Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Vladimirovi.Diky za vycerpavaci odpoved.Musim konstatovat,ze si odvaha.Jsem rada,ze jsme trochu rozhybali tuhle diskuzi,protoze malokdo prizna svuj problem s pitim.Trochu by me jeste zajimalo jak to chodi v realu,Kdyz jdes Na 3 mesice do lecebny.Myslim prace,nemocenska,penize.?Hradis si lecebne vylohy.?Jaky mas vztahy s rodici nyni?Myslis ze se da rodicum odpustit nasili Na detech?

Tajnemu.Drzim palce a doufam ze budes pevny ve sve vuli prestat.Je dobre ze si sem napsal a sam pro sebe ses odhodlal.Vsak si nemusel.Nikdo by se to nedovedel.Ale je videt, ze nekde v tobe je ta sila co to dokaze.Zajimalo by me jesli to nekdy Na sebe povis sve zene.

Taky jsem se rozhodla abstinovat. Mám totiž strach s ústavní léčby, proto to musím zvládnout ambulantně. Jsem kvartální piják, vydržím 3 měsíce a pak jedu v pití několik dnů. Navštívila jsem psychiatra, trochu jsme to rozebrali, dostala jsem antidepresiva na úzkost, mluvili jsme i o antabusu. 14 dní nepiju, při pomyšlení na alkohol mám husí kůži, už fakt nechci, bojím se. Dokud si nedám nic, funguje to, nemám prostě záklopku, neumím si říct dost. Na kontrolu jdu asi za 3 neděle. Věřím si, že si nedám. Nechci.

Martina.
Odpovědi k Tvým dotazům:
V léčebně je placená "nemocenská" tak jakoby jsi byla se zlomenou nohou ve špitále.Tak se mají závisláci,spůsobí jsi problém většinou samy a stát jim léčbu platí.Teď nová věc je ,že musíš platit 60kč/den poplatek./takže 30x60=1800 měsíčně/Souvisí to s těma poplatkama co byli zavedeny.Platí to od měsíce ledna 2008,mě to taky lehce zasáhlo.Jinak pobyt v léčebně je pro některé lidi doslova dovolená-oddech a čas přemýšlet o svých problémech.Jsou i tací,kteří si jdou do léčebny odpočinout,hlavně v zimním období.Je tam všechno pro slušné žití.Proto psychiatři takové pacienty,kteří jsou motivování vším možným jen ne léčením propouštějí.Nejvíc to zneužívají toxici,většinou jsou úplně na dně a léčebna je pro ně prostředí na přežití.Samozřejmě,že to jsou výjimky.
Mé vztahy s rodiči jsou FANTASTICKÉ,nepamatuji kdy takové byli.
Násilí na dětech se rodičům dá odpustit,je to hrozně těžké,ale po překonání tohoto problému přichází pro člověka,který si sám dokáže odpustit i druhým velké osvobození.Odpouštění existuje už od nepaměti.Na tom je i založena víra v Boha.Lidi potřebují aby jim bylo odpuštěno.Já jsem si také odpustil a odpustil i těm co mě ublížili.Někdy se tá zloba vrací zpět,je potřeba ten pozitivní pocit si častěji připomínat.Tady platí,že zlo plodí jen zlo.

Hodně jsem si tu teď četla, pomáhá mi to. Utvrzuju se v tom, že abstinenci musím zvládnout. Prostě nesáhnu na alkohol. Zatím mě to opravdu neláká. Vím ale, že jednou by se mohl objevit ten pocit - chuť na červené víno, jen ochutnat, cítít, jak se povaluje po jazyku. Teď se tomu usmívám, je to vzpomínka, chuť na něj fakt nemám. Vím, že bych si dala málo, pak zase málo a pak bych se vezla. Jsem a budu hodná.

