Diskuse - rakovina slinivky břišní

Nemohu říci, že se zabývám rakovinou slinivky, ale setkal jsem se s ní více a blíže u jednoho klienta s rakovinou slinivky a problém kolem slinivky jsem sledovali i u ostatních.
Začnu od Dr.Clarkové,ta tvrdí,že problémy se slinivkou může způsobit parazitární zátěž přímo na slinivce.Problém byl v tom, že jemenovaný parazit jsme neměli v diagnostickém programu EAMset, který sloužil ke zjištění případných zátěží. Jmenuje se Eurytrema pancreaticum.Našel jsem o parazitovi zmínky v zahr.pramenech jako úplně něco exotického.Nechali jsme si v institutu celostní medicíny u Jonáše udělat měřicí ampuli a začli s ní měřit a hledat. Mezitím jsem měl odezvy na nasazení bylinných tablet DIABEX, které slouží k očistě slinivky přírodní cestou směsí bylin.Zpráva byla od lékaře, který nasadil pacientům s vyššími hodnotami cukru v krvi, kde se po vybrání hodnoty zlepšily. Postupným proměřováním slinivek jsme kontrolovali jestli je pravda, co tvrdí Dr.Clarková,že by to mohl být ten parazit. A bylo tomu tak, dokonce shodou okolností jmenovaný DIABEX dokonce působil na daného parazita, kterého "vyrušil z klidu" a začal jej likvidovat,vytěsňovat.Dále jsme zjistili, že pupeny Ořešáku amerického mají také deklarovaný účinek na parazita.Zkoušeli jsme další známé byliny zázvor, pelyněk, hřebíček.Všechny našly uplatnění.Nasazovali jsme všechny možnosti a klienty kontrolovali,jak se chová parazit. Ten se podle našeho měření nedal ihned zahubit, někdy nechával potomky a stěhoval se jinam do organizmu, kde na něj místně bylina neúčinkovala, dle čínského pentagramu - se stěhoval do jiného okruhu, kde nebyl účinek momentálně podávaných bylinných směsí.
Také jsme volili taktiku podávání preparátů, na infekční zátěže, které parazit roznášel,to se ukázalo účinným.Parazit měl snahu zatížit organizmus svými infekty, které ZÁSADNĚ vybíral ze zátěží tzv.vrozených, nebo-li těch, které imunita tolerovala a odvést tak pozornost od sebe. Tady jsme poznali jeho rafinovanost.Většinou dělal po organizmu okruh, kde nevynechal ani lymfatický systém, zde bylo poznat plánovanou snahu se vrátit do původního místa,kde to byla oblast tvorby inzulinu na slinivce,langerhansenovy ostrůvky.Většinou se podařilo systematickým podáváním bylinných tablet na dané okruhy parazita unavit,nebo likvidovat,nesnášel byliny.Zvrat nastal při působení přístrojem RavoZapper na konkrétní pásmo kmitočtů. které jej likvidovalo po desítkách minut.Po zlikvidovaném parazitovi zůstával jeho toxin, se kterým se musel vypořádat imunitní systém.Měli jsme případ klienta, kterému byla z důvodu rakoviny slinivky odebrána část slinivky pro jeho záchranu života. I u něj jsme našli parazita, který se pak vyskytoval v lymfatickém systému,než jsme jej přírodními prostředky zlikvidovali. Na snímcích PET byly místa, která svítila a tam jsme také parazita nacházeli měřením EAV. Lékařská medicína podávala chemoterapeutika, my jsme zkoušeli přírodní bylinný extrakt Graviola (Anonna muricata), který vykazoval v období zhobného bujení silný protinádorový účinek, který eliminoval.Bohužel chemoterapeutika vůbec nevykazovala deklarovaný účinek, naopak zatížila otganizmus chemickou zátěží, kterou jsme museli eliminovat dalšími detoxikačními preparáty a organizmus vyčistit.
Setkáváme se tedy nadále s daným parazitem, o kterém se tedy dle měření EAV máme možnost přesvědčit, že je za začátky a vzniku rakoviny, ukazuje to měření a lze to kontrolovat. Upozorňuji, že je to zdlouhavé, úmorné a nekonečné, parazit taktizuje a není na něj jednoznačný postup, případ od případu se liší a pokaždé se na něj musí trochu jinak.
Myslím si, že co se týče prevence, tak ta naděje je zde zjistit například parazita mnohem dřív, než začne rakovina a metastázy. V tomto případě má detoxikace svoji významnou úlohu jako prevence, kdy je ještě čas...

