Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

cau, romis, zrovna jsem na drate, ale moc ti neporadim, bo sam mam velke problemy znovu nezacit. Ale pokud vydrzis a v mezicase, nes se objevi Natura, nebo nekdo jiny vice zkuseny, zkus blize nastinit problem s pritelovym pitim a snad ti rychleji poradi.

No já bych tu byla :-) Ale nevím s čím poradit. Chcete aby nepil a aby si toho nevšiml? V první řadě musí chtít on. Protože jestli nebude chtít, tak do něj můžete ''hustit'' horem dolem a stejně to k ničemu nebude.
Můžete mu pomoci tím, že ho vytáhnete z prostředí nebo stereotypu, ve kterém pije, ale znova opakuji musí chtít ON.

ok nastíním. a halvně nejdrříve moc díky , že máte zájem to se mnou někdo probrat. Je to velice inteligentní člověk V minulých letech vyhlášen jako podnikatel roku. Jenže u něj nastala jedna těžká životní situace a ta všechno spustila. Začal pít a čím dál méně pracovat. Bývalá přítelkyně ho dokonce donutila do léčebny. Dostal se z toho a dva roky abstinoval. Bohužel přítelkyně se s ním rozešla , po té co se na jeho zádech vyhrabala velmi vysoko. Když jsem ho potkala já tak ještě nepil. Je to ale asi tak tři měsíce a začal znovu. Trápí se a nevím proč a během měsíce se to stupnuje a pije čím dál víc. Utíká přede mnou aby mohl v klidu pít. Pak se vrátí a snaží se několik dní být vzorný. Je to jinak skvělý člověk. Trpí ale už abstinenčními příznaky. a za pár dní zase uteče do toho svého světa. Nevím si rady. Vím že přestat chce, ale nedokáže to.

To je, Romis, hrozná škoda, zahodit dva roky abstinence. Bude muset začít znova.
Kakamila to už psala, jen bych ji opakovala. Musí chtít on. Motivace je v určitém stadiu už málo. když si vezmeš, že se takhle zničí mámy od dětí (a jistě ty děti měly rády, dokud ještě rády mít uměly), a ani ty děti je nedonutily přestat, je to silnější než výhrůžky, motivace, smrt. Je to tak silná touha, jakou má tonoucí po vzduchu. On má pocit, že bez chclastu nemůže být. Ale s ním taky ne. pomalá cestička ke dnu, ke konci rychlý sešup dolů..
není na světě síly, než je ta v něm, které by ho přiměly změnit postoj.

Tohle všechno asi tuším a vím. Potřebuju jen asi nabrat sílu a poradit od zkušenějších jestli vůbec je naděle u člověka který začal znovu. Jestli vůbec mám tohle snášet a zkoušet bojovat a jestli vůbec můžu já ho nělak ovlivnit a hlavně jak aby mi věřil a nebral to jako že mu chci vzít jeho spásu. jestli mi rozumíš. Když začnu mluvit o problému, tak říká , že mu nevěřím a že mi dal slovo a že to dokáže. ale jsou to tři dny kdy odjel stěhovat ještě zbytky baráku a vím, že tam pije. Volá mi střízlivý ale večer vím že pije.Je tam ten jeho svět.

Co poradíš? Mám ho kontrolovat? Nebo mu dát najevo ,že mu věřím. On sám přestat chce ale pokud nejsem nablízku, tak to nezvládá. Jaký postoj mám zaujmout já?

Zásada číslo jedna-alkoholikovi a jeho slibům nevěřit. Říkat mu to nemusíš. On ve chvíli slibu to myslí vážně, je zbytečné zraňovat jeho city. Takže mu jakoo věř, ale ve skutečnosti očekávej, že selže. Počítej s tím.

Jestliže už jednou překročil tu mez umírněného pití, už nikdy nebude pít normálně. Abstinence je jediná cesta. Dokud to nepochopí, lže hlavně sám sobě.
Můžeš s ním setrvávat v tomhle stavu, pak se naštveš, dáš mu ultimátum, a vztah jde do pryč. Začne chlastat ještě víc a navíc Ty budeš ta, co ho k tomu "dohnala".
Přítel má problém. jak dlouho mu budeš chtít dělat samaritánku, je na Tobě, ale pak pochopíš, že je to stále dokola.

Přeji Ti, abych se mýlila.

hm asi si to myslím taky. Spíš jsem tak malinko doufala, že existuje nějaká možnost jak ho z toho dostat. Je pravda že musí chtít sám. Já jsem malý pán. On mě prosil abych mu pomohla. Ale když to zkusím tak mi lže. Nechat ho v tom neumím. I když jsem už kolikrát chtěla.

Mám zkusit znovu léčení? Slyšela jsem,že kdo to jednou prodělá a vrátí se k pit znovu, tak tomu už není pomoci. Myslíš si to taky?

Ne, nemyslím. Naděje je vždy, Jsou lidi, co se jim to povedlo až napotřetí. Znám takové. Naděje umírá poslední. Jen sám to asi nezvládne. Bude to chtít léčebnu.
Chtělo by to v klidu rozhovor. Ne direktivní, nahněvaný, ale plný pochopení. Máš o něj strach, chceš mu věřit, ale musí se snažit.
Dokud bude mít plno výmluv, proč to nejde, nezaslouží si zatím Tvou podporu. Ta bude na místě, až se rozhodne přestat. pak máš šanci ho podpořit.

Mně manžel taky nelitoval, a ani trochu se nesnažil pochopit, proč chlastám. Musela jsem se naštvat sama na sebe, a až teprve viděl, že to myslím vážně, plně mě podpořil, dokonce pochválil, v tomhle má pak podpora kouzelnou uzdravující funkci.

