Diskuse - rakovina slinivky břišní

Renco to je mi lito. Je mi lito, ze se dokazou clenove vlastni rodiny takhle chovat. Budte silna, i kdyz, jak pisete, snad uz mate nejhorsi obdobi za sebou.
Doplnuji oznaceni knihy, o ktere jsem se zminil. Jmenuje se "Vyleceni rakoviny", autor Andreas von Rétyi, nakladatelstvi DIALOG, Liberec

Keny,u mě s operací moc dlouho váhali,posílali mě na různá vyšetření ,dokonce jsem byla i v Na Homolce/PET centrum/ pak mě varovali ,že operace může skončit špatně,ale nakonec na mé neustále nátlaky,protože už jsem bolestí nemohla vydržet se rozhodli nádor ,který se nacházel na hlavě slinivky operovat,ale jelikož se k němu nedostali ,tak udělali tady toto přemostění a vyjmuli žlučník a primář oznámil,že udělal co bylo v jeho silách/za což jsem mu velice vděčna/ a svěřil mě do ruk onkologa,který jen dohlížel na mou léčbu a nebyl proti.To jen aby jste byl trochu v obraze.Držte se všichni bojovat s touto nemocí sám, nebo pečovat o druhého ,tak to opravdu vyžaduje hodně síly ,ale i také víry.A vzkaz těm co se starájí o své blízké NEZAPOMÍNEJTE NA SVÉ ZDRAVÍ Věra

Mému manželovi před 14 dny objebili zhoubný nádor na slinivce a je na špatném místě kde se údajně nedá operovat před 5 dny podstoupil operaci střev aby mu zprůchodnili zažívání stále je na JIP jsme zoufalí což není pomoc?I

Ahoj je mi 21 let a mému příteli umírá mamainka na rakovinu slinivky břišní.Během 1 měsíce co se to dožvěděla nám odchází před očim.Jsou to promě ty nejteší chvíle mého života.Ona je už v takovém stadiu že nevíme jestly do konce měcíe přežije.Je to druh rakoviny ktery kí žere za živa.A nedá se podchitit dřív protože se ničím do té doby neprojevuje.Ona chemo nemá protože jí všude řekli že je to neléčitelné takže jí vzalo všechnu nadeji.Vím jak vám je protože mě je stašně je to bezmoc.A mužu říci že vás čeká strašně těšké období kdiš už přichází poslední chvíle.A nejvíc tomu člověku pomužete kdiš snímbudete travit vice času aby nebyl na poslední cestu sám.Přeju hodně syl.Budu na vás myslet je to pro más těšké.Měj te se nashledanou.

Prosím pošlete informace na adrese:
stepanek@isbrno.cz

Pročítám si zde všechny příspěvky a sleduji jak se vyvíjí zdravotní stavy Vašich blízkých. Je mi toho všeho tak moc líto a většinou odtud odcházím se slzami v očích, když si příspěvky pročítám. Sice nemám nikoho, kdo by byl touto chorobou nemocný nebo již na ni zemřel. Jsem zde čirou náhodou, ale už jsem si na Vás přivykla. Chci Vám popřát mnoho síly a hlavně moc a moc zdravíčka pro Vaše blízké - rodiče, kamarády atd. Přeji Vám, aby jste "prožili" s Vašimi blízkými co nejvíce krásných dnů bez úporných příznaků nemoci... Mnoho sil!

Míšo, je vidět, že jsi citlivá a soucitná a za projevy podpory moc děkujeme. Na tvém místě bych však raději navštěvovala stránky s jarní módou a krásnou hudbou. Na takovéto hrůzy je lepší nemyslet, když zrovna nemusíš. Jak rádi bychom měli sílu myslet raději na něco krásného než na to, jestli náš drahý bude dnes schopen něco sníst a zda se jeho stav nezhorší. Přesto děkujeme za soucitná slova.

Johanko, děkuji. Možná máš pravdu, tam sice brouzdám také, ale nezapomenu jít skoro každý den i tady. Vím, že to všem může připadat jako "trapná" soucitná slova, když si to asi jen ztěží dokážu představit, ale prostě mi to tak přijde správné. A jak se vlastně daří Tvému příteli? Kéž by se Vám všem ulevilo...

Těžko říci, jestli to pro člověka který nikdy nikoho takto nemocného v rodině neměl namá absolutně žádný přínos-myslím tím návštěvu těchto stránek.
Berme to takto:Když si někdo připustí, že se ho to v budoucnu může také týkat(nebo někoho blízkého, pak se snaží poznat svého nepřítele a začne podnikat třeba určité preventivní kroky které by jinak nepodnikal-pokud by jeho zájem byl nulový.Jeho šance na to, že se takové diagnóze vyhne pak rostou exponenciálně-já tomu věřím.
Co bych dal za to,kdybychom před 3-4 lety věděli to co dnes.

