Diskuse - PANIKÁŘKY-4.POKRAČOVÁNÍ

Čau taky jsem si přečet jak jsi psala, že se ti někdy udělá blbě u počítače. Takový to zhoupnutí, tak to přesně se někdy stane mě. Já se tomu ale při svý práci nemůžu vyhnout, čumím do toho pořád. Tak to jen tak, aby řeč nestála. Dneska mě zrovna bolí hlava jak sviňa, ale je to zas po nějakým laciným vínu ze včéra. Musím se nad sebou zamyslet.

Cau Roberte,s těmi černými občany máš pravdu já žiju obklopená touto komunitou a ty jsou v pohodě a veselí i když nemaj prachy,ale obec jim dodá co jim chybí,třeba ted zadarmo uhlí tak to je pak život bez stresu a ne ja když jsme ted museli s prckem bouchnout prasátko,aby jsme mohli dojít aspon pro rohlíky.Hezký den a nekupuj si ovocnáky :-)) sui

chtěla bych se zeptat jestli vam taky přeskakuje srdce

Milá JÍŤO, dovedu si tě představit. Hodná, tichá, skromná dívka snažící se zavděčit všem, nejvíc však těm co o to nestojí. Máš jistě pocit, že za všechno můžeš, sebeobviňování a vůbec tě nenapadne, že ty jsi ta dobrá a špatnost je na jiné straně. Tak s tím koukej přestat !!!!!!! Byla jsem také celkem hodné, klidné, poslušné dítě. Příliš jsem nevzdorovala ani v době puberty a byla jsem nekonfliktní. Ubrečenost mi nebyla cizí.Byla jsem velmi lítostivá a všechno jsem si moc brala.Vůbec jsem si nevěřila a nesla si životem mindrák neschopnosti. I moje vlastní mamka mě v tom nevědomky podporovala.Trochu se to zlomilo na střední škole, byla jsem třetí nejlepší v ročníku - a to mě na základce zrazovali, že na maturitu nemám.Udělala jsem i výborně přijímačky na nástavbové studium, ale protože jsem nebyla z té správné rodiny - nikdo nebyl ve straně - tak mě nevzali. Rovnou mi to při přijímačkách řekli.Ale moje sebevědomí šlo hodně nahoru.Jsem zdrav. sestra. Na vysokou jsem si netroufla, ale rozhodla jsem se, že než být podprůměrná doktorka, budu výborná sestra.Myslím, že se mi to docela povedlo, v práci si mě vždy chválili. A já rostla a rostla.Pak jsem si prožila pár krušných chvil na konci svého desetiletého manželství a byla jsem tam kde na začátku. A musela jsem začít na sobě pracovat znovu.A rozhodla jsem se, že se zbytkem života už jenom prochechtám.A i když mi do smíchu pokaždé není - ono to s PP jde těžko - tak si život přizpůsobuju sobě. Ne druhým, ale sobě .Obklopuji se lidmi se kterými se cítím dobře,zbytečně si nekomlikuji život hloupostmi, žiju pro své děti a přítele a naučila jsem se házet věci za hlavu.Jítuško ty taky musíš začít myslet sama na sebe a vidět se v lepším světle.Všechny starosti a problémy nejsou způsobené tvojí vinou, chybují i druzí, akorát to nepřiznají, někdy ani sami sobě.Dovedeš si vysvětlit proč tě adoptovali, když se chovají tak jako by tě nechtěli ? Ty ses je o osvojení neprosila a i kdyby jsi byla živější a zlobivější dítě tak s tím museli přece počítat. Zachovali se velice nezodpovědně, protože osvojené dítě snad potřebuje ještě více lásky, aby právě nikdy neměli pocit, že jsou nežádoucí, cizí......Věř si a buď na sebe pyšná, měj ráda sama sebe a uvědom si, že jsi bytost, která si zasloží, aby se s ní slušně a čestně jednalo.Pak ani nebudeš přitahovat partnery tyrany, kteří tě budou jenom trápit.Prostě si na pár místech pěkně bouchni do stolu.Budu ti držet palce.

