Diskuse - PANIKÁŘKY-4.POKRAČOVÁNÍ

ahoj vím co prožíváš,před měsicem jsem začala bojovat s tou samou diagnozou-uzkostné depresivní stavy a cítím vše tak jak popisuješ,mně drží při životě hlavně moje dcera ,ale hlavně věřím,ža my pomužou AD,držím palce a budem bojovat spolu,ano?

Ahoj holky,Ajči ty jsi mě rozesmála hned ráno,asi to není opravdu sranda ale nic hrozného když máte vši,ještě že máš ten přípravek V3I VEN,to je supr název,ještě večer,před spaním jsem si četla časák Zdraví a na titulní stránce bílá krabička a růžový název Vši Ven,Měj se a brzy at vyskáčou. J

ahoj zlatíčka....moc děkuji Martičce, Lenušce, Majulce, Ivance, Jarušce, Věrušce, Suince.....a všem ostatním, co jsem nejmenovala za moc krásné povzbuzení, krásná slůvka a rady...sami máte hodně trápení...ale jste silné osůbky a bojujete...za to vás obdivuji....dala jsem na vás a budu tedy ten esprital a neurol snad brát pravidelně...někdy je tu i pousmání...viz.ty vši...někdy utrpení...třeba ten žaludek...to také znám...něco v sobě udržím, ale často mívám hrozné křeče...ještě nejsem zběhlá ve vašich osudech....tak se omlouvám, že neumím každé krásné osůbce...což jste všechny...říci na vaše příběhy vše...je hrozná představa, že se to potáhne tak dlouho....já už jsem 5měsíců na neschopence...dělali mě i biopsie..měla jsem špatné krevní hladiny, ale nezjistili nic....měla jsem už i spoustu žluč.záchvatů...ale také nic...asi mi nervově tělo vypovědělo službu...během mých opakovaných odchodů od přítele jsem zhubla již 10kg...a boří se mi svět....bydlím sama v jedné místnosti a mám tu hrozné deprese...ale nemám chuť vycházet...nemám chuť žít...bojím se všeho....prožívala jsem psychické i fyzické násilí...a to od dětství...tak v tom plavu pěkně dlouho...po zamilování jsem prožívala krásný rok...ale opět spád....pak jsem si našla stejný typ člověka...a já hrubost neumím nést...ale bojím se tak samoty...že neumím udělat opětovně tlustou čáru, jako už jsem jednou učinila...byla jsem zoufalá ze samoty...ale kdykoli vidím přítele...s kterým jsem třeba dva dny, ale opět unikám do samoty, neboť to ponižování neunesu....propadám zoufalství...je to začarovaný kruh...mám ukrutný strach a jen pláč je teď v mých dnech...nejsem někdy schopna na nohy...a dojet ani k doktoru...už pro mě musela přijet i rychlá...cítím se tak méněcenná...vždy jsem byla soběstačná...starala se o přítele...i o děti z před.manželství...a teď jsem se totálně složila...a nezvládám běžné životní situace...jste úžasné osůbky....umíte pohladit...jsem tu velice krátce, ale už teď vím, že vás mám moc moc ráda...moc si vážím dušiček jako jste sluníčka moje vy...jsem velmi citlivá...a moc mi chybí láska...ráda se o někohé starám...ale hrubost a násilí mě ubíjí...často jsem jak úplně v jiném světě...jak mimo smyslů...a okolí se nedá svěřovat....ti mi jen vyčtou můj cit a ať se postavím sama na nohy a neblbnu, že nemám důvod být tak na dně, že jsem mladá, pěkná, chytrá...ju to je pěkné, že to říkají...chtěla jsem být úspěšná, studovala vždy s vyznamenáním...ale teď si připadám jen jak troska...a vždy svitla naděje, že je lépe a půjdu do práce...po 2týdnech nesch.jsem ji ukončila a šup, měla záchvat...opět neschop., opět trošku lépe a chtěla jsem jít pracovat, ať nejsem tak sama a náhle pásový opar...a to po tváři, velmi bolestivé...vždy, když už jojo že to půjde, se objeví další facka....už mě to moc vysiluje...snažila jsem se bojovat...ale už je to utrpení a samota a mimo života moc dlouhé...a mám čím dál větší strach...po AD jsem unavená, vyčerpaná a jen ležím...a tím více se ale cítím méněcenná...tak jsem vám tu vypsala tak nějak své dění v životě...je toho mnohem více, ale to postupem času, zda neobťěžuji...budu se snažit být vám také oporou...jen mě moc mrzí, že teď jsem tak na dně, že píši takto a to bych neměla...měla bych vás jen těšit a ne psát o nechuti žít...to se opravdu omlouvám, ale takto to ze mě jde.Moc děkuji, že jste...vidím v tom malé světýlko....abych nechtěla vzdát svůj život....máte pochopení, jako ani moji nejbližší...nerozumí mi...neumím jim to vysvětlit...vy mi rozumíte...jsou to hrozná muka...vždy jsem dřela na plno a šla za svým cílem....náhle se mi zbortil svět...nemám vl.rodinu, přítele se bojím a opakovaně odcházím...jsem v takové samotě, pracovat nezvládám, jak se mi zhroutilo tělo....připadá mi, proč tu jsem...vždy jsem plnila přání ostatních a od mala potlačovala své touhy...a teď je mi darem dáno chtít umřít...a já se ptám proč...tak ještě jednou zlatíčka děkuji...jste krásné osůbky...s úžasným nitrem a moc si vás vážím..děkuji.Krásný nedělní den.

