Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

To je šílené, D.
Toto vidím jako obrovskou vůli, a zároveň podvědomou touhu zničit se (alkoholismus, silné kuřáctví).
Toto je problém duševní, abstinencí jen "děláme, že se nic neděje". Příčina je hluboko v duši. Ten člověk musí nezměrně trpět, jestli je něčeho takového schopen.

Alkohol dal průběh jeho agresivitě, kterou potlačoval. Ale neuměj ji využít asi jinak, za střízliva.

Každý není po alkoholu agresivní. Já jsem nebyla. Já pila kvůli úlevy, uvolnění. Každý alkoholem hold řešíme jiný problém, alkoholismus jako takový neexistuje. Alkoholismus je jen jeden z příznaků, nebo spíše "volání o pomoc", které už nemůžeme jen tak přehlížet.

Včera ho strejda zavezl k jeho psychologovi. Ten šel na něj horem dolem. Má na něj dokonce svou metodu, ale otec neustále opakoval, že chce jen prášky na uklidnění, že mu v podstatě nic není. Doktor mu je samozřejmě nedal a tak odsud odešel. Má těžké revma, takže trpí jak fyzicky, tak po psychické stránce.

Všem lidičkám tady v diskuzi chci říct, že Vám moc děkuju. Vypovídat se lidem, kteří vědí o čem mluvím je ulevující. Vám všem, kteří bojujete držím palečky.

drogy.abecedazdravi.cz/co-je-to-antabus

Ano, Antabus.
To není lék. To je bič.
Lék léčí. Antabus je železná pěst, která dává strach "zhřešit", ale neléčí alkoholismus jako takový, natož příčiny. Důsledkem užívání Antabusu může být abstinující alkoholik. Nikoliv vyléčený člověk.

Funguje na proncicpu "Pavlovova podmíněného reflexu", mechanicky nás naučí nepít. Ale neovlivní ani chuť ani příčinu pití.

Alkoholismus je stav duše. Hlad , hledáně NĚČEHO, co život v realitě tomu člověku nedává, a částečně to nachází v droze.

Natura:

Svoji závislost pociťuji trochu odlišně, než jak ji popisuješ Ty. Je to dáno asi odlišným "způsobem" pití.
Zatímco Tvoje pití mělo "pádný důvod"(mohu-li to takto nazvat) a v celkem krátkém horizontu poměrně rychlý spád, v mém případě šlo o trošku jiné pití. Já pil 17 let. A nějakých 8 - 10 let v podstatě již nezvyšoval dávky. Navíc - já nepil denně. Když bylo potřeba(zaměstnání, cesta autem), dokázal jsem nepít třeba 2, 3, 4 dny.

Alkohol mně, na rozdíl od Tebe již od počátku v podstatě chutnal. Ze zprvu příležitostného společenského pití ( v mé pozdní pubertě a velmi ranném mládí diskotéky, sem tam s kolegy z práce na pivo) se záhy zrodilo něco, co mi nahrazovalo přátele a ještě něco, co zatím nejsem schopen identifikovat a stalo se součástí mého vnitřního světa.

Takže - já absťáky, tak jak je popisuješ Ty nemám. Mám takovou vtíravou chuť na alkohol, a jakýsi vnitřní neklid. Ráno a přes den jsem ještě celkem v pohodě a po těch osmi dnech je již znát "čistá hlava". Ale v podvečer a večer se mi nálada dost zhorší a mám různé černé myšlenky. I ty nejčernější. Blbě usínám a v noci se pořád budím.

Do ambulance jedu zítra, předem jsem se neobjednával, snad mě vezmou. Když ne, tak tak se na místě objednám na nejbližší možný termín.

ještě pro Naturu:

"Alkoholismus je stav duše. Hlad, hledání NĚČEHO, co život v realitě tomu člověku nedává a částečně to nachází v droze".

Toto by se mělo tesat do kamene. To jsou ZLATÁ SLOVA.

Ze srdce přeji každému, komu se podaří nad alkoholem natrvalo zvítězit, aby sám či za pomoci odborníků prohlédl a nalezl štěstí, které dříve hledal v alkoholu.
Co se mě týče: V co pevně doufám a docela si věřím je, že přestanu napořád pít. o tom ostatním pochybuji.

Tajnému:
Víš co je kuriozní? 6e jsem na ten "důvod", proč jsem pila, přišla až poté, co jsem pít přestala.

Taky jsem pila"společensky", chodila na pivo - to je jediné z alkoholu, co mi chutná-(většinou se ségrou, jejím přítelem, a s mým manželem), jenže jak se to pití stávalo tak nějak normální, občas jsem si koupila pivo i domů Jednou za měsíc. pak už každý den a tři denně, a flašku tvrdého, kterým jsem se dorážela, když už děti spaly, později i přes den (když jsem si na to zvykla tak, že to na mě nešlo poznat).

