Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

kdyz to znovu nezkusis, tak to bude jen a jen horsi. Tohle si sam permanentne opakuju a zatim neresim cemu jsem tak skoncil, bo na to neni energie. Mozna pozdeji, jestli to ustojim...

Grace,
děkuji, ani netušíš, jak moc jsem Ti vděčná za tento příspěvek. Chvílemi jakoby mi mluvil z duše, ač jsem v léčebně nebyla. Některé věci člověk prostě tuší...jak to asi vypadá, a taky jsem byla na záchytce, a stačilo mi jen si "přičichnout" k tomu zoufalství. Být v tom 3 měsíce, jdu se zabít.
To není k přežití.

Především citová deprivace z dětství, ponižování...to byly Tvé prvotní příčiny. Pití v dospívání a rané mladosti jaksi může patřit k vývoji a hledání...ale to co se dělo Tobě, to už je problém.

Nadzvedla mě ze židle Tvá poznámka o tom, že Tě nutitli jíst Tiapridal a podepisovat, vyhrožovali, zacházeli jako se zvířetem...a hlavně žádná psychologická pomoc. Prostě jsi jen zopakoval moji nejhorší noční můru, to, co mi pomohlo k tomu, abych hodně rychle přestala pít a nemusela se do takovéhle situace už nikdy dostat. Ještě jsem nebyla alkoholik, a takhle se mnou zacházeli v nemocnici a v porodnici. To je důvod, proč já mám problém s léčebnami - evokuje mi to násilí, bezmoc, bezpráví a týrání.

Ale chci psát o Tobě, ne o sobě.

Vyhledej urychleně psychiatra a psychologa. Tvé problémy jsou zjevné a hlavně řešitelné.
Jestli chceš, napiš mi na mail
natura.astro@tiscali.cz
a můžeme společně vybrat řešení podle místa bydliště. Každopádně je nutno rychle jednat.
Myslím, že Ty už nepotřebuješ léčebnu, ty už umíš přestat pít, Ty potřebuješ najít důvod proč při tom zůstat a naučit se chovat v zátěžových situacích jinak, než sáhnutím po flašce. Troufám si říct, že jsi dost nadějný případ alkoholika, a že tvůj problém je reálně řešitelný.

Moc držím pěsti a díky za odvahu, s jakou jsi sem napsal tuhle zpověď. Obohatila mě.

PS: Jakou VŠ jsi studoval? Bavila tě?

Ahoj všichni. Díky Bobovi a Natuře za podporu.
Rád bych zde uvedl, ještě několik věcí.
1. Pokud se alkoholik rozhodne léčit podpořte ho, stejně se budete trápit pokud je to rodina a budete ho vidět a slyšet o něm jak v tom lítá, a věřte že lítat bude pokud dostane igelitku před dveře. Pokud to nechce slyšet a chce si dát chlastat, nashledanou. Na léčení jsou lidé kteří si tam vypráví, jak si vypálí tu slivovici hned jak je pustí.. a je tomu skutečně tak. Nechtějí a NIKDY nebudou.

2. Vím že vám bylo strašně ublíženo, ale při léčbě a po ní jsme citlivý jako nikdy. Minimálně ten rok. Partneři, naslouchejte. Ony ty historky o tom, kolik jsme měli doma schovaných flašek a kde, že nakupujeme střídavě v obchodech aby to nebylo v bydlišti divné. A další desítky historek nás zároveň chrání aby jste to, poznali až jestli do toho vlítneme. Nemusíte odpustit, ale svoje poslední slovo říkejte opatrně a průběžně. Pokud nás milujete tak, že to všechno snesete, rozleží se vám to v hlavě a radost (přes obavy) a bude silnější a pomalu po nějakém tom roce co budete vidět činy a ne lži jako byli doposud. Zjistíte, že jste udělali dobře, že jste nás v tom nenechali a budete na to patřičně hrdí.
3. Těm co a neví a jen „zjišťují“ jak VELKÝ problém mají, doporučuji Detox. Uvidíte, kam až to může zajít. Max po 5 dnech půjdete na normální oddělení, kde už jsou pacienti v pohodě. A můžete odejít prakticky po 21dnech. Toto byl ojedinělí příklad z nejmenované PL, kde už byla primářka i valná část personálu odvolána, jak jsem si teď zjišťoval. Ale ve všech to tak zdaleka není. Jinde je to dobré. Jo a pokud přijdete střízliví a třeba týden nepijete na 100% jdete na normální odd. Stejně si myslím, že by to měl vidět každý kdo chce přestat pít třeba ambulantně. I Dr. Skála zavedl, pro lidi z léčeben práci na záchytce. Je to takové výchovné… ;-)