Dík moc za podporu a rady. Nikdy jsem se s takovým člověkem vlastně ani nesetkala. Já sama nepiju skoro vůbec. Nic na tom neshledávám zabavnýho.O alkoholu toho vím asi dost málo. Psychologii trochu rozumím a tak to zkouší všema možnýma způsobama. Nechci ale udělat chybu. Jsme na začátku vztahu vlastně. Přestěhoval se kvůli mě, chce změnit prostředí, rozjel znovu firmu tady u nás ale nemá vyřešenou minulost a ta ho občas prostě hodí zpátky. Tvrdí mi? že se umí zapřít. I jeho dobrý známý to o něm říkají. Prý to dokáže. Tenkrát to taky dokázal více méně sám ale samozřejmě s pomocí přítelkyně. Doufám že změna prostředí bude mít na něj dobrý vliv a až se tam nebude muset vracet tak už i líp zvládne i tuhle záležitost.

Když to dokázal na dva roky a teď zrecidivoval, myslím, že by se měl pokusit znovu o úplnou abstinenci. Určitě ho nesmíš tlačit, ale ani mu slepě věřit. Takticky bych doporučila navázat kontakt s lékaři, ktří už mu tenkrát pomohli. Měl by vědět, že ho v tom nenecháš samotného, ale i to, že teď jsi nešťastná, ať to změní. Držím Ti palce.

Ahoj Martino,jsem rád,že Tě opět čtu :-),bohužel moc Ti neporadím co s tátou.To co napsala Natura je i můj souhlas.Tvůj táta je už v silné závislosti,troufám si tvrdit,že kdyby teď to na dva dny zastavil s pitím,dostane delírko jak prase a může dopadnout všelijak i nejhůř.Navíc chlast miluje-dělá mu dobře,tudíš nemá motivaci,proč ho nepít...Víš to je hrozný stav,dokážu se do toho vžít,protože jsem ke konci takle hluboce padal,ale to světýlko v tunelu jěště jsem trochu viděl.Je to stav kdy jsem byl schopen jen chlastat,na očích máš šílený klapky,hodnota života je jen chlast,který navodí snění o lepší,ale falešný budoucnosti a to co jsem zkazil házel vinu na jiné.Martino nemluv sním tak,že se budeš příčit a nastavovat jeho zrcadlo,on to potřebuje,aby se s Tebou hádal a pořád dokola tu svou ubohost házel jako příčinuTvé viny na Tebe.Musíš se jěště více povznést a dívat se Z hora.Zkus naopak postavit silné základy v sobě na tom co jsi prožíváš-přetransformovat zlo na dobro.Vše zlé je přeci na něco dobré.To už dávno naši předci zjistili.Zlost a nenávist tě bude vyčerpávat...Udělej pokus.Sama kup tátovi láhev vodky a 15 piv,klidně si jedno s ním dej a mluv s ním jako by nic-pevně bez emocí a popovídej si s ním jak se těší na svůj konec,jak mu chutná smrt na jazyku...
Jinak nemysli si,že i mě pokušení neobchází,není to chuť,ale vše co děláš v ČR je spojené s alkoholem a to jsou zvyky a zvyk je železná košile.Mám ho v podvědomí a tak něco se mnou lomcuje,nedá se to přesně popsat,jiná cesta však neexistuje protože mám chuť žít kvalitně,nezávisle,svobodně.Drž se,pracuj na sobě je to Tvůj život a ty jsi jeho řidičem,nemáš nic na svědomí a ani tu nejmenší kapku viny.

Musí být hrozné, dívat se na blízkého, jak se ničí. Když jsou to rodiče, tak si ještě jde říct-jejich život, jejich rozhodnutí.
Ale když jsou to naše děti, které propadnou alkoholu či drogám, tak to je potom teprve ten pravý pocit viny a bezmoci. Co jsme mohli udělat pro to, aby se to nestalo? Kde se stala chyba? Dalo se tomu vůbec zabránit?...
Znám takový případ kamarádky, co jí holka jede v drogách a alkoholu. Šikovná, nadaná holka. Vždycky jedničky, bezproblémová...možná byl problém, že se ta bezproblémovost brala jaksi tak samozřejmě, a ona sama nechtěla dělat doma problémy rodičům, kteří měli (mají) starosti sami se sebou. Holka odešla ze školy. Rok před maturou. Je plnoletá, ale co teď s ní? Pracovat nebude, jen shání prachy na fet (čert ví jak), a co s takovým "dítětem"? Vyhodit na ulici? To je teprv dilema!
Dá se, myslíte, nařídit nucený detox dospělému člověku? Těžko, co? Ono se s čistou hlavou na svět dívá poněkud lépe...jasněji, rozhodnutí jsou neovlivněná drogou a chtíčem. Třeba by jí doklaplo, že si ničí život. Třeba. :-(

Njn, to je právě to, že jsme nemohli udělat nic. Ani jako děti, ani jako rodiče.Můj táta pil celej život. Všichni říkali, jak je zábavnej a správnej, ale žít se s ním nedalo. A z nějakýho záhadnýho důvodu, jsem se chovala stejně jako on. Přestože na něm mi to vadilo.
Myslím, že nemůžeme udělat skoro nic ani ve vztahu ke svým dětem. Nevím. Jestli to tedy takhle funguje, tak můj syn bude za pár let alkoholik? Ta představa se mi vůbec nezamlouvá. A přesto, můžu s tím něco dělat? Řekla bych, že ne, bohužel.