Diskuse - PANICKÁ PORUCHA 2

Hani,teď jsem se v tobě trochu viděla.U mě ta osůbka co se mnou všechno absolvovala je moje mamka,proč,když to zvládneme s někým jiným,proč né sami?TO nechápu a nebo chápu,uděláme si to v těch našich hlavinkách a je to.No máme to blbý.Ale řeknu vám,asi bych neměnila s lidma,co nevědi co jsou to nějaký starosti nebo nemoce,myslim,že díky těmhle problémum umíme bejt citlivější vůči druhejm,já mám teda lidi ráda a pokud můžu,pomůžu :-)))

Gábi máš pravdu já jsem kumštýř,bohem,pomahám všem,prý se na mně dá dříví štípat.Ale je mi dost líto,že není nikdo v mé rodině,kdo by se mnou šel,jako tvoje mamka.Manžel je naštvaný,velká dcera někdy ano,ale spíš řekne ,snaž se sama,rodiče doktoři,to vůbec.Ale myslím si,že zase nemusíme mít vše já toho mám docela dost,autonehoda,op.žluč,alergik,astmatik,psych.to stačí,ne?No já to zatím zvládám blbě i s ní,ale snad se to zlepší.Ty asi také bereš léky ,vid?Já mám z toho Seropramu fakt strach,já mám vůbec strach z nových léků,blbý,vid?

Ahoj Hani, možná se to zdá, že jsem v pohodě, i když teď zrovna mám období, kdy mi je líp. Mám ale taky období, kdy mi je špatně, mám celodenní úzkosti, bolí mě hlava a mám strach snad ze všeho. Já léky užívám už 5 měsíců a je to čím dál tím lepší (ťuk, ťuk, ťuk). Když mi je třeba týden dobře, tak si říkám, že už jsem to snad zvládla, ale pak stejně přijde nějaka situace, která mě srazí zpátky, ale snažim se prostě nebýt pesimista. Je to taky počasím, počkej až vyleze sluníčko a bude se na nás smát:-)) Pak nám všem bude taky určitě líp než teď. Zatím ahoj Hani a ať je už jen dobře pa L.

Díky gabčo za podporu,dost mě to pomáhá že v tom nejsu sám a přeju nám všem hodně síly a zdraví.Býval jsem dost veselý chlap,ted bohužel utlum ,ale proto musíme jít v před a sílu a postupně naše stavy překonávat.Přeju hezký den

Ahojte všichni, tak jsem se připojila k PP2. Jaký jste měli víkend? Tady ve Francii bylo zataženo a poprchalo a asi to na mě působí. Léky co beru celkem zabírají, ale i přes to, to není ideální. Stává se vám taky,že ráno, když máte vstávat cítíte úzkost, únavu a pocit, že nezvládnete běžné činnosti,co vás ten den čekají? Mně se to totiž teď stává hodně. Cítím se pořád unavená, nejradši bych pořád spala. Přinutím se dělat věci v domácnosti, ale s vypětím sil. Můžete se podělit o vaše zkušenosti? Je to opravdu běh na dlouhou trať, jak se už tady zmínilo pár lidí. Přeju hodně sil a vytrvalosti všem. Dáša

Ahoj, tak jsem také našla tuto stránky, i když příspěvek jsem napsala na PP1, ale to neva......Ted sedím u Pc a píši příspěvek...Dneska je mi docela blbě, protože mám chřipku...včera mě ty mé stavy zase úplně dostaly...jenom se modlim, aby to dneska bylo všechno v pohodě...Můj manžel se mnou zůstal doma...je to moje opora..má mě moc rád, bez něj bych to nezvládla...Poznali jsme se, když jsem s dětma utekla od ex-manžela a stál při nás.Prožíval se mnou rozvod, moje stavy PP...atd..Po nějaké době jsem se konečně rozvedla, otědotněla jsem a vzala jsem si svého dosavadního mažela..Všechno yblo úplně skvělé, můžu říct, že celé těhotenství jsem neměla, ani jeden stav PP...po porodu se mi to bohužel všechno vrátilo, nervové vypětí, stačil jeden telefon, aby všechno opět nastartoval...Mého dosavadního manžela bývalá partnerka začala vířit vodu a já měla strach, že vše se zničí..Můžu vám říct, že byla docela vytrvalá....Totálně jsem se zhroutila...No co začali jsme znovu...poté prpoblémy s tchýní, to se nakonec taky vyřešilo, tchýně se odstěhovala ...Ale už se to moc nevylepšilo...Ted mám 3 děti, barák přestavujeme, dělám si SŠ a peněz taky neni dost....Občas se ptám´sama sebe, proč někdo má všechno, má úspěch, zdraví, krásu, popularitu, peníze ....a proč jsou na světě druzí, který nemají vůbec nic....Ale pořád si říkám, že si nemůžu stěžovat, mám tři krásné zdravé děti, hodného manžela...Někdo nemá ani to..Docel ajsem se rozpovídala, ale musím s někým mluvit a tady a tady na foru je spousta lidiček, který mají stejné problémy ...možná pomalu i stejné osudy...Tak zatím Vlasta

