Diskuse - Panická porucha

Ahoj Mili tak to vypadá,že máme stejny problém stím dycháním ja beru neurol už skoro 4měsic a brala jsem dvakrát denně 0,5mg a chtěla jsem ho už vysazovat,ale tady ta nová říkala,že nemám nic vysazovat,že se říká že je navykovy,ale je to nejrychlejší co zabere a já mám brát 3krat denně 1mg a ktomu večer AD Esprital a nemám se bát ten neurol bát brát,protože ten navyk není tak silný pak jak se vyrovna ta hladina tak to tělo se stím vypořáda a nebudeš mít zapotřebu ten neurol brát a postupně se začnou snižovat davky měla případ,že tam přišel chlapek ktery bral neurol 7let a chtěl pomoc aby mohl byt bez něho a zvladl to za 6týdnů.Ja jsem před 8lety taky brala neurol,protže mi onemocněla dcera a byla jsem s nervama už hotova a můžu ti říct že jsem je jedla jak bonbony skoro rok a to jsem brala tak 5mg denně chodila jsem jak bez duše,ale bylo mi dobře pak jsem si řekla dost a dcera se začala uzdravovat ja jsem si našla brigadu a postupně jsem ten neurol bez žadneho psychiatra vysadila sama a zvladla jsem to.Teť je to,ale úplně jine předtím jsem neměla já zdravotní problemi tak mi to tak nepřišlo teť mám brát nějaké prašky a já mám strach si ho vzít.Stím dychaním když jsem si přečetla letak od neurolu že ho nemají brat ti co trpí dušnosti,tak jsem se ho začala bát,ale tady ta psychiatrička mě ujistila že mi to nepomůže když si ho jednou vemu a pak zas nevemu to se pry tak bere až zaberou ty AD a to asi za 6týdnu a pak pry přestanu mít potřebu brat ten neurol pak se bere jen při potíží!Janička má pravdu když nemusíš tak ho neber,ale jak jo tak za den si můžeš vzít určitě tak jak já 3krat 1mg mě si i važila aby mě to neporazilo a ja mám 52kg.Ja si někdy vemu jen půlku,ale jak mě chytne to dýchaní tak honem beru i tu druhou.Ja třeba utíram prach a jsem tak vydychana že mám pocit že omndlím a že se nemůžu nadechnout a už panikařim,tak taky honem neurol pak se to trocu sklidní a ještě k tomu mi předepsala mëgana B6 tam jsem vyčetla že je to taky proti těm záchvatům.Měj se hezky a pisni

Ahoj Jani vím ,že každy doktor jiný nazor já jsem před třemi tydny už myslela jak mi je dobře a už jsem neurol skoro ani nepotřebovala vzala jsem si jen 0,25mg když bylo nutne a už jsem si naivně myslela že mám vyhráno a najednou zlom šla jsem si večer lehnou vzala jsem AD a místo neurolu jsem si raději udělala bylinkový čaj a za půl hodiny byla u mě zachranka nemohla jsem dychat a v ten okamžik jsem si řekla že tohle nepřežiju do příjezdu zachranky.Teť beru pravidelně jak mi ho napsala a ikdyž chvílemi cítím jak se ta potvora opět škrabe ven,ale zatim to zvladám,ale nemám odvahu ¨si ten neurol nevzít a to dýchani do pytlíku mi nezabíra je to ještě horší ale já nemam pocit hyperventilace,ale spíš neokysličení a stou relaxaci taky jak se mám uvolnit když nemůžu dýchat:-(.Jo a ještě mi říkala psych.že to ještě oproti jinym beru slaby neurol že jsou o hodně silnější ja brala i xanax ale 0,5 ale jsou i 4mg,ale to by mě porazilo kvůli tomu že pořad hubnu jo a představ si že ta nová mě nejen nasloucha,ale dokonce mě i prohlížela jestli nemám někde modřinu jestli mě někdo nebije to jsem fakt hleděla,protože ta předešla mi řekla jo je to PP tady jsou leky a jinak 6týdnu léčebna tak jsem si řekla že se zblaznila asi ona nevím kam bych dala děcka pak jsem zjistila že dělala na záchytce atam se stěmi lidmi moc nemazlí tak jsem sní dostala strach že mě zavře někam do Bohnic a už nevylezu.Jak se daři tabě ty bereš AD a jak zvládáš ty relaxace ja jsem byla na Jogu a kdybych dychala jak oni tak se tam udusím funěla jsem jak kanec a pusu jsem měla otevřenou jak kapr a to na začatku říkala.že máme celou hodinu dychat jen nosem no to neumím a to bylo pořad lehnout a stoupnot a nadech a vydech a já jsem byla v pozici mimina protože jsem byla ko:-(

