Diskuse - Alkoholismus zcela vážně

Pro Natura
Dík za dlouhé řádky.Máš v nich hodně pravdy.Není důležité absolvovat léčebnu,ale nepít a to jakkoliv,hlavně že to funguje,jěnže málo kdo to zvládne,tím se vždy alkoholik "bije do prs" jak to sám zvládne,jsi výjimka,proto raději léčebna!To,že doktoři ve všem nemají pravdu je jasné,jsou to lidi jako my a taky jsou alkoholici,v léčebně jeden byl.Když jsem byl u obvodního psychiatra a sepisoval se mnou papíry do léčebny věděl jsem,že byl ožralý já taky a sestra taky.Seděli jsme v ambulanci psali papíry,kouřili-no komedie.I tento fakt mě utvrdil v tom,že chlast je hnus a může ožrala léčit ožralu.Tak kde je tá pravda.Je v nás hluboko,tam je ji potřeba hledat a věřit v sebe.Já chci jen trochu blíž objasnit,proč se tak držím zásad a rad lékařů.Velice dlouho v dostatečném čase jsem o tom přemýšlel a nakonec jsem dospěl k názoru,že je skutečně se těch rad držet a dál o tom nešpekulovat.Dokážeš si představit,že by lékař řekl na komunitě,že jsou i alkoholici /1 z tisíce/,kteřý zvládají kontrolované pití? Všichni by se viděli v tom jednom.Léčení a vstah k alkoholu je potřeba brát vážně a nezahrávat si s tím.Alkoholik potřebuje řád,režim,získat sebevědomí,být důsledný vůči sobě.Toho kličkování jsem už předtím udělal až až.Vladimír Menšík se taky léčil,zvládal to a pak při jiné léčbě bral nějaké kapky,kde byl alkohol a zas do toho vletěl.Tady není stát o to aby jsem byl hrdina,člověk musí být pokorný a brát to důsledně jak to je.
Psala jsi o slivovici doma atd...lékaří doporučují mít doma SUCHÝ byt bez alkoholu,psycholog po určitém čase je už mírnější.U mě v lednice leží víno,patří mému podnájemníkovi,vůbec si ho nevšímám,nedráždí mě,zvládám to,ale za začátku mě to pěkně kroutilo-říkal jsem si:nikdo mě nevidí,bude to jen mezi mnou-neudělal jsem to.Alkohol je jako ďábel,který Tě pokouší,toto dílčí vítězství mě posílilo.Mám podobné stavy jak Ty.Při pomyšlení na alkohol se mě vybavují ty nejhorší věci.Jěnže časem se může všechno změnit.Nejvíc lidi se vrátí k pití z blbosti,to jsou statistiky.Proto je dobré být v konaktu s AAA a občas si připomenout svou minulost a vážit si všechen čas bez alka.Já chodím k psycholožce specialistou na alkoholiky,má 30-ti letou praxi a každou její radu dlouho si připomínám,vážím si,že mám tak skušeného lékaře a nehodlám s ní polemizovat co by kdyby.Vím jak to předtím dopadalo a nic jsem nevyřešil.
P.s. Znám filmy na téma alkohol:
1,Dobří holuby se vracejí-perfektní film,život v léčebně,ale trochu jinak za komunistů
2,Ikarův pád a Tažní ptáci
3,Hodina klavíru-s Bolkem Polívkou
4,Rok ďábla-Jarek Nohavica v protialkohol.léčebně,zajímavá jeho teorie alkoholika-kvalitní film.
Jesli znáš něco jiného,doporuč,díky Ahoj....

Vladimíre,
Dobré holuby a Rok ďábla znám, a moc se mi líbí.

Uvědomila jsm si, jakou máš pravdu v té myšlence:

"Dokážeš si představit,že by lékař řekl na komunitě,že jsou i alkoholici /1 z tisíce/,kteřý zvládají kontrolované pití? Všichni by se viděli v tom jednom."

Tak tak.

Ale co mě naprosto šokovalo, byl Tvůj popis ožralého psychiatra i sestry, jak Ti vypisovali papíry do léčebny. To mi přijde až neskutečné. Tý brďo! Ještě k němu chodíš????

