Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

pro naturu.Vim co myslis.Ale vsichni mame nejakou minulost.Ja jsem mela nebo jeste mam nemocnou dusi, ale vim co je spravne.Vis kolik mi dalo usili a Prace Na to vse prijit a nepropadnout sama sobe.Vybrala jsem si tu tezsi cestu a zacala jsem Na sobe makat.Jeste dnes se davam dohromady.Smirila jsem se s tim ze vsichni jsme jen obeti objeti.I kdyz jsem mela tezke deprese a nesnesitelne stavy uzkosti,snazila jsem se neublizovat detem.Nikdy jsem neridila po poziti alkoholu.Nekde v hlobce duse mam zakodovano ze to neni spravne a proto se ovladam.On preci musi vedet ze je nemocny! Musi mit v dusi ten pocit ze kdyz bude takovy tak zustane sam a jeho zivot nema smysl.Proc si Na to prisla ty? Proc tajnej?Protoze se nebojite a chcete zivot prozit se smyslem.

Ahoj všem! Chtěl bych se taky podělit o svou skušenost jak jsem nastoupil na krásnou cestu abstinence a jak to vidím já.Tak jak téměř všichni píšou ani já nevím,kdy to všechno začalo a co byla tá "hlavní" příčina,vlastně hodně příčin jsem už odhalil,ale všechny nenajde snad nikdo.Konečně jsem uvěřil tomu,že je potřeba být v radách lékařů konzervatívně vůči sobě náročný a pokorný,ovládat se a vše přesně dodržovat-ani pito! Myslím,že alkoholizmus je velmi těžká nemoc právě v tom,že je protkaná strašnou špínou v konání a v chování HLAVNĚ SEBE SAMOTNÉHO VUČI SOBĚ.Alkoholik stále hledá jakékoliv skulinky na výmluvy,útěky od pravdy a tak jsem to dělal i já.Abstinuji pouze jeden rok,ale cítím se báječně,mohu říct,že pociťuji doteky štěstí,téměř každý den...I tyto slova v předešlé větě"pouze jeden rok" je typické zastaralé myšlení alkoholika.Počítat si dobu abstinence je dobré,ale jen tak z nadhledem,není důležitá doba/ tá pouze nám prodlužuje život/,ale vnitřní pořádek v sobě samotném.I lidi po 20-ti letech mohou zas se rozpít,my nejsme VYLÉČENÍ,jsme abstinující spící alkoholici až do smrti a to je potřeba přijmout a mít to neustále na vědomí.Tři měsíce v léčebně hodnotím jako jedno své z nejkrásnějších období v životě.Paradoxně poslední skleničky becherovky mě dali odvahu na sebe zavolat pomoc a pak šlo vše rychle-detox a samotná léčba.To je první správná cesta po uvědomění si v jakém je člověk průseru k úspěchu.Tehdy jsem vůbec nevěděl co mě čeká,najivně jsem si myslel,že dostanu nějaký zázračný lék a budu zdráv.Hodně jsem v léčebně přemýšlel o svém životě.Lékaři,terapeuti jsou fantastický,ale je potřeba jim naslouchat a neustále hledat sebe sama-svou cestu.Můj velký problém /mindrák/ byl v tom,že jsem se za to,že se budu léčit styděl,co si mé okolí o mě pomyslí,hrál jsem před lidma i sebou falešnou hru..Dnes je mě to absolutně jedno,protože všechno je v mích rukách a je to otázka mého svědomí vůči sobě.Nepotřebuji nikomu nic dokazovat,vysvětlovat-abstinence vyzařuje z člověka přesvědčeného sama.Myslím,že velmi důležíté je chtít sám s tím něco dělat a to radikálně a VELMI je důležitá v začátcích pomoc od nejbližších.Domlouvání a nějaké polemizování,neustálé odpouštění je špatně.Správná pomoc je po odborné poradě s lékařem vyprovodit alkoholika do léčebny a být mu v začátcích oporou až to začne zvládat....A nakonec my abstinující alkoholici jsme velice kvalitní lidé,umíme se v životě s problémy prát,nejsme teoretici.My jsme v tom bahně leželi a víme co to byl za hnus.Nepřežíváme,ale žijeme,vážime si sebe,nevláčime za sebou svůj kříž,neseme ho pevně na zádech a v ruce máme vítězný prapor!...Přeji všem krásnou abstinenci-žít bez závislosti je nádherná věc!!!