Ahoj Vlasto,je moc dobře, že mluvíš-píšeš. Je potřeba to ze sebe dostat. A je moc fajn, že máš tak hodného manžela. Mně je 31, v létě jsem se vdala za Francouze a přestěhovala na jih Francie. A jsem moc šťastná, že mám taky moc hodného manžela. Velice mě podporuje. Můžu s ním být občas v kanceláři, to mi moc pomáhá, když mám strach zůstat sama doma. Mně se PP rozjela před dvěma lety. Nejdřív zemřela jedna mladá kolegyně v práci na plicní embolii a před rokem a půl dcera jedné mé velice dobré přítelkyně, stejný problém. A pak se to rozjelo, strach, že se mi to stane taky, nebo někomu z rodiny apod. A pak jsem šla k té psychiatričce a ta mi řekla,že trpím panickou poruchou. Také jsem bydlela 10 let na podnájmu s různými kamarádkami, trpěly taky depresemi apod. Takže se mi to taky nějak asi nakumulovalo. Teď se mi to vrátilo možná díky všem těm změnám-svatba, stěhování do jiné země, zvykání si na nový život apod. Ale manžel je moc hodný a stojí při mě. To mám opravdu štěstí. Přeji ti, abys mohla najít dobrého doktora. S lékama je to opravdu vše o hodně lepší a jednodušší. Držím palce. Dáša

pro Vlastu

Bud moc ráda,že máš chápajícího muže to já bohužel ne,spíš mě proprdnou,že nechci,že to můžu přemoct atd.ale někdy to prostě nejde.Počasí je fakt odporný a asi nám dává co proto.Nevím jestli píšeš na oboje stránky,pak jsem ti psala i tam,fakt nevím.

dá se PP vyléčit úplně?

To by mně taky zajímalo. Doktor mi řekl, že 10 % pacientů zůstane na lécích celý život. Klidně, ale hlavně, ať už je to v klidu!!!

píšu ještě jednou...potřebuji trochu naděje že budu zase normální...přestala jsem pít,snažím se omezit kouření,chodím pravidelně cvičit a v práci jsem celkem vytížená...takže na zbytečné myšlenky mi nezbývá čas...navíc mám před svatbou což je si myslím krásné období zařizování...zajímá mě jestli při tomto všem když budu navštevovat lékaře a brát rivotril(který užívám)tak bude vše v pohodě...moc ocením jakoukoliv odpověd...

ještě mě zajímá jestli mohu dělat řidičský průkaz...je to pro mě velmi důležité

Ahoj Lucko, Rivotril je určitě dobrý. Před 2 lety jsem ho taky brala a po něm mi bylo o hodně líp. Já neznám nikoho osobně, kdo by touto poruchou trpěl a vyléčil se úplně. Z komentářů tady na tomto foru mam pocit, ze všichni s tím bojujeme, že se střídají horší a lepší období. I když si vzpomínám ze začátku fora byl komentář Blanky, která psala, že je v pořádku. Snad ti odpoví i ona. Já se léčila na tuto poruchu rok, pak jsem léky vysadila a teď se mi to vrátilo, tak mám znovu léky. Chce to čas a je to asi hodně individuální. Můj psychiatr mi ukázal, jak mám dýchat, když přijde ataka-má se dýchat mírně, pomalu, nádech a výdech do břicha se zavřenou pusou a tak dlouho, dokud člověk necítí klid. A pak dělat "cvičení" - vystavovat se pomalu situacím, které nám dělají problém-např.jít do supermarketu, kino apod.Když tě chytne ataka na tom místě, tak zase to pomalé dýchání, dokud se člověk nezklidní. Pak by se to mělo zlepšovat. Já jsem na začátku toho boje s panikou, tak nevím, jestli jsem ti mohla dobře poradit. Nejlíp by ti měl poradit doktor, ke kterému chodíš. Neztrácej odvahu, léky určitě pomůžou.

Dáše :díky moc...já jsem úplně na začátku,takže nemám zatím žádnou fobii z lidí nebo supermarketů tak možná když se to chytne hned od začátku tak to bude dobrý...v každém případě moc díky za odpověd

Lucko, proč jsi omezila kouření??, jen mne to zajímá, od té doby, co beru léky jsem trochu dušná, takže jsem to taky ořezala. Takže jenom tak, nebo z podobných důvodů??