AHOJ BERuNKY!!!
ZDRAvím vás všechny moc a moc a přeju krásnou a pohodovou neděli.Jak jsem vám včera posílala večer poslední příspěvek,tak hned nato malá Hanička pozvracela postel,tak jsem si ji rychle přenesla k sobě a než jsem stačila zakročit,tak pozvracela i tu moji,a to chuděra spinkala a vzbudilo ji to.Musela jsem ji umýt a manžel ji odnesl do obýváku a já likvidovala blitíčko...hned potom usnula,ale ještě asi 2h příšerně ze spaní kašlala,jelikož vyzvracela všechna antitusika a já se bála jí dát novou dávku.Nakonec se to kolem 23.h. zklidnilo a spaly jsme do rána spolu v postýlce jako šípkové Růžičky.
A víte co se mi k ránu zdálo za sen? Teď se opět nasmějet.No,o sexu dnes ne,to bych byla asi maniak,ale zdálo se mi,že krájím steaky a že mi spadly na zem a já je z té země sbírala a žrala jako prase a strašně mi to chutnalo a když jsem to snědla ,tak se na zemi objevila spousta salámu a já to zase doslova žrala .Pak jsem zjistila,že mě pozorují sousedi a říkala jsem si,že hlavně aby mi to nechtěli sníst,tak jsem zavřela okno,zatáhla závěsy a vše dojedla a pak jsem tu zem i lízala...To je vážně děsný,ale asi jsem měla po tom včerejším půstu skutečný hlad a snědla jsem k snídani kousek bagety...
Berušky moje!!! Všechno jsem od včera už načetla,ale raději vám odpovím v dalším příspěvku,aby mi to vzalo.pa pa a mám vás moc ráda!!!

Martičko, chci Ti moc poděkovat za přivítání a za podporu, že bude lépe...zatím se mi tomu nechce věřit, ale to porozumíš z článku výše..jen Ti touto cestou děkuji.Moc mě mrzí, že deprese Ti asi přetrvává i po měsících...jsi moc hodná duše a zasloužíš si být usměvavá.

Lenuško, i Tobě děkuji za povzbuzení a porozumíš také díky článku viz.výše...jen Ti chci též touto cestou poděkovat ještě opětovně...psychiatr mi napsal léky a poslal na terap.sezení...měla bych jít 11.11., ale nevím, nebudu to umět říci, už jsem takto chodívala, ale nedokázala to osobně ze sebe vysoukat.Děkuji

Majulko, i Tobě opětovně děkuji touto cestou a také porozumíš dle textu viz výše...cítím velkou bolest...nechci to vzdát...ale už jsem bojovala opravdu dlouho...je to již několikaleté...moc mě mrzí, že jsi měla a máš trápení, zasloužíš pohlazení, jako všichni tady.Děkuji.

Jaruško, i Tobě chci opětovně poděkovat touto cestou...vím, že se tu opakuji s díky, chci jen ať víš, že si také moc vážím Tvého přivítání a podpory.Děkuji.