Ahoj, Vladimíre.
Díky za přispění zase z jiné strany.
Vlastně je zajímavé vědět, jak to probíhá v léčebně. Nechtěl by jsi o tom povyprávět?

Já mám trochu jinou zkušenost, protože mně se daří abstinovat i bez léčebny, ale máš pravdu v tom, že se musí udělat ten rázný krok (a málokdy ma na něj sílu ten alkoholik sám). Mně odvezl muž na záchytku, poté, co mě doma našel v nedůstojném stavu.
Nemusel by, mohl mě nechat vyspat, dětem říct, že jsem nemocná, a druhý den bychom vše probrali....Šla bych se léčit. A dost možná klasicky, tak jako Ty. Léčebna a tak.

Ale on mě zavezl na záchytku. On pomyslně rozsekl to mé pití. Možná z toho šoku, protože do té doby nevěděl, že piju!
Stačila mi jedna noc, aby se mi změnil celý život. měla jsem nad čím přemýšlet.
Sama bez léků bych to nezvládla, ale byla jsem stále ve stavu, kdy jsem byla schopna se rozhodnout. Asi podobně jako Tajný alkoholik tady na diskuzi. Ale pomoc (psychologickou+léky) jsem potřebovala.

Vladimíre, Ty jsi prošel klasickou fyzickou léčbou, která nebere v potaz důvody k pití a nazývá je výmluvami. Proto ani to Pito.
Jsi abstinující alkoholik. Což je výborný pokrok. Ale přišel jsi na to, co tě vlastně nutilo pít? Nebo odoláváš dodnes?
Nepít je výborné, osvobozující. Ale není to vyléčení.
To sám chápeš.

Já si ale myslím, že vyléčení možné je. Jen nesmí probíhat pouze na té fyzické rovině. Muselo by se jít hlouběji. A to bolí. Možná víc, než abstinence.

Martino,
cituji Tě:
"On preci musi vedet ze je nemocny! Musi mit v dusi ten pocit ze kdyz bude takovy tak zustane sam a jeho zivot nema smysl.Proc si Na to prisla ty? Proc tajnej?".

Tvůj táta je mnohem dál, než já s Tajným. Prošvihl období, kdy ještě měl sílu, motivaci, zdraví...ne že by to teď bylo zcela nemožné, ale on vlastně nemá DŮVOD přestat. Jemu by to jen zkomplikovalo život. Musel by toho moc věcí změnit, a výsledek nejistý...a proč vlastně by to měl dělat?

To Tvůj brácha by ještě měl sílu...snad.

Pro vladimira.Jsem opet rada ze se nekdo zachranil.To co pises o vymluvach slibech a odpusteni je pravda.Take zastavam jednat okamzite.Take si myslim,ze clovek ktery neco takoveho prozije a vyresi je vyjmecny.Dokaze se vzit do situace druhych a pomoci jim.Tihle lide jsou nejlepsi psychologove.Najit sam sebe je moc tezke, ale stoji to za to.Jsem rada ze si se s nami podelil o zkusenost.Preji vydrz.Tys prisel Na to proc to zacalo?

Pro naturu.Vis ja si myslim ze i Bracha je v pr...i.Kdyby byval se rozhodl pred 10 lety a nastopil ustavni lecbu(jak jsem jiz psala) tak by mozna.Ale ten psychiatr mi rekl Na rovinu ze alkoholismuz a gameblerstvi je miziva sance Na vyleceni.Nikdy nezapomenu Na jeho hysterickou reakci, kdy mu lekar rekl, ze to ambulantne nejde ze musi nastoupit Na 3 mes ustavni lecbu.Byl jako pomateny.Vybehl s ordinace a kricel, ze neni zadny blazen aby musel do Dobran.Takze neverim ze by se ted odhodlal.Ma strach z toho co by tam zazil.
Porad nechapu jak si mohla doma tutlat to piti.My jsme byly male deti a Na rodicich jsme to poznaly.Muj manzel skoro nepije a poznam kdyz si da jedno pivko.Je sdilnejsi a veselejsi to nejde prehlednout.Myslis ze to vasemu vztahu neublizilo?Hlida te v soucasne dobe? Proc si s nim o tom nemluvila jeste v zacatku?

