Diskuse - "Panikářky"

Ahoj Miri,to mě mrzí že ti nebylo dobře,ale určitě to bylo jen od toho pletení:))Na té panické poruše jsem si to taky včera četla-myslíš to jak psala,že se toho zbavila za týden tím,že si to přivolávala a bojovala s tím?Stáhla jsem si to do wordu a mám to uložené asi si to ještě přečtu a zkusím.Ikdyž byla jsem dneska s půjčeným mimčem venku a bylo mi fajn,tak jsem si říkala,když jsem měla es,tak pojď ještě,ale jen tak povrchně,protože mi bylo líto si to vyvolávat když jsem byla relativně v pohodě.No uvidíme,zítra zavolám doktorce co ty ad,že bych brala jeden místo půlky.Jinak dneska mi moje babča řekla že vypadám líp-prý taková klidnější a není první kdo mi to říká,je to zvláštní,přitom mám stresy z práce a ty zas....é es,tak nevím.Ale asi ta změna práce byla potřeba:)tak ahoj a zítra večer sem juknu.Jo ještě Miri ty máš ty zkušenosti,nevíš čím to může být,když už ty es skoro nebyly a teď se zase rozjely?Jsem z toho dost divoká:))

Myslim, ze je blbost, co tam ta pani pise, taky jsem to cetla. Zkusit se to kazdopadne da, kdyz uz clovek zkousi vsechno. Ja jsem treba zkusila bankovani, byla jsem po tom cela modra .. modriny pres cely zada, to byla docela drasticka metoda, ale stejne to k nicemu nebylo.Myslim, ze ale ta diskuze panicka porucha je vic k tematu. Tady je to jak na xchatu, ze si kazdej vyklada kde byl a co tam delal .. a ja si pripadam jak magor. To nemyslim ve zlem samozrejme.. kazdy si muze vybrat. Tak pekny vecer.

Tohle je ten článek, na který upozorňovala Mirka:
Ahojkyyy:-) přišla jsem se s Vámi podělit o zkušenost s Panickou poruchou a snad i poradit......já jsem zašla za psychoterapeutkou. Terapet nepředepisuje léky, ale léčí pouze pomocí psychologických metod, což má tu obrovskou výhodu, že se nestanete závislými na lécích. Já studujiprvním rokem psychologii a i u člověka, který se psychikou zabývá, se může tohle rozjet, jsem toho živým důkazem. Projevovalo se to uplně stejně, jako vám všem- masivní nával uzkosti, pocit, že tentokrát to vážně nezvládnu, okamžitě jsem chtěla zmizet z místa, kde mě to popadlo.šílená tísen, bolest na hrudi, zmatek v hlavě, pocit že nejsem ve svém těle,...a přišlo to naprosto bez varování. Nejvíc mě asi dostávalo tuhnití svalů v obličeji, tobylo šílené. Nejdřív to byla školní třída, pak metro, pak nákupní centrum.....a já jsem řekla dost a navštívila jsem terapeutku, hned mi také bylo jasné, o co se u mě jedná, takže jsem se nezdržovala návštěvou u praktického lékaře, věděla jsem, že je to psychické a že si sama neporadím. A moje psychoterapeutka mi to vysvětlila takhle:
Panická porucha je nemoc, která má tu výhodu, že ač se vám zdá, že vám může ublížit, ve skutečnosti prakticky nemůže- neomdlíte, jako se vám zdá, nezešílíte, ani neumřete- ještě nikdy nikomu se nic takového při záchvatu paniky nestalo.V tomto ohledu je záchvat paniky jen nepříjemný, ale nikoliv ohrožující a dokonce, lidé na vás to, že prožíváte záchvat paniky, ani většinou nepoznají, ač máte pocit, že to všichni vidí. Záchvat paniky prožije ve svém životě téměř každý- jediný rozdíl mezi zdravým člověkem a námi, co trpíme nebo jsme trpěli ( v mém případě) panikou, je ten, že my si prostě moc těch symptomů všímáme, máme z nich ohromný strach a přecenujeme jejich význam. Je to tak!!! Je to jen špatná atribuce. Jako kočka, které přivážete na ocas plechovku.....uslyší rámus a poběží a čím víc bude utíkat, tím větší rámus bude plechovka dělat a ona se bude tím víc bát. Přitom by stačilo, aby se zastavila, otočila a zjistila, že je to jen hloupá plechovka, která jí neublíží a že se jí nemusí bát. Hm? Přesně tak je to s panickou atakou. A jak vzniká? ,,Zdravý člověk" má hladinu stresu o moc níž, než ji máme my. Proto musí zažít opravdu velký stresor, aby měl podobné pocity a i když je zažije, on si jich tolik nevšímá, mávne nad nimi rukou a oni už se neobjeví. Ale my máme hladinu stresu a uzkosti velmi vysoko- stačí jen myšlenka na to, jak se bojíme symptomů, které prožíváme a máme je tu. A točíme se v bludném kruhu, protože se začneme vyhýbat místům, kde jsme to prožili, myslet na příznaky, bát se,....říkat si ,,proboha, at se znovu neobjeví..."....a to je uplně špatně. Cosi přejeme většinou nedostaneme, co si nepřejeme, spolehlivě máme. a proto...nevyhýbejte se místům, kde jste paniku prožili, tím jí jen živíte. Naopak! běžte tam a přejte si záchvat paniky, on vám neublíží a během pár minut přejde. Říkejte si ,,tak honem , proč se mi netřesou ruce.." ...a až se začnou třást , řekněte si, klidně nahlas,,,ještě to je mááááálo".....a vyvolávejte si i další symptomy, soustředte se na ně, intenzivně si přejte....a oni přijdou, ale menší a pak ještě menší.... myslete na ně pořád- kdykoliv se budete cítit dobře, vyvolejte je, klidně si je nějak pojmenujte, třeba strašidýlka, jak chcete. ZA CHVÍLI vás to neustále myslení na ně bude tak otravovat, že zmizí, oni i myšlenky, i strach, celý váš problém. Já se vyléčila za TÝDEN. dělala jsem přesně tohle, ale pořádně. Přestala jsem se bát, brala jsem své potíže jako plechovku na kočičím ocásku a neustále jsem se snažila symptomy si vyvolávat- a k dyž přišly, schválně jsem se usmívala a snažila se je zintenzivnit. Hlavně se nebojte, není čeho!!Pokud chcete zvítězit, musíte do toho jít ale opravdu na plno a strach nebrat, vyškrtnout. je to těžký, ale ten život bez paniky a léků za to zatraceně stojí. A funguje to...tak si věřte, věřte i mě a zkuste to....ale naplno:-) žádné strachy, žádné utíkání před plechovkou na ocásku, žádné vyhýbáání se místům,kterých se bojíte, a jděte svým problémům naproti a hezky přivítejte:-) To budou koukat:-)

