Diskuse - rakovina slinivky břišní

Moc děkuji za rady, vím, že to není jednoduché a vím, že už přemlouvat nemohu, on sám musí chtít a říct, že mne chce mít nablízku. Už chápu, že nás před tím vším chrání, jak mne, tak moji holčičku. S tím dopisem je to moc dobrý nápad, vidíte, ještě, že vás tu mám a takto mi pomáháte. Už jen to, že dokáži o tom s někým mluvit, protože i ostatní si všímají, že není něco v pořádku....

Květko, nemám k předešlému ani co dodat. Přeji Ti jen hodně síly. Nejhorší je naučit se s danou situací žít.

ani nevim kde začit,tatinek ma po operaci,ve středu byl už doma,ale měl veliké bolesti ,nic nejedl,jen trpěl a nakonec jsme musely dnes znova do nemocnice a bohužel..střevo,ktere operovali je nepruchodné...ted ho znovu operuji...chudák už je uplně odevzdany,,,hubeny,plny bolesti...v nemocnici semnou už mluvili..jakoby to už neměl přežít....nádor na slinvce jsme dá se řici zvládly,ale toto už je moc,,tatinek už nemá sílu...a kdo by měl..v nemocnici to neni žádny med...snad máme ješte nějaky měsíc..ale jaky vidte...je to opravu hrozné...

to: reny..
Držte se reny.... tady na diskuzi vidím, co to všechno obnáší a co každý vytrpí, jak Ty, tak i tatínek.... prostě všichni... jak moc se mi chce křičet, že tohle není fér...ach jo.

to: johanka.
Já síly mám, jen nejsem do té dané situace vpuštěna, jen čekám, až bude sám chtít.

Myslím si a né jen já Halino , že ty by ses měla zase na nějakou dobu léčit bereš něco???Ty si neuvědomuješ že ubližuješ těm lidem , protože já vím co tě trápí a sama si o tom napsala , když jsi byla v pohodě.

reny....moc moc přeji,aby tatínek někde ještě nějakou skrytou sílu našel, i když ze zkušenosti vím, není na rozdávání a ani nekonečná, každému jednou dojde, ale Vy jste už teď dokázali skoro neuvěřitelné. Když jsem začala psát na tuto diskusi, byly jsme na tom podobně, no a už to bude za měsíc rok, co dědeček odešel...takže držím palečky, i když Vy sama určitě víte, že bojujete proti tomu nejtěžšímu soupeři....nakonec ještě jednou mnoho sil a pozitivních zpráv všem...

My si zase myslíme, že by ses měla léčit ty Marcelko......předvádíš tady svoje rady a přitom vůbec nečteš , co tu kdo píše.....a pročpak narušuješ tohle závažné téma ??Chceš těm lidem tady ještě víc ubližovat...zjevně ano.

..Renčo...diky za ta slova,až ted chápu co jsi prožívala a jini také,když psali...jak už neji,trpí bolestmi a co jste prožívaly vy,tatinkuv život se během tydne uplně změnil...než šel na operaci..byl ještě celkem v pohodě..ale už to začínalo,ale ted je už k nepoznání..a to fakt za tyden..já to nemohu nějak pobrat..a chováni v nemocnici k pacientum..je něco hrozného...nechat ho tam zase bylo pro mě strašné...ani mi nic konkrétniho neřeknou.dá se říci,že ho pustili ve středu ve špatné stavu..což byla velká chyba...nemohl vubec chodit..ani jst a ani na záchod nemohl,velké bolesti,jak ho mohli pustit?V pátek jsem radeji atinka ovezla zpátky..no a střevo neprůchodné..to ve středu nemohlo byt v pořádku..a ted chudák kdy má 50kg..zeslábly..další operace?myslim,že je to jejich chyba..neměli tatinka ještě pouštet...dnes mám volat jak to dopado..ale jak vždy mi řeknu větu...je mu líp..nashledanou...a to je vše..Renčo a další vubec nechápu jak jste zvládly práci,rodinu a sebe..já to už nezvládám...vidět blízkého takhle trpět..manžel mi je velou oporou,ale jak sám říká,že se o mě moc boji..chceme dítě a stále to odkládáme..přeci jen už nejsem nejmladší a v teto situaci si to ani neumi představit...byly jste u nějakého psychologa,ktery by Vám pomohl zvládat tuto situaci?

tak mi řekli,že tatinkuv stav je velice vážný,ale komunikuje.....mám přijit zítra...mějte se