Ivanko, také Ti chci ještě jednou poděkovat touto cestou za podporu,více mi porozumíš z článku viz.výše...já vím, člověk musí být silný, ale jak píši, už je to moc dlouhodobé...a zlepšení se nekoná...naopak, proto upadám na dno a obdivuji Tě, že jsi tak silná...děkuji.

Suinko, i Tobě takto opětovně děkuji za zprávičku a podporu....přítel mě v zamilovanosti také držel nad vodou a ve štěstí...bohužel se objevilo násilí...to vše popisuji v článku viz.výše.Ale děkuji, že mi chceš také pomoci bojovat...moc mě trápí,když je někomu zle...a moc mi vadí teď moje bezmoc.

tak jsem napsala delší článek pro trošku pochopení mé bolesti...potom zvlášť poděkovala a i se trošku opakovala osůbkám, co mě tu přivítali...a jinak chci napsat, že děkuji všem, co jsou zde, za příspěvky a vzájemné podpoření....a nevím, co napsat, budu moc ráda, když mi opět odpovíte...snad zahřeje mé poděkování...snad porozumíte mému vyjádření v tom dlouhém příspěvku a musím se opakovat...jste andílci v tomto krutém světě....chtěla jsem být mým nejbližším také andělem,ale nerozumí mi a zlámali mi křídla....jste tak jemnocitné...že cítím, že mi rozumíte nejvíce ze všech.....chci ať vaši tvář zdobí jen úsměv...i kdybych tu nebyla...budu vám to přát z celého srdíčka stále....

Ahojky do nedele -
pomalu se budu chystat na svou druhou smenu v praci - dnes uz vim, ze bez Neurolu to zatim nepujde, takze se dopuju uz predem, at se mi zase nerozklepou kolena .. :)
Dnes chci hlavne napsat Jitulce ..
Tvuj pribeh je velmi smutny, opet ctu o bolestech a vubec se nedivim, ze ti telo zacalo takto stavkovat ..
Kousek mame podobneho - ja mam na sobe take znamku te, co je chytra, vzdy studovala s peknymi znamkami, sobestacna, pracovala s nasazenim do roztrhani tela .. No a ted - zlom a bojuju sama ze sebou ..
Jitulko, pises, jak dlouho jsi na nemocenske - je velka skoda, ze jsi od zacatku nezacala brat pravidelne AD, protoze dnes uz by to vsechno bylo urcite aspon trochu jinak ..
Ja je beru ted sedmy tyden a ten rozdil je opravdu citelny, i kdyz nejsem porad uplne v poradku - ale za 5 mesicu, to uz verim, ze to bude mnohem lepsi .. Pises, ze to zkusis ..
Urcite to udelej, ale ber je pravidelne .. nema smysl si jeden den vzit a dva ne .. to nema efekt .. Musis myslet na to, ze aby tato leciva poskytla sluzbu, jakou maji, musis byt trpeliva a nevysazovat je ...
Pises, ze jsi po nich unavena .. ja mela minimalne 3 tydny pocit, ze jsem snad roky nespala - kdyz uz jsem vylezla z postele, cely den se mi zaviraly oci .. Ale zacatek je vzdycky podobny - musis verit a dat tomu cas .. Co se tyka tveho pritele - chapu, ze nechces byt sama, ale takovy clovek ti prece nemuze ani dat pocit nejake opory - jestli jsemto spravne pochopila, tak ti navic ublizuje .. To neni vubec dobre a nemyslim si, ze bys s takovym clovekem mela zustavat .. Ale je mi jasne, jak tezke je pro tebe pomysleni, ze bys zustala uplne sama ..
Ja pritele nemam, bydlim sama v Praze a jediny kontakt s lidmi mam ted v praci - nastesti pro me je tam par takovych zlaticek, ze mi to staci na osvezeni mysli a jinak ted budu jiste casto spechat domu k rodicum - to je nejvetsi zazemi a moje maminka i pres vsechny sve problemy se snazi me podporit a udrzet nad vodou .. Nevim, jak je to s tebou a tvoji nejblizsi rodinou, jiste ale je, clovek nutne potrebuje mit blizke kolem sebe .. je to v tomto boji neocenitelna podpora a pomoc .. Stejne jako vsechna srdicka tady, co se snazi pomoct si navzajem aspom pomoci internetu .. Neomlouvej se za to, co pises, od toho tady vsichni jsme, abychom se meli kam sverit a precist si spoustu krasnych slov, ktera ti tady urcite kazdy ze srdce a uprimne posle .. Pomuze ti to, kdyz to ze sebe vyjadris, uvidis .. Stejne tak by ti to mohlo pomoci na te terapii anebo jak jsem psala, dobry psycholog, ktery by na tebe mel cas a nechal te ze vseho poradne vypovidat a nasledne ti pomohl.. Moc ti drzim palecky .. Ivanecka se nam take dlouho nechtela pustit do AD po spatne zkusenosti, ale dnes uz take zobka .. Sui je na zacatku a proziva urcite minimalne podobne stavy jako ty .. Tak se do toho pust taky a ver, ze se to zlomi .. Jsme vichni s tebou :)