Ahoj holky,já neurol pravidelně neberu,jen když mi je zle,nebo jedu do Plzně tak si ho raději V srpnu jsem vdávala dceru a kdybyste viděli,jak se mi na radnici klepali nohy to byla hrůza.Jsem nervák,všechno mě rozhodí.Chtěla bych být flegmatik abych na vše kašlala.zatím hezký večer a určitě se ozvětě moc mě držíte a když si s vámi píšu je mi dobře

MIlinko taky bych chtěla být flegmatik já jsem silak na venek,ale uvnítř jsem slaba jak muška a když mám jít něco zařídit tak to sice vyřídím,ale co ve mě se odehrava hrůza stačí mi když mám někam volat kolikrat se zakoktam strachy.Taky mi pomáha si tady s vámi psát,ale někdy je mi tak zle že nedokažu ano zapnout počítač jen ležím na boku a moédlím se ať mi nemusí nikdo volat zachranku.Tak se měj hezky a pěkně se vyspinkej pa Bety

Ahojky holky.Tak to je fajn,že se Beátka ozvala.Já už si myslela,že se něco stalo.Omlouvám se,že píšu až teď,ale dopo jsem vařila a prala a udělala se mi špatně,tak jsem musela zalézt do pelechu a usla jsem.Vzbudila jsem se celá spocená,ale je mi trochu líp.Šla jsem na hoďku a půl ven a hrabala a pálila listí.Teď jsem si dala sprchu a koukáme na telku.Já si Neurol beru taky jen,když cítím,že mi není dobře.taky jsem nejdřív brala 0,25,ale doktor mi řekl,že taková dávka se bere,když jde člověk tak na první rande,nebo poprvé do práce,aby se mu nepotili ruce.A napsal mi 1,0 a brala jsem 1/2-1/2-1.Teď beru 0-1/2-1/2,někdy třeba jen půlvečer.Tak pa pa holky moje zlatý.Jo a já už se nechci motat...:-(((

Ahoj děvčata,byla jsem venku a tak odepisuji až ted:o))Snad vám je aspon trošku líp.Mě se večer vždycky ulevilo a bylo mi fajn.S tím Neurolem je to asi opravdu co lékař,to jiný názor.než se však trápit,tak to určitě je lepší si prášek vzít.To uvolnování jsem zkoušela když mi bylo nejhůř.Ne jogu nebo nějaké cvičení,jen si prostě lehnout a pomalinku se stále víc a víc uvolnovat.Je to podle Dr.Praška a jeho knihy.To pomalé dýchání tam má také.Mě to moc pomáhá.Také jsem v létě vdávala dceru a myslela jsem,že tam zkolabuju.Když jsem ve stresu,tak funguju,ale jak se začne situace uklidnovat,tak to na mě padne.Už to je však hodně málo.Je mi víc dobře než špatně.Myslím,že nejhorší co na člověka působí je nepochopení manžela.To si neumím představit jak bych zvládla.mě muž pokaždé vezme za ruce a at jsme kdekoliv,tak se mnou pomalinku dýchá.Já však s dýcháním problém nemám.Leží mi však v hlavě jak se k tomu někteří muži staví.Bylo by určitě dobře,když by si o tom něco přečetli a nebo jim to vysvětlil psychiatr.Což se s lékařem domluvit a muže tam vzít,aby mu bylo jasné čím člověk prochází?Já jsem dostala na začátku od lékařky brožurku a muž měl za domácí úkol si jí přečíst.Myslím,že mu je všechno jasné a i když se také stalo ze začátku,že na mě vyjel,protože už nemohl unést to jak mi je a jak jsem neustále vyděšená,tak pak bylo vidět jak ho to mrzí a snažil se být chápavý.Hlavně to chce,aby muži věděli co se děje.Jak v tom člověk bruslí sám a myslí si,že ten druhý to nechápe,tak je to podle mě cesta do pekel.Je to stres na stres.Držím všem palečky a nedáme se!!:o))))Jana