kenny,je mi to moc moc líto,celou diskuzi sleduji dlouho,taky mám svůj příběh,bohužel rysy společné se všema co tady přispívají,prostě beznaděj a nakonec stejně konec.....Drž se.

Kenny, je mi moc líto, že váš boj je dobojován a tvoje poslední věta, že to není fér, mi zní v hlavě bez přestání už dva měsíce. Opravdu to není fér, nezbývá, než se smířit s tím, že vše kolem této nemoci není fér.
Já sama jsem náhodou před dvěma měsíci na tuto diskusi narazila a s hrůzou jsem pročítala všechny příspěvky s přesvědčením, že to je jiná dimenze, že to se nás proboha nemůže týkat.Realita byla jiná a jek se říká, už jsme tu. A zase jsem přesvědčena, že přece nemůže přijít den, kdy budu muset přiznat, že boj jsme prohráli. Ale uvnitř vím, že ten den dříve či později nastane. Tak jen přijmi ujištění, že jsme s tebou, chápeme tvé pocity a přejeme hodně síly.

Olinko, děkuji za radu i za podporu. Nevím však, jak s tím naložím. Dokážu spoustu věcí, povznesu se nad všechny nepříjemnosti jeho nemoci, které s sebou přináší, o materiální zabezpečení si však říct sama nedokážu - tak jsem byla vychovaná a mám to už nějak v krvi. Co mi není nabídnuto, to si sama nedokážu vzít ani si o to říct. Počkám a uvidím, ono to nějak dopadne, možná, že i špatně, ale špatné je to všechno celkově, takže víc horší už to nebude. Zase si ušetřím nervy z jednání s jeho dětmi. Nic si neodnesu, nic mi nebudou moci vzít.

Dekuju..