Vladimirovi
Krasne a velmi poucne.Myslim ze bych ( jako prevenci ) takovou poucnou zkusenost brala.Uz jen kvuli tomu abych vedela o alkoholu vice.Vzdycky jsem si myslela,ze delirium je z premiry alkoholu a ono se dostavuje kdyz abstinujes?tedy pokud jsi tezce zavisly.?Muzu vedet kolik ti je let?Jeste k tem psychiatrum.Mam take podezreni ze jsem se s jednim setkala a musim konstatovat,ze je to hrozne demotivujci.

Natura.
K psychiatrovi jsem šel v podnapilém stavu,ale byl jsem v pohodě,to byl ten zlom kdy jsem střízlivý to nedokázal udělat-střašný mindrák,vlastně ten chlast mě dal sílu jít se léčit na chlast.Dnes to vidím úplně jinak.Doktorka i sestra byli hrozně divné,dělali jsme si tam srandu ze všeho a s Mudr jsem kouřil,když se ptala na mé údaje.Po návratu z léčebny jsem tam šel zanést zprávu o ukončení léčby a cítil jsem od Mudr alkohol.Pak jěště párkrát jsem tam byl kvůli antabusu,to zas sestra byla hodně divná,alkoholik to hned pozná.Tím to skončilo,chodím jinde a oni tam už nejsou.Pro mě to byl zas důkaz toho celého svinstva a další důkaz toho,že je to v každém znás co s tím chce dělat.Neomlouvat se,že oni jsou taky takový a litovat se a stále si vybírat to co se mě hodí.Já jsem já a já to chci řešit.Nemám právo někoho soudit,ale když si uvědomím,že celý život pracovali s alkoholikmi,tak je to zřejmě poznačilo-nemoc z povolání.V léčebně byla doktorka obvoďačka jako pacient.Alkohol to "řeže" přes všechny profese a inteligenci si nevybírá.Není možné dávat všechny do jednoho pytle,zřejmě to byla výjimka.

Martina
Nejsem lékař,pouze jsem nabral nějaké informace za chodu.Alkoholikem se stává ten,kdo už nemůže bez pití být.Přesněji nám v léčebni přednášeli znaky alkoholika.Začíná to pravidelností,nutkáním,že to potřebuješ.Takový klasický příklad je,že potřebuješ se napít už ráno.Prostě si neustále držíš takovou hladinku tím,že to doplňuješ.Nedávno jsem koukal v TV a nezávisle na to jinde slyšel takový podobný příběh:Ženská žila s chlapem,který si denně skočil na pivko /možná,snad určitě to i dokrmoval tajně/ a doma byl v pohodě,prostě neagresivní,klidný,spokojený,takže navenek si žili dobře.Pak se mu stala nehoda /nějaká zlomenina/,odvezli ho do nemocnice a tam už si tu hladinu nemohl doplnit a najednou organizmus to strašně potřeboval,to jde už mimo vůli a tak prodělal delirium.Takle vyšla najevo jeho tajná závislost na pití.Já jsem ležel 4 dny taky,ale delirium nepřišlo.Tehdy mě lékař říkal,že mě jěště projistotu nechá poležet,kdyby se to provalilo.Nebylo mě však dobřě,měl jsem absťák a celé dva dny jsem nemohl spát a cítil jsem jak mě ujíždí vědomí,ale jsem to ustál.To co Ty píšeš-přemíra alkoholu,to je už u takových alkoholiků,kteří tu hladinu drží hodně vysoko,jsou snad pořád našrot a jěště i v tom to přeženou.Přemíra alkoholu může spíš spůsobit otravu alkoholem a to je zas něco jiného,je to nárazovka.Tak asi k tomu,jsou to ale jenom mé postřehy,nejsem odborník.Jinak mě je 45 let,asi platí přísloví,že chlap do 40 je dítě a pak už konečně dostáva rozum :-)

Vladimirovi.Dekuji za prispevek.Takze me tvrzeni je spravne.Myslim ze kdyz byla matka v nemocnici museli lekari poznat ze je alkoholik?Jeste mi nejde do hlavy kdyz nekdo pije leta, treba je jen hladinkar,ta k stejne po case musi zjiztit,ze ma nejake zmeny v chovani.Vim jak to bylo u nas.Otec kdyz mel vypito byl skoro vzdy pohodar.Dnes je agresivni a vybusny.K tvemu prispevku ze chlap je do 40 dite a pak dospeje musim dodat( neni to mireno proti muzum ber to s nadhledem prosim):) chlap je ditetem po cely zivot.

