Diskuse - Panická porucha

cysty jsou taky příznak chlamydiozy, to je prokázané

Vendy je to možné vysadila jsi to naráz a když bereš dva denně je to možne a ještě nervy ze zákroku vůbec se nedivim žes měla tyhle příznaky at je lip papa

Holky měla jsem přesně to samé dva měsice léky pak se mi to zas vrátilo,pak jiné léky ale bylo to jak na houpačce ted beru léky rok a je to mnohem lepší,nejsou takové uzkosti a tlak na hrudiatd,Hlavně je to v naši hlavě řikejte si to znám to nic není přejde to musim být jako dřív,zaměstnat se ,mě se to mluvi ale měla jsem dlouho to samé co píšete vy ,nechuť něco dělat,unava,,nikam jsem nechtěja jit .Držim moc palce papa

Děkuju moc, doufám,že se to brzo vrátí do normálu,když si představím,že tomu ještě není ani týden,co jsem lítala, z práce do školky,doma,atd atd..a ted jsem jak přejetá nákladakem:-(((( a nejhorší to mám ráno. Panebože ať je to už brzo za mnou a ještě jednou diky lidičky, je fajn vědět,že v tom člověk není sám...:-(

ahoj lidičky hlavně ty illo dlouho jsem tady nebl ale dneska mam trošku přiznaty jako před rokem ty navaly horka a poceni totiž včera jsme navštivili s manželkou termaly a ona omdlela museli ji křisit a mně se to pořad opakuje v hlavě pořad nato myslim v noci jsem musel vzit xanax snad mě to nečeka ty lonske problemy zas mějte se všichni krasně pa pa

všechny to čeká !

VENDY,já osobně prožila se svojí nemocí dvě operace mimoděložního těhotenství a to mě vždy maximálně rozhodilo.Nemyslím tedy že vynechání AD ti ublížilo,ale operace,narkoza,stres....drž se.

dědku ty jsi tady pořad a nesklamal jsi co mi poradiš

fido: ničit chlamydie, ale musíš se sám snažit, na začátku ATB

Díky Ivi,a můžu se zeptat.Bylas před operací maximálně v pohodě a až pak se to pokazilo???Protože já ještě v úterý byla akční a ve středu po nástupu do špitálu to přišlo a je to mazec.Mi řekni,že ty nervy tak pracujou:-((((.Já jsem hrozná citlivka,jen mi řekli,že mě čeká laparoskopie začla jsem se třepat jak ratlík, s myšlenkama jestli to přežiju, jestli se probudím z narkozy atd.:-( a ted mi je mizerně a děsí mě to:-((((((

VENDY,je to už dost let zpátky,ale ano.BYLA jsem v pohodě a pak ten strach,myšlenky,jako ty....Při druhé operaci jsem měla takové nervy,že mě pomalu nemohli uspat a pak zase probrat.V klidu, nerv opravdu dokáží "divy" k pos...ní. :)

Ahoj tak já dneska jsem byla na interně a tam mi doktor řekl, že mám špatný léky a že mi ty léky nedělaj dobře a že bych je měla vysadit a nebrat nic a jestli za měsíc to nepřestane a budu mít try potíže tak mi něco daj, ale jinak bych to měla zkusit bez ad.jen s psychologem, tak já nevím já jsem šíleně úzkostlivá, nervozní vystrašená po ránu a trvá to do toho poledne a pak to přejde, no tak nevím, co mám dělat

Fido to bude dobrý,nesmíš na to tak myslet manželka se dá dohromady a vše bude zas v pořádku,tak to jí nedělá dobře ta teplá voda někdo to nesnese a musí se hodně pit.Tak hodně sil a zdraví papa

jedna chlamydioza, radí druhý

Dobrý den, tuto diskuze jsem našla po svém brouzdání po internetu a nedá mi to, abych nenapsala a možná se tak trochu nevypovídala. Panickou poruchu mám od 16 let, kdy jsem měla cestovat do zahraničí se školou, i přes velké deprese jsem nakonec odjela a ten týden strávený tam, alespoň myslím, rozběhl mou panickou poruchu, kdy jsem měla strach, že už se domů nevrátím a někde tam umřu. Teď je mi 23 a po delší pauze zase beru antidepresiva. Úspěšně jsem dokončila bakalářské studium, udělala si řidičák a našla dobrou práci. Ta ovšem zahrnuje služební cesty, jak po republice, tak i do zahraničí. Na jednu takovou jsem se chystala s kolegyní, až do posledního dne bylo vše relativně v pořádku a já si říkala, že to zvládnu. Noc před cestou jsem dostala panickou ataku a skončila na centrálním přijmu s třesavkou, zimnicí, bolestí zad a beder. Psychiatrička mi zvedla "mou denní dávku štěstí" na dva Citalony. Teď se pro změnu trápím tím, co na to zaměstnavatel a můj nadřízený, který nakonec musel odjet na dalekou cestu sám. Zaměstnavateli jsem vše vypověděla, čím trpím a co beru a nevím, zda mě chtěl pouze uklidnit, ale prý to, že nemůžu jezdit na pracovní cesty (které jsou však časté) nestojí v cestě mé práci. Teď se mám vrátit do práce a netuším, co řeknu svým kolegům, protože je jasné, že budou chtít vědět příčinu mého "selhání". Chci to říct i svému nadřízenému, ale mám strach jak se na mě bude dívat a jak s ním pak budu moct dál pracovat. Máte někdo podobnou zkušenost? PP vs zaměstnavatel? Ráda bych si promluvila s někým kdo mi porozumí. Všem krásný den