Holky má to něco do sebe :-))

Ahoj Tinuš ...
ty chodíš na xchat ? .-)) Že jsem tě tam nepotkala ? :-))
Hele ... já ten článek beru asi tak, že to není univerzální návod, ale někomu by mohl pomoct:-) přeju prima večer :-)

Ahoj Tino,na panicko poruchu jsme chodily ale pak se založily panikářky protože tam toho bylo moc.Nemyslím si že si tu každý píšeme jen kde jsme byli a co dělali,mluvíme o pp a jejích příznacích,radíme se a pomáháme si.A že si píšeme o všem možném??O tom to je přeji,a ne že tu budeme opisovat příznaky nemocí a bavit se jen o pp,to by jsem zcvokli úplně.A máš pravdu každý si může vybrat a když porovnám xchat a panikářky,promiň ale tady jsou holky jako moje rodina,xchat s tím nemá nic společného.Neber nic ve zlém,jen vyjadřuji svůj názor:)

Ahojky Blani,vím,ze chci asi za krátkou dobu nemožné,ale když žiješ normální život s plány a najednou se ti to všechno ze dne na den obrátí o 160stupnůtak chceč aby to co nejdřív zase skončilo a mohlas normálně žít.Když jsem byla na podzim skoro na dně tak mě doporučili si jít lehnout na psichynu,ale né mezi ty úpný "magory",je to krizové centrum.Je to tam spíš jako v lázních.Byla jsem tam jenom týden,ale první dny jsem si říkala co tam vlastně dělám to je fakt,ale naratzila jsem tam na výborného docenta a ten mi to tak podrobně všechno vysvětlil,že to není nic na co se umíra,že je to jen velmi nepříjemný,ale nic jiného.Nechala jsem si udělat i kompletní vyšetření.Mám za sebou snad všechno kromě magnetické rezonance abych věděla,že nejsem nijak nemocná,když mě to chytne tak si to pořád dokola říkám,že mi nis není na tohle nemůžu umřít,ale v tu chvíli mi to hlava prostě nebere a reaguje ůplně jinak než jak bych chtěla.Můj obvodní dokror mě uklidnil,když mi řekl že je pozitivni to,že to není na calý živit že to přejde,ale každému to trvá jinak dlouho.No tak jsem zvědavá jak dlouho budu bojovat já.Díky za odpovět a zase někdy Ahojky J.

