Diskuse - rakovina slinivky břišní

Paní Jarko, co dodat....mému muži diagnostikovali rakovinu slinivky 2.4.2007.....2.5.2007 začal s chemoterapií (kupodivu ji snášel poměrně dobře, až na občasnou nevolnost, nebo zvracení) a 2.11.2007 mi zemřel, bylo mu 42let. Je dobře, že jste s ním co možná nejvíce, bolesti se asi nevyhnete, ale třeba se stane zázrak a ..........uvidíte, co bude dál. Přeji Vám hodně sil.Můj muž byl moc statečný a silný chlap a tak jsem musela být silná i já, chybí mi moc a jsem ráda, že jsem s ním mohla být a prožít kousek života.Mně osobně hodně pomohly i kamarádky, pořád jsem mluvila a mluvila a ony poslouchaly a poslouchaly.

tak včera tatinka převezli na ARO,otekly mu ruce a obličej..už vubec nekomunikuje..dostal infekci...citím,že mi brzo odejde...připadám si jak v jiném světě...vidět tatinka takto,když před tydnem ještě chodil a mluvil..v pátek ho znovu operovali a v neděli mi naposledy řekl souvislou větu a to,že ví,že toto už nezvládne,pohladil mě a do dneška už neřekl nic...hrozné

Reny.... myslím na Vás a na všechny, co tohle prožívají. A pokud to už není k životu, přejme Vašemu tatínkovi milosrdný odchod. On stejně bude s Vámi.

Reny, je mi to moc líto, všechno mi to připomíná odchod dědečka, tak se mi zalévají oči. Tatínek to taky cítí,proto to řekl, musí být strašně vyčerpaný. Pokud je to opravdu tak vážné, buďte s ním,jestli to v nemocnici dovolí a kdekoliv jinde, pokud možno, buďte co nejvíce se svým manželem nebo přáteli. Ať Vás také povzbudí,aby jste na to nebyla sama. Myslím na Vás.....i na všechny, kterých se tento problém týká a čeká je strastiplná cesta životem.

Já se hrozně omlouvám, zaměnila jsem jména, Jarko promin, samozřejmě to patřilo Radce, přijmi moji omluvu a přání ,aby jsi byla pořád tak statečná,pokud budeš chtít tak budu ráda když si napíšem, adresu jsem tady uvedla.

Díky za Vaše řádky,chápu jak Vám muselo být .Bohužel pro slzy nemohu ani psát.Včera zjistli manželovi že má ucpané tlusté střevo a po vyprázdnění začal zvracet krev prý žaludeční vřed nebo metastázy,uvidíme v pondělí co řekne konsilium nejhorší je vidět jak milovaná osoba trpí a nemoci ji pomoci je to hrozné.Přesto i Vám neznámá pisatelko držím palce,aby jste vše stačně překonala,na mě čeká ještě nevím co,ale stále nejhůř v tomto případě je manžel asi si ještě užije utrpení a bolesti.Díky

Jarko, už před několika dny jsem chtěla napsat pár slov podpory, ale neměla jsem sílu ani jsem nabyla schopna najít ta správná slova. Neumím je najít ani dnes. Jsme na tom téměř stejně. Jen my bojujeme už od února. V počátcích byla jen černá díra a beznaděj, pak jsem začala shánět rady a pomoc, kde se dalo. Nevěřím na léčitele, tak jsem navštěvovala všechny možné poradny a diskuse. Na těchto stránkách jsem dostala moc podpory i dobré rady. Taky jsem na stránkách "umírání.cz" našla moc báječnou paní doktorku, díky jejímž radám a spoluprací s onkoložkou a obvodní lékařkou dostala manžela z nejhoršího stavu. Dnes jsme na páté sérii chemo, manžel to již snáší mnohem lépe, právě je venku a bourá starou budku na zahradě. Před několika týdny bych nevěřila, že bude schopen udělat krok ve vzpřímené pozici! Vím, že současný stav nevydrží dlouho, děkuji však za každý den, kdy jsme schopni svůj život přiblížit k normálu a současnou situaci pokládám za zázrak! Nejsem věřící, ale zázraky se asi opravdu dějí.
Proto ti přeji, abys neztrácela naději. Dokud není dobojováno, šance je. Vydrž a věz, že jsme s tebou. Každý pokrok našich blízkých je nadějí i pro ty ostatní. Posílám ti hodně naděje a síly.

