Diskuse - rakovina slinivky břišní

Po čase jsem opět na těchto stránkách plných bolesti a smutku.Už tomu bude za měsíc rok kdy mě vzala během 4 měsíců tahle hrozná nemoc manžela,minulý týden odešel i kamarád,který začal boj s námi v lednu 2007 .Když to tak pročítám zasáhne tahle potvora většinou lidičky ,kteří si ničím nezasloužili,aby jejich život zkončil tak brzy.Je hrozně moc náročné vydržet změny,které tato nemoc přináší.Je to neustálý boj s bolestí,nechutí jíst,změnami nálad a dalšími věcmi co s touto nemocí souvisí.Je potřeba si svého blízkého užít každou chvíli i když se mu to občas nelíbí.To že je potřeba si dát všechny dokumenty do pořádku je moc těžké,ale je to velice důležité z mnoha důvodů.Také se mi to nelíbilo,když mi to bylo doporučeno.Je ale pravda,že jsme to s manželem dali do pořádku ještě včas.Zůstala jsem sama s dětmi a byla jsem ráda,že všechny ty úředníky jsem měla vyřízené.Všem kteří bojujete proti této nemoci přeji mnoho sil,je to moc náročné,ale věřte,že ta podpora stojí za to.Zdenka

Zdeničko. Ze Tvých zkušeností je mi moc smutno, protože my už bojujeme dva měsíce a stále si nedovedu představit, že ta nemoc dává tak málo času. Já jsem stále velmi nešťastná z toho, že můj přítel si ten neodvratný blízký konec stále (asi) neumí připustit. Uzavřel se do sebe a o své nemoci nemluví, jen trpí bolestí a já nejsem schopna mu říkat něco jiného, než to, že až mu bude zase dobře ....a vím, že už nebude. On se brání mluvit o své nemoci a já si přitom myslím, že by pro něj bylo lepší se vypovídat, jen nevím, jak ho z té jeho ulity dostat. Tím pádem nelze uspořádat další záležitosti a já o tom mluvit nedokážu už proto, že nejsme manželé. Jen se snažím být stále s ním, vozím ho po doktorech, pečuji a opatruji a ostatní se uvidí. Na tom svět nestojí.

Johanko... nevím, jak Ti to říct a také, jak svého přítele přesvědčit, aby mluvil a vypořádal své věci. Byla jsem na tom podobně a odešla ze sedmnáctiletém vztahu tak, že věci, které byly moje, jsem si musela kupovat. Tvůj přítel by měl být v tomhle odpovědný. Nevím, jak dlouho spolu jste, jaký máte společný majetek a jaké on má pokrevné příbuzné. Pokud máš pocit, že by Ti tahle situace přinesla problémy, zkus poprosit ošetřujícího lékaře. Ale rychle, čas nečeká. Pokud by tvůj přítel chtěl, můžete uzavřít i sňatek. Já vím, že to, co píšu je hrozné, ale věř, že jsem zažila potom hrozné věci a nikdo Ti nepomůže.... Jako přítelkyně nemáš žádná práva a nároky.

Kdo ma zajem o lecitele,ktery dokaze pomoci,napiste mi na meilik janamustang@centrum.cz

Milá Olinko. Jsem ráda, že víš, jak se asi nyní cítím. Při starostech o svého přítele mi sice připadá sobecké starat se nyní o své budoucí materiální záležitost, ale s postupem nemoci to na mne začíná doléhat a po 12 letech soužití mám obavy, že dopadnu stejně jako Ty. Můj přítel má dvě dospělé děti. Se synem se sice již dlouhé roky nestýká, ale jen se dozvěděl o jeho nemoci, již projevil přání o navázání kontaktů. Dcera bydlí ve vzdáleném městě a opravuje dům, má dvě děti a dědictví jí taky přijde vhod. Do této mašinérie se mi nechce vstupovat, takže to vypadá, že dopadnu stejně. Můj přítel je v depresi a myslím si, že si opravdu neuvědomuje, že konec se neúprosně blíží. Možná, že je to dobře, protože pak by se jeho psychický stav přiblížil tomu fyzickému a to by mu už vůbec neprospělo. Takže se smiřuji nejen s hroznou představou, že budu bez něj, ale i s tím, že dál budu bojovat sama. Ale zaměstnání mám slušné - a když ho po současných nervácích neztratím, tak to uválčím. Bylo by sice milé, začínat po všech těch prožitých hrůzách bez materiálních starostí, ale mám kam jít, moje rodina je báječná a mohu od nich čekat pomoc, tak to nechci řešit násilím.Děkuji za slova pochopení, možná, že se ještě najde cesta, jak to vyřešit, ale vím, že čas běží velmi rychle...