Taky jsem ten článek četla,ale nevěřím,že se to dá za týden zvládnout.Používát taky nějaké cvičení třeba dýchání abych si sklidnila tep a tak.Doktor mi taky doporučil navštěvovat místa ze kterých mám strach abych se naučila ty svoje paniky zvládat,třeba nákupy ve větším obchodě,nebo jízdu autem sama,ale jsou dny kdy to teda absolutně nehrozí,to zalezu domů,jako by to balo lepší,ale ta berla že jsem doma...šak to všichni znáte ne.

Ahoj Lindo, také jsem se bála zůstávat sama doma z úplně stejných důvodů. Asi budeš muset vyhledat odbornou pomoc. Vystresovaná jsem lapala po dechu, celá rozklepaná jsem špicovala uši jestli je už konečně někdo za dveřmi. V momentě, kdy zašramotily klíče v zámku jsem se trochu uvolnila, ale stejně to dopadlo tak, že jsem se vždycky pod tíhou toho předchozího napětí totálně hroutila a skončilo to brekem. Tyto stavy fakt dokážou vyčerpat psychicky, ale i fyzicky, byla jsem úplná troska, léky a pohovor s psychiatrem Ti určitě pomůžou. Určitě s tím neváhej!

Opravdu obdivuji každého, kdo je tak silný a dovede čelit atace pp. Já se svou víc jak třicetiletou zkušeností to dodneška nedokážu. Netvrdím, že postupně nedošlo ke značnému zlepšení kvality prožitků ze života. Ale velkou zásluhu na tom mají určitě medikamenty, bez nich bych (asi jsem příliš velký slaboch) nebyla schopná fungovat. Ta frekvence atak se stále snižovala, ale někde daleko v podvědomí to stále ještě je. Dokonce i v současnosti, když sem tam vystrčí růžky, jsem z toho ještě stále dost vyděšená, i když vím, že opravdu nejde o život. Upřímně přeji aby to vyléčení bylo trvalé, já tento přístup považuji za velice pozitivní a statečný!

Ahoj holky, na tu panickou poruchu jsem taky chogila, ale tady je to jako mezi svýma.vikénd jsem přežila dobře. Zítra jedu poprvně k psycholožce,Tapsychiatrička ke které chodím je s každým hotová jedna dvě. Napsala mi akorát léky a poslala mě k té druhé. tah jsem na to zvědavá. APPLE taky chodím na chat a myslím ,že už jsme si spolu i psali. Já jsem pralinka1111. Aprávě když mi bylo mizerně a zašla jsem na pokec člověk přijde na jiné myšlenky. jsem ráda,že vás tady mám je dobře vědět že je někdo kdo se mnou sdílí moje trápení . Ne že bych to někomu přála,ale znáte říkám si ,, aspoň nejsem jediná ",ve svém okolí jsem se totiž nesetkala s nikým kdo má PP.Nebo o tom aspoň nemluví. A ještě ohlas na ten článek. Jezdila jsem k jedné léčitelce a ta mi řekla,že většina mích problémů tkví v tom,že nemám ráda sebe,že numím přijmout své tělo takové jaké je. V tu dobu jsem se snažila urputně zhubnout, ale každý neúspěch skončil vždycky stejně.Ona mi tenkrát řekla,,Netrapte se tím jek vypadáte, naopak si říkejte to jsem přece já a budu to pořád já ikdyž budu mít v pase míň ikdyž budu mít nožky jak laňka a říkejte si mám se ráda takovou jaká jsem." A věřte tomu nebo ne za rok jsem shodila 14 kg, neustále jsem si vsugerovávala jak dobře vipadám atd. Myslím si, že v tamhle případě to funguje taky ne to vyvolávat,ale naopak si říkat ,, je mi dobře,citím se dobře,nic mi nehrozí,jsem zdravá". můžete si vymyslet jiné svoje sugesce,ale za skoušku to stojí. Ráno si to hned řeknu před zrcadlem a během dne když se začnu cítít hůř a nejde to nahlas tak aspoň v duchu. Je důležité,ale mluvit v přítomném čase,protože slovama budemi dobře to jeko by oddalujete na neurčito.Tak a teď si klidně řeknite ??ta je pořádně cáklá".,mě to nevadí musela jsem vám to říct.na mě to totiž zabírá. Mimochodem ta léčitelka mě zachránila od operace hemeroidů. Ato už je 6 let a do dnes mám pokoj. tak a teď jsem zvědavá co mi na to napíšete. mějte se krásně přeji všem ať se vám daří a hlavně ať děláte pokroky . zatím pááááá a mějme se rádi já vás mám. Ahoj.