Já taky nechápu, že se mi to tak dlouho dařilo tutlat. Ale alkoholici jsou ve vymýšlení výmluv naprostí přeborníci. Rození herci. :o)
Manžel věděl, že nejsem abstinent, že u našich vždy něco dostanu, a v práci, že se pije taky. Ale že se dopíjím tajně, doma, když děti usnou, a později i přes den, to nevěděl, že je to tak daleko.
Až to zjistil, docvakly mu některé souvislosti. Třeba proč jsem mu nechtěla dávat pusu, a tak...

Jestli to našemu vztahu ublížilo? Ne, naopak, utužilo ho to. Více jsme se semkli.

Od začátku jsem mu to říct nemohla, protože by mě měl právě jen za toho alkoholika a neviděl by v tom ten psychický důvod. Na začátku by mě odsoudil. Když mě viděl na konci, věděl, že tohle už je zle, a že to není samo sebou. Zvenčí to nevypadalo, že bych nějaký důvod mohla mít.

Jestli mě hlídá? Ne. Nehlídá. Ví, že by s tím nic nenadělala, tak se nestresuje dopředu. A nyní už by to poznal.

Pro Natura.Chtěl bych reagovat na Tvé řádky.Zdá se mě,že v nich je několik omylů.Nejdřív něco v krátkosti o léčebně.Není pravda,že léčebna je "fyzická",pokud se tam člověk nedostaví v opilosti a nastoupí v plánovaném termínu,tak počas 3 měsíců žádné prášky nebere,pouze pokud lékař něco nepředepíše /AD atd/,je to individuální.Já jsem prášky bral v začátku,protože jsem přišel pod vlivem a 4 dny jsem ležel na pokoji pro delirantní pacienty.Prášky spůsobují aby nepřicházel rychlý absťák a aby pokud se dostaví delirium tremens nebylo smrtelné+ k tomu se berou podpůrné vitamíny.Budu mluvit o léčbě kde je motivace pacienta a tá je právě zaměřená na psychiku.Každá léčebna má určité odchylky,ale základ je stejný,to jsem pochopil z vyprávění pacientů,kteří léčbu opakovali.
Léčebna je chráněné prostředí a má jasný řád.Je důsledně dodržován,pravidlá jsou dané,porušování je trestané bodama,jsou taky odměny,podílí se na tom celý personál,je dosažená maximální spravedlnost a férovost,což venku v civilu neexistuje.Začínáš se seznámením se denního řádu,chodíš na pravidelné setkání pacientů a personálu-KOMUNITA.Tam se musíš podle předepsané osnovy představit úplně osobně do nejmenších detailů-tehdy jsem se hodně klepal.Dostávaš předevšema dotazy,já dostal od lékaře pěknou sodu-dnes mu děkuji.Pak pomalu postupuješ jak plyne čas z 1.skupiny až do 3.skupiny,tam se jěště přestupuje do čtvrté fáze 3 skupiny.Každý postup je dělaný různou formou pohovoru.Pokud to nezvládáš opakuješ jak ve škole.Dle rozvrhu se účasníš různých zaměstnání:psychoterapeutické skupiny,relaxace u hudby,pracovní zaměstnání/ na zahradě,venku v parku,u koní,v prádelně/,psychokeramika,samotná keramika,posilovna,volejbal.Komunita a funkce které jsou v nich dělají pacienti,jsou voleni a podobně.2 x za měsíc jsme na zadané téma hráli každá skupina zvlášť před personálem divadlo,které jsme si připravili do detaijlů sami-je to ohromná sranda,je dovolená plná svoboda projevu,pak se rozdávají ceny.Taky jsem vystupoval v divadle a spíval s kamarády písně.Časem máš vycházky i dovolenou na víkend,aby jsi si pomalu zvykal na prostředí kde se pije.Musíš dodržovat dochvilnost,stačí se dvakrát opozdit o minutu na zaměstnání a léčebna tě bezmilosti propouští.Jsou tam velmi dobré vztahy jako ve velké rodině,lidi si navzájem pomáhají málokdy jsou podrazy atd.Nejemotivnější je loučení.Probíhá ve skupině spolu s terapeuty:zavázali mě oči šátkem,zatočili a každý se semnou rozloučil bezeslov,hmatem,objetím,polibkem,kopnutím do zatku a tak-můžeš cokoliv naznačit a nikdy se nedozvíš kdo byl kdo.Pak je rozloučení v komunitě,dávají se dárky,přání,spívá se hymna,všichni stojí,slzy...Rok na doporučení je potřeba chodit ve svém okolí k svému psychologovi a pak je dobré se z času na čas účastnit sezení AAA/anonimní abstinující alkoholici/ ve svém okolí.Teď jsem v období kdy budu chodit do klubu AAA-moc se tam těším.Nedá se všechno o léčebně popsat je toho hrozně moc,nemohu ale na nikoho z personálu říct špatného slova.Jsou to výborní lidé i když jsou tvrdý dělají to v prospěch tebe,naopak rád na ně vspomínám.Taky jsem zapoměl,že probíhá počas léčení antabusová reakce.Antabus brát jsem si vybral dobrovolně,nic neléčí pouze spůsobí to,že při napití je člověku zle a odmítá alkohol.Bral jsem ho půl roku,ani jsem ho nepotřeboval,ale jak jsem se minule zmínil dávám na všechny rady lékařů.To že nepiji Pito je rada od lékařů.Alkoholik má chutě a je spousta "spouštěčů" pro pomalý ale JISTÝ START-reklama,pito,skrátka všechno co připomíná pití,máme to zakódované v mozgu.A teď se dostávám k další Tvé nepravdě,vyléčení není možné.Vyléčený alkoholik by byl takový,který si občas dá alkohol,ale dávky dál nezvyšuje.Další rada mého lékaře v léčebni byla,že neexistuje"KONTROLOVANÉ PITÍ",je otázkou času a seš v tom zas.V léčebni jsem poslouchal spoustu představení pacientů a některé příběhy byli otrasné.např.ožralá matka kojící dítě!!! 5 let abstinující ženská se rozpíjela 3 roky a zas v léčebně,denní rekord jedného 50 piv a půl litru rumu!!! Viděl jsem pacienty v delirium tremens v halucinacích,kamarád viděl i jednoho umřít.Viděl jsem oddělení kde je pro alkoholika už konečná,přežívá a čeká na konec.To všechno se dělá v léčebně schválně aby už konečně došlo člověku co může přijít když to včas svou vůlí a odhodláním nezastaví.To je rozdíl zřejmě u Tebe a mě.Ty máš strach z další záchytky a já se snažím to vidět komplexněji z toho co jsem nabral za 3 měsíce... Co mě nutilo pít? mnoho problémů,tá pravá příčina se nedá zjistit,jsou to slova mého lékaře.Já myslím,že to u každého je velmi individuální.Zřejmě to začíná už v útlém věku když narážíš na problémy,které se postupně kupí.Je to dané výchovou,dědičstvím,osobností a mnoha dalšímy faktory.Proč už nevymysleli lék na alkoholizmus?Alkohol je na světě od počátku lidstva,taková doba.Proto jsem PŘIJAL rady lékařů a dělám to dle nich.Dále se snažím hledat vyšší hodnoty a kvality života,které párhodinové opojení v alkoholu převálcují.Mám spoustu koníčků,které začali chátrat když jsem den začínal a končil chlastem.Teď je obnovuji a je to nádherné-opravdové.
Chci jěště napsat pár pro mě důležitých postřehů:Léčebnou by mohl projít v dnešním stylu života každý člověk i nealkoholik,jako rehabilitace duševních sil,je to VELKÝ náboj a získaní síly.A druhý postřeh,možná bude divný.Alkohol u mě spůsobil to,že jsem radikálně v léčebně konečně po "X" letech začal se vážně zabívat sám sebou.Takže paradoxně díky alkoholu jsem nabral DRUHÝ DECH...