Ahojky a můžu se zeptat jak dlouho už máš PP.Píšeš,že s dýchám problém nemáš.Tak jak se Ti to projevuje?Já se motám,neudržím stabilitu a špatně se mi chodí.Je dobře,že už máš víc dnů,kdy je Ti dobře.To já jsem jak na houpačce.Jednou líp a jednou hůř.S tím Neurolem si myslím co Ty.Brát ho,když není člověku není dobře,ale brát ho pravidelně je blbost.Ze začátku,když je člověku hodně zle,tak to ho chce určitě brát,ale pak to chce pomalinku vysazovat.Aspoň si to myslím.Já někdy beru víc,někdy hnedle nic,prostě podle toho jak mi je.Mili by měla brát podle potřeby,ale Beátce není dobře,ta ať si s ním pomáhá.Pa pa

Ahoj Helčo,s panikou se už peru hrooozně dlouho.Je mi skoro 50 a poprvé jsem dostala záchvat paniky asi ve 23 letech.Začalo to asi jako u Beátky.nemohla jsem dýchat a neustále jsem byla u lékaře.Tenkrát se to však neléčilo jako panika.Naštěstí byl lékař moc fajn a tak mu vyděšená ženská každý den v ordinaci nevadila.Dnes se tomu směju,ale když si vzpomenu jak jsem mu vykládala co mi všechno je,tak klobouk dolů.Posílal mě na všechna vyšetření,aby mi vyvrátil moje tvrzení,že určitě umřu a snažil se mě uklidnit.Fungovalo to jen dokud jsem byla v ordinaci,večer už jsem lítala po pohotovosti.Nemohla jsem dýchat,chodit a bušilo mi srdce jako před infarktem.Nakonec jsem si v knihovně přečetla,že tohle dělají nervy a UVĚŘILA jsem,že to jsou opravdu"JEN" nervy.Pak byl 10 let pokoj.Následoval další atak,ale pomocí diazepanu jsem to zvládla,trvalo to měsíc a byl zase asi 4 roky klid.Takhle s přestávkami jsem se dopracovala zdárně:o)))až k mému věku:o)))Ovšem loni před vánoci si mrcha panika umínila,že to nebude jen tak a zabydlela se u nás na svátky.Je to pokaždé stejné,začnou mě brnět ruce,nohy,chce se mi omdlít a je mi neskutečně špatně.Svět se točí,srdce buší a mě se v hlavě rodí katastrofické scénáře.Horko těžko jsem to zvládla i se svátkama.Už jsem si dva dny lebedila,že mi je fajn a panika přijde na návštěvu až za pár let a ejhle,nevítaná mi vtrhla do života zase.To už bylo jasné i mě,že diazepan musí stranou a rodina mě vyhnala na psychiatrii.Zlatíčka moje,ještě,že to udělali.Tentokrát se mi k tomu přidala i slabší deprese a myslela jsem,že se svatby dcery nedožiju.Známé brnění chodit jsem nemohla,mám pokaždé pocit jako když mám na nohou těžká závaží.to motání tam bylo samozřejmě také.Ale já bych sama ven ani nešla,prostě jsem se držela muže,když jsem vyrazila bojovat s panikou na procházku.U doktorky jsem probrečela povídání o tom jak mi je a závěr zněl panika.Bylo to poprvé co někdo mou nemoc pojmenoval.Dostala jsem Cipralex,Neurol a myslela si,že je vyhráno.Nebylo!6 neděl jsem si myslela,že se to nedá zvládnout.Naštěstí se mi pomalinku ulevovalo a pak už mi bylo zle třeba jen ráno a dopoledne,odpoledne se to lepšilo a večer mi bylo fajn.Jakmile však nějaký slabý atak zazněl,tak to okamžitě bylo cítit na nohách,ztěžkly mi a chůze rozhodně nebyla rovná.Já vlastně podle nohou poznávám jestli se to lepší a nebo ne.Takže od ledna beru Cipralex a Neurol jsem měla asi jeden naposledy před 2 měsíci.Od té doby mi je fajn a ataky paniky se neukazují.Doktorka mi říká,že každou zvládnutou atakou paniky jsme silnější a nemělo by se to vracet.Snažím se tomu věřit a neplašit,když se mi udělá špatně.Jde to těžce,ale jde to.Určitě to zvládneme všechny,jen někomu to půjde hůř a někdo z toho bude venku dříve.Přece se té mrše nedáme:o))))To,že jsi jak na houpačce je normální,mozek se musí naučit si vytvářet tu správnou hladinu.Také mi bylo dobře,až jsem jásala a najednou jsem zase byla dole.Mám výhodu,že se nemusím starat o malé děti a protože máme malou firmičku,tak muž byl co nejvíc doma,když mi bylo zle.Věděla jsem,že pokud to nebudu zvládat,tak můžu zavolat a přijede.Ta jistota mi pomáhala hrozně moc.Tak končím s románem,držím moc palečky a snad už si brzy přečtu,že se tu všem ulevuje.Všem přeju dobrou noc bez paniky a klidné sny.Jana

