Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Joshua,
jsi asi jeden z těch, komu stačí pevná vůle. Mně ne. Já potřebuji víc.
Mně chutnalo pivo, tak piju toho Birella. Kdybych byla vínová, tak asi piju ovocné džusy a mošty. Kdybych jela v rumu, tak si dám rum. pralinky...prostě náhražka za to, co nám chutnalo.

cau, Naturo! Jo , mel jsem asi fakt stesti, ze jsem se z tech mrtvolnych stavu vzdy probral. Diky moc za tvoje povzbudiva slova, okoli vnima zmenu jako moji povinnost, cemuz se nedivim, o to vic to od Tebe potesi.

To Natura:
Považuješ se za alkoholika?Nezlob se,neznám Tvoji historii...Joshua

A ještě jeden dotaz.Když by se Tě někdo zeptal:"Piješ alkohol?",Ty řekneš,že ne,že jenom Birela,načež on Ti odpoví,ale v tom je taky alkohol,tedy piješ alkohol.,co mu odpovíš?Joshua

To Natura:
A ještě jednu otázku prosím...Když by se Tě někdo zeptal:"Piješ alkohol?"a Ty odpovíš ne,jenom birela a on Ti řekne:"Ale v tom je taky alkohol,tedy piješ alkohol...",co odpovíš?Nechci Tě nějak deptat,jenom bych rád věděl,jak to máš v sobě...Ty a alkohol...

Bobe,
jak je to tvá povinnost? To je od tebe nejvyšší výkon, co člověk může podat. Z takového stavu se dostat! Jak to někdo může brát samozřejmě?
Zdolal jsi osmitisícovku. Jsi neuvěřitelně silný. To nikdo, kdo závislosti nepodlehl, nemá šanci docenit. přestat je mnohem těžší, než nezačínat vůbec...

Joshua
Ano, jsem alkoholička. Momentálně abstinující.
Pila jsem hodně, hodně. Na to, že při své malé drobné postavě na mě nikdo z blízkých nepoznal, že jsem vypila půl litru vodky, na to jsem musela mít už slušnou toleranci.
Ten konec byl opravdu ošklivý a nerada na něj vzpomínám. Doufám, že zůstane minulostí....

A ke Tvé otázce:
"A ještě jeden dotaz.Když by se Tě někdo zeptal:"Piješ alkohol?",Ty řekneš,že ne,že jenom Birela,načež on Ti odpoví,ale v tom je taky alkohol,tedy piješ alkohol.,co mu odpovíš?"

Je mi jedno, co si myslí ostatní o tom, že jako alkoholik piju Birella. Alkohol je ve stejném stopovém množství v mnohých potravinách, jak jsi sám zmínil.
Takže moje odpověď by na takovou poznámku asi nenásledovala. Ať si každý myslí co chce. Nemám potřebu nikomu nic dokazovat. Já vím, že jsem čistá, jsem na to hrdá a nebojím se to říct. Ano, překvapila jsem sama sebe, že jsem to zvládla. a nevidím důvod, proč by se to mělo měnit, já to měnit nebudu.

Není důležité, co si myslí druzí. Je důležité, co Ty si myslíš, jak se cítíš, a jestli ti Birell nepřináší alkoholové opojení (jakože ani nemůže), pak ho nepiješ kvůli alkoholu, ale kvůli chuti.

Pít jsi přestal kvůli sobě, ne kvůli tomu, co říkali ostatní...nebo ne?

Díkes za odpověď...jsme na tom asi podobně,co se týče chlastu kdesi v minulosti.Jasně,že jsem přestal pít kvůli sobě...Teď jsem četl článek o dealkoholizovaných vínech a tam píšou,že jsou vhodná pro abstinenty atd. a mimo jiné,že sice nějaký malinký zbytek alkoholu mají,ale že je to míň,než třeba v kefíru...Ty jo,kde všude ten prevít není namočenej....J

Joshua,
alkohol sám o sobě špatný není. Špatné je jen to, jak se nadužívá.
Bez alkoholu by se neobešly mnohé profese, má nenahraditelné účinky.

Ale kdybychom měli přemýšlet takto, že je to úplně všude a není možné se tomu vyhnout...tak zešílíme.
Z alkoholiků by se stali paranoici, úzkostlivě sledující, jestli náhodou nějaká kapka alkoholu není v nějakém jídle (mmch. v jídle se tepelnou přípravou alkohol vypaří), a vidící nebezpečí na každém rohu.
Když si čistím uši alpou, miluji ten pálivý pocit v uchu. Tím do sebe vstřebávám vlastně alkohol.
Pokud mi ale alkohol nedává ten pocit uspokojení (jako dával v začátku, než jsem si vychlastala díru do hlavy), tak pro mě v tomto smyslu není přitažlivý.