VERKA-VERONIKA .. S Hanickou to je mi lito - nejak to na vas doma sedlo, jak tak ctu .. No a ten sen - to asi, jak se ti nechtene vycistil zaludek, tak ti podvedomi v noci hlasilo, ze by ses asi nejradsi zase hezky s chuti napapala :) tak hlavne, ze ti sousede nic nevzali :)))

Zlaticka, moc vas zdravim ..
Psychicky se pomalu pripravuju na dalsi bojovku v praci - snad to bude vsechno dobre ..
Jitulko - taky mam pocit, ze bych nejradsi nevytahla nos z domu, ale musis se snazit to prekonavat - jde to pomalu - ja zacala pul hodinovymi vychazkami (mimochodem, jeztli mas napsane vychazky, chod se prochazet, aspon trosicku) ... Do prace se mi nejak zvlast take nechce, ale vim, ze je to tak lepsi ..a take nutne .. penizky mi z nebe nespadnou :)
Tak mejte peknou nedeli,
myslim na vas ;)

Tak jsem nakrmila dravou zvěř a můžu zase v klidu psát...
Ivanko,děkuju za velikou podporu.Název toho léku si opíšu a nevhám si ho předepsat.Děkuji za radu.Na infúzi mě bolhužel nemá kdo napíchnout,i kydž včera bych to skutečně potřebovala.Jakou jsi včera měla směnu,byla hodně náročná?Je mi líto,že se stále necítíš tak dobře,ale i přesto mám lehký pocit,že se ti to zlepšuje.Víš,že prostě ti už není zle celý den,i když i ty večery jsou hnusné,ale jak píšeš,přes den to začíná jít.Jak spíš v noci? Bereš něco na spaní,nebo dokážeš spát sama?Jak se cítíš dnes,odpočíváš?Podle mě,kdybys neměla v práci tak velký stres,tak ti také bude lépe.A víš ,mám i pocit,že ta mladá děvčata u vás v práci nemají úctu k nikomu,ani k tobě jako ke staniční sestře.Já mám nad sebou primáře,vrchní a její zástupkyni.Vyjma primáře si v práci s každým tykám,ale i tak úctu mám a své nadřízené respektuji,nikdy bych si nedovolila to co holky u tebe v práci.Asi jako jejich nedřízená bych toto i špatně snášela.Vůbec nevím,jak bych tuto situaci řešila.Musí to být velmi těžké.

Leny,ty moje šikulinko,ty seš prostě kabrňák.Jak je ti dnes? Máte v práci ten bazárek?Moc na tebe myslím a upřímně tě obdivuju!!!!

Jarčo,taky ti děkuju za slova podpory,jsi moje sluníčko,brouček,berunka,světýlko....Jak se cítíš ty a jak to budeš mít nakonec s tou prací?

Majulenko moje upracovaná,jsem zvědavá,zda my dvě se někdy v tom našem Liberci setkáme,ale moc ráda bych tě poznala osobně.Mám kolem Vánoc 3 týdny dovolené,tak bychom se nějak mohly spolu domluvit,někde na kafíčko ve městě.Co říkáš? Jak ti je? Koukala jsem ,že také se sebou stále bojuješ?

