Diskuse - PANICKÁ PORUCHA 2

To mi povídej, mně minule došly v neděli večer cigarety a protože manžel je nekuřák a alergickej na ty moje berličky, povídám "nevezmeme psa na malou procházku???, jen kousek a zpátky a nemám cigarety". Pes má zlomenou nohu, ale na krátké procházky chodit má, po dloooooouhééé době jsme ho vzali ven, všichni jsme přišli úplně nadšení. Pes padnul, spal jak zabitý, manžel celý večer zářil jako sluníčko, já taky a k tomu jsem si mohla dát večer cigáro. Ideální kombinace....... Pro mně je lepší aktivita, celý život jsem "splašená", takže pořádně se utahat. Jenomže jsem k tomu líná, nebo spíš pohodlná a rozhoupat se k něčemu je taky výkon. Pak jsem ale spokojená a nadšená...... V ženských, jak říká můj muž, aby se prase vyznalo. Natož v těch v psychické nepohodě....

Ale ten pocit,když tu procházku zvládneš,ničim nezaplatíš,že jo? :-)))
Myslím,že vyloženě odpočívat neni dobrý,mě se mnohokrát osvědčilo,že bejt zalezlá doma,problémy jenom zhoršuje (odpočinek je potřeba,ale s mírou).Jsem na mateřský a myslim,že je to trochu horší než chodit do práce,ale jak kdy.
Jaou dni,který prosedim a třeba se mě i hůř dýchá a pak jdu vytřít a uvědomim si,že je to dobrý,tak babo raď :-)))

Já jsem na tom trochu podobně. Jsem spíš pohodlná, i když mám ráda aktivitu. Ale potřebuju taky,aby mě někdo pobídnul. A pak je to dobrý. S manželem chceme chodit jezdit na kolo, tak snad to bude i na jaře lepší, budeme víc venku, na vzduchu, na sluníčku.A protože mám štěstí a bydlíme v přímořské oblasti, tak v létě koupání v moři...už se moc těším. Snad se během toho půl roku spraví i ty panické stavy :-)

Je pravda, že člověk pak má dobrý pocit z toho, že něco zvládl, je to tak :-). Možná mi bylo tento víkend hůř, protože jsme skoro nikam nešli. Jen na tu malou procházku. A bydlíme v pronájmu, v přízemí jednoho rodinného domku,kde není dostatek slunečního světla, tak možná působí i to. Já momentálně nepracuju, čekám tady ve Francii na doklad o pobytu, který by mi měl umožnit hledat práci. Byla jsem několik měsíců doma, ale nemám děti, tak mi to už lezlo na mozek. Teď mě manžel bere s sebou
do práce, je to lepší, jsem tak víc mezi lidmi.

Dáša - tu přímořskou oblast Ti upřímně závidím (ale přeju). Díky problémům co mám, jsme letos trávili dovču na chajdě, já bych moře a pláž potřebovala jako sůl, ale představa letadla /a dneska už i autem takovou cestu/ je dost drsná......

Ano, Gábi, máš pravdu, proto jsem chtěla na ten muzikál a pod vlivem pocitu, že 14 dní předtím jsem jeden úplně v pohodě absolvovala jsem se i těšila. A pak se to takhle podělá a já jsem nešťastná a smutná ze svojí vlastní slabosti. Zato, když něco zvládnu a ustojím (třeba schůzku s několika obchodními partnery), pak mám pocit, že bych mohla lámat skály a všechno chci teď hned vyřídit, protože se cítím skvěle. Pak přijde další den a už zase musím sbírat síly jít něco vyřizovat a pak se to třeba nepovede a je mi špatně x dní..... a tak pořád dokola.

Ale ten úklid a aktivita alespoň doma, to je dobrý. To samý jako ten rotoped...

Od doby, co tyhle problémy mám si hájím víkendy. Tzn. pracuju jenom tak, abych dořešila něco snadného a příjemného, neberu klientům telefony. Neděle mívám hájené úplně, po nedělním obědě zajedu do křesla s pletením a čučím na televizi, nebo si pouštím cajdáky typu "láska nebeská" a nebo i spím. Když jsem začínala brát AD, byla jsem tak utahaná, že jsem chodila spát i v poledne. Na půl hodiny, ale stačilo to. Teď už takhle neusnu, ale třeba si čtu knížku, nebo nejdu do práce v 8, ale až v 10. Taky mne napadlo, že tyhle problémy jsem neměla, dokud byla kancelář v patře s velkými okny. Od doby, co jsem se musela přestěhovat do suterénu (protože je tu obrovská místnost pro ty moje papíry a do té malé kanceláře už jsem se nevešla) se to celé zhoršilo. Takže mi asi chybělo i denní světlo.

Já bych právě chtěla být víc aktivní, ale cítím se pořád hrozně unavená, pořád se mi chce spát. Možná je to těma lékama, léčím se necelý měsíc. A jen ztěží zvládnu věci doma-úklid, žehlení, někdy už jen myšlenka na to, že mám něco dělat, mi způsobuje úzkost. Máte to taky tak někdy? Možná se to časem spraví.

Dáša:já to řešim právě naopak...chodím cvičit každý den..a v tom fitku se vysloveně dodělám, cvičení vylučuje endorfiny a to je na tohle jedině dobrý...pak si najít ještě najakýho koníčka...ale hlavně NEBÁT SE...NESMÍTE SE BÁT

To je fakt sluníčko a denní světlo nám v těle vytváří serotonin.Přesně jak píšeš a odstavci pro mě,to jsem já a nebo asi většina!
Je super,že sem vás našla,sdělená bolest,poloviční bolest.

