Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

No já to neplánuju. Okolí zřejmě nevěří, že bych odolala a očekává, že to nevydržím. Až se játra vrátí do normálu, jestli vůbec, pít už nebudu. Všichni si totiž myslí, že se to dá udržet v mezích normy. Ale já ne. Nedá. Byla bych tam, kde před tím. Chlastání od rána do rána. Ráno místo snídaně cola s rumem a cigáro. Fuj. Teda fuj teď, předtím paráda. Udělalo se mi dobře, přestaly se třepat ruce i žaludek a jelo se nanovo.Štamgasti tě zvou na panáka a ještě zvyšuješ obrat::-)))

mnam,mnam, colu jsem sice nepil, Klobouk dolu, v raji a nepit. Kdyby to prece jen nekdy neklaplo musela by sis otevrit mlecny bar.

Myslim, ze jsou zeny v teto problematice nedocenovane. Kdyz chlap prestane pit, znamena to, ze to zvladl, ma pevnou vuli. Kdyz zena, tak se konecne dala dohromady, ma byt preci dobrou matkou. A mam dojem, ze i zeny vice chvali muze,kdyz to zvladaji, nez naopak. Mozna to mame lehci i pri recidive.

No jasně. Protože když pije chlap, tak je to takzvaně normální. Ale když ženská, tak to normální není. Ta má mít přece jiný starosti.A navíc se to nesluší. Proto většina žen pije doma, tajně. To já jsem pila tak i tak. V hospodě ¨jakože normálně¨ a doma do němoty.
Chodila jsem i separovat, přestože na to nejsem, jenom aby těch flašek nebylo v popelnici tolik.Stejně to okolí vědělo. To jenom alkoholik si myslí, že je v poho a nikdo nic nevidí.

Dobre rano, vcera jsem zjistil zajimavou vec, se kterou bych se chtel podelit. Potkal jsem po dlouhe dobe znameho, hovorili jsme predevsim o pracovnich vecech, ale hovor se dotknul tez alkoholu a tak. Vedel jsem, ze byl na celem leceni dvakrat.Jelikoz i on dlouhe roky pil a tez nekontrolovane. Rikal, ze musel potom brat leky na deprese. Ted normalne vypije, v tom smyslu jako kazdy jiny konzument, Tytam jsou casy minule. Zaklad pry tkvi v zodpovednosti. Nikdy se pry necitil svobodnejsi nez ted, ale znovu,vse pry zalezi na zodpovednosti. Verim mu. Svitla mi tim velka nadeje. .

Bobe,
důrazně bych varovala před nadějí kontrolovaného pití.
To je jako bys doufal, že Ti doroste amputovaná noha.
V zásadě nic není nemožné, ale ještě se nestalo, že by se to někomu podařilo.

Je to otázka času, kdy do toho spadne.

Jakmile jsi jednou překročil míru, tu hranici, není cesty zpět. Ne v tomto životě, v tomto těle.

velmi bych se přimlouvala, abys neexperimentoval a nezkoušel pít. Ani trochu.
Tvůj známý mohl docela kecat, nevíš, jak to ve skutečnosti má, třeba si to nechce jen přiznat...možná se to u něj rozjíždí zatím pomalu, ale opravdu nevěřím, že z alkoholika se může stát běžný konzument s normálním vztahem k alkoholu. je mi to líto...
Prosím, neudělej nějakou blbost jen kvůli rozhovoru se známým...navíc, měl bys vědět, že alkoholikovi věřit nesmíš, a jestli zase pije (i když tvrdí, že kontrolovaně), tak prostě do toho znovu spadl, to jinak nevidím.
Vše je otázkou času, kdy zas bude na dně.

No nevim, nevim co ti na to poví Natura nebo Vladimír. Ale já abstinující alkoholik - samouk si myslím, že to odpovědností asi neukočíruješ.Antidepresiva ti asi pomůžou v začátku abstinence, ale aby vyléčily nekontrolovatelnou chuť pít?
Můj doktor mi řekl, stovky lidí se snažilo přeplavat Atlantik, nemysli si, že budeš první, která to dokáže.
Tj. metafora k tomu, že to ještě nikdo nedokázal.Pít jako na začátku, trochu.

Ty si rychlík Naturo::--))))

Bob: Souhlas s Naturou a Kakamilou. Kontrolované pití pro alkoholika neexistuje. I já si to vyzkoušela. Říkala jsem si, že to zvládnu jako běžný konzument. Ne, nejde to. Dala jsem si málo, pak málo, pak málo ...pak víc a pak jsem se opíjela.
Psychiatrička mi řekla, že pijou všichni, jen já nesmím, že to padlo na mě.
Taky nehodlám řešit pralinky, kapky proti kašli, mošt ..., tam to prostě taky je. Dám si Birell, ale ne pivo, víno, tvrdé. Já prostě nesmím, tudíž nechci. Na mě padla volba života bez pití.
Neblbni a neposlouchej jen nějakého kámoše...

