Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Zdravím a předem se omlouvám, za své případné nesmyslné otázky, leč jsem tu poprvé a musím přiznat, že jsem napoprvé nedokázala přečíst všech 70 stran příspěvků,
Je to na mně opravdu mocemotivní..
Jsem v pozici manželky alkoholika, která občas schytá nějakou tu ránu pěstí, kopanec, nadávky, urážky a vyhrůžky už beru normálně.
Manžel když momentálně vystřízlivý přiznává svou závislost a srší omluvami, dokonce souhlasí s odvykáním - léčením, než bych požádala o rozvod. Chci tomu věřit, že to dokáže, ale jak máme postupovat? Je lepší okamžitě nastoupit někam na léčení nebo má zkusit ambulantní? A kam se obrátit - na jakého lékaře? Nebo snad poradna? Musí mít doporučení od obvoďáka?
Jsem šťastná za tyto stránky, které nás snad nasměrují. Všem vám moc fandím a předem děkuji za každou radu, jak tady, tak možno i na email. Jessyna@email.cz
Moc děkuju!!!

Zdravím a předem se omlouvám, za své případné nesmyslné otázky, leč jsem tu poprvé a musím přiznat, že jsem napoprvé nedokázala přečíst všech 70 stran příspěvků,
Je to na mně opravdu mocemotivní..
Jsem v pozici manželky alkoholika, která občas schytá nějakou tu ránu pěstí, kopanec, nadávky, urážky a vyhrůžky už beru normálně.
Manžel když momentálně vystřízlivý přiznává svou závislost a srší omluvami, dokonce souhlasí s odvykáním - léčením, než bych požádala o rozvod. Chci tomu věřit, že to dokáže, ale jak máme postupovat? Je lepší okamžitě nastoupit někam na léčení nebo má zkusit ambulantní? A kam se obrátit - na jakého lékaře? Nebo snad poradna? Musí mít doporučení od obvoďáka?
Jsem šťastná za tyto stránky, které nás snad nasměrují. Všem vám moc fandím a předem děkuji za každou radu, jak tady, tak možno i na email. Jessyna@email.cz
Moc děkuju!!!

Jessy
Zdravím Tě.Závislost na alkohol se dá určit podle příznaků.Jsou i stadia závislosti -lehčí až moc těžká...Nechci teď o tom teoretizovat,ale hlavně Ti podat praktickou radu a informaci o léčení alkoholika.Čím dřív se začne,tím líp-nemusí být pak po léčbě silné deprese a dá se krásně abstinovat.Na začátku si musíš uvědomit a hlavně Tvůj chlap,že alkoholizmus se VYLÉČIT NEDÁ,dá se pouze léčit a to DOŽIVOTNÍ ABSTINENCI,dále žádné KONTROLOVANÉ PITÍ NEEXISTUJE,vše je otázkou času k návratu k pití.Dále alkoholizmus je NEMOC.Jednou jsem tady citoval slova velké kapacity v léčení alkoholizmu Mudr.Skály- "Když diabetik má dietu ani kostku cukru,pak alkoholik má dietu ani kapku alkoholu"...Úspěšnost léčení /ne vyléčení/ v první léčbě je 20-30%,ve druhé léčbě cca 40%,ale trvalá abstinence se udává kolem jen 5%.Možná jsou někde větší odchylky,ale asi tak to je.Jsou lidi kteří léčení pochopí až po 5 a více léčbach.Znám lidi abstinující 20-30 let.
Jsou dva směry léčení:
1,ambulantní-je volnější,menší úspěšnost
2,ústavní-tvrdší,úspěšnost cca 30 %
Toto jsem Ti napsal,aby jsi věděla jasné reálné fakta-alkoholizmus je TĚŽKÁ NEMOC,však při dodržování pravidel se dá PLNOHODNOTNĚ ŽÍT !!!
Co a jak udělat ?
Nejdřív vše řekni praktickému lékaři.On Tě nasměruje v Tvém okolí k psychologovi,nebo psychiatrovi a ten rozhodne o léčení.Já v této debatě prosazuji ústavní léčbu,je v několika směrech účinnější než ambulantní dlouhodobé návštěvy.Odborný lékař /psycholog,psychiatr/ dá vám doporučení do konkrétni léčebny na konkrétni datum...Je dobré,že manžel se chce léčit.Tvá důležitá role je v tom,aby jsi NEPOVOLILA !!! a všechno s ním vyběhala až do odchodu do léčebny.Léčení trvá zpravidla 3 měsíce,pobírá se nemocenská,platí se za každý den poplatek 60,-Kč /od 1.1.08 nová věc/.V léčebni má všechno pro důstojný a slušný život,je tam tvrdý režim,disciplýna...Víc si můžeš přečíst na str.15 kde jsem popisoval Nature průběh léčení v léčebně.
Pro mě čas v léčebni byl jako jedno z nejhezčích období v životě,samozřejmě to každý vnímá jinak...Další věc je dobré počas léčení být ve styku s doktorem /primářem/ zajímat se o úspěšnost léčení,komunikovat.Taky není každá léčebna kvalitní,ale důležité je hlavně CHTĚNÍ Tvého chlapa se vyléčit.
Držím palce,nečekej a řeš to okamžitě,nehledě na to,že fyzické násilý od Tvého chlapa je už docela velký průser.Hlavně si ujasni jestli to vše má pak cenu pro vás oba jako pro vztah společného žití,podpora vůči Tvému muži Tě hodně vyčerpá musí být i Tvá motivace silná.Vím jsou to silné slova,ale i to je potřeba vědět.Hodně zdaru,Vladimír.