Já jsem taky dala "panáčka" něčeho ostřejšího, slivovici třeba, na zahřátí, pro ten příjemný pocit v hrdle a teplo...v době, kdy ještě nebylo zle.

V době, kdy už jsem pila z láhve, tajně, a to zásadně vodku (protože neměla ten specifický pach), tak mi to nechutnalo vůbec. Spolkla jsem to jako "nutnou medicínku", jak polykají malé děti, když jim "lék" nechutná.

Jakmile jsem se ocitla na záchytce, věděla jsem, že spadla klec, ale pořád jsem ještě nevěděla proč vlastně piju.
Měla jsem pár dní nad čím přemýšlet. A zavzpomínala jsem, jak to začalo.
To, že to dostalo název SF, je pouze slovo. prostě jsem si dodávala sebevědomí, cítila se lépe, a snad hledala to "něco" v sobě, čeho se mi nedostávalo, a co jsem si drogou předstírala.

Rozum moc dobře od začátku věděl, že je to špatné. Ale nebylo pomoci.
Moje problémy nebyly tak alarmující, aby mě to nutilo jinak řešit (nebo jsem si to namlouvala, že to není tak zlé), ale pak už jsem věděla, že je to jen otázkou času a mé chyby, kdy to praskne.

Ty tomu můžeš předejít a přestat včas. Dnes Ti přeji hodně štěstí v ordinaci a určitě napiš.

Pro naturu.Ano slova alkoholismuz je hlad,stav duse je velmi vystizne a stoji za zamysleni.Chtela bych se te zeptat protoze pises,ze Na to proc si zacala, si prisla az kdyz si prestala.Pro me zvlastni a nepochopitelne,ale asi logicke.Kdyby kazdy vedel proc ,tak by se snazil problem vyresit bez piti.Tva zkusenost Na me pusobi,ze kazdy kdo pije ma problem.Ja to take tak citim,ze je to takova rec, ze se neco deje.Ale asi hodne alkoholiku mozna nevi proc piji.Citi rozpor mezi sebou a oklim a resi to alkoholem.Prosim nediv se ze to takhle pitvam.Mam k tomu sve duvody.Resim minulost.Musim si v tom udelat jasno.

Martino,
ale ono to tak nepůsobí, ono to tak je.
Jakákoliv nemoc je upozornění pro člověka, že NĚKDE v těle nebo duši je nerovnováha.
Jakmile přijdeme na to, kde, pak nemoc až "zázračně" zmizí.
Přitom v tom není žádný zázrak. Jen přírodní zákon.

Jsem přesvědčena, že alkoholismus jako příznak může vymizet, jestliže přijdeme na to, kde vznikla nerovnováha, a začneme ji řešit.



Tajnej, kde je Ti konec? Ještě se držíš? Jestli ne, tak se neboj a přijď, my Tě nezavrhneme. ♥

Jsem tady. A je to se mnou tak: Včera jsem přeci jen pro jistotu zavolal do p. ambulance, jestli bych mohl přijít. Hned mě nevzali, jsem tam objednán na příští středu. Na zítra jsem ale objednán do jakéhosi centra, které poskytuje pomoc drogově závislým, gamblerům, lidem v životních krizích a také alkoholikům. Pomoc poskytují v psychoterapeutické rovině, přímo lékaře - psychiatra tam nemají. To nevadí. Rád bych si s nimi o těch svých problémech s alkoholem alespoň popovídal.

Na tu středu jsem objednán do ambulance, kam jsem před lety docházel, takže by tam měli mít i moji kartu. O to to bude myslím si jednodušší a rychlejší, nalézt jádro problému.

Naturo: Ty jsi mě ale odhalila. No, přiznám se, zlobil jsem. Včera, i předevčírem. Jak jsem v úterý nemohl spát v noci jsem sedl k počítači, a pustil si hudbu kterou mám rád. Jenomže dříve jsem při jejím poslechu popíjel. Došlo tam k tomu podmíněnému reflexu, nebo jak se tomu říká. A já měl najednou hroznou chuť. A doma byla rozpitá láhev rumu.

Nestálo to za to. Ráno mě bolela hlava, měl výčitky svědomí a mizerně na duši mně bylo už od rána. Večer jsem se pustil do dvou sedmiček vína, které byly ve sklepě.
Byl bych o sobě dal vědět již včera, ale nebylo mi moc do psaní. Ty absťáky nebyly nakonec tak hrozné, než ty stavy, ve kterých jsem se nacházel včera. Pomohlo až to víno. Dnes to je lepší, doma k pití nic nemám, tak bych to měl vydržet.