Čtu si Vás hodně pozorně a přemýšlím nad vyřčeným. Do toho jsem náhodou koukla na stránky o transplantacích jater, na příspěvky lidí, kterým už nezbývá jiná šance.
Říkám si, že alkohol fakt už nechci, protože to, k čemu vede jeho nezřízená konzumace, nepřinese nikdy nic dobrého. Naštěstí na něj nemám chuť, spíš ve mně vzpomínky vyvolávají odpor.
Natura: S Tebou naprosto souhlasím, ráda Tě čtu. A v jednom máme naprostou shodu - léčebnu ne. Musím se prát sama.

To: Natura.
Studoval jsem ekonomii na VŠE. Všechno v klidu, příprava z gymplu mi stačila, jenom druhý jazyk a statistika mi dělaly problémy. U nás na malém městě a v okolí bych nikdy studovat nemohl. Jinak zatím to nějak dávám, tak mi drž pěsti ať to překousnu.
Dobrou.

Uff, ty jsi toho měl na srdci, Grace. Mě to také utvrdilo v přesvědčení, že léčebnu nikdy. A taky jsem příklad toho, že to jde bez. Nepiju už přes 9 měsíců. Doufám, že ti tohle ''vypsání'' pomohlo utřídit myšlenky a přišel si na to, kudy ven z toho bludnýho kruhu.
Takže držím palce,aby si to dokázal. Alespoň první krok-psychiatr a pak pomalu druhý, třetí. Ono to půjde, a časem třeba dokážeš sobě i své rodině, že se v tobě mýlili.

Promiň, špatně jsem to napsala. Myslela jsem, že se mýlili v tom, že nedokážeš přestat pít. A pak mi došlo, že si psal, že je nezajímáš.
Vztahy v rodině jsou stejně divný. Proč si rodiče vyberou jedno dítě a tomu dají všechnu lásku, a to druhé odstaví na druhou kolej.

Grace, všichni Ti držípe pěsti.
Jsi mladý a nadějný kluk. Spadl jsi do toho hrozně brzy. :o(
Nevykašli se na tu terapii, prosím. Je to běh na dlouhou trať, ale je to cesta ven.

Můj psycholog mi taky říká:
co byste chtěla? 35 let nějak žijete a teď syste chtěla, aby se to změnilo za měsíc? Pravda, pravda.

Máš chutě, jako Bob?

Kakamilo,
s těmi dětmi...taky jsem nikdy nedokázala pochopit dělání rozdílů mezi dětmi. Jsou přece všechny naše. Všechny jsou hodny lásky. Všechny jsou to dary z Nebe.

Vždycky, když jsemměla hodně velký problém nezabít svého mladšího ADHD kluka, když mě vytáčel do ruda...zastavila jsem se, nadechla, a řekla (napůl ironicky):
"Děkuji Ti, Bože, žes mi dal toto dítě, abys mě naučil trpělivosti, sebeovládání a bezpodmínečné lásce...jinak bych toho parchanta už dávno zabila!!!" :o)))

V tom se synek začal smát, co ta mamka blbne a bylo po zlobení...