diky, Vladimire. Samozrejmne, kdyz jsem na diskusi a ctu fundovane clanky lidi se zkusenostmi, vnimam moji soucasnou sytuaci intenzivneji v kladnem smyslu. Ale jinak se nejak nedokazu smirit s tim, ze to padlo i na me, jak psala Manka. Chce to cas.
Jessy, preji ti a muzovi at to klapne i kdyz je to beh na dlouhou trat a vysledek neni jisty, tak jak pise Vladimir. Mi se manzelstvi rozpadlo pred tremi roky, a kdyz to reknu hrube, bylo mi to jedno. Ted kdyz nepiju me to moc mrzi, ale je pozde. Mam o jednu motivaci znovu nezacit min a vicitky, ze jsem nekomu zkazil kousek zivota.

Bobe,
Ty myslíš, že "poškozené buňky" způsobují Tvoji chuť na alkohol?

Víš, mám zkušenost, že dokud nepochopíme, "co nám chce nemoc říct", nemůžeme se z jejích spárů dostat.

Jasně, že existuje něco jako buněčná paměť, otisk v v každé buňce těla, jako hologramu, takové memento... Jinak by naše zkušenost neměla smysl.

Nicméně abstinence sama o sobě není léčba, je to jen cesta zpět sama k sobě. Je to ta nejlepší (a jediná) cesta, jak se vrátit zpět , o zkušenost bohatší. Abstinence je nutná k tomu, abychom vůbec mohli začít znovu a jinak. Ale pokud budeme nadále setrvávat v zaběhnutých myšlenkových modelech, najde si tělo jiný způsob, jak nás upozornit na problém.

To je obvykle i důvod, proč abstinenti (vč. mě) si rychle hledají jinou závislost. Kávu, cigarety, PC, v horším případě drogy, automaty...

Abstinence je prostředek, nikoliv léčba sama.
Pokud se chceš zbavit chuti na alkohol (sladké, cigaretu, nadměrnou chuť k jídlu, či jakéhokoliv jiného nutkání), je nutné hledat kořeny problému.