Martina.
Ahoj,jěště jsem chtěl reagovat na Tvůj minulý příspěvek k tomu deliriu.Je to v podstatě ten rychlý přechod u alkoholika,který už musí držet hladinu.Může a nemusí se dostavit.Potom při další postupné abstinenci se delirium spravidla nedostavuje,člověk je ale takový nervóznější /jak píšeš o tátovi/Někteří múžou dostat epileptický záchvat,to jsem taky viděl,je to hodně individuální.Proto je dobrá a celkem účinná relaxace,psychoterapeutické skupiny,které navozují takový uvolnění a pokoj na duši.Probíhalo to v léčebni,je to zřejmě příprava na prudký přechod do běžného života a hlubší uvědomování si toho problému.Tam tě pak zlobí jiné problémy a tyto stresy se spojují s chutí na alko.Já třeba někdy zjišťuji,že silný stres mě jakoby naopak posílí vůči chuti na alko.Je to dost zložitý proces v těch našich hlavách.
To o těch změnách v chování hladináře je jasné on o tom ví,já to věděl taky.Tam už ti dochází,že jsi závislák a začínáš to tajit,nechceš si to připustit.Maskuješ to a když slyšíš slovo PSYCHIATRICKÁ PROTIALKOHOLICKÁ LÉČEBNA máš strach.Navíc okolí tě bere v normě,v Čechách pije skoro každý,tady je to normální.Najednou dostávaš strach,tak nezbívá nic jen tajit dál a nebo se léčit.Proto je ten první krok tak těžký a tam musí pomoct nejbližší.
Jinak máš pravdu chlapi jsou pořád děti,je to bobře,kdo si hraje nezlobí :-),kdybych to stratil moc bych byl na duši starý.V té větě jsem měl napsat,že jsem i jako dítě dostal trochu více rozumu :-).

Vladimirovi.Diky ti za prispevek a i za maly posun v mem problemu.Bohuzel mas pravdu,ze u nas je piti normalni.Take to je aliby meho otce- pije kazdy.Rada bych jeste vedela,jestli lekari poznaji abstak.Tata byl pred 3 lety mesic v nemocnici.Mel srdecni prihodu a voperovali mu kardiostimulator.Stalo se mu to kdyz mel 5 piv.
Alkohici hlavne pivari pry maji vetsi srdce.Otec za mladi dal dene16 piv.Kdyz se vrati z nemocnice tak si dal hned 3 piva.Jeste mam Na tebe nekolik dotazu.Jak dlouho si pil.?Co bylo impulzem ze sis rekl , ze takhle dal uz to nejde?Kdo ti pomohl s pribuznych, blizkych?Pily rodice a jake si mel detstvi?Dekuji.Pokud nechces neodpovidej.

tajnymu.Tak jake to bylo?Jake mas pocity?

Zdravím všechny.
Tak jsem byl dnes v psychiatrické ambulanci a dopadlo to tak že se mé obavy stran nekompromisního tlaku na ústavní léčbu ze strany lékaře naštěstí nenaplnily. Je to tak, jak tak nějak předpověděla Natura. Byly mi předepsány antidepresiva a na úpravu spánku Neurol. Za 14 dní kontrola, kdyby se cokoli dělo volat ihned. Dlouhodobá psychoterapie bude nutností, zítra si domluvím první termín.
"Polehčující okolností" abych nebyl hned zpočátku tlačen do ústavní léčby byla asi schopnost i několikadenní abstinence, kterou jsem navzdory dlouholetému pití neztratil a to, že dlouhodobě nezvyšuji dávky pití.

Všem na této diskuzi, kteří mě v mém odhodlání zajít k lékaři podpořily děkuji. Nebýt toho, že jsem tady na diskuzi veřejně oznámil svůj úmysl jít k lékaři a byl bych tady za blbce, kdybych nikam nešel, možná bych nakonec ten termín zrušil. Vůbec, ale vůbec se mi tam dnes nechtělo. Ale nakonec jsem rád.