Reakce na léčebny: detox jsem nezažila, protože jsem týden před léčebnou přestala pít, přišla jsem střízlivá, každá léčebna je asi jiná, rozdíl bude i na mužských a ženských odděleních. jistě máte pravdu že nemusí být vhodná pro každého, ale rozhodně bych je šmahem nezatracovala. Já nepiju 9 let, po jednom léčení, nevím proč se mi to podařilo na poprvé, ale tak podvědomně cítím , že jsem se dostala na "svoje dno"- vyhazov z práce- a asi se mi hrozně v léčebně ulevilo, že to už všichni ví, že nic nemusím skrývat a jenom musím začat žít jinak, hlavně si vážit sama sebe a mít se ráda, já jsem v chlastu asi ze začátku hledala sebevědomí a odkládání problémů, pak už jenom fyzická potřeba. a ještě k matkám které mají strach odejít do léčebny od dětí, taky jsem z toho měla obavu - syn měl 9 let tehdy, ale zvládli jsme to, manžel i rodina mi byli oporou, vím že to nemá každý, taky mi nevěřili. Pro mě byla léčebna správým řešením -vypadnout na 3 měsíce a srovnat si to v hlavě. Přeju vám všem ať se vám abstinence daří !

Ahoj, Petro

Samozřejmě jsi nemohla přečíst tu spoustu příspěvků...už jsme tady probírali proč léčebny ano a pro koho ne.
Nejsou vhodné pro všechny, ale to neznamená, že jsou špatné celkově. Taky jsou rozdíly, jak jsem si všimla.

Myslím, že je naopak žádoucí, aby člověk přestal hned po prvním léčení. Překvapilo mě, že je tak běžné, že si lidi v léčebně plánují, že hned po odchodu si "dají"...tak k čemu to je? :-( Proč tam šli?

Reakce k Martině

K tomu kouření-jde to dobře,ale přiznám se asi 14 dní jsem měl a jěště mám chutě si zapálit,avšak nekouřím.Na odvykání kouření jsem se dlouho připravoval už po zkušenostech z odvykání od alkoholu,takže i když mě to pokouší pouze tak nějak sleduji to "z boku" jako něco co mě obchází.Je to všechno hlavně o psychice vůči pocitům,které vznikají z podvědoma.Hlava jasně ví,že kouřit je blbost.
Pak jěště k tomu Tvému napití se piva.Vemu to trochu obklikou.Celé pití vpodstatě je nějaký vnitřní problém člověka /není to 100 % tvrzení,protože chlastat můžeš i z nudy,nebo si navíc užíváš-hýříš.../,který vznikne někde od narození,pak ve výchově vznikají rozpory,špatné vztahy atd..porouchá se osobnost,něco příjde dědičností,prostě hodně faktorů,pak třeba se i člověk srovná,ale najednou zjistí,že už ho ovládá alkohol a tak se v tom plácá a teď začíná jak léčba na "tělo" tak i na "hlavu".Hodně je to o předsudcích,mindrácích.Toto jsem hodně měl i já a hlavně od svého táty,byl jsem ním v rozhodování řízen,manipulová.Ty se musíš osvobodit,věř je to krásný pocit.Pak si můžeš dát pivko,ovládáš se,přeci je to chutný nápoj v míře.Natura jednou psala o alkoholu kde všude ho člověk potřebuje.Je prostě jako OHEŇ-dobrý sluha,ale zlý pán.Kdysi jsme tady psali o odpouštění,tak nějak to je-odpustit sobě a taky NEBRAT SI NIC OSOBNĚ.Tvůj táta nadává na Tebe pro SVÉ problémy,když bude spokojen ze sebou,bude vlídný k tobě.Všimni jsi,že nadáváš vždy když Ty jsi v nepohodě...Takže jěště víc se odpoutat,jak se říká na Slovensku. Lietam si ako ten vtáčik letáčik slobodně :-).

Natura
Studiu je supr věc,plně podoruji a držím prsty,hodně o tom uvažuji taky,třeba začnu dělat druhou VŠ :-)...Možná by to chtělo se pomalu už zbavovat těch prášků,jako psycholok z "praxí" chce být v tom 100% příklad.V léčebně jsme měli na skupinách terapeuta 9 let abstinujícího alkoholika-velký příklad,nemusí říkat nic stačí když JE...