To máš jako s obézními lidmi.
Oni můžou držet celý život dietu a cvičit, ale budou u toho trpět, pokud nezmění svůj životní styl, tzn. celkový náhled na svět, svou životní filozofii. Pak přestanou mít potřebu "obalovat se tukem" jako podvědomou demonstraci ochrany před světem.

Alkoholici mají společné zase to, že "utíkají" před problémem. Je to únik. Nechtějí vidět realitu, tak si ji zamlží. A pak se pro ně to mlžení stane jejich realitou. Z nějakého důvodu se v tomto nepravdivém světě cítí lépe, nebo jen méně strašně, než bez své drogy.

Můj syn je čokoholik. Nikdy jsem ho nijak zvlášť nevedla ke sladkému (ostatně starší syn tento problém nemá, takže nejde o výchovný problém). Našel si v čokoládě uspokojení, svou touhu po sladkém životě, po tom, si chvíle na zemi aspoň trochu zpříjemnit. Zažívat aspoň chvilky blaha, když svět se mu zdá příliš nelaskavý, málo "sladký".
To je jen jeden z mnoha příkladů.

Dobrý den Naturo,Kakamilo,Jessy,Vladimíre, Bobe i vy ostatní, kterým se omlouvám,že jsem je nejmenovala.Nevím jak začít, protože se strašně!!! stydím,ale, jak jistě tušíte, mám velký problém s alkoholem. Byla jsem šťastná .když jsem našla tyto stránky, neboť nejsem velký kamarád s počítačem.Je mi 38 let a musím po pravdě říct, že jsem do 30 nepila ani kávu, natož alkohol.Můj otec byl alkoholik a vzhledem k tomu, že měl silnou cukrovku a čtyřikrát denně si píchal inzulín tak kombinace s alkoholem musela zákonitě skončit tak jak skončila. Zemřel ve svých 54 letech. Tehdy jsem byla přesvědčená,že pít nikdy nebudu. Bohužel piju a né málo. Pořád jsem chtěla všechno zvládat a přitom vypadat hezky a odpočatá.Samozřejmě s alkoholem to dopadá přesně naopak.Mám ale obrovské štěstí, protože mám skvělého manžela a děti. Tak dlouho se už snažím přestat, že si ani nevzpomínám, kdy to bylo poprvé. Pořád jsem se v tom plácala sama,až teď jsem konečně našla tyhle stránky. Jednoduše si potřebuju popovídat s někým, kdo mě nebude odsuzovat a ví o čem mluvím. Jsem si vědoma toho, že mám problém, ale i když jsem byla - se sebezapřením - v poradně, odcházela jsem dosti sklamaná. Byl tam sice moc hodný pan doktor, ale měla jsem pocit, že tím,že si tímhle problémem neprošel mi dává jen rady, které si můžu přečíst v knihách. Asi jsem se dost rozepsala, ale jsem moc ráda,že jsem vás všechny tady našla.Kdysi jsem v sobě měla dost disciplíny, abych dokázala co jsem si umanula.Kde se vytratila netuším, ale po přečtení těch 70 stran a vašem odhodlání s alkoholem bojovat ,věřím, že s vaší pomocí , to dokážu.MUS'IM!!!!!!!!!!!! Všechny vás prosím, držte mi pěsti.Vaše příběhy teď budu číst každý den, když už vím, kde vás najít.Šaruš.

