo stresama zbytečně,nejde to z tý hlavy pryč. A je vidět jsem tu pořád na foru, vy dkážete chodit do práce ,já né jen jsem doma nemám chlapa. Nemám děti nic,a asi se ani nedočkám když mám tyto stavy a deprese a nemám s kým ani kam chodit. Takže to mi taky nepřidává nemám pro co žít a mít z něčeho radost.Tak se holky držte,není tu někdo z Usteckého kraje ,taky mi to pomáhá že tu jsem s váma ,ale dneska mám zase nějak horší den tak pa Jana .Jo zapoměla jsem ti to napsat samozřejmně já to mám taky ty mdloby,já se bojím že omdlím ,a proto se bojím být kdekoli sama a vyjít ven bez někoho,a dokonce už i sněkým se bojím jít. A samozřejmně neomdlím ,ale když nato začnu myslet přivolám si ten pocit na omdlení,ale nikdy se mi to zatím nestalo. Ale bojím se toho protože dřív ,jsem párkrát v mládí stratila vědomí. A od té doby to mám, vytvořila jsem si tu fobii,vždy když jsem měla deprese a psychické vyčerpání ta mrcha se zase obevila a jetu už 3 roky vkuse,před tím to šlo,jak kdy. Tak se holky mějte