Vítám Manku mezi námi! Přeji hodně síly.
Nechceš nám povědět ve stručnosti svůj příběh?
Píšeš o červeném vínu.
Při rozhodnutí nepít už NIKDY nezažiješ ten pocit, co jsi popsala...jsi s tím skutečně smířena? Labužnický způsob, jakým jsi to popsala by dával tušit, že někde v Tobě je hlavně chuť na alkohol. Zkus to nahradit něčím jiným, ale také výjimečným. Něčím, na co se budeš taky těšit. Aby ty chvíle, které jsi prožívala s vínem nebyly tak prázdné. Jako když kuřákovi vezmeš cigaretu, potřebuje si s něčím aspoň hrát nebo cucat. Psychická závislost se překonává mnohem hůře, než fyzická...hlavně je dlouhodobá a to je nepříjemné.


Vladimíre:
Píšeš o odpuštění. Ano, to je lék na všechny nemoci světa.
Právě jsem dočetla knížku, která je o takové zvláštní psychoterapii, založené na asociačních představách, které Tě zavedou do nějaké minulé traumatické (a často už zapomenuté) situace, a tam to v představách "vyřešíte". Odpustíš všem kdo Ti ublížili v té situaci. Najednou je vidíš také jako oběti, každý jedná jak v tu chvíli umí nejlépe, každý má problémy.
Ach jo, je to síla.

Natura: Myslím, že jsem psala schválně tak labužnicky, tak si chci víno pamatovat, ale nechci si ho dát.
Pila jsem vždycky tak nějak normálně, jako všichni. Poslední rok se to nějak nepovedlo. Jak už jsem psala, dala jsem si pořádně po měsících, ne denně. To ale myslím není o nic lepší. Vždycky ve mně asi zvítězil ten pocit, že si dám jen trochu, že se budu mít pod kontrolou. Nejde to, vím to. Prostě nesmím nic a momentálně jsem s tím smířena. Pivo a víno mám ráda, ale vodka mě ničila. Naštěstí jsem nestihla udělat žádný velký průšvih - mám fajn práci a dobré zázemí, tedy šanci dostat se z toho. Mám i dost koníčků, které se pořád snažím udržovat. Asi Tě napadá, proč to pití? Z únavy, ze stresu, únik od problémů, touha dostat se na chvíli mimo realitu. Vím, že ta chvíle ale za to nestojí. Člověku je fyzicky i psychicky neuvěřitelně blbě. Proto už fakt nechci.
Před 5 lety jsem přestala kouřit, už jsem si nezapálila, nepotřebuju to ani zkoušet. S alkoholem to musí jít taky. Chci prostě normálně fungovat, mít radost z každého nového dne, těšit se na drobnosti a užívat si života bez rozostřených smyslů. Mám prostě chuť být fit a střízlivá.

Martina
Ženě se chystám vše o sobě povědět, ale zatím k tomu nenalézám odvahu. I v té ambulanci jsem nakonec byl inkognito. Je mi nicméně jasné, že to donekonečna tajit možné nebude. Nejspíš to ale nechám až po prvním sezení s psychoterapeutem; poradím se s ním o postupu jak na to. Musím pečlivě zvažovat každý krok. Natura psala, že když se její nadměrné pití provalilo a ona ho začala řešit, její rodinu to více stmelilo. To je krásné. Bohužel tomu v mém případě může naopak.

