Diskuse - rakovina slinivky břišní

Me tatinka vzala tato hrozna nemoc po 3 mesicich od diagnozy. Mel ohranicen nador bez metastaz. Prislo se na to kdyz zezloutnul. Na chirurgii ho operovali bez dobreho vysledku - nador neoperatibilni. Mel jit na chemo ale zacal rychle hubnout a slabnout, jako by to z nej vycucavalo zivot .Pak uz jen lezel a nejedl a zhubnul ze ze nej byla kostra a pak konec. Po vazne diagnoze jsem myslel ze aspon rok tu bude ale bylo to hrozne rychle...

Byva to ruzne, jak u koho, o tom svedci vsechny ty pripady zde, i kdyz ten zaver je skoro vsude stejny, jde jen o ten cas.

chci se zeptat , jakým způsobem vám nádor diagnostikovali. mám snad všechny symptomy tohoto onemocnění, bolesti břicha, nevolnost, svědění, úbytek hmotnosti. udělali mi ct kde nic nenašli a odpověděli, že jsem zdráv, dle stavu jak se cítím tomu nevěřím, existuje nějaká možnost dalšího lepšího vyšetření, operovat mě pochopitelně nikdo nechce, musím tedy čekat až budu žluty

Pro Ctirada vyšetření PET/ CT na Homolce a stoupající onko marker CA -19-9

prosím Vás můžete nechat tel.kontakt

Moje máma podstupuje experimentální léčbu u Dr.Petruželky, najděte si na internetu NTRK léčbu.Stránky jsou i v češtině.

Je to skoro dva roky kdy jsem tady byl naposledy.Je mi šedesát let a jsem 6,5roku od operace slinivky.Samozřejmě že mám určité omezení ,ale žiju a jsem tady. Raduji se z každýho dne a věřím že tu ještě nějakou dobu budu.Věřím tomu a tak i Vy věřte......Naděje tu je

Je to skoro dva roky kdy jsem tady byl naposledy.Je mi šedesát let a jsem 6,5roku od operace slinivky.Samozřejmě že mám určité omezení ,ale žiju a jsem tady. Raduji se z každýho dne a věřím že tu ještě nějakou dobu budu.Věřím tomu a tak i Vy věřte......Naděje tu je

Ad Jirka z Kraslic, tak prima, jste ten stastnejsi clovek.

Dobrý den ,čtu tady přízpěvky a je mě hodně smutno,mému manželovi zjistili v květnu 2019 rakovinu slinivky,nastala chemo .Měli jsme šanci na operaci,ale po různých vyšetření CT praha operaci zamítla a ani chemo né,že by manželovi ublížili.Je mě hodně smutno.Starám se o něj ,zatím je v pohodě,lepíme náplastě na bolesti 75 sila.Ty mu pomáhají od bolesti.Má chuť do života,ale ta svinská nemoc je hrozná.Já jsem požádala doktora,aby ho neodstavil na poslední kolej a občas ho vzal na vyšetření i když já vím ,že nemoc je smrtelná .Docent mě řekl ať si užíváme každý den a tak to dělám.Ani já nechci slyšet ortel ,za jak dlouho atd,ani nechci aby to říkal manželovi.Věřím ,že i zázrak se stane,ale já jsem z toho hodně smutná,jak to jde tak se vybrečím,ale né před manželem.Jsem mu oporou,přestala jsem chodit do práce a jsem na pracovním úřadě,to abych mohla být s manžele stále .Mě bude 60 a manželovi bude 70.Snaží se co nejvíc jíst a ještě pije ti drinky.Je toho už přepitý,ale aby mě udělal radost tak usává,alespoň jeden denně.Nevím jak se smířit s tím,že není léku ,já nikdy manžela nikam nedám,teď je ještě soběstační,ale posloužím mu co nejvíce budu moct a přiznám se ,že toho moc bojím.V noci se budím a stále sleduji jeho dech.Ta rakovina na slinivce zatím vyhrává,je to fakt hodně bolestivé

Dobrý den ,čtu tady přízpěvky a je mě hodně smutno,mému manželovi zjistili v květnu 2019 rakovinu slinivky,nastala chemo .Měli jsme šanci na operaci,ale po různých vyšetření CT praha operaci zamítla a ani chemo né,že by manželovi ublížili.Je mě hodně smutno.Starám se o něj ,zatím je v pohodě,lepíme náplastě na bolesti 75 sila.Ty mu pomáhají od bolesti.Má chuť do života,ale ta nemoc je hrozná.Já jsem požádala doktora,aby ho neodstavil na poslední kolej a občas ho vzal na vyšetření i když já vím ,že nemoc je smrtelná .Docent mě řekl ať si užíváme každý den a tak to dělám.Ani já nechci slyšet ortel ,za jak dlouho atd,ani nechci aby to říkal manželovi.Věřím ,že i zázrak se stane,ale já jsem z toho hodně smutná,jak to jde tak se vybrečím,ale né před manželem.Jsem mu oporou,přestala jsem chodit do práce a jsem na pracovním úřadě,to abych mohla být s manžele stále .Mě bude 60 a manželovi bude 70.Snaží se co nejvíc jíst a ještě pije ti drinky.Je toho už přepitý,ale aby mě udělal radost tak usává,alespoň jeden denně.Nevím jak se smířit s tím,že není léku ,já nikdy manžela nikam nedám,teď je ještě soběstační,ale posloužím mu co nejvíce budu moct a přiznám se ,že toho moc bojím.V noci se budím a stále sleduji jeho dech.Ta rakovina na slinivce zatím vyhrává,je to fakt hodně bolestivé

Pro Annu: Je mi to moc líto a soucítim s vámi. Chtěla bych vám dát naději, ale bohužel nemám. Přitel mi zemřel po dvou letém boji a loni na podzim onemocněla teta na to samé. Držte se a užívejte společné chvíle s manželem.