LUCI, tomu přeskakování se říká extrasystola a máme to tady snad úplně všichni, mé maličkosti nevyjímaje. Čím větší a dlouhotrvající stresy tím častější.Můžou trvat i pěkně dlouho, jede jedna za druhou až mám kolikrát pocit, že omdlím.Pomáhá mi změna polohy a nebo menší úder na prsa.Mám je už přes 10 let, ale mám je v souvislosti s tím jak jsem na tom psychicky.

ahoj...děkuji moc za povzbudivá slůvka...máš úplnou pravdu...pěkně se v tom plácám a už mě to vše tak děsí, že nevím, jak to vydržet, unést a neutéct z tohoto života...moc ti děkuji...napsals to, co cítím, že mám udělat, ale vím, že to nesvedu...pravda, cikáni jsou spokojení na podpoře...já se cítím zodpovědna za lidičky, co mi ublížili...a stále si je pouštím k sobě...když se trápí...jen ale pak na to doplatím...a být na té podpoře...to mě též děsí....teď budou navíc Vánoce a já nemohu ani pořádně dát všem, co vždy...zhroutil se mi život jak domeček z karet....a vím, že sebevražda je hřích...ale já už to neumím nějak unést...moc moc ti děkuji, dals mi hodně svými slůvky.

Chcela by som velmi podakovat Verke-Veronike a Leny za privitanie. Velmi ma totiz vydesili tie stavy, ktore som nikdy predtym nemala - depresie a pocit, ze nic nema zmysel. Pytala som sa sama seba ako dlho sa da takto fungovat - v podstate len prezivat. Snazim sa to pripisovat tomuto novemu antidepresivu, ktore beriem. Len dufam, ze po porode sa budem moct vratit k mojmu povodnemu lieku. (Uz som sa zmierila s tym, ze lieky bude brat asi dlhodobo, teda urcite aspon par rokov. To by mi momentalne vobec nevadilo, hlavne keby som sa opat mohla citit - NORMALENE). Tiez sa obavam poporodnej depresie alebo dokonca laktacnej psychozy.
Pre JITULKU - mozem sa len pripojit k ostatnym. Myslim, ze pre teba je teraz najdolezitejsie najst silu sama v sebe, nehladat ju v druhych a uz vobec nie v agresivnom priatelovi. Uvidis, ze veci sa potom sami od seba zacnu zlepsovat. Tiez sa na teba sype vela kriz naraz, ale skus (pokial sa da) vidiet to tak, ze kazda kriza ta ma posunut dopredu a nieco v zivote zmenit. Ja som za par mojich kriz naozaj vdacna.

Milá Jiťulko, jsem tu dnes poprvé a vče jsem nestihla přečíst, ale jsi velmi laskavý a zodpovědný človíček.Byla jsem takovým člověkem 36 let od malička samé peklo, ponižování, v manželství 19 let strašné domácí násilí a teď jsem z toho 5 let venku a začíná nejhorší období, odcizujeme se s mými dětmi, je jim 23 a 21 ale to skutečně bolí víc než cokoliv předtím. Přítel mi moc pomáhá, zapomenout na ten strašný život předtím, ale tohle se nedá spravit. Jsem z toho zoufalá, ale já dnes musím fungovat na 100% protože mám dvouleté sluníčko. Miluju jí, ale chtěla bych milovat i svoje dospělé děti . Kdybych mohla vrátit čas, stejně bych určitě měla zas jinou katastrofu na svých bedrech. Život je moc složitý, ale vždy se najde alespoň malilinkatá věc, pro kterou se vyplatí ŽÍT!!!

Milá Jiťulko, jsem tu dnes poprvé a vče jsem nestihla přečíst, ale jsi velmi laskavý a zodpovědný človíček.Byla jsem takovým člověkem 36 let od malička samé peklo, ponižování, v manželství 19 let strašné domácí násilí a teď jsem z toho 5 let venku a začíná nejhorší období, odcizujeme se s mými dětmi, je jim 23 a 21 ale to skutečně bolí víc než cokoliv předtím. Přítel mi moc pomáhá, zapomenout na ten strašný život předtím, ale tohle se nedá spravit. Jsem z toho zoufalá, ale já dnes musím fungovat na 100% protože mám dvouleté sluníčko. Miluju jí, ale chtěla bych milovat i svoje dospělé děti . Kdybych mohla vrátit čas, stejně bych určitě měla zas jinou katastrofu na svých bedrech. Život je moc složitý, ale vždy se najde alespoň malilinkatá věc, pro kterou se vyplatí ŽÍT!!!