Johanko... já tohle měla před pěti lety a koukala se na to podobně, jak teď ty. Pak přijel jeho bratr a chtěl něco malého na památku a odvezl si 3 naložený auta, dcera se zetěm.... a bylo vymalováno. Den po pohřbu vyměnili zámky a začalo tvrdé vyjednávání. Já plakala a oni se sháněli po číslech účtů....Víš, on mi tvrdil, že mi nikdo nezkřiví vlas, že jim to nakázal. K úplnému konci už asi moc dobře věděl, jak to dopadne, ale neměl už sílu a čas cokoli změnit. Vždyť o něho pečuješ a staráš se. Prožíváš ty hrůzy s ním. To by si měl uvědomit! A tak, jako Tys ho teď nehodila přes palubu, tak i on by neměl Tebe nechat bezprizorní napospas okolí! Jste spolu 12 let a to je dlouhá doba, to není chvilkové pobláznění. Zkus si promluvit s jeho lékařem, zda by ho na tohle neupozornil. Nebo s kamarádem.... s někým, komu on věří a promluví s ním. To není z tvé strany nějaký hyenismus nebo vypočítavost. Je to smutné, ale to je to poslední, co on pro tebe může udělat a udělat by měl. Poraď se s notářem nebo právníkem. Nejsi v téhle situaci ani první ani poslední.... Promiň, že Ti přidělávám takovéhle starosti a trápení, ale můžeš jim alespoň trochu předejít!

Johanko je vidět ,že jsi hodná dušička,která si umí poradit.Je opravdu moc těžké se svým blízkým komunikovat na téma jeho nemoci.I dyž o tom nemluví moc dobře ví jak to s ním je a sám cítí,že není v pořádku.Oni nám nechtějí přidělávat starost,ale tu nemluvení je daleko horší.Žijete spolu už dost dlouho a aby ses nechala obrat dětmi,které do teď táta nijak moc nezajímal je to špatné.Tak hrozně se chovaly děti mého kamaráda k jeho ženě,žili spolu 10 let na hromádce.Když onemocněl,tak se vzali měl obavu,aby byla alespoń nějak zabezpečena i když si vydělá.Než zemřel a i pak se děti chovají jako hyeny ,které nic jiného než majetek nezajímá.Určitě jste si bydlení zařizovali podle svých předstev a ze společných peněz,nevidí důvod proč by ses měla vzdát toho na co sis poctivě vydělala.Nejsou všechny děti špatné,ale podle mých zkušeností v případě,že měl partner děti z předešlého vztahu to moc dobře pro současnou partnerku nevypadá.Měla jsem také obavu jak mluvit o našem společném bytě,o pjistkách a dalších věcech.Nebylo to lehké,ale zeptala jsem se co si počnu sama,kdyby se nu něco stalo během léčby,ty mi odejdeš a já tu na vše zůstanu sama.Myslím,že všichni kteří touto nemocí prochází vědí co se s nimi děje.Pokud mají přístup k internetu,vědí moc dobře vše o své nemoci.To,že s námi mluví málo je i tím,že je i to mluvení vysiluje.Od nás očekávají všichni známí a příbuzní,že uděláme zazrak.Myslí si,že se snažíme málo,že by nemuseli hubnout kdyby jsme je přinutili jíst častěji.Ono to ale nejde,vše jsem podmínila jeho chutím když měl chuť na maso i v 10 večer tak jsem ho udělala.Tito lidé mají problém s tím,že co jim chutná dnes zítra odmítnou jako největší hrůzu.Postupem jedí tak málu,že i mimino sní víc.Můžete plakat,prosit stejně je to na nic.Nejhorší je,že ten kdo tímto peklem neprošel nemá ani tušení o co jde. Z milých ,hodných lidí se stává opak a vše vydržet a fugovat doma a v práci dá pořádně zabrat.Kamarádi a známí mají strach přijít na návštěvu,bojí se toho jak se člověk mění,vydrželo přijít jen par.Ostatní to psychycky nezvládli,chtěli si zachovat jen vzpomínku na předešlý čas.Nemám to nikomu za zlé,ale tu podporu jsem potřebovala i já a to si uvědomili jen ti nejbližšší a jedna kamarádka,které tatínek zemřel na tuto nemoc před 20lety.Kamarádů po roce zbylo jen pár,ale takový už je život.I teď si říkám proč se to stalo mě a dětem(23,20,13)neumím si odpovědět.Bolí to míň ale bolí.Vím,že jsem udělala vše co jsem mohla,že jsme byli všichni doma a s dětmi jsme věnovali to jediné co šlo lásku čas a svou přítomnost.Je potřeba se i usmívat i když srdce bolí.Je potřeba se prát o každý den,i když se ty dny krátí.Zdenka

