Diskuse - rakovina slinivky břišní

Evo,
Posílala jsem Vám mail ale vrací se mi to, asi máte plnou schráku.

Evo, upřímnou soustrast.
Takové zprávy jsou děsivé. Nejen, že mi je líto dalšího prohraného boje, zároveň mám vždy strach o mého přítele. My už podstupujeme čtvrtou sérii chemo - od února. Stav se příliš nelepší, ale zatím ani podstatně nehorší. Nedovedu si představit, že by tu nebyl. Přeji hodně síly a odvahy v nastávajícím čase.

ANONA-GRAVIOLA
- neléčí rakovinu slinivky
VILCACORA
- posiluje imunitni system, ale pozor záleží na kvalitě bylinky

Evi..upřímnou soustrast...to je hrozné jak je to rychlé...My se stále držíme..už jsem psala,že máme další nádor na střevě a bude operace,jinak bude problém s vyprazdnovánim..zítra jdeme na kolonoskopii a pak se uvidí,tatinek má už bolesti,hubne...a z té operace mám obavy,ale musí byt....držte se všichni..musíme byt oporou..

Nemám k tomuhle tématu co říci,narazila jsem na něj náhodou a pár příspěvků si pročetla....Je hezké jak si navzájem pomáháte v těhle těžkých chvilkách,přeji Vám všem,at to dopadne co nejlépe pro Vás všechny,přeji hodně sil....Evča

Evo.... cítím s Tebou. v těchto dnech to je pět let od odchodu mého přítele na tuhle nemoc. V současnosti s ní bojuje kamarád :-(

Dobrý den všem, stále se sem vracím a pročítám příspěvky. Evo, je mi to upřímně moc moc líto, držte se. Koncem července to bude rok,co mi zemřel na rakovinu slinivky jeden z nejbližších lidí....Jak tak čtu, stále je to stejné, zákeřnost, průběh a velká bolest v srdci.....ach jo, i když s touto nemocí v současné době mě nikdo blízký nebojuje, stále se mne to týká, ať ve vzpomínkách nebo s některými z Vás. Moc fandím reny a jejímu tatínkovi, jsou to velcí bojovníci....posílám pozdrav.

Ahoj vsem, ocitla jsem se tu vicemene nahodou a nejak nemuzu nenapsat, ze je mi opravdu lito, co prozivate. Moje babicka umrela na problem se slinivkou, asi to nebyla rakovina, nevim dodnes presne, jak to bylo, lekari toho nakonec moc nevysvetlili, ale dodnes je to pro me tezke, babicka byla aktivni zena, jeste dva mesice predtim si uzivala nekde u more... Prislo to nahle, pak byla asi dva nebo tri tydny v nemocnici, strasne ji to desilo (predtim v nemocnici byla snad jen rodit), a kdyz zacali rikat, ze uz se to lepsi, tak pak najdenou umrela. Videla jsem ji v nemocnici jen jednou (byl tam nestandartni rezim - byla to takova jipka), ale pak se mi ta predstava porad vracela, jak tam tak bezmocne lezela, trpela a nakonec stejne umrela. Porad to mam jeste castecne v sobe, asi i proto, ze jsem nikdy nedokazala opravdove to vyplakat. Slysela jsem o pripadu rakoviny slinivky ze vzdaleneho pribuzenstva (ale jednalo se o pana, kteremu bylo pres 80 a tak nejak i pres bolest v dusi pribuzni chapali, ze clovek tu nemuze byt vecne). Taky Pavarotti umrel na tuhle nemoc. Kdyz i techto pripadech slysim, tak si proste vzdycky vzpomenu na babicku (ktere jeste pres 80 nebylo a o ktere si vsichni vzdycky mysleli, ze tu bude aspon do devadesati, jak byla vitalni). Ta slinivka je asi dost komplikovany organ...
Krom toho pred rokem nasli tchanovi rakovinu plic, davali mu dva roky zivota, manzel se z toho hroutil, nebylo to pro me snadne ho podrzet, sama jsem z toho byla vysokovana, ale on me potreboval videt co nejklidnejsi. Nakonec jsem zacala hledat informace na internetu, nasla nemocnici, ve ktere byli ochotni ho operovat, takze po chemo byl operovan, a pak jeste prislo na radu ozarovani, nastesti to snasel dobre, ale ted ma neco s kostma a vubec celkove se nevi, jestli se to vrati, nebo ne. Mam strach, i proto, ze kdyby se to vratilo, tak uz se asi opravdu neda nic delat, dalsi chemo ani ozarovani uz by asi nemohl unest, takze uz by asi prislo na radu jedine morfium. Takze i kdyz nemam primou zkusenost s rakovinou slinivky, tak si umim alespon trochu predstavit, jak vam je...
Moc vam vsem preju co nejvic sily a snad i spetku viry v to, ze treba smrti zivot nekonci (jak se jmenuje i jedna kniha). Jedna psycholozka vypravela asi tohle: dve mimina se bavi v brise mamy, to jedno rika: hele, jak to asi vypada venku? a to druhe rika: zadne venku prece neni, a to prvni: ale jednoho dne odsud budeme muset ven, tak co bude potom?, to druhe: zadne potom prece nebude, to prvni: ale urcite bude, a konecne uvidime nasi maminku, ktera nas ma rada; jak muzes vedet, ze je nejaka maminka, ktera nas ma rada?; presne to nevim, ale citim, ze nas nekdo hladi a zpiva nam, tak az budeme venku, bude se o nas urcite starat a bude nam fajn...
No, moc dobre jsem to neprevypravela, snazila jsem se to znovu najit, abych vam to sem prekopirovala, ale nenasla. Nechci nikomu cpat neco, v co verit vylozene nechce, nemame dukazy o tom, ze po smrti zivot nejak pokracuje, ale ani nemame dukazy o tom, ze nijak nepokracuje. Co kdyz opravdu potom existuje jina, harmonictejsi forma zivota? Co kdyz ty lidi pred smrti, jak tu nekdo popisoval, maji ten nepritomny vyraz, protoze uz nejak zacnou videt, co je potom?
At uz se vam chce na takove veci verit, ci ne, kazdopadne vam vsem jeste jednou preji hodne sily a at je vam alespon posilou vedomi, ze jste udelali, co jste mohli!