Krásný podvečer moje berunky!!!
Konečně jsem doma z práce mám chvilku čas na psaní,ale ještě jsem neměla čas si přečíst vaše příspěvky,ale slibuju,že to napravím!!!
Mně už je konečně lépe,žaludek se konečně uklidnil,takže jsem byla schopná dnes už téměř normálně jíst,ale mám asi zánět dutin.V noci mě probudilo ,že mě bolely uši,hlava a zuby a hučelo mi v hlavě...No ale ráno jsem do práce zkusila jít.Tam jsem posmrkala asi 20 kapesníků a čím víc jsem smrkala tím mi bylo lépe,takže teď je mi celkem fajn a ani se necítím nějak vyčerpaná.Tak teď už věřím,že to půjde jen jen k lepšímu.Také konečně mohu užívat svá AD,tak se srovnávám i psychicky.
Je děti byly dnes prakticky samy doma,hlavně Mařenka musela doma zůstat proto,že Haničce není dobře a babička nám vypadla z funkce,takže se celý den o Haničku starala.ještě večer jsem jim navařila,Mařenka to ohřála v mokrovlnce.,pak za nimi dopol. na chvíli přišel děda-tchán...,ale jinak byly prakticky až do 16h sami a zvládly to na jedničku,tedy hlavně Mařenka.Dostane za to ood nás 21.století-Junior,je to její nejoblíbenější časopis a také jí dám kapesné na Ježíška.Bez ní bych byla dnes úplně odepsaná,musela bych zůstat doma a měla bych pak možná problémy v práci
Berušky,tak já ještě přijdu,teď musím trochu uklidit.Všechny vás objímám a líbám!!! Veronika

Milá SUI, to, že se alespoň navečer cítíš relativně v pohodě je dobrá známka toho, že se tvůj stav začíná zlepšovat a léky pomalu zabírají. Já to měla stejně. Nejhorší rána, dopoledne jen silou vůle, odpoledne a navečer to bylo asi tak nejlepší, dobře jsem usínala, ale v noci se budila, zborcená studeným potem,příšernými panickými stavy.Ty navíc, že si nemůžeš pořádně odpočinout, nikdo ti nepomůže, nevystřídá tě ani na chvíli,budeš mít ten návrat k normálu trošku komplikovanější, ale hodně záleží na tvé vůli s tím bojovat.Stále ještě jsi na začátku, já se v tom Sui plácala asi 3 měsíce než jsem se stabilizovala, ale stále to bylo den ode dne lepší a lepší tak to šlo zvládnout. Ty si vychutnávej alespoň ty večery, kdy je ti líp a buď za ně šťastná.Pozitivní přístup ti také velmi posílí.A pošlu ti recept na absolutně nejjednodušší vánoční cukroví.Jsou to vánoční peřiky, potřebuješ jenom 100% tuk, hladkou mouku a šlehačku. Moučk. cukr na obalení. Poměry ingrediencí ti napíšu později, musím to nejprve vyštrachat.

APPLÍKU, musím tě zklamat. Vší návštěva v sobotu odjela. Jestli se vrátí, nevím, ale zvaní nejsou.Vlasy jsem zachránila.Vši teda nemám, ale v případě zájmu jsem schopná je sehnat. Stačí se pozeptat u Filípka ve škole.Zájemci hlaste se.

Milé Berušenky moje drahé a zlaté, všetkch nových priateľov tu aj ja srdečne vítam medzi nami. Dnes som sa od rána zle cítila a mala som pélenie pokožky, stiahnuté hrdlo, búšenie srdca a takú miernu úzkosť a to som si hrdinsky myslela ako mi začína byť dobre. Len teraz som prišla domov, boli sme pre dcéru vo Viedni na letisku, musím ísť dať večeru na stôl a venovať sa rodine. A tak strašne by som chcela byť tu, s Vami a každej napísať niešo milé a pekné, prosím nehnevajte sa, prídem sem neskôr, z úprimného srdca zdravím Appli, Ajku, Majulku, Mirušku, Pavlínku, Martušku, Jarču, Věrušku, Petrušku, Martinku, Dášenku, všety nové Berušenky a Roberta A hlavne statočnú našu hrdinku LENY. Prosím veľmi nehnevajte sa, strašne mám toho ešte veľa, Posielam Vám všetkym vrúcne objatia a pusinky, prajem každej krásny a pohodový večer, a tým, ktorým je špatne, aby bolo konečne lepšie. Vaša Ivana

Čau Bobe,
ráda tě čtu ... taky ty holky moc nestíhám číst, ale všimla jsem si, že tys tu asi dlouho nebyl. Co se týče toho PC .... já u něj dřepí buď v práci , pak ještě chvíli doma ... a nebo dřepím v autě ... i tam se mi to stávalo .... JInak laciným vínům se vyhýbej a života pohody si užívej:-))) P.S. Nesnáším Šmouly a Vánoce .. měj se prima :-)

Ahoj,
od dubna jsem na Coaxilu, což není antidepresivum z řady SSR nebo SSR, ty mi žádný neseděly. Byla jsi se dneska pora¨dit u Mudr. ? Co jste vymyslely ?