Pro Martinu.Proč to začlo?Tyto otázky se neustále opakují,je to logické,chceme znát důvod,aby jsme se poučili a už se to nestalo.Alkoholik je záhadná osobnost,když důvod zjistí,najde si jiný.Na několik důvodů jsem přišel,ale úplně ty prvotní neznám.V léčebni nás stále připravovali tak aby jsme měli vyřešeny tyto problémy:
-práci
-bydlení
-partnerský vztah,vstah v původní rodině
-koníčky
-doléčování /psycholog,AAA/

Já mám vyřešeno všechno,kromě partnerského vztahu,protože jsem po rozvodu sám.Toto je základ,aby bylo co nejmíň podnětů ke vzniku problémů kde se může nastartovat pití.Takže když to otočím,důvody pro pití jsou z těchto základních bodů.U mě to byla práce a vztach k manželce a pak "něco" co ani nevím zakopané ve mě hluboko-nějaký chtíč,temperament,neukojenost?????....Možná na to časem příjdu,nebo se velmi přiblížím.Teď jak abstinuji,šíleným spůsobem se mě otvírá svět,cítím touhu poznání a podobně.Takže asi tak.Mě psychiatr tvrdil v léčebně,že praví důvod se těžko zjistí a beru ho jako za kapacitu.