Ahojkyjani,tak jak čtu zažila jsi si toho taky dost.Já o téhle nemoci v životě ani neslyšela a teď se v tom plácám a je to pěknej hnus,ale člověk se naučí radovat z maličkostí.Já mám teď radost když dokážu uvařit,vyprat,pověsit prádlo,nebo být chvilku na zahrádce.Dřív jsem to brala jako samozdřemnost a teď to je úspěch.U mě je nejhorší ta slabost a to jak se začnu motat a cítím,že sebou někde lupnu.To je hnus.Mě bývá dobře ráno.To jsem jak bez PP,pak se to pomalinku rozjíždí přez den a odpo to graduje.večer bývám taky dobrá.To se ani nemotám.měla jsem tedy jednu strašnou noc,kdy jsem si večer místo Neurolu vzala něco proti bolesti hlavy,protože mě bolela a asi za 2hoďky to byla bomba.Jako by do mě někdo do vnitř těla nasypal led.To bylo hnusný a jediný co jsem měla v hlavě,tak že takhle teda vypadá ta smrt.Ale po pár minutách to přešlo.Pak jsem si přečetla,že ty mé AD se nesmějí používat s lékama podobnýma jako je ibuprofen atd.Tak jsem si koupila panadol.A nedávno mě večer zas rozbolela hlava.Vyndala jsem panadol a věř mi,nebo ne,ale možná hodinu jsem ho měla před sebou na stole a bála se ho vzít,ale pak jsem si řekla,vezmu ho,ať se holt stane,co se má stát.A neudělal mi nic.Naštěstí.Snad mě to točení jednou taky přejde.Pa pa a dobrou noc všem

Ahoj holky! Jste se nějak rozepsali. Já tu mršku PP mám už 3 roky. Nějakou dobu je klid, třeba i půl roku a pak to zase vyleze. Teď se opět vrátila. U mě je také nejhorší to motání hlavy,tlaky a brnění v hlavě a zle od žaludku. Mě je nejhůře ráno, když se vzbudím. Včera jsem jsi říkala tak vidíš zvládla jsi to s malým být sama. Ale večer jsem chytla nějakou depku azase jsi říkala to co pro tebe je úspěch pro ostatní je samozdřejmost. Ale to tak asi nemůžu brát. Mám taky skvělého manžela,který mi pomáhá. tak se mějte krásně!