Naturo: Když jsi brala ty antidepresiva - mělo to na Tebe nějaký vliv v zaměstnání? Nebyla jsi po nich moc ospalá, či nějak utlumená. Za jak dlouho zabrala?
Díky za odpověď a zítra se ozvu, jak jsem dopadl.

Tajnej, tak ať už jsi co nejdřív u doktora...
Ať to můžeš začít řešit.
Co se týče AD, ne, neutlumovaly mě, jen jsem těsně po jejich užití měla chvilky, kdy se mi zatočila hlava. Chvilková slabost. Jinak nic. Necítila jsem je.

To spíše Rivotril (benzodiazepin), ten mě utlumoval, ale zároveň to byl on, díky němuž jsem po lahvi už nesáhla. Dal mi ten klid. To AD fakt neuměla.
U Tebe bude nutné přijít na tu příčinu, CO Tě tak nutí pít. Já vím, že teď už je to zvyk, ale nějak to začalo, že jo.
Takže ano, přestat pít, ale zároveň se léčit. AD, dobrý, "benzáky" pro začátek výborný...ale hlavní bude psycholog. Doufám, že Tě tam psychiatr pošle.

Moc držím pěsti.
A pamatuj, že i když zhřešíš alkoholem, budeš to stále Ty. Já zhřešila tisíckrát. A taky nevím, jestli jsem za vodou. Asi ne. Pořád jsme na cestě.

Ty výčitky po takovém pití jsou horší, než ta bolavá hlava, viď. :o)

Pro tajneho.No jsi Dobry ze se priznas?Ja bych se moc trapila pocitem viny,coz vlastne vubec nema cenu.Ale je dobre se v tom trochu pokoupat.Ja tyhle stavy nezvladam.Myslim den po piti.Jsem prazdna bez zivota a v tezke depresi.Je to takova vnitrni bolest,kterou nemuzu vydrzet.Chce se mi umrit.Nevim proc ty stavy mam.Uzkost,plac,citova labilita.Mozna ten strach z toho stavu me drzi od alkoholu.Rada bych prisla Na to co tak hrozneho se stalo,ze se to ve me takhle stalo.No,hlavu vzhuru:neni hanba upadnout,ale zustat lezet.Drz se!Proc si neodepsal Na mail.

Pro tajneho.No jsi Dobry ze se priznas?Ja bych se moc trapila pocitem viny,coz vlastne vubec nema cenu.Ale je dobre se v tom trochu pokoupat.Ja tyhle stavy nezvladam.Myslim den po piti.Jsem prazdna bez zivota a v tezke depresi.Je to takova vnitrni bolest,kterou nemuzu vydrzet.Chce se mi umrit.Nevim proc ty stavy mam.Uzkost,plac,citova labilita.Mozna ten strach z toho stavu me drzi od alkoholu.Rada bych prisla Na to co tak hrozneho se stalo,ze se to ve me takhle stalo.No,hlavu vzhuru:neni hanba upadnout,ale zustat lezet.Drz se!Proc si neodepsal Na mail.

Holky, díky za podporu. Jste prostě úžasné.

Pro Naturu: Jo, to s těmi výčitkami máš naprostou pravdu. Ale stavy, když se to někdy s pitím fakt přehnalo a druhý den hlava třeštila a žaludek se obracel na ruby takovým způsobem, že v sobě neudržel ani hlt vody a člověk si tak nemohl vzít ani podělaný Paralen aby ho ta hlava přestala bolet, tak ty stavy - alespoň pro mě byly ještě horší. Říká se, že kocovina je jediný skutečně účinný prostředek, aby se lidstvo v chlastu doslova neutopilo. Ale na některé lidi v tomto směru - jak zřejmo ani kocovina tak docela nezabírá.

Martina: Odpověď jsem Ti poslal a omlouvám se za zpoždění. Víš, já jsem ten poslední, který může na této diskuzi rozdávat rady, ale možná bys ten problém se svým vztahem k otci měla také řešit s nějakým psychologem. Když už ne kvůli otci, tak kvůli sobě.

Lidi, jsem ráda, že tu jste.

Martino, odpověděla sis sama, zda se dá tak těžkému alkoholikovi věřit. Tvůj táta pije příliš dlouho na to, aby teď dokázal žít jinak.Je mi to líto... Toto fakt neovlivníš. Tebe spíš trápí, že sama jsi na to tak citlivá, že Ti to není jedno...byla bys raději, kdyby se Tě to nedotýkalo, viď. Ale vlastní krev se ozývá. Nebo je to stín strachu, zděšení z toho, co to máš za předky. Uf. Musí to být zdrcující. Beznaděj. Pomoci nemůžeš víc než být oporou. A soustředit se na sebe.


Tajný,
takové stavy taky znám, jak popisuješ, a kupodivu mě to z alkoholismu taky nevyléčilo.