Jo, nějakého koníčka bych potřebovala. Měla bych procvičovat francouzštinu, ale na to se cítím taky unavená. Ale musím něco vymyslet, když je mi jakš takš dobře, cítím,že mám víc síly a chuť něco dělat. Tak snad to bude opravdu časem lepší :-).

Dášo - Únava - takováhle, o které píšeš, u mně fakt byla reakce na léky. Prostě jsem odpadla jako prkno, usnula, pak zase bylo líp. Teď už spát v poledne nemusím, když to zkusím, neusnu. Ani se necítím tak unaveně. Spíš otráveně :-))) tudíž zase vstávám.
Lucko - já Tě chápu, zase tolik se nebojím, spíš přemoci tu lenost. Je pravda, že blbých 5 km na rotopedu mne dobije.

Dášo - ke koníčkům:
slova lékaře "takže v práci jste úspěšná a baví vás"
já : "no, úspěšná, to bych byla, ale nebaví mne ani trochu"
doktor: "a koníčky"
já: "nemám"
až po týdnu braní léků jsem zase začala plést, vyšívat, motat dětem provázky z bužírky, dělat fotoalba, prostě takové ty ruční práce, ve dne plete v noci párá, nic náročného na mozek a vše bezvýsledné ale nesmírně uklidňující. Dobrý je taky skládat lego (pokud mi jako můj muž neumístíte špatně osmou kostičku, abych před koncem díla zjistila, že mi chybí:-)))), vařit, smejčit, zalívat a ozobávat kytky, hezky se nalíčit, udělat si vlasy, nehty, jenom tak pro sebe nebo na to nemít náladu bafnout tepláky a jít jen ven..... na sport moc ty buňky nemám, ale i ten rotoped je dobrej. Taky bych potřebovala dát do pořádku angličtinu, ale to už je zase činnost "na mozek"
Mě teď vyčerpá i kamarádka, co si přijde postěžovat na toho svýho (taky jste zjistili, že máte jen kamarády, přátele a rodinu s problémy???) Mně až teď došlo, že všichni mají něco a všechni mají potřebu se mi svěřit se svým problémem. Naposledy taxikář, co mne vezl z muzikálu. Během 20-ti minut jsem se dozvěděla celou jeho genealogii, vím kolik má dětí a kdo má jaký problém. Podotýkám, moc jsem nemluvila. bylo mi špatně. Já to snad vyvolávám tuhle svěřovatelschopnost jen tím svým ksichtem. Jestli si mi ve čtvrtek začne stěžovat i psychiatr, pak nemám šanci :-))))

Daniela: tak ted si mě pobavila,ale je fakt že najednou jsem si všimla že mají všichni pocit,že se mu musí svěřovat...ale je to možná tím,že já jim ten svůj problém říct nemůžu protože vím dopředu že by ho nepochopili.a co se týče toho namáhání mozku...tak já myslím,že to je právě to co potřebujeme...musíš mozek zaměstnávat a zatěžovat aby se ti nervový spojení začali obnovovat...jinak to nepůjde...já mám třeba práci dost stresovou...dělám asistentku na obchodním odd. v eD'systému...celkem musim přemejšlet a musím říct že mi to jedině prospívá...ted si udělám ten řidičák(tajně samozřejmně:)) ale jinak myslím že je to o psychice...jaký si to uděláme takový to máme...takže si to dělejte co nejhezčí...

Luci, pobavila, doufám, že v dobrém:-)))), já mám tu drahou stranu mince. Mozek zaměstnaný pořád. V základu mne živí daňové poradenství a účetnictví a firmu, ve které pracuješ velmi dobře znám (ne, nepracuju pro ně, ale hodně mých klientů s nimi obchoduje) a v nezákladu máme firmu s 18-ti zaměstnanci.... a mnoha dalšími klienty na krku
Takže když začnu v 8 ráno (poslední dobou kolem 10) a teď jsem neskončila (je skoro 18.00) a mezitím jsem stihla se jednou najíst a udělat s dětmi úkoly....ale to byl relax, myslím, že na zakrnění z nevyužití mozkové kapacity si stěžovat fakt nemůžu.
Já mám problém jiný, špatně se mi vypíná.

Luci, pobavila, doufám, že v dobrém:-)))), já mám tu drahou stranu mince. Mozek zaměstnaný pořád. V základu mne živí daňové poradenství a účetnictví a firmu, ve které pracuješ velmi dobře znám (ne, nepracuju pro ně, ale hodně mých klientů s nimi obchoduje) a v nezákladu máme firmu s 18-ti zaměstnanci.... a mnoha dalšími klienty na krku
Takže když začnu v 8 ráno (poslední dobou kolem 10) a teď jsem neskončila (je skoro 18.00) a mezitím jsem stihla se jednou najíst a udělat s dětmi úkoly....ale to byl relax, myslím, že na zakrnění z nevyužití mozkové kapacity si stěžovat fakt nemůžu.
Já mám problém jiný, špatně se mi vypíná.

Luci, pobavila, doufám, že v dobrém:-)))), já mám tu drahou stranu mince. Mozek zaměstnaný pořád. V základu mne živí daňové poradenství a účetnictví a firmu, ve které pracuješ velmi dobře znám (ne, nepracuju pro ně, ale hodně mých klientů s nimi obchoduje) a v nezákladu máme firmu s 18-ti zaměstnanci.... a mnoha dalšími klienty na krku
Takže když začnu v 8 ráno (poslední dobou kolem 10) a teď jsem neskončila (je skoro 18.00) a mezitím jsem stihla se jednou najíst a udělat s dětmi úkoly....ale to byl relax, myslím, že na zakrnění z nevyužití mozkové kapacity si stěžovat fakt nemůžu.
Já mám problém jiný, špatně se mi vypíná.

Druhou stranu mince a omlouvám se, vypadalo to, že se to nenačítá.