Diskuse - rakovina slinivky břišní

Paní Olgo, nemyslím si vůbec, že to je kacířská myšlenka... myslím, že máte naprostou pravdu. Jak to tady tak čtu, tak s rakovinou slinivky se málokdo dožije dýl jak 2 roky, což je hrůza samozřejmě. Kéž by tomu bylo jinak a dal se tento druh léčit... hodně sil pro všechny nemocné i jim blízké...

S tím nesouhlasím, myslím že když se na to příjde včas a ten člověk je schopen radikální resekce (jenže nějak nevím jak se na to má přijít, to jsem zatím vlastně ještě nikdy nikde nečetl-vpodstatě to tedy musí být náhoda a to včasná náhoda - přesněji takový opět malý zázrak) pak by měl nemocný mít delší(relativně) dobu na to,aby s nemocí mohl bojovat-bylinami, preparáty atp.atp.I ten organismus se může vzepnout a ukázat co v něm je.Když se ale ta nemoc vymkne kontrole tak už není cesty zpět, a snad už ani ten zázrak není možný, to jsem jasně viděl doma-protože i kdyby se člověk na hlavu postavil, nebylo to nic platné.
Prostě ten"čas navíc" beru jako možnost s tím déle bojovat-dopředu nelze brát vše jako předem ztracené, i když u této nemoci je to fakt obrovský problém smrti vyváznout.

Chápu Marku, jak to myslíte, člověk by měl přeci jen větší možnost vyhrát nad tou bestií.
Ale chápu i paní Olgu a Míšu, protože jakmile se tato nemoc zjistí, rozjede se šílené kolečko, nejlépe ještě vychází operace, ale pokud začne chemoterapie, následuje léčba z ní, transplantace kostní dřeně, ozářky případně další operace a nemocný si vlastně prochází peklem třeba ty dva roky. A ví to. A doufá. A znovu přichází beznaděj. Není to už žádný normální život. Ale také bych volila raději dva roky navíc s milovaným člověkem. My dělali všechno možné a marně.

Já mám strašnou zkušenost právě s operací. Odešel na ni "po svých" s únavou a celkem snesitelnými tlaky v břiše třetí den po diagnostice nádoru slinivky. Po operaci proběhla celková sepse s velmi vysokými teplotami a než se podařilo tohle všechno zkrotit, pro celkovou slabost nebyla ani chemo možná.... trápení trvalo necelé 4 měsíce. Kdoví, jak by se věc vyvíjela, kdyby lékaři neoperovali a volili jen chemo. "Měli jsme totiž na vybranou" s tím, že operace znamená půlprocentní naději nebo rychlou smrt a chemo jistou smrt, ale pomalejší.

Olgo, to jste měli tedy "parádní"výběr.Volila bych taky operaci.Člověk je vyděšený a je zvyklý těm doktorům věřit a najednou zjistí, že oni taky nevědí. Leda se snad odklonit od klasické medicíny,ale to taky zrovna 2x nevychází. Jak píše Marek,včas se to zjistit nedá, tak s prevencí snad začít rovnou už teď, ale čím? Když to dostávají lidé nekuřáci,sportovci,na vesnici i ve městech,je to jako v loterii.Olgo buďte ráda,že jste chemo nezažili, zvolili jste dobře.

Opravdu nikdo nemůže říct, že se ho to netýká... Fakt je,že u mého přítele hrála asi velkou roli dědičnost /po otci i matce- prakticky v celé široké rodině se zádný muž nedožil 60 let/, 3 roky velkých stresů a v neposlední řadě..... no, nebyl alkoholik a nepil do němoty, ale abstinent taky ne. A stravovací návyky? Vyhládnout a pak se nacpat k prasknutí. Miloval tučná jídla... Rád a dobře vařil. Nikdy nekouřil. Ale opravdu nikdy neměl zdravotní potíže- žlučník, zánět slinivky a tak... Jedl hodně česneku. Kamarád, který s touhle hrůzou bojuje teď, jí a jedl vždy sice velmi zdravě, na druhou stranu byl schopný za den vypopíjet :-))) láhev rumu.... Ne denně, ne do němoty.... ale když je příležitost, proč ne. U nich je spíš dlouhověkost a stresy také nemá. Je to typický "veselý a bezstarostný uživatel života" S kouřením přestal asi před deseti lety. Jaké vy máte zkušenosti s životním stylem a touto nemocí? A ještě- JOHANKO!, jestli čtete, jak se Vám daří? Velmi často si na Vás vzpomenu.....