Dobrý krásný den všem....
Je to týden,co nám maminka oznámila,že bolesti co jí trápí už více než půl roku,jsou od maligního nádoru.Trvalo to velmi dlouho,než lékaři našli konečně příčinu všech obtíží,co mamku trápily.Nádor je narostlý na slinivce,tlačí na žaludek,ale hlavně je vrostlý do břišních cév a proto ho nelze vyoperovat.Žaludek je v důsledku stlačení nádorem velice zůžený,takže mamka nemůže normálně jíst a pije jen Nutridrinky a polévkové vývary.Doufáme,že začnou mamku léčit cytostatiky,či radioléčbou co nejdříve.Onkolog jí ale ve čtvrtek řekl,že v prvé řadě se musí vyřešit ten žaludek,aby mohla normálně jíst,že bez tohoto nemůže tuto radikální léčbu zahajít.Už teď má dole 20 kilogramů.Ale pije Nutridrinky poctivě a podařile se jí už dvě kila nabrat zpět!!!Huráá!Takže až jí dají do žaludku sten a bude moci lépe jíst,ihned se zahájí léčba cytostatiky.Onkolog jí ale i řekl,že je tu velká pravděpodobnost,že tento nádor,co má,je jen metastáze a že hlavní nádor by mohl být na plicích.Na vyšetření hrudníku jde ale až v úterý,takže zatím nevíme nic...Doktor si to myslí i proto,že nádor není zatím příliš agresivní,čímž se rakovina slinivky vyznačuje.Ve výsledku by to tedy bylo lepší,kdyby našli nádor na plicích!Je to paradox,ale jak mi dnes psala sesta,budeme se modlit,aby tam byl.Protože jak zde všichni víte,je pořád lepší léčit rakovinu plic,nežli rakovinu slinivky.Chtěla bych se s vámi poradit o preparátech,které by mohli mamince pomoci.Potřebujeme hlavně nastartovat imunitní systém a zničit ty zkurvené rakovinné buňky!Jestli máte nějaké dobré osobní zkušenosti s něčím,napište...Mamka si prozatím koupila odšťavňovač a pije hl. zeleninové šťávy.Z řepy,mrkve,brokolice,kapusty a pod.Sycemá potom běhavku,ale nevadí.Snad si z toho tělo něco stihne vzít.:O) A dále jsme jí nakoupili Aloe Vera,a mořské řasy: Chlorellu,Spirulinu a Kelp.Nejlepší na rakovinu je každopádně chlorella,to je jasné.Ale chtěli bychom jí ještě koupit zelený ječmen.Máte s tím někdo zkušenosti?
A dále bych chtěla vědět,co říkáte na léčbu rakoviny slinivky chili?.....je toho na netu o tom hodně!
Takže mamča,co pije ty vývary,tak pouze s chili!!!!....věříme tomu dost,ale chtěla bych znát reference od lidí...komu to pomohlo,ozvěte se!!!! Myslím,že by to nemuselo zabírat jen na slinivku,ale i na jiné nádory....!
A v neposlední řadě...už jsem včera objednala Ovosan....je to drahé,ale kdyby to mělo pomoci,dej bůh!!!...na peníze kašlu....dáme cokoli,jen aby to mamce pomohlo!!!Ale našla jsem i negativní reakce na netu,tak co říkáte vy?Zkusil to někdo?Pomohlo to alespoň někomu?Piště,piště prosím!!!!!Potřebuji slyšet,že někdo alespoň s něčím z toho,co jsem tu vypsala má dobré zkušenosti!Díky!!!!.
A držte se lidičky!Bojujte!!!!!