Dobrý den Naturo,Kakamilo,Jessy,Vladimíre, Bobe i vy ostatní, kterým se omlouvám,že jsem je nejmenovala.Nevím jak začít, protože se strašně!!! stydím,ale, jak jistě tušíte, mám velký problém s alkoholem. Byla jsem šťastná .když jsem našla tyto stránky, neboť nejsem velký kamarád s počítačem.Je mi 38 let a musím po pravdě říct, že jsem do 30 nepila ani kávu, natož alkohol.Můj otec byl alkoholik a vzhledem k tomu, že měl silnou cukrovku a čtyřikrát denně si píchal inzulín tak kombinace s alkoholem musela zákonitě skončit tak jak skončila. Zemřel ve svých 54 letech. Tehdy jsem byla přesvědčená,že pít nikdy nebudu. Bohužel piju a né málo. Pořád jsem chtěla všechno zvládat a přitom vypadat hezky a odpočatá.Samozřejmě s alkoholem to dopadá přesně naopak.Mám ale obrovské štěstí, protože mám skvělého manžela a děti. Tak dlouho se už snažím přestat, že si ani nevzpomínám, kdy to bylo poprvé. Pořád jsem se v tom plácala sama,až teď jsem konečně našla tyhle stránky. Jednoduše si potřebuju popovídat s někým, kdo mě nebude odsuzovat a ví o čem mluvím. Jsem si vědoma toho, že mám problém, ale i když jsem byla - se sebezapřením - v poradně, odcházela jsem dosti sklamaná. Byl tam sice moc hodný pan doktor, ale měla jsem pocit, že tím,že si tímhle problémem neprošel mi dává jen rady, které si můžu přečíst v knihách. Asi jsem se dost rozepsala, ale jsem moc ráda,že jsem vás všechny tady našla.Kdysi jsem v sobě měla dost disciplíny, abych dokázala co jsem si umanula.Kde se vytratila netuším, ale po přečtení těch 70 stran a vašem odhodlání s alkoholem bojovat ,věřím, že s vaší pomocí , to dokážu.MUS'IM!!!!!!!!!!!! Všechny vás prosím, držte mi pěsti.Vaše příběhy teď budu číst každý den, když už vím, kde vás najít.Šaruš.

Pro Boba:
tobě a jen tobě chci říct, že moje sestra byla dvakrát v léčebně a tzv. tam sekala dobrotu jen proto, aby brzy byla zas doma a mohla si dát alkohol. I když - ona byla v Havl.Brodě a říkala, že chodila pomáhat do kuchyně a že tam normálně v ledničce měli alkohol, že se i tam prostě k alkáči dostala. Nevím, nebyla jsem tam s ní. Ale vůbec nic nepochopila, byla tam jakoby za trest, a už cestou domů z léčebny nakupovala chlast ve velkém ( důvod: budou brzy Vánoce, že?). Vše zas znovu, rychlý spád, vyhazov z práce, invalidní důchod, naprostá devastace těla, smrt. Nikdo jsme jí nepomohl, ona nechtěla pomoc. Milovala alkohol a v jeho náruči taky umřela. Bylo jí 47 roků. Nechala po sobe dvě krásný děti, který sice jsoou teď už dospělé, ale máma jim chybí.
Pro tebe Bobe, drž se a buď silný. Najdi si každý den něco, na co se upneš, na co se budeš těšit, ulož si nějakou povinnost, úkol, který zvládneš, budeš mít radost sám ze sebe. Je to všechno v tvojí hlavě. Moc držím palce. Hlavně piš. Je nás tady jak vidíš víc a držíme se. Já nepiju teď už 3 měsíce. Je to málo, ale pro mě hodně. A připadám si lepší, líp mi to myslí, těším se na každý den a lidi okolo mě jsou šťastní, vidím to na nich.

Vítám tě Šaruš,
taky jsem byla ráda, když jsem našla tuhle diskusi a hlavně Naturu. Když je mi špatně nebo mám pochybnosti, najdu si příspěvky co psala Natura a hned je mi o kousek líp.
Věřím, že to dokážeš - nepít. Každý člověk dokáže všechno na světě, když chce.Horší je když nechce.

Já tedy fakt obdivuji kohokoliv, kdo dokáže přečíst přes 700 příspěvků! :o) To je skutečný výkon.

Ahoj všichni, vč. Šaruš, obávám se však, že žádná diskuze nemůže přimět někoho abstinovat. Nicméně mně to třeba hrozně dělá dobře, když se tady můžu vykecávat. Ono ty nejintimnější věci ohledně alkoholu víte o mě vlastně jen vy. Mužovi taky všechno nevykládám. To by měl hlavu jak balón, kdyby si měl vyslechnout všechny mé stesky.