Tak tatinek má po operaci,ale stále je na JIP,nic moc nevím,jen že nádor na střevě vyřízli.Chudák ..ono nestačí,že má rakovinu slinivky a ted bude muset cely ten kolotoč absolvovat znovu..zase chemoterapie,ale tati je už moc slaby,nyni váži tak 55 kg,bude zase dieta..tak za chvíli bude mít 50kg...operace byla nutná,jinak by střevo bylo nepruchodné.Jak říkáte lidé s rakovinou slinivky nepřežijí 2 roky...nám davali tak rok..a v srpnu to bude už 2 roky..kdyby se neobjevil další nador na střevě,tak tatkovi bylo celou dobu celkem dobře,bez bolestí.Jinak co se týká životního stylu...tak tati zdravé vyživě moc nedával...chleba se sádlem to bylo jeho...a alkohol si také dal sice nárazově,ale když už tak už.Tak se mějte...

Reny.... přeju Vám moc sil a tatínkovi co nejméně komplikací. Věřím, že tak, jako má tatínek Vás, tak i Vy máte vedle sebe někoho, kdo Vám pomáhá.

Zdravím všechny. Reny a jejímu tatínkovi přeji co nejmíň utrpení a bolesti. Když tak statečně bojoval, tak mu přeji, ať se drží a zvládne i tuto operaci... představuji si jak to musí být moc těžké... Taky pro KRIS: jak se daří Vaší babičce?

Olinko, zdravím moc. Stále velice hladově pročítám všechny příspěvky a hledám zoufale nějakou malou naději. Mockrát jsem se chtěla připojit k nějakému tématu, ale ono zatím není moc co psát. My jsme po čtvrté sérii chemo a situace je vpodstatě stále bez větších změn . Měli jsme teď problémy s úpornou zácpou a křečemi, takže jsem dopisovala na různé poradny. Podařilo se nám to zmírnit, protože situace byla opravdu náročná. Dívat se na něj, jak se svíjí v křečích bylo opravdu o nervy. Tak jsem teď probojovávala pomoc a snad se to zlepší. Jen jsme museli přejít na opojdové náplasti. Horší je, že se mu začíná přidávat deprese z dlouhého onemocnění, provázeného neustálými problémy, takže i to bylo náročné - zklidnit ho, vpodstatě donutit ho se vypovídat a přesvědčit ho, že požívání antidepresiv není slabost ale nutnost. Taky jsme se stihli vzít, takže má teď pocit většího zázemí i toho, že zabezpečil i mě. Jsem však stále velmi vyděšená z nejistoty, co zase přijde, jaká nesnáz a jaký problém, protože jej vše nadmíru vysiluje nejen fyzicky, ale především psychicky - a to zvládat je moc náročné. Takže řeším vše ze dne na den, jsem ráda, že jsem ještě schopna fungovat v práci a doma být ta silná, která každý problém vyřeší.

Reny, obdivuji se, jak dokážeš s takovou silou bojovat o každý den svého tatínka. Já sama bojuji teprve od února a vím, jak jsem unavená, jak vyčerpává každá myšlenka na možný závěr. Někdy mi připadá, že je to všechno jenom sen, ze kterého se probudím s bolením hlavy, příšernou kocovinou a předsevzetím, že už nikdy...Sleduji tvůj boj a říkám si, že když to dokážeš ty, tak já musím taky. Dodáváš mi síly a přeji proto hodně síly i tobě. Drž se.

ahoj, tak moje babička v pondělí ve 13:30 prohrála boj s tumorem slinivky, bylo to hrozné, zemřela v náručí svého syna a mě vnučku držela za ruku, dvě hodiny před smrtí měla obrovské bolesti, ale zemřela doma , za celou dobu nemoci - 5 mesíců byla 2 dny v nemocnici, protože si přála být doma..všem držim palce a važte si každičké minuty co jste se svým blízkým

ahoj, tak moje babička v pondělí ve 13:30 prohrála boj s tumorem slinivky, bylo to hrozné, zemřela v náručí svého syna a mě vnučku držela za ruku, dvě hodiny před smrtí měla obrovské bolesti, ale zemřela doma , za celou dobu nemoci - 5 mesíců byla 2 dny v nemocnici, protože si přála být doma..všem držim palce a važte si každičké minuty co jste se svým blízkým

Milá Kris, je mi líto, co se stalo, před rokem a půl jsem to zažila se svým poměrně mladým tatínkem a taky zemřel doma. Chci ti kromě upřímné soustrasti vyjádřit i obdiv nad tím, že jste babičku nechali doma, protože vím co to je starat se o umírajícího. Jaká je to dřina a nervové vyčerpání.Neboj se, časem všechno přebolí,nech svým pocitům volný průběh.

kris..upřímnou soustrast...ale už babičku nic neboli..neni to jen fráze,ale velká pravda...drž se v těchto těžkych dnech,které si já neumím ani představit.