Rozepisu se trochu o nasem pribehu. Nektere veci uz jsem sem psal, ale napisu to cele znovu. Nas boj zacal ke konci rijna 07. Tatinek (76) asi tyden prechazel neco jako chripku, byl podezrele zeslably, 27.10. jsme se rozhodli, protoze zezloutl, ze zajedeme do nemocnice (samozrejme jsme premysleli o zloutence). Na infekcnim zloutenku vyloucili, a na ultrazvuku zjistili, ze tam „něco“ je. Jelikoz mame rodinne prislusniky v nemocnici ve Znojme, rozhodli jsme se jet tam, abychom měli aspon nejakou jistotu, ze něco nezanedbaji. Tatkovi nebylo moc dobře, ale cestu z Krkonos jsme zvladli. To bylo o vikendu. V pondeli mu udelali potrebna vysetreni, a verdikt mi volal svagr. Nador na hlave slinivky. Pro me zacal kolotoc brouzdani po internetu a shaneni informaci. Ještě ten den jsem narazil také na tuto diskuzi, za coz jsem rad. Ve skriptech pro lekarskou fakultu UK toho mnoho nebylo, zajimave jsou ale knihy autoru, kteří si zkusenosti s rakovinou sami prosli. Za všechny zminim titul „Vyleceni rakoviny“, jmeno autora ted nevim a knihu nemam u sebe, ale muzu dodat pozdeji. Na chemoterapie v pripade slinivky jsem ziskal zaporny nazor a tak jsem hledal „něco jineho“. Narazil jsem na pana Dr. Jurkovice a procetl si o nem, co jsem sehnal. Jeho metoda mi prisla pomerne logicka a nejmene narocna pro pacienta. Rozhodl jsem se za nim vydat na konzultaci, sam bez tatinka. Tahat ho na Slovensko v jeho stavu by bylo trapeni. Panu doktorovi jsem vylicil tatkuv stav a dal mu precist do te doby nashromazdenou dokumentaci. Na zaklade těchto informaci tatinkovi predepsal lecbu (dvakrat tydne trypsin, chymotrypsin, ostatní dny nejake ty doplnkove tablety na podporu zaludku a jater, asi to same jako ostatnim). A az bude tatinkovi lepe, ze by ho rad videl.
Tatinek stravil cely mesic (listopad) v nemocnici, kde mu endoskopicky zpruchodnili ucpane zlucovody (to se jim podarilo az na napotreti, ubehlo něco přes tyden k uspesnemu pokusu) a dostaval vyzivu nitrozilne, jelikoz vyrazne hubl. Postupne odzloutl a citil se o něco lepe. Zhubl během tohoto mesice asi deset kilo (puvodne 80 kg). Znojmo konzultovalo postup lecby i s FN v Brne (Bohunice), kde byl tatka taky jednou na kontrole. Puvodne to vypadalo, ze operace bude mozna, protože tatinek mel silne srdce a do te doby byl uplne zdravy, a nador nebyl tak rozvinuty. Ale pak CT odhalilo trombozu na jedne z hlavnich zil v brise (zjistili, ze nador prorusta do této zily), takze operaci nakonec nedoporucili. Když konecne mohl z nemocnice pryc, vybrali jsme nejpohodlnejsi auto v rodine a prevezli ho tech 250 km domu. Hned druhy den jsme zahajili lecbu pana Jurkovice. Ve Zn proti ni nic nenamitali, protože uznali, ze oni uz pro tatinka nic udelat nemohou.
Nevim, jestli to muzeme prisoudit této enzymoterapii, nebo ne, to samozrejme nemuzu objektivne posoudit (muj nazor je, ze ano), ale stav tatinka se kazdopadne postupne zlepsoval. Po prijezdu z nemocnice sice ještě postupne zhubl dalsich 10 kg (takze uz mel 60), ale nic ho nebolelo a zacal chodit na kratke prochazky kolem domu, které postupne protahoval. Bydlime ale v kopcich a měli jsme tu snih celou zimu, takze tim byl pobyt venku velice omezovan, bohuzel! I nalada se mu zlepsovala, zacal verit v nadeji…
V unoru ho ale pozvali do Zn na pravidelnou vymenu stentu (ty trubicky ve zlucovodech). Zakrok trval dve hodiny a dle doktora bylo velice slozite, aby se to podarilo. Tatinek se vratil po nekolika dnech domu uplne vycerpany, zhubl další asi tri kila. Muj soukromy nazor je, ze to byl obrovsky krok zpatky a velika chyba, která uz bohuzel nejde vzit zpatky. Nehazim vinu na doktory, rozhodne ne. I CT bohuzel ukazalo progresi nadoru. Ale kdovi jak by to bylo, pokud by se v tatkovi zatím „nevrtali“, když to nebylo nutne. Vidim to tak, ze tento zakrok „rozdrazdil“ rakovinne bujeni ještě vice a urychlil jeji rozvoj. Třeba Jurkovicova lecba ještě nemela dostatek casu, třeba by byla nakonec ucinna. To uz se nedozvime. Ale to, ze se nador nezmensil, naopak vzrostl, bych nebral jako dukaz, ze lecba nezabirala. Lecili jsme se dva a pul mesice do tohoto (neprizniveho) zakroku, celkove do vcerejska 4 mesice. Sam rikal celou dobu, ze zadne bolesti nemel. Doufam jen, ze nelhal tak moc. Od navratu ze Zn byl den ode dne slabsi, jen polehaval, vylezt schody do patra do loznice mu delalo cimdaltim vetsi problemy.
Včera tatinek odesel. Před vecerem jsme odjeli, odvezl jsem maminku domu a sam jsem se pak vratil, jen ho ještě zkontrolovat. Když jsem prisel, zjistil jsem, ze to není dobré. Ještě me vnimal, odpovedel mi na pozdrav, a pak uz jen usinal a upadal do komatu. O hodinu pozdeji odesel. V tichosti, bez narku. Byl jsem s nim.
Bude se mi styskat tati, byl jsi skvely clovek.

