Diskuse - Fobie z řízení auta

Ahoj všem,
no já sedla do auta s novým švagrem,vysloveně to navlíkl tak,že do jeho auta,renault Kangoo.vzadu děti,pustil nahlas rádio-a jed!!! a do neznáma,jediné,co mi pomohl,když mi to,jak jinak,chcíplo v kopci při odbočování vlevokde už jsem byla na parkovišti,tak to vyjel sám a pak,klasika-křižovatka,Stopka,já zazmatkovala,opět chíp...tak řekl,jed,co děláš...to si myslíš,že mně se tohle nestane?!! to není žádná stresová situace,je třeba nastartovat a jet...na to ty se vykalšli,že tu bylo x smrtáků...na kamiony taky,ten má práci sám se sebou...doma mi pak řekl,že problém nevidí,pouze jedu moc u kraje,ale to se vychytá!

Ahoj bibi, tak díky bohu za nového švagra!:) Toho se drž, bude to asi fajn chlapík, když se tě snaží povzbudit a nemachruje na tebe. Tak přeju hodně ujetých km a referuj nám tady. Já začnu zas psát, až budu víc jezdit, teď jsem nemocná a jsem ráda, že vůbec nějak funguju. Mějte se všichni fajn.

Ahoj všem....
tak jsem ve čtvrtek profrčela Lípou, a Ty seš Ivano nemocná. :)
Snad nic vážného, přeju brzké uzdravení.

Ahoj, sem ráda, že jsem tuhle stránku našla, hodně mi pomohla... zrovna dneska jsem dělala závěrečnou zkoušku, udržba i testy uspěšně,dokonce na 100%,ale jízdy bohužel ne...byla jsem tak vyklepaná,že jsem v tu chvíli snad zapomněla i na to kde je jaký pedál... z řízení mám pomalu apatii, i když mě to ve skrytu duše baví,ale strach mě nenechá pořádně jednat a nevím,jak zvládnout opravnou jízdu příští týden...jestli to nedám napodruhé,tak vážně nvm co dál, i instruktoři mě vydeptali svým přístupem k výuce...každopádně jsem ráda že vím,že je nás více takových :)

Ahoj Ivano,
tak já po těch "úspěších" dnes vzala do auta svého milovaného synovce(jak jsem tu dříve psala,že dítě bych nevezla...),jela jsem ještě opatrněji než jindy. vše se mi dařilo,a když přijedu do cíle,chci otočit a zaparkovat,nacouvala do mě nějaká umělkyně!!! nekoukala za sebe,vyjížděla zleva.já už stála,troubila jsem na nic,nic platné,až mě vzala na dveře řidiče.na nic nečekala a ujela!!! naštěstí auto je jen pomačklé,jak to bylo fakt v minimální rychlosti.ale i tak,ta škoda na psychice je samozřejmě horší a když jsem pak jela nazpátek,už sama,koukala jsem ještě navíc po všech autech,co stojí,blikají,vyjíždějí,no a opět mě to trochu hodilo zpátky. člověk může jet jako Bůh,ale s ostatníma nic nenadělá a jsou situace,které se ovlivnit prostě nedají

Ahoj Leo,
dnes po dvou měsících od zkoušek,které jsem udělala až napotřetí tě můžu povzbudit,že to zvládneš jako všichni tady:) Já po prvních závěrečkách myslela, že jsem je dala a po verdiktu komisaře jsem byla dost rozhozená.Na druhých jsem měla jinýho komisaře a nechápal ,z čeho jsem tak rozklepaná,že je přeci hodnej,že mi nechce uškodit, ale prý se nakonec se mnou bál.No a napotřetí jsem to dala /nevím jestli už to komisaře se mnou nebavilo:)/. Teď jezdím hodně málo, ale přeci jenom něco a docela mě to baví. Taky jsem tady na těchto stránkách čerpala sílu a čekala na každé povzbuzení. Příští týden budu držet pěstičky.Dana

Ahoj Dano, myslím,že chápu tvé pocity... nejhorší jsou ty pohledy rodiny a lidí,kteří se ptají máš to? a musím říct ne...jediný,kdo mě drží, je přítel a nejlepší kamarád, kteří mi neustále opakují,že je jedno pokolikáté to udělám,hlavně že a že tolik lidí to neudělalo napoprvé... tvuj příspěvek mě také povzbudil,jsem ráda,že v tom nejsem sama :( včera jsem pár hodin probrečela, tak snad příště to bude lepší,ať to nemusím absolvovat znovu...děkuju Ti moc za podporu a gratuluju, že už to máš uspěšně za sebou :)

Píšeš přesně o těch pocitech co jsem měla. Ty dotazy v práci a známých jestli už mám hotovo byly nejhorší. Proto jsem poslední termín zkoušek zatajila jak v práci , tak i doma před dětma a manželem.Opravdu napoprvé to dnes moc nedávaj, ale vysvětluj to někomu, kdo už několik let jezdí. Je fakt, že jsem nějakou noc nespala a za dobu autoškoly jsem i nějaké kilo zhubla.Což není na škodu a chtěla bych si to udržet. Jsem dnes ráda, že jsem něco dokázala ve svých 46 letech. Měj se a neboj, vše bude dobrý:)