Šaruš, zkus se rozepsat trochu víc o tom, co si myslíš, že je důvodem k Tvému pití. Ví o tom manžel, rodina, děti? Co to bylo za terapeuta? psychiatr? Nebylo by dobré zkusit terapii? Ale tam by to bez abstinence asi nemělo moc význam.
Léčebna nepřichází v úvahu? Co docházet na ambulantní léčbu, Antabus? Piješ sama nebo ve společnosti?

Jarko, 3 měsíce je dlouhá doba. Čtvrt roku. Kus cesty. Super!

Ahoj, vsichni!
Naturo, zatim jeste nemam ucelenou predstavu jak se takove koreny hledaji, ale chystam se na tom pracovat. Tobe pomohl hlavne psycholog, nebo sama?
Mrzi me to s tvoji sestrou, Jarko. Skoda, ze si sama sobe nedala sanci. Jsi fakt dobra, 3 mesice a zvladas to. Vzpomnel jsem si, to mohlo byt nekdy v breznu, jak me chytila poradna krize, mel jsem uz rano koupenou flasku. Behem dne mi prestalo jet auto a jakysi chlap mi pomohl odtahnout, byl to kus cesty. Nechtel zadne penize,tak jsem mu dal tu flasku. Dalsi uz jsem nekoupil. Bylo to ale o fous. Mivas krizovky?

No, Bobe,
tak to Ti toho chlapa s autem seslali snad "seshora", abys mu tu flašku mohl dát. :-)
Hlavně že to dopadlo dobře.

Jestli mně pomohl psycholog, nebo já sama?
:o)
Dobrá otázka.
I když máme psychologa, pomoct si musíme nakonec vždycky sami. :o)

Ne, vážně, pro mě byl nejhorší ten začátek. Zvyknout si na to, že při krizi nesahám po flašce. V tom přechodném období mi pomohly léky.
Dostala jsem léky, které alkoholik vůbec dostat nesmí (benzodiazepiny). Ale šedá je teorie a zelený je strom života...
Prostě díky nim jsem se dostala z nejhoršího, a pak už to šlo. Snižovala jsem dávky. Nyní je beru jen při panické atace, nebo problémové situaci v práci.
Prášky mě nevyléčily. Ale hodně pomohly a pomáhají v mé SF. Abych už nemusela chlastat. Měla jsem to štěstí, že jsem našla ten hlavní důvod svého pití. Moji fobii. Ale to až jsem pít přestala.

Proto jsem se Tě ptala, jestli víš, proč jsi pil, když teď máš čistou hlavu a vidíš ty situace nezkresleně. Ve kterých chvílích máš nutkání sahat po flašce...tam je odpověď na otázku, co Tě nutilo pít.

Snad. Doufam, ze nema stejny problem, to jsem tehdy neresil.
Dobre, budu se na to soustredit. Zatim bych pil kdykoliv.

Moc děkuji Kakamilo,Vůbec bych nevěřila,jak moc jste mi blízcí i když se vůbec neznáme.Strašně bych chtěla přestat pít, takže jsem si zavedla sešit a každý den si píšu, co musím udělat. Fakt se mi někdy nechce, ale musím, protože jsem z povídání vás všech vyrozuměla, že je moc důležité mít řád. Někdy je to hrozně těžké se donutit, ale jak říkáš, moc mi pomáhá přečíst si vaše příspěvky a hned je líp.

Vítám tě Šaruš,
taky jsem byla ráda, když jsem našla tuhle diskusi a hlavně Naturu. Když je mi špatně nebo mám pochybnosti, najdu si příspěvky co psala Natura a hned je mi o kousek líp.
Věřím, že to dokážeš - nepít. Každý člověk dokáže všechno na světě, když chce.Horší je když nechce.