Dobrý krásný den všem....
Je to týden,co nám maminka oznámila,že bolesti co jí trápí už více než půl roku,jsou od maligního nádoru.Trvalo to velmi dlouho,než lékaři našli konečně příčinu všech obtíží,co mamku trápily.Nádor je narostlý na slinivce,tlačí na žaludek,ale hlavně je vrostlý do břišních cév a proto ho nelze vyoperovat.Žaludek je v důsledku stlačení nádorem velice zůžený,takže mamka nemůže normálně jíst a pije jen Nutridrinky a polévkové vývary.Doufáme,že začnou mamku léčit cytostatiky,či radioléčbou co nejdříve.Onkolog jí ale ve čtvrtek řekl,že v prvé řadě se musí vyřešit ten žaludek,aby mohla normálně jíst,že bez tohoto nemůže tuto radikální léčbu zahajít.Už teď má dole 20 kilogramů.Ale pije Nutridrinky poctivě a podařile se jí už dvě kila nabrat zpět!!!Huráá!Takže až jí dají do žaludku sten a bude moci lépe jíst,ihned se zahájí léčba cytostatiky.Onkolog jí ale i řekl,že je tu velká pravděpodobnost,že tento nádor,co má,je jen metastáze a že hlavní nádor by mohl být na plicích.Na vyšetření hrudníku jde ale až v úterý,takže zatím nevíme nic...Doktor si to myslí i proto,že nádor není zatím příliš agresivní,čímž se rakovina slinivky vyznačuje.Ve výsledku by to tedy bylo lepší,kdyby našli nádor na plicích!Je to paradox,ale jak mi dnes psala sesta,budeme se modlit,aby tam byl.Protože jak zde všichni víte,je pořád lepší léčit rakovinu plic,nežli rakovinu slinivky.Chtěla bych se s vámi poradit o preparátech,které by mohli mamince pomoci.Potřebujeme hlavně nastartovat imunitní systém a zničit ty zkurvené rakovinné buňky!Jestli máte nějaké dobré osobní zkušenosti s něčím,napište...Mamka si prozatím koupila odšťavňovač a pije hl. zeleninové šťávy.Z řepy,mrkve,brokolice,kapusty a pod.Sycemá potom běhavku,ale nevadí.Snad si z toho tělo něco stihne vzít.:O) A dále jsme jí nakoupili Aloe Vera,a mořské řasy: Chlorellu,Spirulinu a Kelp.Nejlepší na rakovinu je každopádně chlorella,to je jasné.Ale chtěli bychom jí ještě koupit zelený ječmen.Máte s tím někdo zkušenosti?
A dále bych chtěla vědět,co říkáte na léčbu rakoviny slinivky chili?.....je toho na netu o tom hodně!
Takže mamča,co pije ty vývary,tak pouze s chili!!!!....věříme tomu dost,ale chtěla bych znát reference od lidí...komu to pomohlo,ozvěte se!!!! Myslím,že by to nemuselo zabírat jen na slinivku,ale i na jiné nádory....!
A v neposlední řadě...už jsem včera objednala Ovosan....je to drahé,ale kdyby to mělo pomoci,dej bůh!!!...na peníze kašlu....dáme cokoli,jen aby to mamce pomohlo!!!Ale našla jsem i negativní reakce na netu,tak co říkáte vy?Zkusil to někdo?Pomohlo to alespoň někomu?Piště,piště prosím!!!!!Potřebuji slyšet,že někdo alespoň s něčím z toho,co jsem tu vypsala má dobré zkušenosti!Díky!!!!.
A držte se lidičky!Bojujte!!!!!

Zdeničko a Olinko. Když jsem četla poprvé vaše slova, probrečela jsem celý zbytek večera - konečně jsem se mohla vybrečet, protože jinak nemůžu, než u počítače. Jinak musím být stále silná, vyrovnaná, ve střehu a připravená posloužit. Pomohlo mi vědomí, že pokud mám obavy z budoucnosti i pro sebe, nejsem žádná hyena. Ono se všechno zkomplikovalo ještě tím, že jsme se 7 let starali o přítelova otce (89 let) a on minulý týden zemřel, takže psychický dopad byl opravdu děsivý. Jistě, že jsem vše zařídila já, ostatně se to ode mne očekává - ono taky kdo jiný, že? Tak už jsem potřebovala od někoho slyšet soucitná slova a těch se mi od vás dostalo, takže moc děkuji. Dobré slovo je v takové situaci dar, jaký se nedá ničím vyvážit. Ještě že můj přítel neumí s počítačem zacházet, jinak bych se do této diskuse nikdy neměla odvahu přidat, aby si to třeba náhodou nemohl přečíst, Dali jste mi sílu bojovat dál, takže díky vám jsem asi překonala jednu z velkých krizí.Snad i já jednou takto budu schopná někomu pomoci, zatím jen všem, co mají stejné a podobné trápení přeji hodně sil a pevné nervy,