Těžko říci, jestli to pro člověka který nikdy nikoho takto nemocného v rodině neměl namá absolutně žádný přínos-myslím tím návštěvu těchto stránek.
Berme to takto:Když si někdo připustí, že se ho to v budoucnu může také týkat(nebo někoho blízkého, pak se snaží poznat svého nepřítele a začne podnikat třeba určité preventivní kroky které by jinak nepodnikal-pokud by jeho zájem byl nulový.Jeho šance na to, že se takové diagnóze vyhne pak rostou exponenciálně-já tomu věřím.
Co bych dal za to,kdybychom před 3-4 lety věděli to co dnes.
Čili smyslem není ani tak litovat, ale hlavně poučit se.Příčiny nemoci sice nejsou doposud zcela přesně známy, ale ovlivnit se dá určitě hodně-dokud už není pozdě.

Souhlasím s tím, že člověk, který je obeznámen se skutečností ji lépe snáší. To mohu i potvrdit ze své zkušenosti. Sama nevím, co přijde, jak bude nemoc mého přítele pokračovat - a je to děs. Zatím se situace nelepší, chemoterapie nijaké zlepšení zatím neprokazuje, takže je teď setrvalý stav a já už jsem tak vyděšená, že jenom čekám, kdy ty další rány přijdou a jaké budou.Proto mne spíš udivilo, že někdo je tak empatický a zajímá se o nesnáze jiných. Mně by to před několika měsíci samotnou ani nenapadlo, abych si takové stránky četla. Ale je to tak, že víme, že tyto nemoci jsou, že na ně lidé umírají, ale jaksi si nepřipouštíme, že nás by se to také mohlo týkat. A pak, když to udeří, je to pro nás větší pohroma. Takže můj obdiv a dík.

Milá Johanko, za Tvůj obdiv děkuji, ale nemyslím, že si ho nějak zasloužím. Ber to tak, že každý se bojí smrti, zrovna tak i já, a na počátku mě hlavně zajímalo jak se s takovou těžkou situací dokážou poprat lidé kolem nemocného i on samotný (neber to, prosím, tak, jakože jsem se pročítala touto diskuzí a ve Vašich trápeních hledala nějakou senzaci, to vůbec ne!). Nakonec jsem četla a četla .... až jsem prostě na těch stránkách závislá, protože mě nutí sledovat jak dopadne tatínek od Reny nebo např. Tvůj přítel. Je mi třeba moc a moc líto tatínka Kennyho, jehož boj jsem také "prožívala". Přeji Vám všem, aby se stal nějaký zázrak či co! .... Nejsem idealistka... jsem realistka... bohužel..

Milá Míšo. I já jsem realistka a přesto stále věřím na to, že se stane nějaký zázrak, hlavně ve chvílích, kdy se mému příteli uleví a je na krátký čas alespoň schopen "normálně" komunikovat o obyčejných věcech. Je to jak na houpačce. Pak je zase zle a všechno zčerná a vidím to v těch nejhorších koncích. Takže to prožívání je velice stresující pro všechny zúčastněné, násobeno nemohoucností jakkoli pomoci. Podle lékařů jde o boj o čas. Doufám, že nám jej ještě zbývá dost. Pak si přečtu další příspěvky ostatních ze stejné lodi - a vím, že je ho zoufale málo. Je to k zbláznění.

Hezký dnešní den, Johanko! Já Vám věřím, člověk musí v něco doufat a asi ho to i drží trošku nad zemí, když věří v nějaký ten zázrak! Ani nevíte jak moc bych Vám to přála... aby zkrátka ta rakovina ustoupila a za dalších třeba 10 let byste si s přítelem popíjeli kafíčko někde na zahrádce a jen vzpomínali na ty zlé časy... Přeji Vám, aby toho času jste měli co nejvíc!!! A hlavně, abyste jej prožili v relativním klidu a pokud možno co nejmíň bolestivě! To přeji vlastně všem tady. Obdivuji Vás moc za to jak dokážete být silní.. myslím, že já bych to nezvládla podržet milovanou osobu a postarat se o ni, když by mi scházela před očima... :-). To Vy máte můj velký obdiv! Myslím, že tohle je ta největší životní zkouška!

Já se omlouvám za toho opačného smajlíka v mém předchozím příspěvku... to měl být naopak smutný "smajlík" :-( a nějak jsem se překlepla. Bych nechtěla, abyste si myslela, že situaci zlehčuji, či dokonce znevažuji.