Ahoj Ali,plně s tebou souhlasím,myslím si,že když píšeme kdo kam jede, je to pro holky, které jsou ještě radši zavřené doma,impuls, že opravdu to s AD jde, a že bude líp. Já osobně nikam na chat nechodím, nevím, co bych si tam s kým psala, tady mám taky pocit, že jsem mezi svýma!Jinak jak ti je? Mě o víkendu nic moc, manžel naplánoval výlet, byli jsme u jeho maminky v Podhradí nad Dyjí asi ještě 40 km za Znojmem, je to už 5km. od rakouských hranic, a nějak mi to nesedlo. Z ničeho nic jsem dostala pocit hladu, ale zase tradičně, že úplně omdlím hlady, zrudla jsem, a začala se cpát suchýma rohlíkama, aby mě zase nechytl pak sranec,nečekanec,od té doby se mnou nic nebylo, viděla jsem se už doma,a už jsem se nebyla schopna uvolnit,včera jsem byla zavřená celej doma,a dávala se do klidu. Byl doma manžel, takže jsem se sem nedostala. Tak doufám, že si prožila víkend líp než já, zatím ahojky a drž se!

Ahoj Světlanko, ty už jdi pro ty AD, třeba se pak budeš divit, jak ti jde vše líp, nechápu, jak můžeš zvládat práci kterou děláš, myslím si právě, že s AD tě pak nečekaná schůzka nerozhodí. Jseš fakt dobrá, že to takhle "přežíváš"! Jinak mi už dvakrát zdrhli cvrčci ze zavřenýho terárka, tak mám pocit, že vylezli dírkama na dýchání.Dovedeš si mě představit? Tancovala jsem tady, jak kdybych dostala 220! Tak ti přeji krásný den a napiš!

Ahoj Karlosi, to je taky dost, že sis na nás vzpomněl! Jinak chápu, jak ses na té klinice cítil, než jsem nastoupila na mateřskou, dělala jsem 2 roky ošetřovatelku v domově důchodců, a taky jsme tam měli občas smrtáčky,a je pravda, že dnes už bych to nezvládla! Museli jsme je vždycky vykoupat, oblíct do černýho a odvést do márnice, tenkrát mi bylo 20, a brala jsem to, jako normální věc, dnes už by mě nikdo nedonutil!Takže tě chápu, a držím palečky, at to tam přežiješ!!!

Ahoj Apple, tak konečně je mi líp. Včera jsem po týdnu vyšla ven. Šli jsme se s manželem projít na pláž. Bylo hezky, ale silný vítr. Ale bylo to fajn. Sluníčko bylo taky :-). Teď jsem u manžela v práci, večer mě čeká zubař. Já je vůbec nemám ráda. Musím to nějak přežít. S lékama je to celkem fajn. Mrzí mě, že máš ataky. Je zvláštní, že je máš i přes to, že bereš AD. Já beru Zoloft a ještě tu Lysanxii-to je benzodiazepin a potom se mi to hodně zklidnilo. Občas jsem nervozní nebo mě napadnou myšlenky, že to zase přijde, ale ataky už nemám. Tak se drž a snad tě to taky brzy přejde. Dáša

Ahoj Jani,když jsem si četla tvůj příspěvek, silně mi připomínal mě, taky něco naplánujem, a já to za chvíli měním. Dostala jsi k AD i Neurol, nebo Lexaurin? Když je ti takhle jeden den hůř, tak si máš vzít ten Neurol, zabírá hned! Jinak k tvému plánování rodiny, neboj se toho! Já mám 3 děti, a opravdu mě zaměstnávají tolik, že na sebe moc nemyslím! Dokonce ty poslední 2 mám už s PP, AD jsem brala celé těhotenství, a zvládla jsem to super! Soustředíš svoje myšlenky na toho nenarozenýho človíčka, a je to hned veselejší! Akorát jedna připomínka! Nekojila jsem, ráda se v těchto případech objevuje laktační psychoza, takže jsem nekojila,aby jsme tomu předešli, ale to je daleko! Tak se drž a ničeho se neboj!