Milá Johanko právě mi zemřel manžel na tuhle hroznou nemoc.Já jsem ta kamarádka od Zdenky, která žila na hormádce s manželem do nemoci,pak mě chtěl zajistit a vzal si mě ,což mě překvapil protože jsem jej nikdy netlačila do toho ,tak jsem si toho velice vážila .Dnes děkuji bohu ,že tak učinil jinak bych dnes byla nechci ani pomyslet kde.Jeho děti byly celou dobu jeho nemoci v Anglii pracovně občas přijeli na nějakou dobu a to bylo vše.Po operaci(vloni na začátku roku)mu dávali půl roku, já do toho přišla o práci po 18 letech!!!To byla další rána.Zůstala jsem okamžitě doma ani ty dva měsíce jsem nepřijala.Radši jsem byla u něj protože mě po té operaci nejvíce potřeboval.Potom jsem si našla práci sice na živnosťák.ale u velmi dobré dlouholeté kamarádky s tím že mi vždy vyjde vtříc a jen na ranní to bylo rozhodujícíChodil na chemu ta ho vzpružila ,že to vypadalo,dobře ,ale bohužel výsledky od doktorů byly špatné,ani nevím co věděl snažila jsem ho uchránit od špatných zpráv protože ty by ho srazily na kolena.Věděl ,že tu nemoc málokdo přežije tak proč mu brát naději.Tu si dával pořád vždy bylo něco nového co mu pomohlo ,bohužel vždy na nějakou dobu.,S jeho dětma jsme se stýkali v pohodě ,vždy k nám chodili,ale poslední dobou jsem cítila hlavně od syna že mě nemusí,dcera se držela a chovala se hezky.Těsně krátce smrtí přiletěli,protože jim známá zjistila že mu zbývá14 dnů a začli nám organizovat život a vše muselo být podle nich, já abych s nima vyšla tak jsem jen ustupovala a přihlížela sem tam jsem se ozvala ale,aby byl klid zase jsem ustoupila.Nakonec skončil v nemocnici a my bojovali o to aby nám ho pustili domů to už nebudu rozebírat zase byly střety.Ale důležité je,že se nám jej podařilo vzít domů a zemřel nám doma.Byly to sice jen 3 dny ,ale bylo to vyčerpávající, pomohla mi jeho sestra s neteří,se kterýma jsem měla vždy hezký vztah,které mě jediné z rodiny jeho přijaly za svou. Jeho děti odmítly u nás spát u něj nabízela jsem jim to.To už mluví za sebe ,věděly ,že nám ho pouští domů umřít takhle nám to doslova řekli v nemocnici.Co se dělo dál ani nechci rozebírat ,když nám z Hospicu a oznámili nám že do rána zemře bylo to drsné,jeho děti začly se mnou řešit majetek co jim bude patřit,zatím co manžel ještě vedle dýchal,to bylo od nich tak hnusné to jim neodpustím, ale já to s nima v klidu řešila abych měla od nich klid ,Jim to nestačilo den po pohřbu opět začly na mě tlačit ,že se vracejí do Anglie a nemají čas, že chtějí jeho věci,(trička ,poháry,zlatý řetízek atd)byl totíž sportovec a trenér fotbalu,tak to už jsem se opravdu naštvala a řešila s právníkem protože tu měly být minimálné týden a ten nátlak bych už asi nevydržela a vybuchla bychJá to chtěla na úrovni slušnosti a bez hádek.Tak dostaly značk. trika co mu nakoupily oni ,plus poháry, na podpis se seznamem věcí a já s nima přerušila veškeré kontakty do dědictví.Toto je varování pro tebe co tě může čekat je to asi blbé nutit přítele do svatby nevím jak se momentálně cítí,ale manžel byl velice špatný a šel na obřad po horečkách zvládl to ,chtěl to.Ale měl by tě opravdu chránit tím sňatkem získáš pravomoc na informace o jeho stavu a rozhodovat hlavně o majetku jinak můžeš dopadnout hůř jak já, kdybych nebyla jeho ženou tak se se,mnou nikdo nebaví a odvezli mi ho jak chtěli zkoušeli to na mě různě. Držím palce a možná by bylo dobré to dárt přečíst tvému přiteli je to na něm, jestli tě má rád neměl by mít s tím problém.Tak ahoj doufám ,že tím aspon někomu pomohu.