Kakamilo, všichni jsme samouci. protože nás nikdo nic naučit nemůže, neudělá tu práci za nás. To my sami. Já jsem taky nebyla v léčebně. Ale tohle chápu, ba přímo cítím, že nikdy pít prostě nesmím.

Taky jsem brala AD, půl roku, které mi pomohly v počátku. Ale ať už je důvod pití jakýkoliv, a léčíme se na něj (jako u mě SF, u jiného deprese), prioritní je přestat pít zároveň s léčbou.
To by jinak bylo zbytečné. Špinit se a čistit zároveň.

Proč tohle lidé nechtějí přijmout? protože to je MOC TĚŽKÉ nikdy si už nedat. Ale těžká je jen ta představa. Já třeba omezení už necítím.
Někomu fakt může pomáhat ta představa zaměřené na ten jeden konkrétní den:
DNES NEBUDU PÍT.
Když to jde jeden den, další, desátý, miliontý...možná lidi děsí to NIKDY. Ta konečnost.

Ale uvědomme si, že my jsme o nic ošizeni nebyli. My jsme si své vypili, dokonce víc, než jiní za celý život. O ten zážitek jsme nepřišli. Stačilo, děkuji...

Ahoj! Zatim to u sebe vnimam tak, jak pisete. Asi bych to nezvladl. Asi je to pouze o te predstave, jak pises, Naturo. A je to tezke. Volba zivota bez piti je deprimujici, no ne, Manko? Mozna bych tez mel byt mene sebestredny a treba se to zlepsi.Beru si vase zkusenosti k srdci, vzdyt to zvladate. Je fakt, ze kamose az tak dobre neznam

Bobe,
ta Tvoje silná touha, jak o ní píšeš...s tím by se u terapeuta určitě dalo pracovat.
Zjistit, proč Tě to pořád tak táhne, tak strašně moc, každý den si doslova odpírat to na co mám neodolatelnou chuť, to musí být muka.
Jsme fakt ráda, že tohle nezažívám, u mě to byl spíše zvyk, automatická reakce.
Když tak šíleně moc chceš, a nesmíš, to taky není nic moc život. Normálně by se to po několika měsících mělo vytratit. Ale u Tebe ne. Zvláštní. Hledala bych souvislosti, proč Tě to pořád táhne.

Když si vzpomenu na hladovku, kterou drželi lidé i 40 dní, tak tam je taky nejhorší asi první týden, a pak si tělo nějak zvykne. Ta silná touha se vytratí. proč u Tebe ne?
Znáš příčinu? Nechceš ji najít? Třeba by se ti to pak snášelo líp. Před čím chceš chlastem utéct?

Pred nicim. Za to muzou poskozene bunky, ale to se spravi.

Bob
Myslím,že už není o čem psát,vše podstatné bylo řečeno-kamarád je lež do pekel...Chci jen připomenout to co jsem myslím v 15-tém příspěvku napsal.Je to tá nejzákernější síla alkoholu,že je všude prohnilý.Taky jsem jednou psal jak mě ožralá doktorka posílala do léčebny.Příklad je z toho ten,že chlast našeptává i BOHU aby jsi zhřešil.Ty přece už celkem dobře zvládáš abstinovat i když bojuješ denně.Vše už teoreticky i prakticky znáš a pak potkáš jedného "vola",který to už vzdal,nabije Ti klíny do hlavy nesmyslnou teorii a Ty to zpolkneš z navijákem.Tady je vidět jak ten chlast pořád v podvědomí žije,je to jakoby "NADĚJE KTERÁ UMÍRÁ POSLEDNÍ,ŽE SI CHLAST DÁŠ"....Já Ti v žádném případě nenadávám.Jsem naštvanej na alkohol jako na to co dokáže hnusného v nás probudit.Zavolej si na pomoc hezké myšlenky a pevnou vůly,tu pravou naději,nenechej se pokoušet.Vzpoměl jsem si jak vypadaly totální trosky v léčebně,neudrželi ani moč,hlavně že měl na dveřích před jménem Ing.-to přeci nechceme!...Držím palce !!!

Zdravím a předem se omlouvám, za své případné nesmyslné otázky, leč jsem tu poprvé a musím přiznat, že jsem napoprvé nedokázala přečíst všech 70 stran příspěvků,
Je to na mně opravdu mocemotivní..
Jsem v pozici manželky alkoholika, která občas schytá nějakou tu ránu pěstí, kopanec, nadávky, urážky a vyhrůžky už beru normálně.
Manžel když momentálně vystřízlivý přiznává svou závislost a srší omluvami, dokonce souhlasí s odvykáním - léčením, než bych požádala o rozvod. Chci tomu věřit, že to dokáže, ale jak máme postupovat? Je lepší okamžitě nastoupit někam na léčení nebo má zkusit ambulantní? A kam se obrátit - na jakého lékaře? Nebo snad poradna? Musí mít doporučení od obvoďáka?
Jsem šťastná za tyto stránky, které nás snad nasměrují. Všem vám moc fandím a předem děkuji za každou radu, jak tady, tak možno i na email. Jessyna@email.cz
Moc děkuju!!!