Diskuse - PANICKÁ PORUCHA 2

Dášo - jak dlouho třeba to lepší a horší období trvá? Ptám se protože se mi momentálně změní pocity několikrát za den, takže pořád to je blbě. Kdyby byl třeba týden klid, pak to zase na chvíli padlo, pořád to bude lepší, než když se budu cítit každou hodinu jinak. Chvilku jsem plná kuráže a vyrazím si na třeba jinde zmiňovaný muzikál a pak to se mnou zacloumá tak, že z toho muzikálu uteču..... takhle si tedy svůj další život nepředstavuju.

Ahoj Danielo, je to fakt asi hodně individuální, jak jsem psala před tím Lucce. Z příspěvků tady na té stránce mám dojem, že každý to máme trochu jinak. Mně osobně se to taky zatím střídá někdy i během dne, pár chvil je fajn, pak cítím zase tlak na hrudi, pak zase fajn apod. Ale třeba minulý týden to bylo skoro pořád dobrý, ale od víkendu je to zase horší. S tím muzikálem ti úplně rozumím. Když se mi panika rozjela poprvé, je to asi dva roky, tak jsem byla s kamarádkou v kině a myslela jsem,že 10 minut po začátku odejdu. Nějak jsem to přetrpěla, ale byla jsem šťastná, když kino skončilo a já se dopravila domů. A ty se léčíš jak dlouho? Já se léčila rok-brala jsem Zoloft a Rivotril, po roce jsem léky přestala. V létě se mi změnila situace-vdala jsem se a přestěhovala do Francie a před měsícem se to rozjelo znovu. Teď beru Lysanxia-to je benzodiazepin a Zoloft-antidepresivum. Takže jsem zase skoro na začátku. Ale od začátku co beru léky je to lepší. Mám větší pocit jistoty a občas zvládnu jet i autobusem, což ve městě, které zatím moc neznám, je pro mě i tak velký úspěch. Co bereš za léky a jak dlouho?

Ahoj Luci, beru taky Rivotril a nesmíš po něm řídit motorová vozidla a ni jiný stroje. Já teda sice řidičák už mám a taky pořád jezdim, takže nevim. Ale každopádně k řidičáku potřebuješ nějaký potvrzení od doktora, že jsi schopná řídit auto..... Jinak mám taky před svatbou a měla bych se radovat, ale někdy mám období kdy mě nic nebaví, je mi úzko, bojím se co bude dál, jestli do svatby budu zdravá. Na léky taky nepiju, ale kouřim. Chtěla bych být do svatby fit, protože bych si ráda dala novomanželský přípitek.....třeba. Jinak teď jdu k psychiatrovi tak se pak ještě ozvu. Ahooj L.

Léčím se teprve 5. týden, Seropram kapky, 4. týden beru plnou dávku. Jen mne překvapuje, že po 14-ti dnech to bylo dobrý, já měla pocit, že už je to za mnou, teď už je to zase dost hrozný. Co se týče toho muzikálu, byla jsem na jiném před těmi 14-ti´dny, v pohodě, dneska se bojím zase vystrčit nos z baráku a štve mně, že je to tak nečekané a tak bezdůvodné. Přesto fungovat jak v práci, tak doma prostě musím, mám malé děti, ale nejradši bych se někam zavřela úplně sama......

pro Danielu: no kouření ti stahuje cévy...takže je tam větší pravděpodobnost ataky

Aha, to je ono. Totiž - cítím to :-)), takže kouřím míň tak nějak automaticky. Naopak ale zase nesnesu třeba colu nebo kafe, po tomhle zpanikařím naprosto spolehlivě.

To ti, Danielo, rozumím. Já se léčím zhruba měsíc. Ale Zoloft jsem začala brát teprve před 2 týdny. Většinou se doporučuje brát léky minimálně 6 měsíců a pak když je dobře, ještě dalších 6 měsíců. Ale u každého je to asi jiné. Rozumím tvým pocitům, že by ses nejradši někam zavřela...Já to měla celý víkend a s námahou zvládám povinnosti v domácnosti. A to zatím nemám děti, nevím ,jak bych to zvládala, takže si zasloužíš obrovskou pochvalu, že tak bojuješ.Mám štěstí, že manžel je moc hodný, není náročný a podporuje mě. I když se snažím uvědomit, že to i pro něj je někdy náročný. Musíme být trpělivé, ta léčba panické poruchy je asi na delší dobu.Každá jsme zažila něco, něco, po čem se to rozjelo a to s organismem zamávalo. Tak to chce asi čas, než se to zase dá trochu dohromady. Co jsem tak pochytla z těch příspěvků, tak většinou se léčí opravdu delší dobu.