Johanko 2. Spojuje nás nejen jméno, ale i osud. Je mi upřímně líto, že tvůj manžel svou bitvu prohrál, ale jsem toho názoru, že když už to není k žití, ať je mu přán alespoň klid bez bolestí a trápení. A tobě taky.Jsem ráda, že v té hrůze, co jsi prožila se našlo alespoň řešení tvého dalšího žití. Můj přítel je na tom zatím tak, že po chemoterapii není schopen ani komunikovat - nezvrací sice ( ono není co), ale je mu velmi špatně, je slabý. Pak se to trochu srovná a on je už zase ve stresu, jak mu bude špatně za pár dní. Na onkologii mi nic ještě nejsou schopni říct - zda chemoterapie zabírá, či ne. Podle krevních rozborů má zatím další orgány neporušené, takže další chemoterapie podstupovat může, což je jiskřička naděje, ale...Mám obavy, že i před onkologem neřekne pravdu, jak mu je. O léky na bolesti jsem se musela postarat sama ve spolupráci s obvodní lékařkou - on si o ně prostě neřekne, o léky na utlumení nevolnosti po chemoterapii jsem musela sestru požádat já a ona byla velice překvapena, že je potřebuje, protože on neuvedl, že mu není dobře ( dojíždíme jednou týdně ambulantně na kapačky, protože jsem odmítla nechat jej v nemocnici, kde byl ve velmi špatném psychickém stavu, takže jsem si v práci zařídila den volna a ráno jej stihnu dovézt na krev a jít do práce, druhý den jedu pro výsledky a třetí den jsem s ním celé dopoledne na onkologii). Spolupracovnice mi vycházejí velice vstříc a navíc nejsem na postu, kde bych si to nemohla dovolit, ale nemůžu to tak dělat stále, protože i porozumnění spolupracovnic má své hranice.
S přítelem jsme o manželství mluvili jednou, kdysi, asi před deseti lety, kdy ta nabídka z jeho strany zněla velice rozpačitě, takže jsme to tehdy obrátili v žert a již jsme se k tomu nevraceli. Do současné doby mi to nepřišlo nijak nepříjemné, on má děti z předešlého manželství a já taky ( jsem vdova - ovšem bez vdovského důchodu, protože jsem ovdověla velmi mladá a říkala jsem si, že to již nikdy nechci zažít. Nikdy neříkej nikdy - je to tady zase, ovšem v horším provedení. Můj první muž zemřel náhle, což je sice strašná pecka, ale pro další život je to milosrdnější). Takže já opravdu nejsem schopna tento hovor s ním začít. Já sama mám dvě hodné děti, které drží se mnou - zbytek rodiny je taky báječný, tak si říkám, že člověk nemůže mít na světě všechno. Hlavně ať je přítel v klidu. Třeba se jeho stav ještě zlepší a bude schopen si to všechno promyslet a vyřešit, nebo už je to všechno tak špatné, že už to stejně nejde řešit. Uvidím, co ještě bude. Doufám, že ještě nějaký čas nám zbývá a že lze ještě dost věcí zařídit. Ale jsem vděčna za každou radu a podporu. Uvidím, co ještě zvládnu.