... Kenny, cítím s Tebou. Není, co dodat.

Kenny je mi to moc líto...upřimnou soustrast...není co dodat.My jsme asi vyjimka..bylo nám řečeno rok..a tatinek odolává...nevím co děláme jinak...ale každy člověk je jiny...ale je pravda...když pročítám tyto přispěvky...vím,že ten konec mohu očekávat každy den,ale vubec si to neumím představit.Přeji všem mnoho sil...

Keny upřímnou soustrast,a myslím si ,že Vám tatínek nelhal,když se o bolestech nezmiňoval,určitě nebyly tak silné jak by mohly být , také jsem prošla Jurkovičovou léčbou a bolesti se zmírnily na minimum .Lékaři na léčbu jen dohlíželi .Pro Reny držte se jako já,která s touto nemocí zápasí 4 rok.Je to tak ,že každý jsme jedinec a je jen o tom ,jak dlouho vydržíme s imunitou a se vším co nás obklopuje zápasit.Je nás opravdu minimum ,kteří jsme zatím tuto nemoc zvládli Věra

Věrko,snažila jsem se najít všechny možné dokumentace o této nemoci a zatím jsem nenarazila,že by někdo ve 3 st.T4 N1 MO,bojoval jak muj tati..operace byla 9/06..a ani se mi nikdo neozval s podobným pruběhem..ted už nad tím moc nepřemyšlím..furt jsem čekala kdy to přijde..ted si říkám,je to dobrý..tak třeba ještě rok...žít v neustálem stresu..je hrozné...tatinkovi se daří opravdu dobře...a to je nejduležitější...

Jsem rad za tebe Reny a preju, aby to tak vydrzelo co nejdele, nebo - jeste lepe, preju aby Tvuj tatinek byl dalsi, ktery zvitezi.
Chci se podelit o co nejvic informaci, pro jednoho člověka nebyva dost casu v pripade této nemoci sehnat potrebne informace a na zaklade nich si hned od zacatku vybrat ten nejlepsi postup, proto je lepsi, když nas na to bude vic a tak tyto tvrde zaplacene zkusenosti budou uzitecne aspon ostatnim. Proto jsem napsal, jak to probihalo u nas a nesnazil jsem se setrit slovy.
Během meho shaneni jsem narazil celkem na dva lidi, které muzu povazovat za vylecene (nebo mozna lepe receno, kteri se vymykaji ze statistik).
Pan Benes, shodou okolnosti z naseho okresu, který prodelal rakovinu slinivky (nador na hlave p.) před osmi lety. Byl na operaci v Hradci Kralove, kde mu vyoperovali znacnou část slinivky, zaludku a ted nevim ceho vseho. Nasledne chemoterapie. Nador se nevratil. Po ctyrech letech se mu objevila rakovina tlusteho streva, dle lekaru zcela nezavisle na te první nemoci. Další operace, další chemoterapie. Ted je to uz 8 let od rakoviny slinivky, 4 roky od te druhé rakoviny. A je bez nalezu.
Druhou osobou je paní Vera, která se ucastni tehle diskuze. Operace, kterou prodelala, nebyla zamerena na vyjmuti nadoru, ale na zpruchodneni zlucovodu. Bez chemoterapii. Pote se lecila u pana Jurkovice, jak sama pise, plus celostni medicina (uprava stravy a celkove zamereni se na zdravy zpusob zivota). Dnes je to uz ctvrty rok, coz je krasne a nezbyva nez drzet palce, aby to tak slo dal. Chtel bych Vam pani Vero podekovat za Vase maily, informace a podporu.
Jen mala poznamka pro ty, kteří travi vetsinu casu na luzku. Chce to vcas myslet na prolezeniny. Jeste se tu o nich myslim nikdo nezminil. Lepe jim predchazet nez je lecit. Existuji matrace proti prolezeninam (lekarsky nazev jsou dekubity, tudiz antidekubitni matrace). Jsou pripojeny stále k pumpe a stridave se nafukuji a upousteji jednotlive segmenty, coz prispeje k zajisteni staleho prokrvovani jinak utlacovanych tkani. Ještě pak třeba masirovat postizene casti.
Uz me nic nenapada. Kdyby si někdo myslel, ze mu muzu s necim pomoct, tady je muj mail: jc.kenny(zavinac)centrum.cz