Ahoj všem, bohužel je to moc smutné forum, občas také nahlédnu, mám tu i několik svých příspěvků, píši si i s někým z tohoto fora, jen chci říci, muj manžel 56 let, zemřel před 8 měsíci na rakovinu plic, 6 let s tím bojoval 3x6 kol chem, no hrůza, ale on to byl takový dobrák a velký bojovník, snažili jsme se také pomoci čím se dalo, až z Kanady jsme kupovali drahé léky na zastavení r"stu rak.buněk, denně litr čisté zeleninové a ovocné štávy, kupovala se Aloe, on vše trpělivě bral, vypil litry bylinných čaj", tomu opravdu věřil, bohužel marně a on to prohál, ještě v poslední hodině života věřil že bude žít, ale vy to také znáte, chci k té slinivce něco dodat, ta nemoc,pak smrt mě taky dostala, měli podezdření na nemoc slinivky, byla jsem v mag. rez. a díky nic se neděje, to vše psychika, po půl roce jsem byla stále v dost špatném psychickém stavu, našla si psychologa, pořád jsem doufala že čas pomůže ale on šel snad proti mě, i když mám 3 hodné děti, tak jsem si toho doktora našla ,beru slabé antidepresiva a věřte už ten svět začínám vidět veseleji, ten muj človíček se mnou je stále, nikdy už to ale nebude takové jako dřív, ale už jsem si konečně připustila že je opravdu konec, je mě 55 let,pracuji,to je má záchrana, proč to vše píši? Jen proto aby jste si našli nějakou cestu z toho smutku, opravdu deprese je skrytý nepřítel, přestala jsem opět i kouřit, prostě chci žít klidně,a beru to co se stalo manželovi jako věc která se asi musela stát,osud?Nevím, ale věřte že ti co nám odešli jsou určitě rádi když na ně myslíme ale v tom veselejším světle, ono to ani jinak nejde, tak se mějte vy všichni moc hezky, těm co nyní bojují tak hodně sil, hodné lidi kolem, a těm ostatním,bojujte také, už třeba kvuli dětem,vnoučatům,třeba jsou dospělí ale oni nás potřebují, určitě né finančně,ale radou,že se mají kam vracet,i když tam chybí ten co ho také měli moc rádi, u nás to tak je, víkend co víkend ty děti jsou u mne a vlastně pořád jsme všichni. Přeji to i vám a všichni prožijte každý den co nejlíp, to jsem se snažila s mužem i když jsem věděla že to není na dlouho, ale byla jsem štastná za každá rána co jsem se vedle něho vzbudila.

Ahoj všem, bohužel je to moc smutné forum, občas také nahlédnu, mám tu i několik svých příspěvků, píši si i s někým z tohoto fora, jen chci říci, muj manžel 56 let, zemřel před 8 měsíci na rakovinu plic, 6 let s tím bojoval 3x6 kol chem, no hrůza, ale on to byl takový dobrák a velký bojovník, snažili jsme se také pomoci čím se dalo, až z Kanady jsme kupovali drahé léky na zastavení r"stu rak.buněk, denně litr čisté zeleninové a ovocné štávy, kupovala se Aloe, on vše trpělivě bral, vypil litry bylinných čaj", tomu opravdu věřil, bohužel marně a on to prohál, ještě v poslední hodině života věřil že bude žít, ale vy to také znáte, chci k té slinivce něco dodat, ta nemoc,pak smrt mě taky dostala, měli podezdření na nemoc slinivky, byla jsem v mag. rez. a díky nic se neděje, to vše psychika, po půl roce jsem byla stále v dost špatném psychickém stavu, našla si psychologa, pořád jsem doufala že čas pomůže ale on šel snad proti mě, i když mám 3 hodné děti, tak jsem si toho doktora našla ,beru slabé antidepresiva a věřte už ten svět začínám vidět veseleji, ten muj človíček se mnou je stále, nikdy už to ale nebude takové jako dřív, ale už jsem si konečně připustila že je opravdu konec, je mě 55 let,pracuji,to je má záchrana, proč to vše píši? Jen proto aby jste si našli nějakou cestu z toho smutku, opravdu deprese je skrytý nepřítel, přestala jsem opět i kouřit, prostě chci žít klidně,a beru to co se stalo manželovi jako věc která se asi musela stát,osud?Nevím, ale věřte že ti co nám odešli jsou určitě rádi když na ně myslíme ale v tom veselejším světle, ono to ani jinak nejde, tak se mějte vy všichni moc hezky, těm co nyní bojují tak hodně sil, hodné lidi kolem, a těm ostatním,bojujte také, už třeba kvuli dětem,vnoučatům,třeba jsou dospělí ale oni nás potřebují, určitě né finančně,ale radou,že se mají kam vracet,i když tam chybí ten co ho také měli moc rádi, u nás to tak je, víkend co víkend ty děti jsou u mne a vlastně pořád jsme všichni. Přeji to i vám a všichni prožijte každý den co nejlíp, to jsem se snažila s mužem i když jsem věděla že to není na dlouho, ale byla jsem štastná za každá rána co jsem se vedle něho vzbudila.

omlouvám se za dvojí psaní, mám mlhu před očima a tak se stalo nedopatření.

Reny...ty to také zvládneš,jen to člověku přijde neuvěřitelné a přes tu velkou bolest a psychické vypětí, tomu ani nemůže věřit. Já k žádnému psychologovi nechodila, nikde jsem pomoc nehledala,ale nejednou mne to i napadlo.To, co mne nejvíce drželo nad vodou, jsou mé dvě děti,dcera už je velká,ale synovi bylo v té době něco přes rok a to člověk polevit nemůže.Psychika se na mě podepsala snad jen viditelně,ale to už se jakž takž dává do pořádku. Dědeček se v posledním týdnu také hrozně vizuelně změnil. Bylo to hrozné, vůbec to nebyl on,snad bych ho ani nepoznala.Mám ho stále před očima,ale hlavně v srdci.Moc mi pomáhalo si tady psát s lidmi, kteří dobře ví,co prožívám a rozumnějí mi.Ale myslím,že vůbec není od věci k někomu zajít, když člověk usoudí,že by to pomohlo.Držte se, možná co nejblíže k tatínkovi, pokud to jde.....

Dobry den,jak tady ctu thle prispevky je mi hrozne.Pred mesicem me odvezli do nemocnice se slabym zanetem slinivky.Byla jsem tyden na kapacce bez jidla a domu me poslali s pankreatickou dietou.Chci jen dodat ze je mi 17 let,nikdy bych nerekla ze tuhle nemoc muzu mi t i v takovem veku.Mate nekdo nejake zkusenosti co mam dal delat?drzet dietu a cekat az se pouhy zanet preroste v neco vic?Uz na to nemam silu,porad brecim,protoze mam strasny strach jak to se mnou bude v budoucnu....byla bych moc rada kdyby mi nekdo z vas napsal na mail _efis_girl_@centrum.cz
dekuji moc