Applinko,tak co ,miláčku,jak ti je dnes?Jsme nyní všechny nějaké rozhozené,možná je to i tím ročním obdobím,je hodně tma,střídá se počasí,jednou sníh,mráz,hned zase obleva...Střídá se to během 24h a je to pro nás citlivky náročné.

Ahoj SUN a JITUŠ,vítám vás mezi námi.Vám pak napíšu zvlášť,ale nebojte se,vše jsem četla a nikdy nezapomínám.Vím,jak čekáte na každé milé slovíčko a povzbuzení a věřte,že tady jste na správné adrese,tady v této diskuzi jsou holhy-bberušky všechny do jedné moc moc prima a velmi empatické.

Jo,ještě Suinko,drž se,AD už jistě začnou brzo zabírat a bude líp,určitě bude líp.Není člověk stále jen dole a já věřím,že i tobě se karta brzy obrátí!!!!!

Taaaaaaaaak berunky,přeju dobrou chuť k obědu!!!Pusinky všem!!! Veronika

Ahoj Jiťulko,musela jsem si znovu pozorně projít tvé včerejší příspěvky.Broučku,máme stejnou diagnozu-anxiozně-depresivní porucha,co se ráda vrací...Věř,že vím velmi dobře,jak se cítíš,i když já jsem už velmi dobře stabilizovaná,ale to jen samozřejmě díky své vynikající p.doktorce.AD beru už 4.rok.Nyní jsem i schopná o tom všem s kýmkoliv mluvit a za svoji dg. se nestydím.Ty máš i sebevražedné úmysly,viď.?Pokud to chápu dobře,to k této poruše patří.Víš,velmi ,ale skutečně velmi důležité je,abys užívala poctivě a pravidelně AD!!!!!!!! Nesmíš vynechat jedinou dávku!!!!!! Také si najdi dobrého psychologa a prober s ním všechna svá trápení!!!!!!! Víš,toto jsou 3 základní kroky,které tě přivedou ke kompenzaci stavu,proto jsem tam udělala tolik vykřičníků.Ber to tak,že prostě MUSÍŠ!!!!!
Co děláš za práci? Máš děti?Odkud jsi?
Přítel tě dusí? Tak ,jak já říkám,PRYČ S KRYPLEM!!!!
Já vím,píšu ti to poněkud tvrdě,ale musíš AD užívat,mluvit o svých potížích a chtít se uzdravit,Je to také hodně na tobě a pokud ti přítel ubližuje,tak se na něj z vysoka víš co...vy...r..
Moc a moc ti držím palce a jen doufám,že jsem tě svým příspěvkem nějak neurazila,nebo nepohoršila.To nebyl můj záměr,ale skutečně nyní to ber jako stranický úkol-brát AD a myslet na to,že se chceš uzdravit!!!! Udělej to třeba kvůli mě,kvůli nám tady,protože od nynějška jsi naše přítelkyně a my tě nechceme nechat trápit.Objímám tě a piš a piš!!!!!!! Potřebuješ nyní hodně komunikovat.

Milá Jitulko, ten dlouhý příspěvek jsem si přečetla a porozuměla jsem...i když nejsem psycholig, spolupracuju jen s jedním centrem a setkávám se s lidmi nemocnymi s depresí.Chodí k nám občas děvče ve věku 26 let ,která z ničeho nic na koleji dostala záchvat po vyšetření v dobřanech jí stanovili diagnozu - schizofrenie- duševní porucha, nechci tě tím stresovat jen jsem chtěla tím říct ,že tyhle lidi jsou na tom hůř než my ,i když chápu i tvoje deprese a nezlechčuju je!!!! Tato beruška budu jí tak říkat mě přirostla k srdci , má maminku není sama ,ale někdy strácí kontakt s realitou.....léčí se ale samozřejmě nemá tak plnohodnotný život jako my ....tak aspon píše básničky do našich novin, ale díky lékům a injekcím které musí užívat tak žije a ona doufá ,že se najde lék...to já nevím....jsem dnes náká na měkko ,tak budu končit , všem přeji krásny zbytek neděle , myslím na vás a modlím se za vás a diky také za podporu jak ke mě ,tak k ostatním. JITULKO TI JEŠTĚ NEUMÍREJ, NENI TO TAK!!! Když budeš chtít ozvi se třeba sms na 775602547 pa Marta