ahoj všem,
holky, to s tím zatajením termínu zkoušek je asi jedno z řešení.
Jinak bych chtěla dodat, že jsem přesvědčená, že u zkoušek je to hodně o lidském faktoru, v podobě komisaře. Hodně hraje roli stres, v neprospěch zkoušeného. A podle mne, málo kdo je schopen po nějakých 28 hodinách v -L- být bez chyby, navíc, i kdyby, když bude komisař chtít, něco si vždy najde.
Tím to nechci všechno házet na ně, každý by měl asi vědět sám, jak na tom je. Moje instruktorka říkala, že stres dokáže opravdu věci, někdo je schopen prohlásit, že byl vyhozen za špatné řazení, ale že projel na červenou, ani nezaregistroval.
Ale chybují i profíci, po letech ježdění.
Takže Leo, moc držím palce, ať už to máš v kapse. :-)

ahoj, jsem ráda, že chápete mé pocity a děkuju za podporu :) ted s odstupem nechápu, že jsem byla tak nervozní, až jsem skoro zapomněla co dělat :( netuším co budu dělat, jestli se mi to stane i přístě...každopádně díky za názory a podporu, u rodiny a přátel se jí nedočkám, jen přítel a kamarád mě drží...pa :)

No dámy, s tím zatajením zkoušek je to fakt asi jediná možnost pro lidi, kteří se hodně stresují. Jenomže já jsem si musela brát v práci volno, tudíž jsem musela říct proč (ve školství si jen tak nemůžu vzít dovolenou), takže jsem ani nezkoušela vymyslet něco jiného jako třeba úmrtí v rodině či co- tak to všichni v práci věděli. Neudělala jsem napoprvé, podruhé jsem zkoušky domluvila na odpoledne, ale v největší špičce provozu jsem taky neudělala. Takže jsem musela jít zase dopoledne, čili zase v práci oznámit, že mám opravný termín (ten druhý pokus jsem samozřejmě zatajila). Nejhorší je, že působí naprosto kontraproduktivně, jak vás každý povzbuzuje a ty řeči "to dáš" a podobně mě hrozně nervovaly. Kdybych to neudělala potřetí, řekla bych stejně, že to mám, tak by mi bylo trapně. Naštěstí vše dopadlo o.k. Takže Leo, "to dáš" :)

Taky jsem to měla s těmi opravkami obdobně jako Ivana.Styděla jsem se přijít do práce a říkat pořád dokola hodně lidem,že jsem zase neudělala. Jestli prý ten řidičák tak nutně potřebuju, abych to prý vzdala. Nebo: vždyť máš maturitu, tak už nemusíš mít i řidičák.Hrozně mě to deptalo.Jízdy jsem udělala až na čtvrtý pokus. Přitom bych neřekla,že jsem jezdila špatně, ale hodně mě ovládal stres. Např. jsem udělala chybu i tam,kde jsem to znala z autoškoly a to místo i několikrát projela. A souhlasím s Mirkou, když komisař bude chtít,vždycky si něco najde.

Ahoj všichni. Nevím co si mám počít. Právě dělám autoškolu a do konce mi zbývá asi už jenom šest jízd. Mám ale pocit, že mi to moc nejde. Mám trochu strach a to při každé jízdě. Měla jsem totiž autonehodu s moji kamarádkou, přesně dva dny před moji první jízdou. Nemůžu říct, že můj instruktor je nervák nebo ten, co je k nevíře. Je pravda, že občas někdy zakřičí, a to se mi většinou dotkne, ale nic s tím asi nemůžu udělat. Vždy mne při jízdě rozhodí každá moje chyba. A když na mne instruktor v sebemenší míře zvýší hlas, je to o něco horší. Pokud bych měla nadále stejný pocit, že nic nezvládám, co mám teda dělat?! Přikoupit si jízdy, nebo to radši ukončit?...Je mi teprv 19let a moc v životě jsem štestí něměla, obzvlášť s moji rodinou...prosím o jakoukoliv pomoc a radu.

Ahoj všichni. Nevím co si mám počít. Právě dělám autoškolu a do konce mi zbývá asi už jenom šest jízd. Mám ale pocit, že mi to moc nejde. Mám trochu strach a to při každé jízdě. Měla jsem totiž autonehodu s moji kamarádkou, přesně dva dny před moji první jízdou. Nemůžu říct, že můj instruktor je nervák nebo ten, co je k nevíře. Je pravda, že občas někdy zakřičí, a to se mi většinou dotkne, ale nic s tím asi nemůžu udělat. Vždy mne při jízdě rozhodí každá moje chyba. A když na mne instruktor v sebemenší míře zvýší hlas, je to o něco horší. Pokud bych měla nadále stejný pocit, že nic nezvládám, co mám teda dělat?! Přikoupit si jízdy, nebo to radši ukončit?...Je mi teprv 19let a moc v životě jsem štestí něměla, obzvlášť s moji rodinou...prosím o jakoukoliv pomoc a radu.

Ahoj všichni. Nevím co si mám počít. Právě dělám autoškolu a do konce mi zbývá asi už jenom šest jízd. Mám ale pocit, že mi to moc nejde. Mám trochu strach a to při každé jízdě. Měla jsem totiž autonehodu s moji kamarádkou, přesně dva dny před moji první jízdou. Nemůžu říct, že můj instruktor je nervák nebo ten, co je k nevíře. Je pravda, že občas někdy zakřičí, a to se mi většinou dotkne, ale nic s tím asi nemůžu udělat. Vždy mne při jízdě rozhodí každá moje chyba. A když na mne instruktor v sebemenší míře zvýší hlas, je to o něco horší. Pokud bych měla nadále stejný pocit, že nic nezvládám, co mám teda dělat?! Přikoupit si jízdy, nebo to radši ukončit?...Je mi teprv 19let a moc v životě jsem štestí něměla, obzvlášť s moji rodinou...prosím o jakoukoliv pomoc a radu.