Diskuse - Fobie z řízení auta

pozdrav všem...
ahoj Hani, zvládneš to určitě. Já a několik holek tady, jsme dělaly ŘP přes minulou zimu, to byl jiný zážitek, než nyní. :-)
Testy se naučíš a jízdy si před zkouškama dej více po sobě, ať získáš jistotu.
A pak je ideální mít svoje autíčko a na nic a nikoho nečekat, jen a jen jezdit.
(moje zcela první cesta ještě s mokrým ŘP byla z Českých Budějovic do Prahy - byla jsem si tam pro auto a jinak to nešlo. Cestu tam jsem se ještě vezla s patnerem a zpět už jsem za ním vlála ve svém....:-).
Držím ti palce a všem tady přeji radost z jízdy.

Taky mam už řadu let řidičák a leží mi jen v šublíku. Silnice se mi zdá úzká, příkopy moc hluboký... Mam strach! Manžel mi na to říká. "Kdo se za volantem nebojí,je sebevrah". Zbytečně. Řidičák je uklizenej,aby se na něj neprášilo.

Taky mam už řadu let řidičák a leží mi jen v šublíku. Silnice se mi zdá úzká, příkopy moc hluboký... Mam strach! Manžel mi na to říká. "Kdo se za volantem nebojí,je sebevrah". Zbytečně. Řidičák je uklizenej,aby se na něj neprášilo.

Taky mam už řadu let řidičák a leží mi jen v šublíku. Silnice se mi zdá úzká, příkopy moc hluboký... Mam strach! Manžel mi na to říká. "Kdo se za volantem nebojí,je sebevrah". Zbytečně. Řidičák je uklizenej,aby se na něj neprášilo.

Řidičák mám měsíc a zatím jsem toho moc nenajezdila.Zatím nemáme auto, takže je to problém.Čím dál víc si říkám, že snad neznám ani předpisy, v autoškole to šlo tak nějak automaticky vedle učitele. Chvílema se těším až budu jezdit a chvílema zase přemýšlím jestli to zvládnu. Když si přečtu zkušenosti Vás řidiček, tak je mi hned líp.Krásné léto Vám přeji.

No tak děvčata, hlavu vzhůru, na skepsi jsem tu já:) No ale před pár dny jsem si musela zajet pro nějaké autodíly a jel se mnou bratr. Bylo to ve větším městě v plné špičce a po delší době jsem si zakusila zase situace jako z autoškoly. Byla jsem zpocená až někde (a nejen z vedra:), ale zvládala jsem všechny situace. Akorát se mi stalo (a s tím bohužel mám někdy problém) v situaci, kdy jsem na křižovatce s dodatkovou tabulkou, tak si nějak hned neuvědomím, že když mě má ten druhý řidič, se kterým jsem na vedlejší, po pravé straně, tak že mám přednost- už se mi stalo párkrát, že jsem zastavila a dávala přednost všem na hlavní a i tomu zleva na vedlejší- pak mě to ale trkne (protože teoreticky to vím) a jedu. No ale to přikládám stresu. Dokonce jsem i parkovala na frekventovaném místě i s couváním, tak jsem na sebe byla trochu pyšná:)
Danuše, naprosto rozumím, mám to taky tak. Já tedy si čas od času udělám testy "křižovatka hrou" na netu, kde klikáš na auta v pořadí, v jakém projedou křižovatkou- takže teoreticky to vše zvládám, ale pak v tom autě jsem ve stresu a doteď si nahlas (teda když jedu sama:) normálně řeknu, jak to budu řešit- a pomáhá to! Tak se neboj, všechno zvládneš:) A za sebe dodávám- hurá, ochladí se, takže už se to v tom autě bude líp snášet:)

Řidičák mám od 18 let. Řekla bych, že jsem byla ( bohužel "byla") i dobrá řidička. Sama jsem bezproblému dojela kam jsem chtěla i 400km. Pak se mi jednou v autě udělalo zle (třes rukou, bušení srdce, mdloby atd.) a od té doby vyjdeu s autem tak 3 x za rok 3 km a strašně se bojím, opět jdou ne mně mdoloby, bušení. Domnívám se, že s technikou jízdy nemám problém, ale ta psychika Jsem z toho nešťastná. Nemáte někdo dobrou radu co s tím?

ahoj holky,
dnes jsem vyjela do neprobádané úzení, ve velkém provozu+tramvaje. To jsem si tedy odvykla, připadala jsem si skoro jak při zkouškách...... to budu muset dělat častěji.