Vladimirovi.Diky moc za informace.Vim,ze s odpustenim mas pravdu.Jsi verici?Odhaduji dle nekterych slov ze jsi ze slovenska.Z tveho psani citim pokoru a nesmirne si toho vazim.Nevim jestli se nekdy dostanu Na uroven tebe nebo natury a odpustim svym rodicum.Je toho moc.Vim ze si skodim.Potrebovala bych, aby oni to vedeli.Mame te uz nic nereknu(umrela v rijnu).Ale mam potrebu to rici otci.Jenze ten pije.Je pro me nepochopitelne, jak za ty leta piti a koureni neprisli Na to jak je to ubohe.Jedine cim se uklidnuji je, ze nechci byt takova a nejsem.Z rodiny mohu mluvit jen ze starsim nevlastnim bratrem.Na neho se rodice take vykaslaly,takze mame stejne pocity.Ale nejak mi nejde pres usta litost,ze mama umrela,kdyz vim,ze si za to mohla sama a hlavne jake byla monstrum.Omluva.Vim ze o mrtvich jen dobre.Ale nezazili ste co ja.Nemohu to ani napsat co vse se u nas delo.Nepiju, nekourim ale neumim se s tim srovnat.Nekdy se mi dari to potlacit a nemyslet Na to.Vzdy se to vrati.Diky ze ste tady.

pro naturu.Prosim te muzes mi napsat nazev te knihy?Muzu vedet jak casto chodis k psychologovi?Myslis ze cekaci doba k psychologovi( 3 mesice) je normalni.Muzu se zeptat Na cenu jedne hodiny?

Tajnemu.Znas svoji zenu, tak uz mozna tusis jak bude reagovat?Myslis ze se ti ulevi az ji to reknes.?Ja si myslim ze je dobre, kdyz to lidi stmeli.Ono neni hrdinstvi byt s nekym kdo nema tyhle problemy, ale zustat s jim a pomoci mu.Clovek nikdy nevi,kde se muze ocitnout.

Pro manku.Take te vitam a jsem rada ze mi objasnis termin kvartalni pijak.Kolik ti je a jak dlouho pijes?Myslis ze mas nejaky problem proc pijes?Pijes sama nebo s kamaradama?Pises ze to prehanis s pitim.Co to je.Opijeni do nemoty?Je ti po alkoholu spatne?Mas pak vycitky?

Jeste pro naturu.Jo birel je fakt dobrej a hlavne po nem neboli hlava:)

pro Martinu
Kvartální piják nepije denně, vydrží bez alkoholu, pak se ale opravdu zpije. Jak už jsem psala, jde mi to i několik dní po sobě. Dávala jsem si doma sama, v hospodě ne, tam nechodím. Proč? Únava, stres, únik. Špatně? No to rozhodně, fyzicky, ale hlavně na duši - výčitky svědomí, hrozný, že jsem něco provedla. A jak dlouho? Asi 1,5 roku vždy tak po 2-3 měsících jsem se opravdu hodně opila. Rozhodla jsem se, že se budu víc šetřit, víc myslet na sebe, míň se honit, dělat věci, které mě baví. Tím si myslím odstraním příčinu pití a mám šanci být bez něj. Uklízím si na duši, hodně přemýšlím a jsem rozhodnutá vydržet.

Martina.
Ano jsem ze Slovenska,v Čechách žiju asi 25 let.Věřící nejsem.Byl jsem k tomu v mladosti veden,ale mě to úplně nepřesvědčilo.Náboženstvým nepohrdám,občas si něco z bible přečtu,je však pro mě spoustu nevysvětlení a dalších věcí,které do sebe nezapadají a tak nevěřím.Myslím,že Bůh je v každém z nás a je na nás jak ho v sobě probudíme.
....To co píšeš o těžkostech a o tom co jsi prožila věřím,že to není lehké.Nevím co bych Ti poradil,možná zkus se tím méně zaobírat a uzavřít to věcně jako hotovou kapitolu,pokud chceš jít vpřed nic jiného nezbyde,vracet se Ti bude jen to co budeš ve své paměti utužovat,hledej pozitívní lidi,společnost a objevuj nové :-)

Natura.
Až takový borec samozřejmě nejsem,že by jsem všechno tak krásně ideálně zvládal.Cítím ale,že odpustit je tá správná cesta a taky jsem se o tom dočetl.Dílčí kroky se mě podařili a chci na tom pracovat dál,čím víc zjišťuji,že vypořádat se s černýmy múramy velmi osvobozuje.