Ahojky Jani ty jsi psala,že si měla problemi jak já prosímtě a přešlo ti to dychání nebo se ti to vraci já mám někdy pocit že dychám naprazdno:Kdybych neměla problemi s dýchaním tak mi nic není.Já mám ten neurol brat třikrat denně 1mg a taky to nedodržuji beru ho když už cítím jak jsem nějaka rozhrkana,ale stejně vemu jen půlku.A jak píše Helinka jak kouka na ty prašky proti bolesti hlavy tak já tak hledím na ten neurol a přemyšlím vzát ho nevzít ho přejde to nepřejde to.Včera jsem si čistila zuby a ja jsem nemohla polknout asi jsem to polykaní zařekla.Ja bych se tak strašně chtěla zbavit dušnosti ale nevím jak a jestlise toho vůbec zbavím.Tak zatim pa a pěkny den přeji všem

Ahoj Beátko,já jsem měla problém s dýcháním na začátku a trvalo to hrozně dlouho.Říkala jsem tomu,že jsem nedodýchnutá.Jako by ten vzduch mnou prošel a v plicích se nezastavil.Asi se to dá popsat jako dýchání naprázdno také.Dostala jsem něco na rozšíření plicních sklípků,ale myslím si,že to bylo opravdu jen v rámci toho mého uklidnění,když mě měl lékař každý den v ordinaci,že se určitě udusím.Neměla jsem pocit,že to nějak moc pomáhá,spíš opravdu jen na tu psychiku,že se mi už MUSÍ přece lépe dýchat,když na to beru prášky.Jinak jsem byla vyděšená z toho jak mi je,než aby se něco opravdu dělo.Když se mi udělalo špatně,tak jsem špatně dýchala,motala se a chtělo se mi slabostí omdlít,takže jsem se jen na to dýchání nesoustředila,vysloveně jsem panikařila a vykládala manželovi,že už tu dlouho nebudu:o)))Vidíš jsem tu a dýchání se pomalinku upravovalo.trvalo to však hrozně dlouho,asi půl roku.Neboj se Neurolu,když Ti je zle.Trápit se s vysazováním můžeš,když Ti bude fajn.Ber prášek tak jak Ti řekla doktorku třeba 14 dní i když Ti nic nebude,to závislost nezískáš.No pak ho pomalinku vysazuj třeba po čtvrtkách,aby jsi se nezačala bát,že ho nemáš a bude Ti zle.Já i když mi je dobře,tak bez Neurolu nikam nejdu,neberu si ho,ale mám ho sebou.Je to spíš psychická obrana,že kdyby náhodou,tak ho mám u sebe.Běž hlavně na všechna vyšetření a když bude všechno v pořádku,tak se přestaneš bát a pomalinku to bude ustupovat.Zkus toho svého muže do toho nějak víc zatáhnout,at si něco přečte a nebo se na něj opravdu domluv s lékařkou,at mu vysvětlí co Ti je.Podpora je moc důležitá.Možná víc než léky.Moc Ti držím palečky,aby se to protivné dýchání upravilo.Musíš všechno pomalinku,víc odpočívej a i ten dech trénuj,když budeš v klidu a nebude Ti špatně.Jana

Beátko,já se asi udýchám.Ráno jsem vařila a dýchala jak čokl.Už mě to nebaví bylo už mi tak dobře a je to tu znova.Beát ty jsi na neschopence nebo co máš za povolání? Ja mám neschopenku původně jsem kadeřnice,ale dělám domácí práci pro němce.když budeš mít chut´tak ještě dnes písni budu se těšit pa

Beátko,já se asi udýchám.Ráno jsem vařila a dýchala jak čokl.Už mě to nebaví bylo už mi tak dobře a je to tu znova.Beát ty jsi na neschopence nebo co máš za povolání? Ja mám neschopenku původně jsem kadeřnice,ale dělám domácí práci pro němce.když budeš mít chut´tak ještě dnes písni budu se těšit pa

Ahoj Mili vím jak ti je já jsem si musela vzít víc neurolu nějak se necítím stím dycháním je to hrozny,taky to u mě vypadalo že už je to dobry a pak přišel ten zlom.To je náhoda já jsem taky kadeřnice,ale v salonku nedělam jsem na neschopence už začínám 4měsíc ja se vždy těším jak usnu ať to zaspím ale bojím se probudit.Snad nám bude dobře ikdyž tomu už moc nevěřím.zatim pa