Cítím s tebou nemám co dodat.

Kenny,díky za info:myslím,že je duležité jaké je to stádium,jestli jsou metastázy apd.věřím,že v 1,2 st.nemoci je možné se zcela vyléčit..tati má ložisko i na ledvině a lopatce...myslím,že se drží silou vůle a že má pro koho žít...psychika dělá moc...doktor mi říká,že to nechápe v tomto stádiu,ale že nemám byt optimista..tak vlstně nevím co čekat...ale pozastavilo se to..a snad to i nějaky čas tak zustane...děkuji a mějte se, nyní musíte zvládat spoustu bolestnych věci.které si vubec nemohu ani představit..

Mame stesti, ze mame fajn rodinu. Tatinka nam nevrati, ale se vsim se nam snazi pomoci. A fajn sousedi se taky hodi. Na spolecne vzpominky na toho "skveleho a veseleho cloveka". Vcera jsem byl domlouvat pohreb, hrozne chvile, ale jak se ukazalo, majitel te pohrebni sluzby tatinka take znal a tak to nebylo tak neosobni, jake jsem to cekal. Dnes jdu na urady a pak odjedu radeji do prace. Mezi kolegy, kamarady. Snad to tak pujde snaz..

Dobrý večer všem,po dlouhé době jsem se odvážila na tyto stránky a čtu si Vaše příspěvky. Vždy se okamžitě vrátím do doby před cca 8 měsíci, kdy jsem prožívala s některými z Vás odchod mého blízkého. Reny, to je úžasné, že se stále držíte, moc Vám to přeju,ale samozřejmě všem, kteří jsou na tom podobně jako Vy, bohužel, těch není moc. Kenny, přeji Vám upřímnou soustrast, co jiného říct!
Je opravdu důležité mít kolem sebe rodinu a přátele, kteří Vás psychicky podrží,takže jak píšete, máte štěstí aspoň v tom, že je máte. Když tady čtu ty jiné příběhy, jak se potom chovají Ti, kteří by měli být s Vámi a pomoct, chce se mi brečet. Já jsem odchodem svého dědečka ztratila část příbuzenstva. Nevím, co jsem udělala špatně, to, že jsem se o něj starala a byla stále s ním? A to nejen, když byl nemocný, prostě mi to přišlo normální. Když jsem pak potřebovala pomoct s pohřbem a vyplakat se třeba tátovi nebo strejdovi na rameni, nebyli tady.....strejda byl v Chorvatsku a když jsemmu volala,že mu zemřel tatínek,řekl,že neví,kdy přijede,že teď už to stejně nemá cenu. No a můj tatínek se ozval až po dědickém řízení a hádejte o co mu šlo....nejen jemu, i tetička se přidala....a tak to šlo dál a dál. Jak to může někdo dokázat, starat se o peníze,majetek atd, když já měla plné oči slz a hlavu plnou myšlenek na dědu, kterého už nikdy neuvidím.Během půl roku mne jejich jednání připravilo o 10 kg a už jsem byla zralá na psychiatra. Skončilo to, tedy doufám, až letos koncem ledna. Takže Vám všem tohle opravdu nepřeju. Děkuji této diskusi, že je, myslím, že nejednomu z nás určitě poradila, pomohla a kdo ví, třeba opravdu zásadně. Díky !!!