Vladimíre,
musím Ti poděkovat za upřímné a zajímavé povídání o tom, jak to chodí v léčebně. Je to zajímavé.
Běžně se člověk tohle nemá šanci dozvědět.
Docela chápu, že jsi přijal rady a názory lékařů. Mělo to výsledek, a to je hlavní.
Jsi jeden z mála, kdo se z nejhoršího dostal. A léčebna Ti v tom jistě pomohla.

Ale jsme lidé různí, a co jednoho popostrčí, druhého zadupe do země. Jsem sociofobik (SF je moje primární dg., alkoholismus je až následkem mé SF), a při představě hraných scének, které pro Tebe byly zajímavé, vtipné, příjemné, ty by pro mě znamenaly obrovský stres.
Mám problém s komunikací, a tohle bych vůbec nezvládla. Pokud by se tam řešil jen můj alkoholismus, mohli by tam lidi mou SF považovat za neochotu spolupracovat, to je víc než pravděpodobné.

A jak říká můj psycholog, lidé nejsou vytesaní z jednoho kusu kamene, ale poskládaní z pestré mozaiky, tak na nic není univerzální recept.

Tobě léčebna vyloženě sedla a nastartovala Tě. To je úžasné. Nevím, jaká je celková úspěšnost, ale kdyby to bylo 10% ze všech co léčebnou projdou, pak už má smysl, že existuje.
Určitému druhu "pacientů" pomůže. Pak jsou ale tací, co se tam mnohokrát vracejí, a tedy úspěšnost startu opakovaně selhává. Nebude to chyba systému, ale tím, že je to jiný člověk, a léčebna ho nevyléčila. Nenastartovala.

Patřím mezi lidi, co si tímto projít nechtějí. Taky to jde, jak vidno. Cílem je nepít, to se daří.

Pro mě je však cílem "nepotřebovat pití", a na tom pracuji.

Včera jsem dělala bábovku, nemáme doma rum, protože to tu nikdo nepije. Tak jsem vzala slivovici, co manžel v létě dostal k narozeninám (do bábovky se obvykle na stažení mastnosti dává alkohol, malá troška) a nalila jsem ji do těch žloutků s cukrem.
Čichla jsem si k hrdlu.... Samozřejmě mě napadlo i ochutnat. Byla jsem ráda, že už mě to ale nenutí, jako dřív. Zazátkovala jsem láhev a bylo to.

Jen takové zastavení, zavzpomínání. Ta vůně slivovice mi spíše připomněla ten nedůstojný konec mého chlastání. Na chlast hezké vzpomínky vůbec nemám.

Nealko pivo piju na žízeň normálně. A vím, proč by to AA neměli pít. Tělo má paměť jak já říkám. Můj mozek si ale pamatuje nejvíc ten konce, a ten nechce opakovat.

Taky jsem se naučila jednak že doktoři nemají vždycky a na 100% pravdu (a to se netýká jen alkoholismu, spíš jiných odvětví, to by bylo na jinou diskuzi).

Ad kontrolované pití, v tom plně souhlasím. Alespoň já to tak mám. Jednou se napiju, nic, podruhé nic, a potřetí si řeknu, že to vlastně nic není, že to "zvládnu" a ono PRD. Byla bych v tom znova. To o sobě vím, nikdy jsem neuměla pít s mírou. Jak to mají ostatní, nemůžu posoudit.
Proto to už zkoušet nehodlám. :o)

Přeji krásný abstinenční den. :o)


PS:
Tajnej, kde jsi?

Natura: Já jsem tady, neboj, nikam jsem neutekl :o)

Natura: Já jsem tady, neboj, nikam jsem neutekl :o)

Vladimír:
Ahoj Vladimíre, vítám Tě na této diskuzi. Mám na Tebe jeden dotaz: Jak je to s řidičským oprávněním u léčených alkoholiků? Musí se řidičák odevzdávat a navždy se o něho přijde, jako třeba u pacientů, kterým byla diagnostikována epilepsie, nebo ne?

Tajný alkoholik.
Ahoj,řidičský průkaz se nemusí odevzdávat.Mám ho stále u sebe a ani si nevspomínám,že by ho někomu zabavovali.