Nezajímá mě chuťově vodka, kterou jsem pila. Vlastně to bylo hnusné, pálilo to, a kolikrát při prvních locích jsem měla potíž ji udržet v sobě.
Pila jsem ji proto, že jsem se potřebovala rychle dostat do stavu opojení. Ale to už se ke konci ani nedostavovalo. Nepůsobilo to. přišlo pak rovnou bezvědomí. Naštěstí doma. Ale co jsem dělala předtím, nechci vědět...kalhoty od bláta, kus ulomeného zubu, samá modřina...
...jak hluboce může klesnout spořádaná máma dvou dětí a slušného manželství. Dodnes mi tohle někteří nevěří, a myslí si, že přeháním, že jsem alkoholik nikdy nebyla...hmmmm, kdyby tak měli pravdu.

No nic, každá zkušenost dobrá. Hlavně že jsme tu, nic není ztraceno.
Můj nový život je krásný a svobodný. Bez chlastu.

Natura,Joshua
Zdravím,chci trochu taky se připojit do debaty k pití Birella a podobně.Já jsem vychovaný z léčebny,že "né" ani pito.Na nedávném sezení abstinujících z léčebny jsme ve skupině diskutovali o pitu.Názory jsou odlišné.Můj osobní názor je,že je lepší hlouběji pochopit,že pro alkoholika Birell navozuje chutě,bažení a tím spojuje start k pití.Nešpor má v tom pravdu,neustále totiž mě zapadají zkušenosti okolí,že pití pita se nakonec ve vysokém procentu rozbalí v chlastání.Nejsem však s klapkami na očích a zadubeněc proto nepodporuji u každého jedince absolutní odmítání Birella.Nesouhlasím s názory,které vytváří s Birella strašáka a tak nějakou zamindrákovanou 13-tou komnatou-to si ale vytváří lidi samy.Pro mě je správné řešení takové,že vědomě s vlastním přesvědčením Birell nepiju,protože chápu zkušenosti a fakta a nechci bosou nohou hada dráždit,nestojí to mě za to.Věřím v to,že může podvědomě nastartovat /spustit/ chutě a pak je to nabalující se sněhová koule. Čas abstinování v tom nehraje žádnou roli /když se v 10-ti letech naučím plavat a v 50-ti letech mě hodí do vody krásně plavu i počas 40-ti leté absence/Na jiném sezení jsem se zájmem poslouchal abstin.alkoholika,který neví z jakých příčin si koupil pivo 10-tku na zahrádku a tak po 37 letech za chvíli seděl v hospodě a lil do sebe tvrdý alkohol.Popisoval to jako
skrat v hlavě a taky,že se po napití "seplo" stejné myšlení jak před 37 lety.
Myslím,že debata o tom jestli Birell ano nebo ne řeší pouze to kdo chce nebo nechce si chuť pití piva připomenout.Při správném pochopení není věcí zákazu a nepříjemného odpírání nepít Birell,ale věcí vyšší síly,že ovládnu pokušení myslí,které mě může podvědomě nastartovat co už pak neovládnu.Když mě chutnalo pivo k pečenému praseti,tak se nabažím prasete a pití je podružné a podobně.
Kdyby jsem hypoteticky tyto úvahy posunul o několik let zpět do doby kdy jsem byl schopen pít kontrolovaně a pokaždé ráno jsem se cítil OK-ledviny,játra i mozek zpracovali tuto dávku alkoholu,nikdy bych nepřipustil,že se překopu až k závislákovi.Proto nikdo neví,kde je jeho hranice až se to začne překlápět.O tom může mluvit až zpětně.Hodně tady poslouchám,že si kažý představí ty "strašné" doby jak mu bylo zle po alkoholu a pak ho to teď odradí od pokušení pít-dělám to taky tak.A teď si dávám otázku,co by jsem si měl představit kdyby jsem tyto zkušenosti neměl ? Musím Birella pít do té doby až mě převálcuje a zrecidívuju a až pak budu tvrdit už ani pito?...Nedávno jsem slyšel zajímavou větu:Hloupí se učí na svých chybách,moudrý se poučí z chyb jiných-vím je to trochu zavádějící,ale proč raději neinvestovat energii do tohoto pochopení než dokazovat okolí a sobě jak držím to pod kontrolou i s Birellem.
Takže tolik z mé strany k zamyšlení jak to chápu a vidím já.