Ivano, asi 12. konečně razím směr ČL, budu mávat na každou corsičku. ;-)

Ahoj Mirko,
jak já ti závidím ty tramvaje:)) No tak dobře, nezávidím, nebudu lhát- u nás tramvaje nejezdí, tudíž se nevydám ani do Liberce, kde bych zřejmě zásobila místní nemocnici. Ale je to dobře, absolvovat autoškolu ve velkém městě a zažít si i ty tramvaje. Já momentálně absolvuju tak akorát ranní cesty na nákup a občas na hřbitov- ne že bych si vyhlížela místo, ale zalívat:) A i když si říkám, že ty roky, kdy jsem řidičák mít mohla, už jsou ztracené a tudíž asi už to nikdy nebude ideální, tak jsem ráda aspoň za to, že si můžu dojet na nákupy a k doktorovi, případně někoho někam odvézt či oněkud přivézt. I kdybych se na delší cesty nikdy nevydala kvůli tomu strachu, tak mi to rozhodně zjednodušilo život aspoň kvůli těmhle věcem.

Ahoj, v dubnu jsem udělala zavěrečné zkoušky v autoškole, ale od té doby jsem v autě neseděla...zkoušky jsem udělala na po třetí a to mě drží v tom, že to prostě neumím..přítel mi neustále říká a přemlouvá mě ať zkusím řídit, že to nic není, že pojede se mnou a tak, ale já prostě mám strach z toho, že zpanikařím, že do někoho najedu a že způsobím nějaké neštěstí..v autoškole mně řízení bavilo, ale netuším jak sama sebe překonat..nemá někdo radu?? jsem z toho už zoufalá:(

Ahoj, v dubnu jsem udělala zavěrečné zkoušky v autoškole, ale od té doby jsem v autě neseděla...zkoušky jsem udělala na po třetí a to mě drží v tom, že to prostě neumím..přítel mi neustále říká a přemlouvá mě ať zkusím řídit, že to nic není, že pojede se mnou a tak, ale já prostě mám strach z toho, že zpanikařím, že do někoho najedu a že způsobím nějaké neštěstí..v autoškole mně řízení bavilo, ale netuším jak sama sebe překonat..nemá někdo radu?? jsem z toho už zoufalá:(

Ahoj milá A., že jsi udělala řidičák napotřetí, z toho se nestřílí- já taky a nemůžu říct, že bych byla horší než jiný začátečník. Akorát mám strach z předjíždění a ten se mě bohužel drží. Jestli ti sám přítel nabídl, že by s tebou jezdil, tak neváhej- s některou nemá kdo jezdit a sama se bojí, jiná má zase nervního manžela, takže jí nezbude než se vydat sama. Když jsi ten řidičák udělala napotřetí, tak to myslím vypovídá aspoň o tom, že inspektoři dělali dobře svoji práci a dali ti to, až když jsi zajela bez chyby. To je v pořádku. Začni jezdit, protože čím déle čekáš, tím horší to pak je- a všichni tady mi v tom dají zapravdu. Tak se neboj a směle na cesty!:)