i když otec mé přítelkyně nemá rakovinu slinivky ale jater,i já bych se podělil s hrůzou s jakou ted doma všichni prožívají.už se asi jeho život chýlí ke konci už má morfiové náplasti,a je velice obdivuhodné jak se jeho paní nevzdává a chytá se poslední naděje na záchranu svého muže a otce jejho dětí.je to každodenní koukání na smutné tváře a pláč...zoufalství..

i když otec mé přítelkyně nemá rakovinu slinivky ale jater,i já bych se podělil s hrůzou s jakou ted doma všichni prožívají.už se asi jeho život chýlí ke konci už má morfiové náplasti,a je velice obdivuhodné jak se jeho paní nevzdává a chytá se poslední naděje na záchranu svého muže a otce jejho dětí.je to každodenní koukání na smutné tváře a pláč...zoufalství..

i když otec mé přítelkyně nemá rakovinu slinivky ale jater,i já bych se podělil s hrůzou s jakou ted doma všichni prožívají.už se asi jeho život chýlí ke konci už má morfiové náplasti,a je velice obdivuhodné jak se jeho paní nevzdává a chytá se poslední naděje na záchranu svého muže a otce jejho dětí.je to každodenní koukání na smutné tváře a pláč...zoufalství..

to Valstik
To je mi lito. Jak na to reaguje tvoje pritelkyne? Jak to s ni resis? Je to tezke, napriklad muj manzel o tom nekdy mluvit chce, a pak za pet minut uz zase ne, zda se, ze mu dela dobre, kdyz mu rikam, ze to bude dobre, ale ono to mozne dobre nebude, tak vlastne nevim, jeslti je to vhodne utesovani, mozne by mel spis zacit byt realistictejsi. Ze zacatku jsem fakt nevedela, jak se chovat. Ted, kdyz je stav tchana lepsi, tak to jde, ale kdyby se mel zhorsit, tak nevim, co budu delat, zacalo to pred rokem a ja uz jsem fakt hodne unavena. A pak taky i okoli na to kasle, teda jeste tak chapou, ze je to manzeluv tata a ze je to pro manzela tezke, ale ze to je tezke i pro me, na to uz skoro nikdo nepomysli. Je to pro me tezke jak kvuli manzelovi, tak i kvuli samotnemu tchanovi, zpocatku kdyz mu davali ty dva roky, tak bylo tezke byt u nich na navsteve, divat se na nej a myslet na to, ze uz mu moc nezbyva...
Drz se! Pry je potreba umet se do neceho ponorit, treba do studia nebo nejake jine aktivity. Radila mi to jedna pani na sezeni pro pribuzne nemocnych rakovinou (psycholozka se zajimala hlavne o stav manzela, byt on ani nebyl pritomen, ale tahle pani, ktera sama bojuje s rakovinou a snad i vyhrava, me chapala). Je to tezke, zkousela jsem to a ze zacatku jsem se na to uceni fakt nesoustredila, ale clovek musi proste mit jina temata, ne od toho vylozene utikat, ale proste nezit jen tim smutkem ci beznadeji.
Napis, jak to jde...

neznáte nějaké odkazy, kde se dozvím jaké potraviny prospívají slinivce.

neznáte nějaké odkazy, kde se dozvím jaké potraviny prospívají slinivce.

neznáte nějaké odkazy, kde se dozvím jaké potraviny prospívají slinivce.