Ahoj, Vladimíre, je fajn Tě třu zase číst. :o)

V zásadě s Tebou musím souhlasit.
Nikdo ani z nás , co Birella pijeme nevíme, jestli nezrecidivujeme. Ale to není jisté nidy ani u těch, co si tyhle "připomínky" odpírají. (jen připomenu, že Nešpor psal -teď nevím, Joshuovi?-právě naopak, že Birell není chlastání, ale to je v zásadě fuk)

Na jedné diskuzi, kde se řešil ženský alkoholismus chtěla jedna přispěvatelka přestat pít, ale nechtěla, aby se to nejbližší dozvěděli (že přestala, protože topití přestávala zvládat).
Nejvíce se bála večírků, kam často s přáteli chodí, a přípitků.
Jiná uživatelka fóra jí poradila, a´t si nalije do sklenky alkohol a jen "dělá že pije", že když bude mít sklenku plnou, nebude ji nikdo nutit a dolívat.

Představila jsem si sama sebe, jak jsem na večírku, abstinuji, držím v ruce skleničku, přikládám ji k ústům, smočím rty...a nenapiju se. Tohle tedy je pro alkoholika pokušení jako prase, a do toho bych opravdu ale opravdu nešla.

To je jako nabízet žíznivému, ať si smočí rty ve vodě, ale nesmí se napít. To je pravé utrpení, pokud ta chuť stále přetrvává, ale i bez ní...
To už je fakt lepší prostě si nenalít.

Společnost a´t si trhne. Nepiju, tak nepiju, co jim je po tom. Jsou to moje játra.


Tvoje zamyšlení nad tím, z čeho bychom čerpali, kdybychom ty hrůzné alkoholické zážitky (které nám pomáhají alkohol, si ošklivit) neměli...no, to by samozřejmě bylo o dost těžší. jsem ráda, že si to pamatuji. A že si to tělo bude pamatovat i za těch 37 let, jak píšeš o tom chlapíkovi, že začal chlastat.
Když si tělo pamatuje ten opojný zážitek musí si stejně pamatovat i ty zážitky co následovaly po něm. Je to 50 na 50.


A co se týče vlastní zkušenosti (Tvůj poslední odstavec), tak tam si dovolím nesouhlasit. Vlastní zkušenost je pro mě prostě nepřenosná.
Vždyť kolikrát můžeš říkat svým vlastním dětem, nesahej na ta kamna, spálíš se.
Oni se potřebují spálit. je to zážitek, který je mnohem cennější, než předaná cizí zkušenost.

Když budeš někomu vyprávět o lásce, nebude mu to stačit, bude ji muset zažít, aby pochopil, o čem mluvíš.

Stejně tak o těch hnusných věcech. Můžeš se vcítit, představit si to, ale do své buněčné paměti to rozumem nedostaneš.

To by bylo moc snadné a lidi by už nikdy nedělali chyby... :o)

Přeji všem krásnou sobotu, já pádím zas do práce. ♥

Ahoj! Zajimave clanky. Chtel jsem se zeptat, kde myslite, ze je ta hranice, ze prestanete pit kvuli sobe? Kazdy z nas mel velmi spatne zkusenosti a presto v piti pokracoval. Mne od piti neodradil ani tezky zasah proudem pri moji praci, ani strepy z flasky zabodnute v zadech a spousta jinych problemu...Spis jsem mel obavy, abych neposkodil druhe. a spolecnost ode me nedala ruky pryc, cimz by me zbavila moznosti zarobit na piti.
Kdyby jste nekdo byl na ostrove s nevycerpatelnou zasobou koralky, snazili by jste se od tama dostat, nebo ne?

tak ještě musím. :o)
Bobe, Ty máš otázky!
Na pustém ostrově? Z toho bych se chtěla dostat, i kdyby tam chlast nebyl.
Jinak bych to pít nechtěla, protože chlast by pak došel, a co potom?
Pa.

Já jsem na ostrově plném kořalky. Dělám v hospodě/vlastní/. Chlast je všude okolo. Nepotřebovala jsem zarobit, abych měla na pití. Mám ho všude okolo a grátis. Právě proto jsem to musela každýmu říct. Ode dneška nepiju, protože mám s pitím problém. A velkej. Zdravotní i osobní.
A taky jako každá ženská - alkoholička jsem se snažila o zdání normálnosti. Že moje pití je jenom společenské, semo tamo, občas. Ale pravda to nebyla.
Pila jsem od rána.A jenom kořalku. Víno a pivo bylo pro mě moc slabý. Skoro jsem nejedla. Snažila jsem se normálně fungovat a ono to najednou nešlo.Játra i ledviny se vzbouřily. A z ostrova taky utéct nešlo. Teď po 9 měsících už se mě nikdo neptá, jestli si dám panáka. Všichni ví, že nepiju a basta. Maximálně se mě zeptaj na jaterní testy, mávnu rukou a nerozebírám to. Jsou pořád ještě zvýšený, njn, každej má něco.

Cau,Kakamilo! Nadherna v realu, spousty chlastu a ke vsemu gratis. Az se mi udelalo slabo. Jak budes mit jatra ok planujes, ze by ses k tomu vratila? Okoli to mozna ocekava, proto se te ptaji jen na jatra, nebo ne?