Ahoj Johanko mám radost ,že jsi mi tak brzo odpověděla.Já tě chci podpořit a dodat ti síly.Včera jsem se nerozepsala o svých báječných dvou dospělých dětech, které mi jsou se svými partnery velkou oporou, nebýt jich nevím jak bych to vše zvládala.Taky mám dvě dlouholeté kamarádky ,()u té jedné pracuji takže mám kolem sebe lidi ,kteří mě v té velké bolesti drží nad vodou.Děti od manžela taky začly najednou, protože jim umírá táta obnovovat vztahy po 9 letech s jeho sestrou a její dcerou ,jeho bývalá žena(která jej vyhodila z bytu protože si našla milence) mít o něj přehnaný zájem, no přesně jak píšeš ty o dětech od přítele.Takže už toto by tě mělo varovat,já totiž vím ,že toto chování dětí od manžela je práce jeho bývalé ženy to je přesně její styl, takhle jsem ji sama měla čest před lety poznat.Pokud budeš jen přítelkyně neboli družka máš malé pravomoce rozhodovat za přítele a bohužel asi to bude někdy třeba jak vidíš, můj muž taky nepřiznal bolesti, hrál si na hrdinu, musela jsem taky hodně věcí probrat s lékaři radši ať mu pomohu.Ani nevíš jak ti rozumím, tady musí jít ostych stranou, musíš mu to hezky vysvětlit,že jako družka budeš mít svázané ruce v různých rozhodováních, to pak mohou jeho děti nadělat více škody jako užitku ,protože vůbec neví co to obnáší ta nemoc a co on vůbec potřebuje hlavně klid a jistotu.a tu v tobě má vždy´t jsi se mu starala o tatínka ,to už mluví za vše, je to málo jako důkaz lásky a oddanosti????!!!!!Smekám před tebou musíš být hodná a laskavá tohle málokdo umí dnes ocenit ,jen lidi na stejné vlně.Nevím jak jsi stará ,já budu mít za chvíli 50 let a můžu ti říct ,že se mi začíná vše v dobré obracet kamarádka mi zjistila,že vdovský důcho budu mít nejen rok ,ale i po 5 letech kdy dovrším 55let.Což mi vyrazila dech protože jsem s tím vůbec nepočítala myslela jsem si že když nemám 50let tak mám prostě smůlu takový je život.A vidíš asi mě ten bůh má rád .Neboj věřím že se spolu domluvíte musíte spolu mluvit o budocnosti jako by se nic nedělo ,ale počítat prostě se vším co by kdyby bohužel u takové nemoci člověk musí počítat se vším.Přeji ti ať ti vše dobře dopadne a neboj ta chema je potvora,můj muž taky takhle trpěl,ale potom se vzpamatoval dokonce začal chodit do práce (i když měl )plný inv.důchod.) na zkrác.úvazek.Napřed jsem byla zlá,ale pak jsem pochopila ,že by se doma zbláznil,že musí mezi lidi.Slíbil mi ,že se nebude přepínat,dělal jen u počítače a poruch(elektromechanik).A vidíš hned mu bylo líp člověk si pořád dával naději,že přece jen vyzrajeme,ale výsledky nebyly vůbec dobré,tohle jsem mu tajila ať mu neberu naději a chu´t do života.On moc dobře věděl jakou má malou šanci přežít,ale aspoň prodloužit.Tak měj se hezky a držte se .

I my jsme nas boj prohrali! Posledni dny jsem jen s hruzou pozoroval, ze i my jen kopirujeme prubeh u tech, kteri to podstoupili pred nami. Tatinek umrel vcera vecer v nemocnici, byl jsem s nim a drzel jsem ho za ruku. Hrozne jsem doufal, ze tohle do teto diskuze nebudu muset nikdy napsat. A je to tady. Napisu vic, az budu moct. Ted jen vim, ze to neni fer!

Johanko, já nevím, jaký byl tvůj přítel před nemocí. Píšeš, že jste se starali o jeho tatínka. Ta nemoc sice postihla Tvého přítele, ale trpíte jí oba. A jako Ty děláš všechno pro něho, měl by i on udělat něco pro Tebe. Jsem si jistá, že zná svůj zdravotní stav i prognózu. Ano, lékaři jsou dnes otevření a svým způsobem nemilosrdní. Zažila jsem to tenkrát nejednou na vlastní kůži... jedenkrát jsem prosila o malou naději a dostalo se mi kruté reality s dovětkem o bláznivé ženské. Promluv s přítelem, řekni, že máš strach, možná i Tvůj pláč mu otevře oči. Manžel říká, že chlapi jsou jednoduší- musí slyšet konkrétní slova. Ne nějaké náznaky. Prostě ho v příhodnou chvíli požádej o ruku a vysvětli mu narovinu i důvody /je to i informace o zdr. stavu..../ Pokud by nechtěl, požádej ho, že pozveš notáře, ať sepíše závětˇ a rozhodne, co komu připadne. Jsi jeho nejbližší člověk a nyní mu prokazuješ tu největší službu. I on se musí zachovat vůči Tobě čestně.Všechno může dopadnout dobře, ale strašné je, když člověk pochopí, ale už nemá sílu cokoli udělat.