Dášo, děkuju. Manžel je také mojí velkou oporou, ale už byl dost otrávený, pořád jsem lítala po doktorech, než jsme se s někým shodli na tom, že to bude psychika (trvalo to skoro 3 roky). Teď se o to začal zajímat, dlouho to nechápal, myslel, že to je v mém myšlení, že si všechno moc beru a nemohla jsem mu to vysvětlit, protože objektivně vážně nemám důvod být v nepohodě, všechno je a bylo super, až na pár nepříjemností, ale to má v životě každý. Ale hodně jsem pracovala a moc dlouho bez odpočinku. Teď už manžel ví oč jde, protože jsem ho donutila, aby se zajímal, proč to tak je, o serotoninu by mohl psát vědecké práce...... Někdy mne šetří až tak, až je to naopak na škodu, nejradši by mne zavřel doma, abych měla klid, to zase nechci dopustit, skončila bych v doživotní izolaci a o to fakt nestojím, tím se to nevyřeší. S dětmi je to jiné, na straně jedné fungovat musíš, na straně druhé, když jim večer čtu tu pohádku, jednak se uklidním - pohádky jsou hezké, navíc mám možnost se s nimi pomazlit a neznám nic jiného krom příjemného objetí od manžela, mazlení se se psem a trochy sportu, co by mi dělalo líp :-)))))
Takže jen doufám, co mi zbývá, že ty léky začnou zabírat a já budu moc jet koupit si boty, něco hezkého na sebe, nebo se jen cournout někam mezi lidi.....

Tak to jsem moc ráda, že máš taky hodného manžela. Podpora rodiny je opravdu hodně důležitá a je mi moc líto těch, kteří ji nemají-jak jsem se dočetla na těchto stránkách. Já mám trošku obavu, aby manžel taky z toho nebyl časem otrávený, u první návštěvy psychiatra byl se mnou, zajímá se o to, jak mi může pomoct, ale cítím, že někdy taky neví, co by mohl udělat, aby mi bylo líp. Když nemám sílu něco udělat doma- třeba jen umytí nádobí apod., ochotně se nabídne. Mám fakt obrovský štěstí. Moje mamka mi říká, že by na mě měl být trochu tvrdší, ale já si to nemyslím. Sama za sebe se snažím s tím bojovat, někdy to jde líp, někdy hůř. Taky mám někdy pocity jako ty, že se to nespraví a člověk je unavený z toho, že se právě pořád střídá to - líp-hůř.Jsem moc ráda, že jsem našla toto forum, člověk tak může získat zkušenosti, jak s tím bojují ostatní.

pro Danielu:
nesmíš nic kde je speed...to znamená..černý čaj,kávu,jakýkoliv energy drink atd...dávej na to bacha...bereš léky na celkové sklidnění nervového systému a když si dáš speed tak se ti to začne v hlavě hádat a tím se právě může stát že se ti oslabují nervová spojení v mozku..

Máme kliku.....obě. Chvilku to trvalo, než jsem ho donutila si to přečíst, pak pochopil, že to nedělám vědomě, pak se to srovnalo. Jinak - v tomhle jsem pro s tvojí maminkou, nic ve zlém, můj muž např. má chuť vytáhnout mně na projížďku na kole, já vidím, že se mu chce, ale pokud si neřeknu, že pojedu s ním, nenapadne ho mi říct " a jedem". Trochu mám pocit, že ten impulz z jeho strany "lásko, sbal se, musíš ven!!!" bych potřebovala, jednak jsem líná, jednak mám ty problémy, ale on mi nechce ublížit a tak mne šetří až moc..... těžkej život s náma.....

Já teda řídim léta a žádné potvrzení nemám a nikdo ho po mě nikdy nechtěl.taky kdo to na vás pozná,pokud mu to neřeknete :-)))
Beru léky už určitě 10let,s přestávkama.Když to bylo dobrý,tak jsem je nebrala třeba i víc jak rok,ale zase se to ozvalo,nechvi vás děsit.Moje úzkosti,ale pramení už z dětství,takže to mám pěkně nastřádaný.Snad vás,ale potěšim,když napíšu,že je i období,kdy funguju takřka normálně,nákup,divadlo večeře v restauraci atd.
Musíme se asi většina z nás smířit s tím,že je dobré a zlé období a hlavně,musíme s tim bojovat a snažit si to vždy logicky v hlavě srovnat :-))))

Tudíž ani alkohol?? Co je speed????

Něco na tom asi bude. Zkusím si s manželem o tom popovídat. Možná mě fakt moc šetří. Ale v sobotu jsem to byla já, kdo ho vytáhl na chvilku na procházku :-). I když jsem cítila ty stavy i venku, ale byla jsem ráda, že jsme se šli projít. Když člověk někdy neví, co je lepší-jestli fakt vyloženě odpočívat doma nebo být víc aktivní...

To mi povídej, mně minule došly v neděli večer cigarety a protože manžel je nekuřák a alergickej na ty moje berličky, povídám "nevezmeme psa na malou procházku???, jen kousek a zpátky a nemám cigarety". Pes má zlomenou nohu, ale na krátké procházky chodit má, po dloooooouhééé době jsme ho vzali ven, všichni jsme přišli úplně nadšení. Pes padnul, spal jak zabitý, manžel celý večer zářil jako sluníčko, já taky a k tomu jsem si mohla dát večer cigáro. Ideální kombinace....... Pro mně je lepší aktivita, celý život jsem "splašená", takže pořádně se utahat. Jenomže jsem k tomu líná, nebo spíš pohodlná a rozhoupat se k něčemu je taky výkon. Pak jsem ale spokojená a nadšená...... V ženských, jak říká můj muž, aby se prase vyznalo. Natož v těch v psychické nepohodě....