Temer devet mesicu jsem tu byla tichym ale stalym ucastnikem. V 67 letech to diagnostikovali memu otci a byla to jako rana z cisteho nebe..zacal kolotoc strachu,vysetreni,viry a zoufalstvi. Otec byl krom obcasnych bolesti v zadech v poradku nicmene diagnoza mluvila jinak 5cm na hlave slinivky brisni. Zkusily jsme chemoterapie na ktere pravidelne dochazel po celou dobu,problemy klasicke pachut v ustech,ztrata fyzicke kondice,unava ale zazila jsem s nim spousty dni kdy jenom sedel a jedl a byl stastny protoze jidlo pro nej bylo zivot:)podotykam celozivotne nepresahl hranici 70 kg:)zhruba 4 mesice zpatky se objevila triselna kyla coz ho bolelo vice nez cela rakovina slinivky. Denne uzival pouze 1 prasek na spani,nejake travici enzymy a kdyz uz bylo joo zle tak si vzal par kapek tramalu ale ne kvuli slinivce tu necitil nybrz kvuli kyle:)dalsi CT ukazalo zmenseni nadoru o 2cm na sirrku i delku a my byli stastni a jemu bylo dobre. Dalsich x chemo bez problemu krom unavy,pak chvilku pauza kvuli spatne krvi a cca 3tydny zpet ho zacali pobolivat streva. Nechut k jidlu,problem se stolici. Odlozena chemo a prasky nicmene stav se nemenil...dalsi chemo uz dostal bylo to v pondeli pred 10 dny..sedela jsem tam s nim a uz bylo videt,ze neco neni v poradku. Zil sam..v utery v noci me vubudil spatny pocit a hned v 6 rano jsem tam bezela. Zvracel cernou vodi a vypadal zle. Pry do nemocnice nechce a staci jen neco proti zvraceni:)zavolala jsem rychlou,hospotalizace,stent pro uvolneni zlucovodu fungoval ale uz to slo z kopce. Pouze zvracel,neudrzel ani vodu a ztracel se mi pred ocima. Dnes po 9 dnech v nemocnici zemrel. Celych 9 mesicu nemel bolesti a ten posledni hrozivy tyden ho nejvice trapilo zvraceni,nafoukle bricho a neschopnost jidt prozoze jidlo bylo zivot:)to je muj pribeh. Drzte se vy co bojujete i rodiny tech co bojuji. Nezasahne to pouze pacienta ale i celou jeho rodinu do ktere se vkrade hruza,strach a ta silena bezmoc... Drzte se!

V prosinci mi 14 dní od vyslovení diagnózy zemřela milovaná maminka. Už od léta byla hodně unavená a hubla, ale přesto jsme byly ještě v říjnu několika lékaři ujištěni, že je úplně v pořádku. Dokonce ji diabetoložka poslala na psychiatrii, což maminka velmi těžce nesla (stále říkala, že není blázen, že jí není dobře), místo aby ji poslala na odborné vyšetření. Teď již vím, že by jí nic nepomohlo a jen bychom se o něco déle trápily strachem, ale zas na druhou stranu bychom měly o trochu delší čas se na její odchod připravit, zařídit praktické záležitosti, splnit jí ještě pár přání, která jsme stále odkládaly, říci si vše, co jsme celý život nestihly a nebo jen o něco déle sedět a držet ji za ruku. Takto byla 10 dní v nemocnici, než ji stabilizovali a my jsme stihly doma vše připravit pro ležící maminku na kyslíku a doma nám zbyly jen 3 krátké dny. Stále mi moc chybí a nedaří se mi vyrovnat se s tím, že ji již nikdy neuvidím, na chalupě spolu již nic neuvaříme, kostel nevyzdobíme. Už nikdy nebude nic stejné ....

V prosinci mi 14 dní od vyslovení diagnózy zemřela milovaná maminka. Už od léta byla hodně unavená a hubla, ale přesto jsme byly ještě v říjnu několika lékaři ujištěni, že je úplně v pořádku. Dokonce ji diabetoložka poslala na psychiatrii, což maminka velmi těžce nesla (stále říkala, že není blázen, že jí není dobře), místo aby ji poslala na odborné vyšetření. Teď již vím, že by jí nic nepomohlo a jen bychom se o něco déle trápily strachem, ale zas na druhou stranu bychom měly o trochu delší čas se na její odchod připravit, zařídit praktické záležitosti, splnit jí ještě pár přání, která jsme stále odkládaly, říci si vše, co jsme celý život nestihly a nebo jen o něco déle sedět a držet ji za ruku. Takto byla 10 dní v nemocnici, než ji stabilizovali a my jsme stihly doma vše připravit pro ležící maminku na kyslíku a doma nám zbyly jen 3 krátké dny. Stále mi moc chybí a nedaří se mi vyrovnat se s tím, že ji již nikdy neuvidím, na chalupě spolu již nic neuvaříme, kostel nevyzdobíme. Už nikdy nebude nic stejné ....