Diskuse - Panická porucha

Tahle nemoc mi vzala vsechno co jsem mel rad , vzala mi skolu , pratele a to nejcenejsi lasku

Jsem Čech, nyní dlouhodobě žijící tisíce kilometrů od domova. Před lety jsem měl ovšem stejný problém, jako většina lidí zde - někdy jsem dokonce nebyl schopný opustit byt a měl jsem strašné pocity. Občas sem zavítám a pročtu si pár posledních příspěvků a nestačím se divit. Pokládám se za člověka, který již tuto poruchu nemá (nebo zcela vyléčeného chcete-li). Valná většina z Vás má naprosto špatný přístup! Cpete se horem dolem léky a snažíte se zabránit těm nepříjemným pocitům, ale to je z dlouhodobého hlediska špatně (ovšem pozor, neříkám že na začátku tablety nemohou pomoct!) a budete se motat v bludném kruhu strachu a bezmoci.
Vůbec nepřemýšlejte nad tím jak to vzniklo, co to způsobuje a buďte trpělivý.

V první řadě si přečtěte knihu od australské doktorky Dr. Claire Weekes - Hope and Help for Your Nerves (ISBN 978-0-451-16722-4). Tato autorka (již zemřela), byla nominována na Nobelovu cenu za psychiatrii a sama touto poruchou trpěla přes 60 let a zcela sama se vyléčila a pomocí této publikace i další desetitisíce lidí po celém světě (dovolím si říct, že i mě). Pokud neumíte anglicky, poproste kamarády, zaplaťte si překlad, šiřte ho mezi sebou. Jsou tam popsané revoluční metody pro překonání strachu a vnitřního tlaku.

Nikdo vám nikdy neřekne proč zrovna "vy" máte tento problém, jak jste k tomu přišli a buďme k sobě upřímní - nikdo ani neví kde to má původ. Je to chemická nerovnoháha v mozku? Neurologická porucha? Trauma z dětství? Nebo něco úplně jiného? Je to ale ÚPLNĚ jedno, přátelé! Tuhle informaci nepotřebujete k tomu aby jste byli zase v pořádku. Jednoduše po tom nepátrejte.

Snažit se problém vyřešit pomocí léků (a buďme k sobě znovu upřímní - nikdo také pořádně neví co tyhle léky v mozku způsobují, jak se tyto chemikálie ovlivňují mezi sebou atd.) je ZCELA špatné. Také mi doktorka nasadila AD a po týdnu jsem je přestal sám brát a už jsem nikdy k doktorovi nešel. Můj stav byl ještě daleko horší a já v té době věděl, že tudy cesta nevede... Nechci ostatním radit, ať okamžitě přestanou s tím co berou, to by bylo dětinské a dokonce i nebezpečné pro někoho, myslím dokonce, že v malé míře to někomu může pomoci - zejména na počátku kdy je člověk úplně na dně a nemůže ani spát. Ale nenechte ze sebe dělat pokusné králíky.

Já osobně si myslím, že se jedná o jakýsi typ "únavy nervů" u citlivých jedinců a lékem je jednoduše relax a trpělivost. Ale jak říkám, je úplně jedno jak to pojmenujeme... Uvědomte si, že ani chřipku nevylečíte za den, taky musíte ležet a čekat týden až odejde. Tak nás prostě příroda stvořila a stejně tak stvořila vnitřní mechanizmy jak vás z toho dostat. Stejně tak je tomu i tady - může to trvat celé měsíce a roky, než budete zcela jako předtím, ale musíte být trpělivý. Nevzdávejte to a dělejte malé pokroky. Věřte svému tělu a i když vám někdy připadá, že máte infarkt, příjmejte tyhle impulzy a nebraňte se jim, pozorujte je z povzdálí a nechte se jimi "unášet". Někdy se vám to nepodaří - to je ale normální. Příště třeba ano. Nebuďte z toho smutní. Postupem času, a ten může být u každého jiný - protože nejsme všichni stejní - se vám bude dařit tyhle "divné" pocity jednoduše přijímat a už vás nebudou tolik ovlivňovat... a jak bude čas plynout dále a dále, bude jich méně a méně a i když budou někdy silné, začnete je postupně ignorovat až jednoho dne zmizí, vy na ně zapomenete a budete z toho venku. Lidské tělo má úžasné schopnosti se samo vyléčit a zregenerovat.

Ano, chápete to dobře - je to přesně obráceně než jako u ostatních fyziologických nemocí. Když vás bolí třeba noha, tak první věc co musíte udělat je zbavit se té bolesti a problém je vyřešen. Ale s touto "nervovou únavou" to musíte dělat přesně obráceně a nechat tu bolest nebo divný pocit pracovat. Ať si dělá co chce - nechte ho. Postupem času, až nebudete tolik nervově unavení, nebránit se tomu, klidně na ní mluvit: "Ty jsi tu zase, tak ukaž co v tobě dnes je! Ukaž jestli mi dokážes přivodit skutečný infarkt!". Jedině tak začnete zase věřit svému tělu a přestanete se bát a být nervově unaveni. Pokud se ale těmto pocitům budete urputně bránit a budete se snažit je co možná nejvíce potlačit a zabránit jim, jen svoje nervy více unavíte. Je to opravdu tak jednoduché - jsem toho živým důkazem!

Je možné, že se mi to znovu vrátí, pokud budu ve velkém stresu a nebo když příjde nějaké nečekané drama nebo trauma. Možná že třeba ne, nevím. Ale mohu vám říci, a to vím jistě, že i když se tak stane, nebojím se. Už teď vím jak s tím pracovat a i když budu někdy znovu "nervově unaven", jednoduše se toho zase zbavím.

Přeji Vám všem hodně síly!

The forum is a brighter place thnaks to your posts. Thanks!

Moc děkuji za názor, Ivo. Už jen číst tato slova ve mě problouzí naději. A máš pravdu. Nesmím, vlastně nikdo nesmíme, zapomínat na to dobré a neustále si to musíme připomínat. Snažit se být optimisté :-). Ještě jednou díky.

Lukis: nám to popsal celkem pěkně,ale podle mého názoru sám od sebe nic nezmůžeš a můžeš se snažit jak chceš.

Such an impressive ansewr! You've beaten us all with that!

Such an impressive ansewr! You've beaten us all with that!

A bit surprised it seems to smilpe and yet useful.

At last! Someone with real expertise gives us the ansewr. Thanks!

Dívala jsem se na tu Lukisem zmíněnou knížku a v ČR není k dostání. Anglicky umím, nemáš nějaký tip, kde ji sosnout? Ráda bych si jí přečetla. Trpím neustálými stavy úzkosti i přes medikaci a myslím, že by bylo vhodné pro mne si to přečíst.

Call me wind bcaesue I am absolutely blown away.

Economies are in dire srtiats, but I can count on this!

Economies are in dire srtiats, but I can count on this!

Hey, good to find someone who argees with me. GMTA.

THX that's a great aneswr!