Martina.
Ahoj, na Tvé otázky mohu odpovědět,nedělá mi to problém.
Na tú první co se týče Tvého táty odpovědět neumím,nejsem odborník a nerad by jsem šířil fámy,nebo nepravdy.Teď otázky na mě.
1,Pil jsem asi 15 let.Bylo to střídavé,někdy více a někdy méně,vždycky jsem se z toho nějak oklepal i když poopiční stavy nebyli příjemné,prostě organizmus to jěště zvládal.Měl jsem i asi 8-mi měsíční abstinenci zasebou bez léčby,ale začal jsem zas.Nejhorší období bylo posledních 5 let,kdy jsem zažil hned zasebou několik velkých pádů.Stratil jsem práci po 20-ti letech,rozvedl jsem se a zůstal jsem ekonomicky úplně oškubaný.Stačil malý krok a byl jsem pod mostem.
2,Impulzem aby jsem to začal řešit byl pud sebezáchovi.I přitom všem jsem měl jěště trochu soudného myšlení a i v těch alkoholových výparech jsem si uvědomoval,že se routím do propasti.
První krok o tom,že se budu léčit jsem udělal sám.Jěště pár dní před mým rozhodnutím mě u piva radil kamarád,aby jsem se šel léčit.Byla to hrozná představa,jeden večer jsem šel do baru,napil se a zavolal sám na sebe policajty,aby mě odvezli do léčebny.Bohužel konstatovali,že se chovám slušně a tak mě odvezli domů a poradili jaký je postup nástupu do léčebny.Druhý den jsem si po ránu hned DAL a šel jsem k obvoďačce.Napsala doporučení k psychiatrovi.Neměl jsem se o koho opřít a tak jsem zavolal exmanželce.Přijela za mnou a po dvou dnech šli jsme spolu k psychiatrovi.Zase jsem byl pod vlivem.Tam jsem trval ta tom,že chci okamžitě do léčebny.Takže mě objednali sanitku a v ten večer jsem vyrazil se léčit.
3,Moji rodiče nepili,bylo však jedno krátké období,kdy měli krizy a táta se občas napil,jinak to bylo úpně v pohodě.
4,Dětsví jsem měl dobré,pouze jsem měl názorové problémy z tátou,hodně mě i fyzicky trestal a dá se říct psychicky deptal,nevím jěstli to mělo na pití vliv.Pít pravidelně jsem začal až 25-30-tého roku života-postupně.

Jěště jedna důležitá věc.Sice se opakuji,ale jsem přesvědčen,že to tak má být.Přestat pít musí člověk hlavně kvůli SOBĚ a né kvůli někomu,nebo pro něco.Možná v začátku je to dobrá motivace,ale nemusí dlouho vydržet.Jeden kluk v léčebni po recidívě za 2 roky abstinence začal znovu pít.Všechno dělal jen kvůli manželce,když se mu "jeho sen" zroutil o funkčnosti jejich vztahu byl v tom zas.Proto si myslím a právě v průběhu léčení jsem dospěl k tomu,že vše dělám hlavně pro SEBE.Když to budu zvládat já,svým chováním budu působit na blízké okolí a to se mě pak vrací zpět.Člověk se musí mít taky trochu rád /nemyslím takové to silné ego/.Každý pozitivní jedinec pak vytváří dobrou společnost v rodině ve státě.

Tajnejn,
gratuluji k prvnímu kroku! Super!

Vladimíre,
taky úžasná odvaha, trvat na tom, nechat se sbalit do léčebny...
To já bych měla problém...kdo se postará o děti, atd. Nejsem sama, nemohla bych se tak rozhodnout ze dne na den.
V tomhle to mají chlapi trochu jednodušší. Ale zase u mužů si cením, když vůbec jsou schopni si přiznat takový problém, a mluvit o něm! To vyžaduje opravdu jakousi pokoru, to chlapi nedělají často...

Tajnému.
Musím se připojit ke gratulaci i když jsem v předešlých příspěvcích až tak nesledoval Tvé problémy.Vycházím z toho,že o čem se tady bavíme je nám všem společné.Teď víš na čem jseš,nejsou to rady kamarádů od piva,ale odborné posouzení.Abstinuj a dělej to co Ti radí lékař,je to dobrý odrazový můstek,aby jsi to zvládl.I tady je vidět,že pocit "blbce" Ti pomohl jako dílčí tlak,který se pomalu změní v pocit,že jsi hlavně udělal něco pro sebe.Držím palce a doufám,že se nestratíš a jěště se podělíš o to jak se vede.Hodně zdaru!!!

Díky za gratulace. Tak snad to za vaší podpory a odborné pomoci dokáži.

presne tak.zrovna mi zemrela kamaradka(37let)s tim,ze zacala pit z nestasneho manzelstvi,pila 2roky a upila se k smrti...co k tomu dodat....kdo nemusi,at to ani nezkousi