Vladimíre, vždycky Tě ráda čtu...nadhodil jsi téma odpuštění...ještě že nemám tolik času a poběžím do práce, jinak bych tu zas sepsala román, ale tohle mi nedá nereagovat.

Odpustit je krásné, osvobozující.
Odpustila jsem svým rodičům, co v nevědomosti nebo snad i dobré víře udělali mně, nebo sestře. Zvláště u tatíka jsem ráda, že jsem to stihla, neboť každým dnem se více a rychleji přibližuje k tomu svému dni poslednímu....
Odpustit dětem je snadné, přirozené, o tom žádná...

Ale odpustit sobě, to je ten největší oříšek. Odpustit si, to, co jsem svým pitím způsobila druhým, jaké trauma dětem (Měli o mě strach, když jsem byla v nemocnici a oni si mysleli že umřu, nikdo jim pořádně nevysvětlil, co se stalo a o pití se moc mluvit nikomu nechtělo....)
Jak jsem sama před sebou se ponížila a klesla tak hluboko, že jsem s dětmi šla na kroužek do sportovního oddílu, tam jsem usnula na lavičce, a pak zvracela na záchodě, domů jela s poblitými kalhotami...a děti si myslely, že maminka je nemocná, ještě se o mě doma staraly...(ale myslím, že trenérům a ostatním rodičům bylo jasné, o co jde)
Tohle mi nejde a nejde odpustit. Tohle je mi strašně moc líto, stydím se za to, ale odpuštění se nedostavuje, nepřichází. Zlobím se na sebe, a to není stav, který by odpuštění připouště. Zatím ne, zatím to nejde.

Co vy, jak jste na tom s odpouštěním sami sobě?

To: Kakamila
Nechci ostatní vyvádět z omylu. V tvém případě. Zatím léčebnu ne, pokud to zvládáš. Ale pokud do toho vlítneš nebo kdokoliv jiný. Doporučuji léčebnu. A to proto, že si uvědomíš to, jak to může dopadnout, když se ten problém neřeší. Když vidíš lidi, co před alkoholem rezignovali. Už jsou tak na dně, že si radši řeknou, že se chtějí uchlastat. Já mluvil o DETOXU, další oddělení jsou lidi na uzavřeném oddělení proti své vůli. Protože už normálně nepřemýšlí. To je jako být deviant a tvrdit, že se léčit nechceš, že budeš dál vraždit lidi.. - tedy sebe. Ostatní oddělení jsou relativně v pořádku. A navíc, já mluvím o jedné léčebně. Každá má jiný režim i personál. Nechci si protiřečit. Ale jde jen o to, v jakém stádiu se nacházíš. Byl jsem tak měsíc v lihu, že jsem si říkal, "Tak jo, tak se uchlastám co na tom". Pak mi došlo, že nechci, byla to jen sebelítost a slabota.
Kdo to nezvládá ambulantně, jiná možnost není. Stejně je to tam, jak prázdinový tábor.. Akorát ty pracovní terapie jsou trošku směšné.. :-)

O tom, že si někdo plánuje že bude pít hned jak vyleze.. jo to jsou ti, co tam jdou nedobrovolně, dokopáni nebo soudem jakože alkohol za volantem a tak..
Možná i někteří, kteří nevěří, že už se nenapijí. Já o tom taky pochyboval jestli to zvládnu a v tom to je.

Rozhodnout se.

Jinak i lidem co tam nechtěli jít to může docvaknou, že to takhle dál nejde. Od toho jsou skupinovky, kde posloucháš příběhy cizích lidí. A dojde ti, že ty nejsi jedinej "ubožáček, který to má těžké".

A tak to je.. spraví ti to sebevědomí. A dá ti to víru, že to jde..

Jo a Naturo, ta modlitbička za synka, je hezká.. ;)