já udělala řidičák na poprvé,testy za plný počet. řídit nuceně zkouším po 15letech a je to jak na houpačce,jednou nahoře,jednou dole. do velkého města bych si netroufla,mám velmi nervního manžela,který mě "podpořil" tak,že na mě v autě řval,nadává,že jedu jako Prase. když jsemsama!! jak mi radil-že musíš sama,mně to taky nikdo neučil,nadřela pár tras,jedu jen když musím,sehnala kamarádku a řekla,že potřebuju nechat moje auto(nebot i to mi ted bere,že má malou spotřebu,když já stejně nejezdím,nechává doma starou xantii,2litr,který má spoustu much a velmi špatně se řídí...)a já chtěla že pojedu trenovat podélné parkování s kamarádkou-na to si sama fakt netroufám...tak mi řekl,že furt jen řeším to auto,jako bych neměla jiný problém,že řídit -umím!!!!jen nejsem vyježděná a ,pouze parkovat ne a to se nedá naučit jinak než sám vlastním cvikem .tak jsem zůstala koukat s otevřenou pusou a pak mi i vyhrkly slzy. vynadal jsem mu,protože blok ve mně udělal on,fobii v zimě po 2 havariich také. a když si tedy najdu někoho,kdo je ochoten mě doučit detaily,má ještě řeči. za kondičky škoda peněz,ty jsou vyhozené!!! oběžuju ho tím,že si sama vytvářím problém,atd...ale sice mě velice naštval,ale já to nevzdám. když mi sebere moje autíčko,půjdu trenovat jeho blbou xantií,jediný závěr vyvodím-nebudu mu to tedy říkat! nevím,jestli je to mindrák,nebo strach,nebot když jsme jeli spolu sedal si provokativně dozadu,aby mi dal najevo,že jedu špatně...nebo uražená ješitnost,že jsem si našla pomoc jinde,navíc u ženské...takže-kdo máte muže,kteří jsou ochotni a schopni vám pomoct,važte si jich,jsou to opravdoví chlapi.myslím,že nás tu je pár,co máme skutečnou fobii. a pár,které pouhý strach,nebo začínají, a vyjezdí se,jako každý. co bude s námi,co máme ty bloky,nervy,třesy...

Ahoj bibi, tak to mě moc mrzí, že to máš takhle. Promiň, ale myslím si, že tvůj muž bude dle popisu chování zakomplexovaný bl.ec. Asi byl rád, dokud jsi řidičák neměla a dělalo mu dobře, že se na něj musíš spoléhat a nejsi v tomhle směru soběstačná. No a teď, když jsi, tak se může zbláznit z toho pocitu, že už v něčem nemá navrch a děsí se toho, že bys snad mohla sama řídit a jezdit si, kam potřebuješ. Proto tě takhle sráží, místo aby ti pomohl , vždyť jde ale o život proboha, to snad si uvědomuje! Takhle se chovají zamindrákovaní chudáci, kteří mají zřejmě v normálním životě nízké sebevědomí, tak si ho zvyšují takhle uboze na ženský. Promiň, že to píšu, neznám tvého manžela, usuzuju takhle podle tvého popisu jeho chování. Tak ti přeju, abys to nevzdala a jezdila- a klidně si vem kondiční jízdy, jízda s instruktorem ti dá mnohem víc než s kamarádkou, tomu věř. Škoda peněz tohle nikdy není, protože v provozu pak jde o mnohem víc.

ahoj Ivo,
máš pravdu,je to tak,i moje kamarádka,která ho zná,to tak poznala. on prostě kromě toho auta,na mě v ničem jiném nemá...ale samozřejmě,že to nevzdám,když už jsem to dotáhla tak daleko,kam jsem sama ani nedoufala. dneska mě zrovna potkal zážitek.jedu,před městem je zatáčka a kopec,proti jel traktor,zpomalila jsem,ani nevím proč a ve vteřině proti mně byl tereňák.předjížděl bl..ten traktor,skočila jsem na brzdy.gumy zahvízdaly,ještě jsem to strhla ke straně,udělalo se mi špatně,ale dojela jsem. pocit z toho mám ten,že já sice jsem to zvládla,ale silnice jsou plně cvoků v silných autech a jsou okamžiky,kdy zkrátka ani sebelepší šofer nezmůže NIC!!! říkám si stačila vteřina a nepomohlo by mi nic.