Díky za ta Vaše slova útěchy .Je mi to líto Váš muž byl ještě tak mlád a přes to musel odejít.Snažíme se být silní ale sama víte jak je to těžké.Navíc nemám tolik kamarádek kterým bych se mohla vypovídat jen pár přátel,kteří když takovou věc nezažili asi těžko pochopí .Co víc Vám přát hlavně zdraví a mnoho sil do budoucna .Všem pisatelům v této rubrice chci poděkovat za slova útěchy a všem koho čeká taková těžká věc přeji aby byli silní jako se o to snažíme i my.Díky

Johanko,díky i Tobě že jsi se ozvala v této diskusi.Dnes jsem přijela od manžela z nemocnice a vypadal zase hůř.Střeva si vyprazdnil,ale poté začal zvracet krev a museli ho převézt na rtg a zjistili že snad to mohl být žaludeční vřed nebo meta šířící se z nádoru.Snad se zítra dozvím víc.Jinak manžel je velmi slabý a je rád že leží.Jsem ráda že alespon u Vás je lépe a přeji Vám aby Vám to ještě dlouho dlouho vydrželo.Přeji Vám hodně sil a naděje.

Jarko, je pravda, že kdo nezažil, neví přesně, co prožíváte, ale já jsem se setkala s dost empatickými lidmi, kteří jsou fajn a snaží se mi pomoct, i když naštěstí nezažili.....a zase naopak, měla jsem kamarádku, která něco podobného prožila a oporou mi nebyla vůbec, spíš naopak........ono opravdu mně osobně pomohlo, že mám pár lidí kolem sebe, kteří mě třeba drží za ruku a kteří mě vyslechnou. Co Vám budu nalhávat, je to těžké, moc těžké, my jsme chtěli děti a žít a přišla nemoc, bojovali jsme, co to šlo, ale marně, nezažila jsem nic horšího, než bezmocnost, když mi odcházel před očima, ale na druhou stranu - jsem hrdá, že jsem to dokázala, být mu oporou a stát při něm - děj se co děj. Nejsem hrdinka, to je jasný, statečný byl hlavně on a tím víc jsem musela být i já a plakat jsem mohla, když jsem byla sama..... Nevím, kde se léčíte, my jsme byli v Praze na Karláku a byla to hrůza - až na paní primářku to byla jedna velká katastrofa, naštěstí jsme moc v nemocnici nepobývali......Zivot prostě peříčko - bohužel - není. Budte statečná, co to půjde a věřte, že to může i dobře dopadnout, naděje je sice malá, ale je tady vždycky!!!!!!!! Věřit prostě musíte, bez toho to nejde přežít...... Radka

Radko i Vám děkuji za podporu jsem ráda,že se najdou lidé kteří mají alespon slova útěchy pro toho druhého-cizího člověka.My se léčíme na Bulovce a zatím si nemůžem stěžovat až na jednu sestru v odběrové kanceláři.Snad jsem nezažila horšího chování jako by si ona dotyčná neuvědomovala že pracuje s vážně nemocnými lidmi.Snažíme se věřit ale jde to těžko když při každé návštěvě vidim zhoršující se stav manžela,bohužel už je týden v nemocnici.Měl problémy a nyní byl na kapačkách a injekcí proti bolesti.Je to jen takové utišení na chvíli.Co bude dál...

Tak tatínka včera museli znovu otevřít,praskly stehy a střevo bylo venku,chudák už je mimo..ubolený,utrápený..a už nechce žít..nedivim se...Je hrozné ho tak každy den vidět a nemůžete pomoci...bylo mi řečeno,že domu se už nevrátí...nemohu tomu ani věřit...držte se všichni,kteří jste na začátku této strasti plné cesty...

Reny.... nevím, jak Tě utěšit. Přeji klid Tobě i Tvému tatínkovi. Víš, takové to smíření....

Reny, moc Vám přeji, ať tatínek trpí co nejméně... ať už to dopadne jakkoliv... za těch pár dnů si už vytrpěl tolik s těmi reoperacemi, že si nezaslouží další... souhlasím s paní Olgou... nechápu jak si člověk musí procházet před svých odchodem doslova očistcem na zemi... moc držím pěsti, přeji jen to nej!!!!!

tatinek má stále teplotu,už dychá bez kyslíku,ale je hrozně zmatený...nedá se s ním vubec mluvit...mluví o věcech,které nedávaji smysl....nevíte co s tím,co to znamena?Doktoři mi říkají,že je divné,že je tak zmateny.Stále něco vidí,ale nic tam není..je to hrozné...takhle videt tatinka...snad se to zlepší...snad...